Sobota 20 duben, 2024
„Dělat něco, co je zároveň koníček, je k nezaplacení,“ říká Anna Truksová
Fotografie: Se souhlasem Anny Truksové
INTERVIEW

„Dělat něco, co je zároveň koníček, je k nezaplacení,“ říká Anna Truksová

Anička Truksová je nadaná tatérka, šikovná baristka, milovnice jemných květinových a éterických motivů, které vrývá lidem pod kůži, a také spoluautorka podcastu právě s tímto příznačným názvem – Pod kůží. Jak se jí vede v nově otevřeném tetovacím studiu? Za co je vděčná? Jaké jsou její další koníčky a co by poradila začínajícím tatérům? Nejenom tyto otázky jsme jí položili. Pokud Aničku sledujete na některém z jejích instagramových profilů a domnívali jste se, že se jedná o milou slečnu, rozhovor s ní vás v této představě jenom utvrdí…

Mohla by ses popsat několika slovy pro čtenáře, kteří tě třeba neznají?

Já bych se popsala asi úplně stejně jako na mém osobním profilu na Instagramu: “Jsem tatérka, baristka a psí máma v jednom”… To jsou asi tři věci, které mě vystihují úplně nejvíc.

Tvou pracovní náplní a současně vášní je tetování. Mohla by ses s námi podělit o to, jak tato vášeň vlastně vznikla?

(smích) Musím se přiznat, že z této otázky se mi ježí chlupy, jelikož ji dostávám dnes a denně. Samozřejmě ji chápu a já osobně jsem se na ni taky vždycky ptala, ale opakovat odpověď denně minimálně třikrát je docela oříšek. Každopádně long story short…

Když jsem začala sama chodit na kérky, tak jsem tvrdila, že si to chci taky někdy vyzkoušet, ale nikdy bych nečekala, že si to “zkusím” tak moc. Nejdřív jsem věděla pouze o tetování strojkem, pak se dozvěděla o metodě handpoke. Nakoupila jsem všechny základní potřeby, a tak nějak začala – na sobě, mamce, kamarádech, a samozřejmě klasicky na umělé kůži. Dostala jsem k narozeninám strojek od přítele a zjistila, že mě to neskutečně baví a začala řešit věci ohledně živnosti. A pak už to šlo ráz naráz. Nedá se říct, že by to bylo tak rychlé, ale pak si vždycky vzpomenu, že je mi 22 let a mám svoje studio, spousty lidí, kteří se vrací, a musím zamačkávat slzy. Ono je to hrozný klišé, ale já jsem fakt za každýho člověka hrozně vděčná, protože bez vás bych fakt nebyla tam, kde jsem.

Jaké bylo tvé úplně první tetování? 

Osobně mé první tetování bylo srdíčko na zápěstí v 16 letech. Je špatně umístěný, takže když ruku ohnu, vypadá jako bota (smích) Co k tomu říct, no…

A první tetování na “cizí” kůži bylo tetování mé mamce – mini trojúhelníček na nohu. Bylo to první den, co mi došly všechny věci na handpoke.

Fotografie: Se souhlasem Anny Truksové

V květnu se poprvé otevřely dveře tvého tetovacího studia ve Žďáru nad Sázavou. Studio nese název Napořád a i z pouhých fotek na Instagramu je patrné, že v něm vládne příjemná a pohodová atmosféra. Kolik práce s sebou takové zařizování tetovacího studia nese?

Tohle je krásná otázka, na kterou hodně často i s mými kolegy tatéry narážíme, jelikož všichni většinou vidí už jen to tetování a peníze, ale nikoliv vše kolem. Já musím ohledně zřizování studia poděkovat za pomoc Ivet a rodičům, bez kterých bych, podle mě, studio dělala ještě teď. Je to kus práce – od hledání ideálních prostor až po řešení schválení provozovny a tak dál. Chtělo to opravdu pevné nervy, ale s výsledkem jsem spokojená a moc vděčná, že jsem ve svém.

A jak zatím probíhal první měsíc v novém studiu? Přihodila se ti nějaká neočekávaná situace? Potkalo tě něco, s čím jsi nepočítala? 

Asi bych řekla, že jsem nepočítala s tím, že schválení provozovny potrvá tak dlouho, do toho opatření ohledně covidu… Byla to jedna velká jízda. Každopádně myslím, že si všechno pomalu sedá do svých kolejí a vše jde krásně. Musím zaklepat… Zase budu děkovat, ale opravdu mi to nedá a já jsem moc ráda, že i lidé objednaní z Brna (původně jsem dva roky působila v Brně) či z daleka za mnou dojedou do studia do Žďáru! 

Tvá tvorba je velmi jemná a éterická, což nás přivádí k otázce, zda mezi tvé klienty patří pouze dívky a ženy, nebo zda jsi tetovala i nějaké jedince opačného pohlaví?

Ano, pár mužů jsem tetovala, ale opravdu zřídka. Vždycky říkám, že jim ani moc nedokážu vytvořit motiv, jelikož jsem na ty květiny a podobně, ale zrovna nedávno jsem tetovala jméno syna jednomu muži. 

Jaké je tvé nejoblíbenější tetování, které jsi někomu vryla pod kůži, a proč?

