„Je pravděpodobné, že sociální sítě ovlivňují pravopis,“ zastávají Karla a Sabina z Červené propisky

Spojuje je láska k češtině a literatuře. Za blogem Červená propiska stojí dvě kamarádky z vysoké školy – Karla a Sabina. Tyto dvě profesionální korektorky šíří své znalosti na sociálních sítích. Zábavný přístup jim zajistil bezmála 80 tisíc sledujících a oblíbili si ho nejen studenti a učitelé. Chcete si na Instagramu ověřit své jazykové znalosti? Zkuste si pondělní diktát, který holky sdílejí v InstaStories každý týden, a kromě toho dávají tipy na zajímavé čtení. Sabina s Karlou vydaly i knihu “1OO perliček pro (ne)milovníky češtiny.” Sdílíte s nimi lásku k češtině nebo se chcete zlepšit v psaném projevu? Inspirujte se v našem rozhovoru!

Tuhle otázku dostáváte v rozhovorech často, přesto se musíme zeptat, jelikož vás někteří naši čtenáři neznají. Povíte nám, jak vznikla Červená propiska a kdy se u vás projevila láska k češtině?

Karla: Když byly mému synovi tři měsíce, tak jsem měla jisté nutkání se alespoň trochu pracovně „vyřádit“. Živila jsem se jako korektorka už delší dobu. Napadlo mě oslovit Sabinu a společně vytvořit webovou stránku i instagramový profil, abychom se dostaly k co největšímu publiku. K češtině jsem měla vždycky kladný vztah, avšak nemůžu říct, že bych ve škole příliš excelovala. Se Sabinou jsme od dětství chodily i do knihovny.

Sabina: Jak říká Karla, oslovila mě v srpnu 2018 s tím, že bychom mohly šířit své znalosti na internetu. Na nabídku jsem kývla, protože jsem také pracovala jako korektorka. Nejprve jsme psaly články na web, později vznikl i instagramový profil v takové podobě, jakou znáte dnes. Čeština je mojí láskou už několik let, řekla bych, že dokonce už od základní školy. Jako jedna z mála předmětů mě bavila a viděla jsem i v ní smysl.

Napadlo vás na počátku projektu, že se z vás stanou influencerky? Váš web a Instagram jsou velmi úspěšné – máte nějaký tip pro začínající tvůrce? Jelikož se v online světě pohybujete několik let, nemůžeme se vás nezeptat – zaznamenaly jste projekt BloggersRE ještě předtím, než jsme vás oslovili k rozhovoru?

Sabina: Já se přiznám, že mě to vůbec nenapadlo. Netušila jsem, že by o český jazyk na sociálních sítích mohl být takový zájem a že bychom mohly v tolika lidech vzbudit lásku k češtině. Několikrát týdně dostáváme pozitivní zpětnou vazbu od sledujících. Tato pravidelná odezva nás žene kupředu a dává nám motivaci pokračovat v tom, co děláme. Díky diktátům jsme se dostaly až do škol, do firem, dokonce nás označil ministr školství za přínosný profil. Já se přiznám, že jsem o vašem projektu bohužel neslyšela, což mě velmi mrzí.

Karla: Ze začátku jsem předpokládala, že nás budou sledovat kamarádi a možná pár klientů, se kterými spolupracujeme dlouhodobě. Takový úspěch jsme opravdu nečekaly. Osobně si myslím, že jsme sledující zaujaly originalitou a formou. Snažíme se příspěvky vytvářet jednoduše a hravě. Původně jsme se nechtěly ani odhalit, protože jsme předpokládaly, že sledující na našem profilu zajímá jen čeština, nikoli náš osobní život a naše názory. Jednou jsem tam přidala svou fotografii a najednou nám vzrostl nejen počet sledujících, ale také komentářů, zpráv atd. Usuzuji, že lidé chtějí vidět, kdo za projektem stojí. Jakmile jsme mu daly „tvář“, lidé nás začaly mnohem více oslovovat. Přiznám se, že jsem BloggersRE neznala, ale to bude tím, že jsem workoholik a nemám moc času na objevování nových projektů a profilů, což mě někdy mrzí.

