Na rozdíl od spousty jiných nezanevřela na svůj blog, ani když se jí začalo dařit budovat početnou komunitu sledujících na Instagramu. Dvacetiletá Juliána, v online světě vystupující jako Jull Mitro, bloguje už řadu let, na Instagramu ji sleduje bezmála 10 tisíc lidí a nad jejími tématy jako je líčení, móda nebo cestování v posledním roce vévodí hlavně cvičení. Jaká byla blogerská cesta téhle sympatické slečny? Kdyby si měla vybrat mezi blogem a Instagramem, co by zvolila a proč? Jak motivuje sama sebe i ostatní? A jak důležitá jsou pro ni čísla a statistiky?
Bloguješ už spoustu let – nejstarší příspěvek, který na tvém blogu můžeme najít, je z roku 2015. Prozradíš nám, jak ses k blogování dostala?
K blogování jsem se nedostala sama, ale přes sestru, která blog založila jako první. Pořád jsem se jí ptala, co to vlastně znamená mít blog, co všechno obnáší mít blog, jak lidé nové blogy vyhledávají a podobně. Zpočátku, když mi to všechno vysvětlovala, mě to vůbec nezaujalo, až později, když jsem i já začala vyhledávat a číst nové blogy, jsem si řekla, že to zkusím.
První blog, který jsem měla, byl založený v roce 2013, ale později jsem ho zrušila, protože jsem se mu nevěnovala tolik, kolik bylo třeba, nevěděla jsem, jak ty první příspěvky psát tak, aby zaujaly publikum, a později mě už ani nenapadala žádná témata pro novou tvorbu.
Pak, po dvou letech, když už jsem byla přeci jen i starší, se mi vrátila myšlenka, že začnu blogovat, ale s tím, že se novému blogu budu věnovat naplno a svůj volný čas využiji k psaní a propojování myšlenek.
Když se podíváme na tvé začátky a současnou tvorbu, můžeme vidět obrovský posun. V čem ty sama spatřuješ největší změny a uvažuješ někdy o tom, že bys své starší příspěvky smazala?
Já sama určitě vidím velký rozdíl v psaní a v rozsahu. Někdy jsem psala velmi krátké příspěvky, bez podnadpisů a sem tam s chybami, ale nestydím se za to, protože to byly moje začátky, a myšlenka na mazání starších příspěvků mě ani nenapadá, protože tak si je lidé mohou přečíst a porovnat s dnešními příspěvky.
Kdybys mohla dát sama sobě zpětně do začátku nějaké rady, jaké by to byly?
Pokud bych si mohla dát na začátek nějakou radu, doporučila bych si používat odstavce, podnadpisy, trochu víc rozvést dané příspěvky, nepoužívat hodně krátkých vět a věnovat danému příspěvku víc času. Také bych hned do začátku dala radu, že není potřeba ohlížet se na to, co si o vás myslí ostatní, nenechte se odradit ponižováním, výsměchem nebo pomlouváním. Nakonec bych jen dodala, že si musíte uvědomit, že je to vaše práce, že ji děláte pro sebe a pro lidi, které můžete motivovat nebo jim být příkladem.
Dnes jsi také aktivní na Instagramu, kde se ti podařilo si vybudovat bezmála desetitisícovou komunitu sledujících. V čem je pro tebe specifická tvorba na Instagram oproti té blogové?
Instagram je otevřenější, můžete na něm vidět každodenní život, okamžitě sdílet nějaké rady, úspěchy, novinky nebo přímo komunikovat s publikem.
Pro mě je blog spíše soukromější sféra, kde kromě psaní o módě, recenzí, cestování, můžete psát i témata, ve kterých skládáte své vnitřní myšlenky, můžete se prostřednictvím příspěvku vypovídat a kromě komentářů vám nemohou být nijak posílány zprávy. Já svůj blog beru jako deníček, do kterého si píšu úplně všechno.
Kdyby sis musela vybrat, vybrala by sis Instagram, nebo blog? Proč?
Je to celkem těžká otázka, protože jsem si k oběma vybudovala dobrý vztah a oběma se věnuji už několik let, ale kdybych si měla vybrat, asi bych si vybrala Instagram, protože, jak už jsem zmínila, je to otevřená komunita a v dnešní době je Instagram populárnější než blog. Také co se týče lidí, většina z nich tráví více času prohlížením Instagramu než vyhledáváním nebo čtením starých či nových blogů.
Spousta blogerů časem od blogování v pravém slova smyslu upustilo a zůstali aktivní jen na sociálních sítích. Co je pro tebe důvodem na blogu pořád zůstávat a pozoruješ, že i tví čtenáři upřednostňují sociální sítě před blogy?