Všechny. Já se držím takové svojí osobní myšlenky, že všechno, co vytetuji zákazníkům, bych vytetovala i na sebe, takže žádné lebky u mě nečekejte. Ale opravdu se nedá vybrat jedno – každé tetování je pro mě důležité a oblíbené, protože ho osůbka bude nosit do konce života, a to je pro mě úplně nejvíc.

Fotografie: Se souhlasem Anny Truksové

Sama máš na svém těle nespočet tetování, což od tatérky člověk tak nějak očekává. Jaké je tvé nejoblíbenější tetování a proč? A má pro tebe každá tvá kérka nějaký speciální význam?

Moje nejoblíbenější je od Týny Nezbedy, protože její práci úplně obdivuju – mám freehand květiny přes celá záda. Taky miluju tulipán od Duhovky, který jsem dostala k dvacetinám od rodičů. Ale upřímně mám ráda všechny kérky, co mám na těle – něco pro mě znamenají či v nějakou určitou dobu znamenaly a mám je na těle jako takové vzpomínky. 

Setkala ses někdy s někým, kdo tě odsoudil na základě tvých tetování, aniž by tě znal osobně? Máš nějaké zkušenosti se šikanou kvůli svým tetováním? Ať už osobní, nebo pouze prostřednictvím internetu?

Musím říct, že naštěstí ne. Samozřejmě takovým těm hloupým pohledům se nevyhnu (převážně od starších lidí), ale s tím člověk počítá, pokud se nějakým způsobem odlišuje. Ale v dnešní době má tetování každý druhý, tak už to není tak ojedinělé a lidi si na to zvykají víc.

Další věcí, která je pro tebe typická, je káva. Jaké zkušenosti ti přinesla práce v kavárně?

Jak jsem se na začátku představila, jsem i baristka, protože rodiče mají ve Žďáře kavárnu U bílé kočky a černého psa, kam občas chodím dělat kávu. Chodila jsem víc a od podzimu chci zase začít, ale momentálně, jak jsem kvůli covidu posunovala hodně klientů, tak na tu kavárnu nezbývá tolik času. Tak si stíhám aspoň kávu dělat během klientů, jelikož je kavárna pár kroků od studia. 

A co mi práce v kavárně přinesla? Řekla bych, že mě v první řadě dost dobře připravila na komunikaci a domluvu s lidmi, která není vždy úplně jednoduchá.

Jak jde dohromady práce baristky a tatérky? Dohazovala sis někdy zákazníky z kavárny do tetovacího studia nebo třeba naopak?

Ano, zrovna dneska jsem odtetovala, a jelikož máme dopoledne zavřeno a klientky se mě ptaly kam na kávu, tak jsem jim šla ještě k nám udělat kávu. (smích) Ale jak jsem už zmiňovala, teď na to nemám úplně dostatek času, ale od podzimu bych se i té práci baristky chtěla věnovat mnohem víc. Uvidíme, jak bude čas.

Fotografie: Se souhlasem Anny Truksové

Jaké jsou tvé další koníčky? 

Ráda chodím na procházky se svojí buldočí slečnou, trávím čas s rodinou, přáteli a chodím podporovat přítele na závody v timbersportu. Miluju čtení, poslech podcastu – Opravdové zločiny, to je vášeň. Ačkoliv nevím, zda to považovat za koníček, miluju uklízení (smích) Ráda tvořím, kreslím, poznávám nová místa…

Máš své vlastní tetovací studio, zkušenosti s prací baristky, prodáváš vlastnoručně malované plecháčky… Máš ještě nějaké další profesní sny, které by sis chtěla splnit?

Mám jeden velký sen, kde bych všechny tyto činnosti chtěla propojit a ještě nějaké přidat, ale to je ještě všechno v plenkách… Ani to ne, takže si to ještě nechám pro sebe a v hlavě uzrát a až bude správný čas, tak to třeba začne růst. Anebo se časem objeví úplně něco nového, uvidíme, kam mě osud zavede. 

Ráda bych se pustila i do jiného odvětví, ale to už by den musel mít tak 36 hodin, abych všechno stíhala. Jsem kozoroh, takže malinký workoholismus se na mně podepisuje.

Co bys poradila začínajícím tatérům, kteří by si jednoho dne chtěli otevřít své vlastní studio?

Nevzdávat se, jakkoliv to bude těžké a jakkoliv vám budou lidé kolem házet klacky pod nohy. Vím, o čem mluvím. Nevzdávejte se a jděte si za svým. A to neplatí pouze u tetování, ale u jakéhokoliv snu, co v sobě máte. Věřte mi, že dělat něco, co je zároveň koníček, je opravdu k nezaplacení. Vím, že je to takový klasicky klišé, ale žijeme jen jednou a ztrácet čas někde, kam chodíte pomalu za trest, fakt nemá smysl. Takže hledejte cesty, jak vaše sny zrealizovat! 

Slyšela jsi už někdy o projektu BloggersRE? Čteš některé naše články nebo nás sleduješ na sociálních sítích? 

Znám vás z Instagramu a líbí se mi, co děláte – že oslovujete i menší tvůrce, kteří ale dokážou mnohdy předat i víc než velcí influenceři.


Instagram | Instagram | Instagram | Instagram

Napsat komentář