Získáváte díky sociálním sítím nové pracovní nabídky? Nezneužívají vaši sledující Instagramu ke konzultacím zdarma? Dokážete oddělit, kdy dáváte radu zdarma a kdy už se jedná o profesionální zpoplatněnou konzultaci?

Karla: Ano, sociální sítě nám v tomto směru velmi pomáhají. V poslední době nám přišlo hned několik skvělých nabídek na korektury, workshopy i spolupráce. Abych řekla pravdu, tak našich konzultací někteří bohužel zneužívají. Posílají nám vyfocené úkoly s prosbou, ať jim je vypracujeme, někdo ani nepozdraví, pošle nám vyfocený text a napíše něco ve stylu: „Mám tam chybu?“ To je bohužel ta stinná stránka Instagramu. Denně nám přijde i 100 dotazů a není v našich silách odpovědět všem. O víkendu neodpovídáme skoro vůbec, víkend chceme věnovat především rodině.

Sabina: Ano, díky Červené propisce jsme měly několik krásných spoluprací. Dokonce nás oslovili jiní influenceři na korekturu svých knih. Obě jsme velice vděčné za příležitosti, které nám náš projekt umožnil, a neskutečně nás tato práce baví – je rozmanitá a do rukou se nám dostávají zajímavé texty. Ale jak říká Karla, i Instagram má svou stinnou stránku. Většinou nám sledující posílají dotazy, které lze během chvilky najít na Internetové jazykové příručce – nejspolehlivější internetový zdroj, spravuje ji Akademie věd ČR. 

Váš pondělní diktát v InstaStories je velmi populární. Myslíte si, že jeho výsledky můžou být ovlivněny tím, že jsou uživatelé sociálních sítí „líní“ a chodí na ně především prokrastinovat? Jaký vliv mají podle vás sociální sítě na pravopis?

Karla: Podle mého názoru zažily diktáty jakési znovuzrození, lidé je na Instagramu nevnímají negativně. Rádi si v jakémkoli věku oprašují své znalosti, což je úžasné! Je velmi pravděpodobné, že sociální sítě ovlivňují pravopis některých uživatelů. Nemyslím si, že negativně. Lidé v dnešní době mnohem více pracují s textem. Denně píšou několik e-mailů, komunikují na chatu, vytvářejí příspěvky, nad jejichž textem se musejí zamyslet, atd. Generace mých rodičů psala v našem věku sice více dopisů, ale nebylo to na denním pořádku. Jiný druh psaného projevu využívala minimálně. Pravopisné chyby se samozřejmě vyskytují, vždy se vyskytovaly, ale nevinila bych z toho sociální sítě. Je to jen více na očích ostatním uživatelům, u dopisů máte jen jednoho adresáta. Navíc se nejedná o formální komunikaci, takže se tam dá leccos odpustit. Na sociální sítě chodíme prokrastinovat asi všichni. (smích) Výsledky diktátů jsou čím dál lepší. 

Sabina: Já si myslím, že se lidé s našimi diktáty už dost sžili. Každé pondělí je vyloženě vyhledávají a chtějí se s námi vzdělávat. Po diktátu dostáváme reakce, jak si vedli. Řada z nich nám píše, že se díky nám zlepšují, což se odráží i na statistikách. Někdy bohužel nestíháme, a tak diktát vyjde až odpoledne, následně máme zahlcený direct otázkami, jestli jsme na diktát nezapomněly. Co se týče pravopisu na sociálních sítích, tak ten, dle mého názoru, strádá. Lidé dneska nedbají na interpunkci a bohužel ani na pravopis. Je pravděpodobné, že si především děti mohou osvojit chybný zápis, který viděly opakovaně na sociálních sítích. Zde vidíte, že ne vždy máme s Karlou na určitou problematiku stejný názor. 

