Rodačka z Kysuc Adela Najdeková miluje fotografování. Už jako malá běhala s foťákem a zaznamenávala, co ji napadlo. Dnes se fotografii věnuje profesionálně a jak sama tvrdí, vždy se snaží zachytit moment, který se už nikdy nebude opakovat. Její portfolio obsahuje především svatební, těhotenské, párové a rodinné fotografie. Co ji uchvátilo na svatbách a proč se rozhodla pro tento směr? Na které focení nikdy nezapomene? A co by poradila nevěstám a ženichům při výběru fotografa?
Od kdy se zajímáš o umění a jak ses dostala k fotografování? Můžeš nám říct o svých prvních zkušenostech?
Pokud si správně vzpomínám, tak mě fotografie začala zajímat především na druhém stupni základní školy, kdy mi paní učitelka dala do rukou zrcadlovku. Tehdy jsem zjistila, že mě fotografování baví. „Umělecká duše” jsem byla asi odmalička, vždy mě víc bavilo kreativně tvořit.
První zkušenosti s focením? (smích) To už je doba! Ale nezapomenu na to. První zkušenosti s portrétním focením jsem získala na zmíněné základní škole, když jsem zkoušela nafotit svoje kamarádky na profilové fotky, které si následně pověsily na sociální sítě. No, víte jak… Mladé teenagerky si na tom zakládaly, a určitě si na tom dnešní generace také zakládají. Fotky měly dobré ohlasy. A takhle se „kolotoč” pomalu rozběhl, až se dostal do dnešních rozměrů, kdy se mohu považovat za profesionální svatební fotografku.
Jak bys popsala svůj styl fotografování? K čemu bys svou práci přirovnala?
Všichni máme svůj styl života, a i při focení je tomu stejně. Každý fotograf má svůj rukopis. Já se snažím zachytit momenty přirozeně, prostě takové, jaké jsou. A to chci, aby lidé z mých fotografií cítili. Jsme citlivá stvoření a každá věc v našem okolí a také fotografie v nás vyvolává určitý pocit. Jako svatební fotografka mám k dispozici mnoho takovýchto momentů, což považuji za velké plus.
Taktéž nerada používám retuš. Ano, samozřejmě, v určitých případech je nezbytná, ale když nemusím, nepoužívám ji, protože si myslím, že přirozenost a jednoduchost je nejkrásnější.
Profesionálně se zaměřuješ na focení rodin, párů, a především svateb. Jak dlouho už fotíš a proč právě svatby?
Svatby fotím 6 let a stejně tak rodiny, páry a individuální focení. Odpověď na otázku „proč” je úplně jednoduchá – miluji emoce, mám ráda dětičky a lidi, kteří tyto emoce dávají najevo a já je mohu zachytit. Osobně si o sobě myslím, že jsem velmi emocionálně založený člověk, a můj přítel, rodina a ostatní kamarádi by to jistě potvrdili. Několikrát se mi stalo, že jsem si při focení poplakala štěstím i se zákazníky. Jak se říká, ani mně někdy oko suché nezůstane.
Co je pro tebe při focení svateb důležité? Snažíš se před ním osoby trochu poznat?
Za nejdůležitější považuji právě to, že se seznámím s párem ještě před svatbou. Za 6 let své fotografické existence jsem si nedovolila jít fotit svatbu, aniž by proběhla předsvatební konzultace. Před covidem probíhala vždy osobně, ale během covidu a po něm jsme přešli i na online formu, což je praktičtější a pohodlnější. Samozřejmě je to vždy videohovor, abychom se viděli a také slyšeli. Během této konzultace si projdeme podrobně celý svatební den – od začátku až do konce. Je to skvělé, protože už nemá ani jedna strana pocit, že jsme si „úplně cizí”.
Co bys při výběru svatebního fotografa poradila nevěstám a ženichům? Na co by se měli zaměřit a podle jakých kritérií si fotografa vybírat?
Na tuto otázku je pro mě velmi těžké odpovědět, protože každý pár, každá nevěsta a ženich mají rozdílné požadavky, nároky, a především finanční rozpočet. Každý fotograf má svůj rukopis a styl, jak jsem už zmínila. Proto je třeba si prohlédnout jeho tvorbu, podívat se, jak zachycuje situace, a nevybírat si fotografa jen na základě doporučení od známého. Protože známý může mít úplně jiný vkus a styl. Samozřejmě, že doporučení jsou skvělá, ale je třeba si prohlédnout i tvorbu daného fotografa.
Když tě klienti poprvé kontaktují, ví přesně, co chtějí?
Musím říct, že mám ty nejlepší klienty pod sluncem.
Většinou ano, ví, co chtějí, a pokud nemají v určitých věcech jasno, vždy to společně nějak doladíme. Ale protože mi píší zákazníci, že mají zájem o focení, ví, jakým stylem se focení bude ubírat.
Kromě svateb fotíš také individuální a rodinné portréty. Upřednostňuješ spontánnost, nebo musíš mít vše pod kontrolou?
Jsem samozřejmě pro spontánnost. Tehdy vznikají ty nejkrásnější fotografie. Především při rodinných fotografiích. (smích) Samozřejmě určitou linii má každé focení, ale řekněme si upřímně, dá se něco přesně naplánovat u dětí? Děti miluji a velmi dobře se mi s nimi pracuje, často se setkávám s tím, že mi rodiče říkají, jak skvěle dokážu pracovat s jejich dětmi. Považuji to za velké plus. Musím říct, že právě rodinná focení beru jako relax vedle svatebního focení.
