Rozvíjení konverzace s dítětem již od jeho raného věku? Na této myšlence je založen projekt Nikoly Michalové s názvem Domluvím se s nemluvnětem. Jelikož nějakou dobu trvá, než se dítě rozmluví, Nikola zastává komunikaci pomoci znakování. Od jakého týdne nebo měsíce byste měli svého potomka učit znakovat? Liší se znakování od znakové řeči? A jaké výhody, ale i mýty se se znakováním pojí?
Kdy by se rodiče měli snažit „rozmluvit“ dítě pomocí znaků? Platí, že čím dříve, tím lépe?
Děti potřebují určitou úroveň motoriky a myšlení, aby mohly samy znakovat. Každé dítě je jiné, ale platí, že čím dříve rodiče začnou znaky představovat, tím dříve je dítě může začít používat. Například když začnete kolem čtvrtého měsíce, první znak se může objevit mezi šestým a osmým měsícem.
My jsme se znakováním u našeho staršího syna začali v jeho čtyřech měsících – první znak zvládl v šesti měsících a další přidal kolem osmého měsíce. V 10 měsících už dokázal znaky vyjádřit, že má u jídla hotovo, chce vzít do náruče a jít se vykoupat.
Se znakováním lze tedy začít kdykoliv. Dokonce i dítě kolem jednoho a půl roku, které zatím nemá tolik slov, kolik by potřebovalo, může z pár základních znaků hodně vytěžit. Je ale dobré si uvědomit, že čím dříve začnete, tím delší dobu dítě potřebuje k osvojení znaků. Pokud začnete později, dítě bude na znakování vývojově lépe připravené, ale zase přijdete o možnost komunikace v ranějším věku.
Za jak dlouho by se mělo dítě naučit první znak? A co by se mělo učit jako první?
Každé dítě se učí jinak – některé zvládne první znak za pár dní, jiné potřebuje několik týdnů až měsíců. Obecně platí, že starší děti se učí znaky rychleji.
Jako první se hodí znaky, které dítě často během dne využívá – může to být mléko, jíst, ještě, hotovo, pít, koupat se nebo oblíbená zvířátka. Důležité je, aby znaky odpovídaly tomu, co dítě aktuálně zajímá a co s námi potřebuje komunikovat.
Existují nějaká univerzální znaková gesta?
Ano, některá gesta známe všichni – pá-pá, ty-ty-ty nebo „tak jsi velký“. U dětí to ale nefunguje úplně univerzálně, protože si znaky vymyslí nebo přizpůsobí, aby se jim snadněji znakovaly. Rodiče i děti si sami zvolí, který znak se jim pro slovo líbí. Znak pak může vypadat úplně jinak než znak jiného dítěte pro stejné slovo.
V čem se liší znakování od znakové řeči?
Každá země má svůj národní znakový jazyk pro neslyšící. Ten je ale obvykle příliš složitý a pro malé děti náročný. Znakování pro slyšící děti je jednodušší, připomíná spíše pantomimu – znaky napodobují to, co označují. Například znakem pro chameleona může být vyplazený jazyk.
Liší se nějak učení znakování slyšících a neslyšících dětí?
Ano. Neslyšící děti se učí znakový národní jazyk jako svůj hlavní komunikační systém. Učí se ho tedy celý a podle pravidel a přesných znaků.
Slyšící děti znakování používají jen dočasně – pomáhá jim do chvíle, než se rozmluví, a poté samy znaky přestanou používat. Proto jsou znaky pro slyšící děti jednodušší a hlavním cílem není používat co nejvíce znaků, ale podpořit řeč.
Jsou znaky pro české děti stejné jako v zahraničí?
Znakování s dětmi začalo v Americe, kde vědci zjistili, že slyšící děti neslyšících rodičů používají znaky amerického znakového jazyka. Stačilo jim si znaky od rodičů nakoukat a samy je pak uměly používat. Díky tomuto zjištění se znakování postupně rozšířilo a mnoho znaků vychází právě z amerického znakového jazyka. Znaky se pak liší podle toho, odkud si je rodina převzala – jestli pocházejí z českého znakového jazyka, z projektu o znakování se slyšícími dětmi, nebo zda si je rodina či samotné dítě upravilo či vymyslelo.