Měli by podle vás online tvůrci a influenceři zvážit profesionální korekturu svého blogu a sociálních sítí? Na internetu nabízí korektorské služby kdekdo – podle čeho vybrat dobrého korektora?

Sabina: Dle mého názoru by si měl každý, kdo chce, aby jeho stránky byly nejen jazykově korektní, ale také měly hlavu a patu, najít korektora. Můžeme umět český jazyk sebevíc, ale vlastní chyby po sobě prostě nevidíme. To je dokonce vědecky dokázané. A pokud máme v hlavě zafixované, že se píše například slovo štrůdl s kroužkem (správně štrúdl), tak i po dvacáté kontrole tuto chybu neodhalíme. I my jsme si vyžádaly korektora na opravu své knihy. 

Karla: Hodně lidí se divilo, že dvě korektorky potřebují korektora, ale je to opravdu tak, že řadu překlepů jsme přehlédly, protože náš mozek věděl, co jsme chtěly napsat, a nesoustředil se na detaily, ale na celou myšlenku. Shrnula jsem to opravdu jen zběžně, touto problematikou se detailně zabývá britský psycholog Tom Stafford. Nejjednodušší je číst cizí texty, protože nevíte, jaká myšlenka bude následovat. Doporučujeme si najít korektora na základě osobního doporučení. Měl by rovněž mít vysokoškolské vzdělání, i texty potřebují odborníka. Vždy uvádím vtipný příklad, že si pravděpodobně nenecháte vrtat zub od kamaráda, kterému šla na střední biologie, tak proč svěřovat své texty někomu, kdo to nestudoval.

Děláte vy samy v něčem pravopisné chyby? Jakým způsobem se může člověk v pravopisu zlepšovat? Kde například hledat informace o nových slovech – většina lidí pravděpodobně použije slovo „meeting“ namísto „mítink.“

Karla: Já denně nadávám na mobilní našeptávač, který mi přepisuje slova. Už to musím vypnout. (smích) V neformální komunikaci se vlastně ani nesnažíme psát spisovně. Zprávy na WhatsAppu si po sobě ani nekontroluju, je to rychlá komunikační služba. Pocházíme z Ústeckého kraje a mluvíme nespisovnou obecnou češtinou, která se promítá i do našich neformální textů. U těch formálních si samozřejmě dáváme velký pozor. Jak jsme zmínily, nejspolehlivější je Internetová jazyková příručka, neustále se aktualizuje. Neznáme stránku, která by vyloženě publikovala nová slova.

Sabina: Jasně, občas nám v rychlosti na Instagramu vznikne překlep, chybuje každý, není se za co stydět. Chybami se člověk učí. Cílem Červené propisky je poukazovat na nešvary v českém jazyce a poučit se z nich, ne někoho za chyby pranýřovat, to my neděláme. Slovní zásobu si člověk může obohatit čtením a poslechem podcastů. U podcastů se naše mysl mnohem lépe soustředí na slova, v případě videí už zapojujeme zrak a náš sluch je upozaděn.

Červená propiska také motivuje ke čtení a dává sledujícím tipy na knihy. Myslíte, že díky vám začalo číst více lidí?

Sabina: To nevíme, ale doufáme, že ano. 

Karla: Nedokážu říct, jestli více, ale sledující nám často děkují za knižní recenze. 

Kolik vy průměrně přečtete knih za měsíc? Máte nějaké oblíbené knihy, ke kterým se rády vracíte? Stává se vám, že vás osloví autor s tím, abyste mu napsaly recenzi?

Sabina: Bohužel teď nemám vůbec čas číst. Narodila se mi v únoru dcerka a veškerý čas věnuji jí. Věřím, že se brzy ke čtení knih vrátím. Předobjednala jsem si knihu své oblíbené autorky, která vyjde v květnu, a moc se na ni těším. Mám jen pár knih, ke kterým se vracím, protože si často pamatuji zápletku i děj. Srdcovky, jako je Harry Potter, Kytice a Malý princ, jsem četla několikrát. Ano, občas nás nějaký autor o recenzi poprosí. Už jsme párkrát recenzní výtisk přijaly, několik jsme jich i odmítly, protože to nebyl náš styl. 