Fotografie určitě potřebují i postprodukční práci. Jak vypadá tvůj pracovní postup? Jaké nástroje, softwary nebo aplikace používáš? Trávíš více času s fotoaparátem, nebo u počítače?
Jako první je potřeba nějaké fotografie vytvořit. Jelikož většina mé práce jsou svatební focení, tak popíšu postup práce při nich. Mnozí si myslí, že focení svatby je jen tak. Že jde jen o stisknutí „nějakého” tlačítka a je hotovo. Fotograf řeší rád jiné věci, než je jen stisknutí spouště, a to nemluvím o tom, co všechno potřebuje, aby nafotil svatbu – objektivy, blesky apod.
Mně práce právě začíná, když odcházím ze svatby a přijdu domů. Fotografie musím zkopírovat a zálohovat na hard disky. Následně je nahraji do programu – já osobně používám Adobe Lightroom a Photoshop, když je to nutné. Všechna ta kvanta fotek – jedná se o tisíce fotografií z jedné svatby. Ty tisíce musím vytřídit, což znamená, že každá fotografie mi projde pod rukama. A následně fotografie, které jsem vybrala, musím podrobit barevné korekci, čili na ně použiji svůj preset, který je charakteristický pro můj styl editu. Samozřejmě trávím více času u počítače než za fotoaparátem.
Je pravda, že i fotografové si nechávají některé z jedinečných okamžiků, které zažijí, pro sebe?
Myslím si, že ano, ale každý to bere a vnímá jinak. Někdo je introvert a někdo extrovert. Já se řadím mezi druhou skupinu. Ráda proto sdílím zážitky s ostatními lidmi, ale samozřejmě, některé věci sdílím jen s těmi nejbližšími.
Jaké jsou tvé dosavadní zkušenosti jako mladé ženy za fotoaparátem? Vnímáš nějaké nerovnosti, případně výhody a nevýhody jako ženy v této oblasti?
Někdy si všímám jistých odchylek, ale všechno závisí na lidech a jejich přístupu. Nepovažuji je za špatné nebo dobré. Já jako žena si přirozeně víc rozumím se ženami a často mám pocit, že nevěsty se mi otevřou víc než v případě, kdy je fotograf muž. Také to, že jsem mladá a mám většinou mladé páry, ovlivňuje, že si vždy rozumíme a náš vztah se následně odehrává na přátelské úrovni, což je v hodně případech úžasné.
Máš za sebou více než 6 let profesionálních zkušeností. Co ses během těchto let naučila?
Musela jsem se naučit doslova si organizovat život, protože svatby se většinou rezervují rok dopředu. Někdy je to fajn, ale někdy nemůže být můj soukromý život spontánní. Samozřejmě jsem se naučila pracovat s lidmi, dětmi. Jsem velmi vděčná za to, že mohu dělat práci, o které jsem snila jako teenagerka.
Vzpomínáš si na nějaké zajímavé focení, které ti nejvíce utkvělo v paměti a na které nikdy nezapomeneš?
Každé focení má něco do sebe, je něčím výjimečné – ať už atmosférou, nebo lidmi… Ale mám dvě focení, za která jsem velmi vděčná, že jsem je mohla zachytit. První focení byla tajná žádost o ruku, kde jsem plakala štěstím i já. Vše jsme dohodli s Tomášem za zády Gabiky a vyšlo to úžasně.
Pokud jde o druhé focení, jedná se o svatbu Sisky a Vladka, která se konala během covidu za přísných opatření. Nebyla to jen tak obyčejná svatba, protože byla tajná. Nikdo z jejich rodiny nevěděl, že se budou brát. Bylo to tak intimní a nádherné, že doteď mám z toho husí kůži. Když se berou dva hudebníci, je zaručeno, že to bude o něco jiné než klasický obřad. Například Vladko, ženich, hrál na kytaru své, dnes již manželce, Siske, zatímco ona kráčela k němu uličkou.
Tímto bych chtěla pozdravit obě rodinky i jejich dětičky Miu a Dorotku.
Kteří fotografové nebo umělci tě inspirují?
Často mě inspiruje film – filmové záběry jsou dynamické a plné emocí, to mi někdy dodává nový pohled, který ve své práci potřebuji.
Pokud jde o umělce… Musím říct, že mě inspiruje můj kamarád Andrej, kterého najdete pod uměleckým jménem -redvision-. Pohybuje se také ve svatební sféře – to, jak zachycuje okamžiky on, je pro mě neuvěřitelné. Vždy mi spolupráce s ním otevře nové obzory, jak zachytit daný okamžik, a za to mu děkuji.
Kdyby sis mohla nafotit svatbu kdekoliv na světě, kde by to bylo a proč?
Bylo by to na místě s názvem Punta san Vigilio. Je to místo u jezera Garda. Osobně jsem na tomto místě byla dvakrát a jednou jsem na vlastní oči viděla, jak tam probíhají přípravy na svatební obřad a hostinu. Itálii miluji a vím, že právě na tomto místě dokážou vytvořit nádherné prostředí, kde by svatba vypadala jako z pohádky. Musím se pochlubit, že už jsem při tom místě fotila rande se Salome a Alexem a mám odtamtud neuvěřitelné záběry. Neumím si představit, jak by tam vypadaly svatební fotografie.
$content$