Může s učením znakování pomoci i logoped? Na koho se v takovém případě obrátit?
Ano, zejména u dětí s opožděným vývojem řeči, autismem nebo jinými obtížemi. V takových případech logoped často doporučuje znakování jako formu augmentativní komunikace. Tedy jako podporu komunikace, přičemž znaky mohou dlouhodobě sloužit jako hlavní komunikační prostředek. Díky znakům se rodina lépe domluví a dítě snáz zvládá každodenní situace. Postupně se pak rodina ve spolupráci s odborníky snaží rozvíjet i mluvenou řeč, což však může být běh na dlouhou trať.
Setkala jsem se někdy s názory, že místo znakování by se dítě mělo snažit rozmluvit slovy?
Je častá obava, že znakující děti budou pozdě mluvit. Výzkumy, například longitudinální studie Floridské státní univerzity, nám ukazují, že gesta jsou přirozenou součástí vývoje a předstupněm mluvené řeči. Už malé děti ukazují na věci nebo umí znakovat pá-pá při loučení. Znakování jim pomáhá vyjadřovat mnohem více slov a paradoxně může urychlit rozvoj řeči. Rodiče, kteří znakují, navíc věnují více pozornosti komunikaci s dítětem. Postupně se učí, že běžné situace a objekty je potřeba komentovat slovem i znakem, což přirozeně podporuje mluvení.
Jaké přínosy má znakování pro dítě a pro rodiče?
Hlavní výhoda je, že si rodič s dítětem lépe rozumí. Ráda používám označení, že rodiče mluví s dítětem, a ne pouze na dítě. Díky znakům dítě snáz vyjádří, co chce nebo potřebuje, a méně se vzteká. Znakování také posiluje sebevědomí dítěte, rozvíjí jeho slovní zásobu a často vede k brzkému rozmluvení. Rodiče navíc dříve odhalí zájmy dítěte a lépe vnímají, jak rychle rozumí světu kolem sebe.
Existují nějaké mýty ohledně znakování? Setkala jste se s něčím opravdu bizarním?
Bizarní to asi není, ale častý mýtus je, že děti nebudou chtít mluvit. Ve skutečnosti je pro ně slovo často pohodlnější – znak není slyšet a pozornost rodiče upoutá hůře než řeč. Navíc se znaky dělají těžko, když má dítě plné ruce hraček. Další obavou je, že se rodiče budou muset naučit celý znakový jazyk pro neslyšící. Ve skutečnosti se však učí jen jednoduché znaky, které snadno zapojí do běžné komunikace. Neměla by to být žádná velká zátěž navíc.
Plánujete nějaká setkání s maminkami a jejich dětmi?
Vím, jak těžké je najít si čas na pravidelná setkání. Rodiče musí někam na přesný čas dojet, přichystat dítě, pak do toho zasahují nemoci. I proto jsem vytvořila e-book a online kurz, kde rodiče najdou vše o znakování přehledně na jednom místě – včetně znakového slovníku s více než 100 jednoduchými znaky a tipy na podporu řeči. Vše tak případně zvládnou z pohodlí domova.
Brzy vypíšu i termíny prezenčních seminářů pro tento rok. Bude to praktický seminář, kde si rodiče spolu s dětmi mohou znakování rovnou vyzkoušet pomocí hraček, knížek a dalších pomůcek. Nebude to ale na týdenní bázi. Bude to jednorázové setkání, protože většinu práce musí stejně rodiče udělat každý den doma. Není tedy potřeba rodiče zatěžovat dalším pravidelným kroužkem. Už tak obvykle nějaké jiné kroužky navštěvují.
Zdroj: Autorský rozhovor, FSU
$content$