Karla: Jsme pracující mámy, takže na čtení už není zdaleka tolik času, jako tomu bylo dřív. Přečtu tak tři až pět knih za měsíc. Čtu většinu své knihovny opakovaně, je mi líto knihu přečíst jen jednou a nechat ji navěky ležet. (smích) Děj znám skoro nazpaměť, ale i tak chci znovu prožít určité emoce a utéct za svými oblíbenými hrdiny. Mám hned několik oblíbených českých autorek: R. Denemarková, A. Mornštajnová, R. Třeštíková, P. Soukupová a jiné. Naprosto zbožňuju motivační a filozofické knihy, těch jsem přečetla mraky.

Mimo jiné se věnujete tvorbě sloganů. Stalo se vám někdy, že jste ztratily kreativitu? Co případně děláte k jejímu znovunalezení?

Sabina: Stalo, už několikrát. Občas potřebujeme načerpat energii a inspiraci… párkrát se mi to stalo i při psaní naší knihy. Jeden den jsem byla schopna napsat několik stran, druhý den pouze pár slov. Mně osobně pomáhá jít do přírody, kde je klid, zhluboka dýchat a čerpat pozitivní energii.

Karla: Ztrátu kreativity a energie mám často. Není to nic dlouhodobého, stává se mi to, když se „vyhodím“ ze svého režimu. Pomáhá mi pravidelný spánek, pobyt v přírodě, pokec s kamarády a sport. Zrovna včera jsem se zamyslela, kdy jsem naposledy měla dovolenou. Zkrátka alespoň jeden den úplného pracovního odpojení. Vím, že na tom musím pracovat, takovým prvním krůčkem je, že právě neodpovídáme o víkendu na e-maily a zprávy. Snažím se hodně času věnovat rodině, ale stejně „musím“ pro svůj pocit potřebnosti pracovat alespoň tři hodiny denně.

Pracujete raději z domova, nebo dáváte přednost kanceláři či kavárně? Máte pro naše čtenáře tip, jak efektivně zvládnout home office? Obě jste maminky na mateřské dovolené – jak zvládáte skloubit péči o rodinu a domácnost s prací?

Karla: Ráda střídám prostředí. Už se těším, až se otevřou kavárny. Neumím si tedy představit opravovat text v kavárně, ale k vyřízení e-mailů je to ideální prostředí. Co si budeme povídat, práce z domova je náročná. Já se snažím vstávat maximálně v 7 hodin, den je pak delší a stihnu toho víc. Syn se mnou, zatím, rád uklízí a vaří. Je to ale živel, takže mu neustále musíme vymýšlet aktivity, aby se nenudil. Pracuju, když spí. Manžel se aktivně podílí jak na výchově, tak na úklidu, takže to u nás naštěstí není tak chaotické. 

Sabina: Já preferuji klid domova a své prostředí, jinde zkrátka pracovat nemůžu. V kavárně je na mě příliš hlučno a já mám tendence být nepozorná. Když se jedná o korekturu, nepouštím si k práci ani hudbu, protože se potřebuji na 100 % soustředit. Maminkou jsem zatím krátce, takže všechno skloubit mi dělá občas trochu problém, jsem perfekcionista a nemůžu udělat něco na půl. Ale myslím si, že už nacházím ten správný balanc. Karla je mou motivací.

Jste také překladatelky a hovoříte několika jazyky (Karla umí anglicky, německy a španělsky, Sabina anglicky, norsky a francouzsky, pozn. red.). Máte pro naše čtenáře tip, jak se naučit cizí jazyk? Máte v plánu se naučit další jazyky?

Sabina: Na webu máme pár rad, jak se efektivně naučit cizí jazyk. Důležité je se nebát a mluvit. Také hodně pomáhají filmy v originálním znění s titulky. Nejdříve si nastavte české titulky, poté anglické, pokud je originální znění v angličtině. Třeba zjistíte, že už je po pár měsících nebudete potřebovat vůbec.

