Lucie Svoboda je česká umělkyně, jejíž živé a abstraktní obrazy jsou dechberoucí a nesou v sobě až nadpozemský nádech. Ne nadarmo se tak Lucie sama charakterizuje jako abstraktní surrealistka. Co vše si pod tímto pojmem představit? Jaký umělecký směr je malířce nejbližší? A může umělá inteligence zastat roli skutečného malířského štětce?
Sama sebe charakterizujete jako abstraktní surrealistku. Co si pod tímto spojením dvou uměleckých směrů lze představit?
Abstrakce je primárně o pocitech umělce. Dnes je rozvětvená na několikero pododvětví. Já bych se kategorizovala do dvou – abstraktní expresionismus, který vystihuje jistá divokost a práce s velkými plochami a tekutostí barev, které se prolínají a vy s nimi v souladu se svými náladami a technickými zdatnostmi pracujete. Abstraktní surrealismus je posunutý do roviny, ve kterém kombinujete rozpoznatelné prvky s abstraktními, ale ne zákonitě. Řekla bych, že je to v zásadě i o tom, nakolik vztah k tomu, co jste v abstraktní formě na plátně ztvárnili, odpovídá vašemu opravdovému rozpoložení, a nakolik je to jen fiktivní příběh, kterým chcete ohromit publikum.
Jak jste se dostala k malování? A kdy zhruba vám došlo, že se chcete věnovat abstraktnímu umění? Experimentovala jste v minulosti s několika styly?
K malování jsem se dostala až později. Na střední umělecké škole sklářské jsme se věnovali hlavně realistické kresbě tužkou, uhlem a sochaření. Malbě snad jen během klauzurních prací, kde jsme občas použili pro bližší vyjádření akvarel anebo pastelky.
To, že jsem v jistou dobu malbě začala podléhat více, řekla bych až bytostně, bylo po traumatu spojeném s potratem. Od té doby mám pocit, že rodím obrazy.
Ano, někdy mě baví spojit realismus s abstrakcí. Většinou se však jedná o hmyz a motýli.
Jaký umělecký směr je vám nejbližší? Navštívila byste ráda dobu, ve které vznikal?
Jednoznačně impresionismus a ocitnout se na „dobu určitou” v Paříži druhé poloviny 19. století by nebylo špatné. Potkat se v kavárně s Monetem, Gauguinem… Van Gogh by na mě myslím neměl náladu. (smích)
Jaký typ barev používáte k malbě nejčastěji? Vyrábíte si některé barvy sama?
Nejčastěji používám akryl, taky nedám dopustit na český Balakryl. Barvy si sama nevyrábím, ale moc ráda občas „zešílím”, zkombinuji více typů barev rozdílných konzistencí a pozoruju, jak se mezi sebou „skamarádí”.
Je nějaký odstín, který používáte úplně ve všech obrazech? Kterou barvu máte nejraději?
Jsem závislák na modrých a úplně „nej” je modrá s lehkým šmrncem červené – odborně se jí říká Phthalo blue red shade.
Jak lze poznat opravdu kvalitní malířské plátno? A připravujete si svá plátna pro malbu sama?
Bohužel ne, ale moc ráda bych se do toho v budoucnu pustila, protože je to taková dobrá chemie – vazba mezi vámi a plátnem. Občas si napínám plátno na rám, a i to je děsná piplačka a musíte mít prostě zkušenost. Já se u toho jdu vždy „vynervačit”, ale ve finále je to taková slast na duši.
Kvalitní malířské plátno poznáte podle síly textilie a pak záleží, zda preferujete hladší, anebo hrubší povrch hladkost šepsu – to je ta bílá křídová plocha na plátně, tam už je více kritérií.
Doporučila byste začátečníkům, aby si vyzkoušeli malbu nejprve na hotová plátna, nebo je naopak lepší, když se umělec naučí plátno připravit na úplném začátku své budoucí kariéry?
Jednoznačně na hotová plátna, ale rozhodně ne na ta z Hornbachu, Kiku a podobně. Ta mají velmi nekvalitní dřevěné rámy, které mají tendenci se kroutit. Plátno bývá tenké a barva může snadněji prosakovat.
Používáte v malbě jen barvy? Co všechno lze použít k vytvoření opravdu trvanlivých struktur? A mohou to být i některé suroviny, které najdeme doma jako je například sůl, nebo dokonce mouka?
