Markéta Ignácová je žena, která se nebojí spojování více oborů. Její butik MAJA’s FANCY, pro který sama šije, sídlí na pražském Žižkově, věnuje se však také vizážistice a v neposlední řadě je i svatební koordinátorkou. Je tolik činností ku prospěchu, nebo spíše na škodu? Jak poznat kvalitní látku nebo vybrat vhodný make-up? A jak by to vypadalo, kdyby organizovala svatbu pro homosexuální pár?
Jak jste se dostala k šití?
Popravdě, k šití jsem se dostala úplnou náhodou a spíše jak „slepej k houslím”. (smích)
Vždy jsem pracovala s dětmi a v období, kdy jsem studovala Pedagogickou fakultu, jsem měla za sebou už kurzy vizážistky a vlasové stylistky, a to si myslím byl takový impuls zkusit ještě něco jiného a nového. Vždy jsem také byla kreativní člověk a v módě mě fascinovalo, jak je možné z úplně jednoduchých kousků vytvořit něco neskutečně elegantního. Což mi zůstalo doteď. Každopádně to ve mně vyvolalo touhu se o módu zajímat více a zkusit nějaký kurz, kde bych se naučila základy šití.
Jak vzpomínáte na svůj první kurz?
Na svůj první kurz si vzpomínám velmi živě. Byla jsem nadšená, ale zároveň nervózní. Kurz se konal v malém ateliéru v Praze a atmosféra byla velmi přátelská. Začali jsme s úplnými základy – jak správně používat šicí stroj, dělat základní stehy a techniky. Probírali jsme druhy látek, učili se kresbu figury na návrhy… Prostě od všeho trochu, ale odcházeli jsme s pocitem, že známe úplně vše.
A co vaše první kousky?
Svůj první kompletní kousek jsem ušila právě na kurzu a u mě to nemohlo být nic jiného než sukně. Pamatuji si, jak jsme šli do velkoobchodu s látkami a mohli jsme si vybrat jakoukoliv pro náš návrh. Bylo to neskutečný! První kousek zdaleka nebyl dokonalý, ale byl pro mě velmi cenný. Byla to hnědá úpletová sukně s růžovou gumou do pasu. (smích)
Ráda vzpomínám na tyto začátky. Šití mi vlastně otevřelo cestu k tvořivosti a sebeprezentaci a každý nový kousek mi dodává sebevědomí. Tyto zkušenosti mě naučily, že i malé kroky vedou k velkým výsledkům a že se člověk nemá bát zkoušet nové věci.
Zaměřovala jste se už od počátku na některé oblečení více a naopak?
Ano, už od samého počátku jsem se převážně zaměřovala na sukně a šaty. A v zásadě mě nikdy nenapadlo, že bych se pouštěla i do něčeho jiného. Sukně a šaty samy o sobě vyjadřují ženskost a jsou velmi elegantní. U těchto oděvů máte totiž nekonečné možnosti, co se týká střihů a následného výběru látek, a to mě na nich baví.
Ale myšlenky se časem mění a začínám do kolekcí zařazovat elegantní business styl, který zahrnuje dámské vestičky, kalhoty do pasu a podobně. Časem bych se moc ráda vypracovala k dámským sakům a kabátům. To by byl pro mě takový must-have. Sukně a šaty budou každopádně vždy na prvním místě.
Kdy se poprvé objevila myšlenka, že byste mohla šít i pro veřejnost a mít vlastní značku? A jak dlouhá cesta poté vedla od myšlenky k realitě?
Myšlenka, že bych mohla šít pro veřejnost a mít vlastní značku, byla se mnou od samého začátku. Jen jsem nad tím hned tolik nepřemýšlela, až vlastně při častých komplimentech a otázkách na mé vlastní ručně šité kousky od přátel a rodiny, kteří z nich byli nadšeni. Tehdy jsem začala přemýšlet ve velkém a měla potřebu se posunout dál.