Také jsem už nad tím přemýšlela, že bych s blogem skončila a věnovala se jen sociálním sítím, ale řekla jsem si, že o svůj blog, který beru jako svůj deníček, nechci přijít. Kvůli blogu se mi už párkrát stalo, že jsem odmítla přátele, proseděla celý večer nad jedním příspěvkem, nedívala se na několik filmů, které dávali v televizi, nebo jsem prošvihla pár věcí, které jsem měla v plánu. Bylo by mi líto jen tak zahodit šestiletou práci, při které jsem se naučila pár věcí, zažila ponížení, odsouzení nebo viděla, jak se lidé snaží napodobit mou práci, a přitom to brát a dělat si z toho srandu.
Samozřejmě jsem si všimla, že většina mých čtenářů a sledujících dává přednost sociálním sítím před blogy, ale podle mě to je i tím, že blogy už nejsou tak viditelné a známé jako dříve. Ta blogová komunita se pomalu vytrácí, což mě mrzí, protože být blogerem je opravdu dobrá věc, i když to vyžaduje čas, trpělivost a pevné nervy, aby to člověk nevzdal hned na začátku.
Víme, že už dlouho znáš náš projekt BloggersRE. Jak jsi na něj narazila, co se ti na něm líbí a co bys naopak ze svého pohledu online tvůrkyně změnila nebo zlepšila?
Narazila jsem na něj na Instagramu, když jsem hledala profily o blogerech, a hned mě zaujal váš feed, který je krásně sladěný s fotkami, aktivitou, která je tam každý den, a také tím, že se díky vašemu Instagramu mohu seznámit s novými lidmi.
Neměnila bych určitě nic, ale možná bych trochu víc sdílela InstaStories, do kterých se lidé zapojují, nebo doporučovala profily ke sledování.
Pojďme se odklonit od tvé tvorby jako takové a zaměřit se na jedno z témat, kterým se věnuješ. Poslední rok cvičíš a snažíš se motivovat ostatní – jak?
Ano, to je pravda, cvičím se věnuji už poměrně dlouho a nikdy jsem nelitovala, že jsem se pro to rozhodla. Tím, že cvičím a vidím, že se opravdu dá žít zdravě a není to vůbec těžké, jen to chce čas, sílu a trpělivost, se snažím motivovat své publikum (zejména mladé lidi), protože dnešní mládež raději sedí za počítačem nebo mobilem, než aby si šla zaběhat nebo alespoň na 15 minut zacvičit.
Snažím se motivovat hlavně proto, že si málokdo uvědomuje, že pohyb je opravdu důležitý, a pokud se člověk nehýbe, může úplně zlenivět. Motivuji prostřednictvím svého Instagramu nebo blogu, kde zveřejňuji různé fotky po cvičení, také tam většinou dávám nějaké cviky, fotky a videa s jídlem nebo zdravými potravinami. Na svém blogu jsem se naposledy snažila motivovat prostřednictvím příspěvku, který se týkal pohybu.
Kde bereš motivaci ty sama, ať už jde o zmíněné cvičení, nebo o jakoukoliv jinou z tvých aktivit?
Určitě hledám motivaci pro svůj blog na různých stránkách, jako například Blogerky.cz nebo taktéž Instagram. Pokud jde o jiné aktivity, jako je cvičení, líčení nebo móda, motivaci čerpám ze sociálních sítí jako je Pinterest, Instagram a Facebook.
Dalšími tvými oblíbenými tématy je cestování, líčení nebo móda. Vybíráš si, co budeš sdílet, jen podle toho, co baví tebe samotnou, nebo bereš ohled i na odezvu od svých sledujících?
Stále se dívám na své sledující, protože je důležité, aby je moje práce bavila a zajímala, jinak by mě mohli přestat sledovat, a tím pádem by moje komunita klesla. V dnešní době lidé sledují jen ty účty, které je motivují, baví, které se jim líbí a mají stejné koníčky jako oni. Snažím se na svůj Instagram přidávat příspěvky a InstaStories, kde se vždy na něco ptám, abych tam dostala zpětnou vazbu a věděla, co dělat víc, co zlepšit a podobně.
Je pro tebe tvá online tvorba a různé spolupráce, které se ti díky ní naskytly, i zdrojem obživy? Je pro tebe představitelné tvořit jen kvůli výdělku a muset například selektovat obsah podle toho, u čeho se předpokládají dobré výsledky ve statistikách?
Spolupráce pro mě nejsou zdrojem obživy a také si nedokážu představit, že bych propagovala nějaké produkty, které nezapadají do témat, kterým se věnuji, a které mé sledující vůbec nezajímají, i kdybych na tom mohla vydělat nějaké peníze.
Jak důležité jsou pro tebe vlastně statistiky, respektive odezva od tvého publika ve formě lajků, komentářů a podobně?
Je to pro mě velmi důležité, protože když vidím, že je něco opravdu zajímá a baví, posouvá mě to vpřed, a tím pádem se snažím se svou práci stále více zlepšovat.
Vždy mi udělá velkou radost, když pod svojí novou fotkou vidím nový komentář nebo zprávu od svých sledujících, a díky nim se posouvám dopředu a dopředu. Myslím, že kdybych neměla sledující, kteří mě opravdu rádi sledují, komentují mé fotky nebo mi posílají zprávy, nebyla bych dnes tam, kde jsem.
$content$