To je moc hezký dotaz. Můj zatím největší „majstrštyk” je použití bylinkového oleje na vlasy. Pak jsem několikrát použila meruňkový. Ale mockrát namísto vody, když jsem zrovna líná běžet k umyvadlu, naředím barvy na plátně čajem nebo vínem, pivem… Záleží, co zrovna piju. (smích)
Co se týká textur, nikdy jsem nepoužívala nějaký speciální materiál, jen akryl ve větším nánosu, ale podle mě se dá opravdu experimentovat s čímkoliv. I když sůl by měla tendenci se rozpustit, a to by myslím nepřineslo očekávaný výsledek.
Vaše obrazy jsou pestré a živé. Máte nějakou oblíbenou techniku? A zkoušíte nové metody?
Děkuji. Neustále objevuji nové a já si o to doslova říkám. Potřebuji během tvorby riskovat, a to sebou právě přináší i to poznání, objevení nových technik.
Máte mezi umělci abstraktního umění nějakou ikonu, která vás výrazně ovlivnila?
Určitě. Před několika lety to byla, v té době ještě tuším čtyřleté dítě, Aelita Andre. Dnes si „ulítávám” na Fernandě Rivero.
Jak vnímáte českou malířskou scénu?
To je široký pojem. Doba covidová a možnosti sociálních sítích otevřely „no limits” prostor pro lidi, co začali tvořit, a vesměs abstraktní výraz, ale já mám k tomu, koho zahrnout do české malířské scény, veliký respekt a sama jsem kdysi, když jsem se rozhodla pro full-time malbu, přemítala, zda jsem statusu umělce hodná. Doba se změnila a dnes můžete být v minutě čímkoliv, pro co se rozhodnete. Jediné kritérium je vaše svědomí a zda si za tím stojíte. Nicméně, když se podívám na českou malířskou scénu přísnějším filtrem a odmocním ty „zrychleně statusované umělce” od těch, co se umění věnují dekády, máme tu úžasné a talentované umělce.
Lze se dnes vůbec malováním uživit?
Za mě se uměním uživit dá. Já nejsem konceptuální umělec, ale spadám spíše do kategorie umělce, kterého bych definovala jako dekorativního. Mezi mé sběratele se řadí i ti zasloužilí, kteří mají ve sbírce velká jména, i nežijících zahraničních autorů, což vnímám jako hodnotově docenění mého umělecké výrazu. Ale mnoho mých sběratelů se řídí čistě impulsivně, tzv. srdcem, a vybírají si na bází barevných kompozicí, aby se jim obraz hodil do interiéru.
Jak vlastně začít úspěšnou kariéru malířky?
Všem začínajícím umělcům bych doporučila absenci sociálních sítí, aby nebyli tak zrychlení a hladoví být úspěšní hlavně pro rychlý aplaus, lajky apod. Tím ztrácíte autenticitu a stylově se neposouváte, jen máte větší sklony k napodobování.
A každému bych na začátek doporučila také průpravu v kresbě tužkou.
Spousta lidí dnes vzdoruje současnému umění. Jak současné umění vnímáte vy?
Nezaznamenala jsem to…
Do popředí se derou i díla, která lidé nechávají vygenerovat skrze umělou inteligenci. Jaký postoj máte vůči umělé inteligenci? A dají se taková díla podle vás ještě vůbec považovat za umění?
To máte pravdu, ale nijak jsem nepocítila hrozbu, že by nás v tomto mohla AI převálcovat. Věřím ve zdravý rozum. Sama AI využívám jako rádce a překladatele a mám k ní kladný vztah. Umění je široký pojem a vnímám to jako individuální, svým způsobem demokratickou, volbu – postoj. Já se spíš kloním k tomu, že má pro mě vyšší uměleckou hodnotu vše, co vznikne pod taktovkou vlastních emocí a rukou.
Bojí se dle vás lidé umělé inteligence oprávněně? Myslíte si, že by jednoho dne mohla umělce opravdu nahradit?
Nemyslím si. Stále vnímám tu chemii, když něco vytvoří člověk. Pokud mi AI vyrobí boty, asi na ten vývoj budu obdivně koukat, ale když mi dáte vedle takto vyrobených bot boty od ševce, budu si jich považovat víc.
Máte vy sama s umělou inteligencí nějaké zkušenosti, pokud jde o tvorbu? A jsou spíše negativní, nebo pozitivní?
To by mě vůbec nebavilo, ale jak už jsem zmínila výše, ráda se na AI obracím – hlavně s překlady do angličtiny. Musím říct, že má cit pro překlad, protože moje potrhlá nekonečná souvětí jsou fakt oříšek i pro moji sestru, co žije téměř 20 let v Anglii. (smích)
Plánujete do budoucna nějaké výstavy? Máte nějakou stálou expozici?
Aktuálně mě čeká výstava v ArtPro galerii v Praze a stálá expozice je v Pasáži českého designu.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$