Karla: Neustále se udržujte v jazykovém prostředí – filmy, konverzace s rodilým mluvčím, kurzy, cizojazyčné knihy, cestování atd. Člověk zapomíná a je důležité neustále opakovat, dokonce i v případě, že máte velmi dobrou úroveň. Další tip je nebrat učení jako povinnost, ale jako zábavu.

Karlo, ty jsi žila několik let ve Španělsku. Nelákalo tě tam zůstat? Sabino, ty máš zkušenosti se studiem v Norsku. Uměla by sis představit žít mimo Českou republiku?

Karla: Španělsko zbožňuju, ale nevyhovoval nám ostrovní život z několika důvodů – sezónní práce, návaly turistů na malém území, špatné letecké spojení, katalánština aj., proto jsme se z Mallorcy odstěhovali do České republiky. Letos máme v plánu se do Španělska vrátit, máme vyhlídnutou jinou lokalitu, tak snad nám to vyjde.

Sabina: Určitě ano. Norsko jsem si velmi zamilovala a nevadilo by mi tam i žít. Studium mi umožnilo v Norsku hodně cestovat, a tak poznat norská města i menší vesničky. 

Pořádáte také workshop o e-mailové korespondenci. Mají o něj zájem firmy pro své zaměstnance, nebo spíše jednotlivci? Máte v plánu i další workshopy?

Sabina: V koronavirové pandemii projevilo zájem o workshopy několik velkých firem, což nás velmi těší, protože pravidelné offline workshopy nám velmi chyběly. Předtím se hlásili spíše jednotlivci, popřípadě menší firmy. Prezenční workshopy pořádáme schválně pro menší skupinu lidí, protože chceme, aby tam byla nejen přátelská atmosféra, ale i individuální přístup. Nechceme si pouze odříkat svoje a jít, ale s účastníky aktivně komunikujeme jak během workhopu, tak ale i po něm.

Někteří lidé mají skvělý psaný projev, ale v mluveném přednesu dělají chyby. Jaký máte názor na výuku rétoriky?

Karla: Ano, rétoriku okamžitě na všechny školy! (smích) Formulace myšlenek je naprosto stěžejní k následnému povolání. Na základní a střední škole byl náš jediný ústní projev zkoušení naučené látky před tabulí. Nevím, jestli je to tak i v dnešní době, pevně věřím, že se to zlepšuje, neboť je na mluvený projev kladený větší důraz. Sama bych si ráda zašla na hodinu rétoriky, i můj mluvený projev má své mouchy. 

Sabina: Rétorika je nutná v případě, že je mluvený projev nedílnou součástí profese, např. moderátoři v televizi či rádiu, obchodní zástupci atd. Absolvovala jsem na vysoké škole semestr rétoriky a musím říct, že to bylo přínosné. Hodně lidí si navíc myslí, že když jsme korektorky, tak i v mluveném projevu používáme pouze spisovnou češtinu. Ale tak to není, jak už bylo zmíněno, mluvíme nespisovnou obecnou češtinou, je to pro nás přirozené. Ve formálním psaném projevu však dbáme na spisovnou češtinu. 

Kvůli mateřské dovolené a stěhování Sabiny jste přerušily nahrávání podcastu Čeština je láska. Máte v budoucnosti v plánu v něm pokračovat? Dáváte si na mateřské aspoň trochu pauzu od práce?

Sabina: K nahrávání se jen tak nevrátíme. Dle mého názoru jsme v epizodách řekly vše, co jsme chtěly. Navíc se Kája chystá odstěhovat do Španělska, tak bychom opět musely podcast přerušit. Ale chystáme spoustu jiných projektů, které se, doufáme, budou líbit. Dcerka mě moc pracovat nenechá. (smích)

Karla: Je nám to líto, rády bychom v tom pokračovaly, ale momentálně není možné se pravidelně scházet. Alternativou je živé vysílání na Instagramu, které navíc poskytuje přímou interakci se sledujícími. To bychom uspořádat mohly.

---

Instagram | Blog