Ta cesta byla pro mě vnitřně velmi náročná. Nevíte, do čeho jdete, co vás vlastně čeká, co vše je potřeba, a máte strach, který musíte překonat. A je důležité nebýt na to sám. Zde bych ráda zmínila svého manžela, který mě od samého začátku neskutečně podporuje. Ano, můžete doma několik měsíců ležet v knihách, papírech, článcích o podnikání, zjišťovat, co vše musíte zařídit, pořídit… Jenomže to vás může tak vystrašit a odradit, že ten krok dále neuděláte. Nemluvím o důležitých náležitostech, které je pro podnikání potřeba mít, to je samozřejmé. Někdy do toho prostě musíte skočit po hlavě a učit se cestou. Praxe je nejlepší učitel.
Abych to celé mohla uskutečnit, byl pro mě velmi důležitý první krok, a to otevření butiku. Vzhledem k tomu, že má práce je z velké části na zakázku a velmi si zakládám na osobním přístupu, butik byl pro mě základ. Už i z toho důvodu, aby si zákazníci mohli moji práci prohlédnout, vyzkoušet a případně rovnou koupit kousek z vystavené kolekce, pokud dokonale sedí. Po pár měsících hledání vhodného prostoru jsem našla nádherný na Žižkově, a tím se začala myšlenka stávat realitou. V tomto oboru je velmi důležité být zákazníkům blízko a mít prostor, kam za vámi mohou přijít.
Jak ale říkám, jsem stále na začátku a cesta je dlouhá a náročná. Pokud jste však dobří, dokážete nabídnout kvalitní oděv a máte osobní přístup, zákazníci si vás najdou a budou se rádi vracet.
Jakým materiálům a látkám dáváte přednost? Jak poznat opravdu kvalitní materiál?
Při výběru látek a materiálů se snažím vždy dávat přednost přírodním materiálům jako bavlna, len, vlna a také hedvábí.
Pokud chcete opravdu kvalitní látku, je potřeba ji vybírat osobně, protože už samotný dotek prozradí, zda je materiál kvalitní. Takové látky bývají na dotek příjemné a hladké. Tento ukazatel při samotném nošení oděvu dává úplně jiný pocit a k takovému oděvu se vždy vracíme. Všichni chceme, aby nám oděv byl příjemný. Dalším ukazatelem může být hustota tkaniny – pokud je vyšší, často to naznačuje vyšší kvalitu.
Ráda bych ještě zmínila důležitou věc, a to certifikace, které jsou důležitým ukazatelem kvality materiálu. Například Oeko-Tex Standart 100 zaručuje, že textilie neobsahují škodlivé látky a jsou bezpečné pro lidské zdraví.
Jaké další aspekty kromě materiálu je třeba při hodnocení kvality brát v potaz? Na co vše se zaměřovat při hledání kvalitních kusů oblečení?
Pokud hledáme kvalitní oděv, tak od něj očekáváme, že nám vydrží co nejdéle. Chceme, aby byl pohodlný, neztrácel na kráse a vypadal stále jako nový. Proto bychom měli brát v potaz zpracování oděvu. Mám na mysli švy, které by měly být pevné a dobře zakončené. Kraje by měly být dobře zpracované a neměly by se třepit. Dalším aspektem by měl být samotný střih a konstrukce oděvu. Oděv by nám měl dobře sedět a měli bychom se v něm cítit pohodlně. Pokud má doplňky jako například knoflíky a zip, tak bychom si u nich měli dát pozor, zda jsou pevně připevněny, ale zároveň se snadno používají. Kvalitní oblečení by si také mělo zachovat svou barvu i po opakovaném praní a nošení. Údržba by měla být jednoduchá, a ne příliš komplikovaná.
Šití se vám daří kloubit s dalšími aktivitami – věnujete se také líčení, a celkově stylingu na společenské události. Dá se obecně říci, jaký make-up se hodí pro jaké příležitosti?
Ano, takový balíček vše v jedné osobě. (smích)
Měli bychom si říct, že make-up je důležitou součástí celkového stylingu a je klíčové přizpůsobit ho konkrétní příležitosti. Make-up pro nevěstu by měl být především dlouhotrvající, jemný a elegantní. Naopak na plesy a galavečery by měl být make-up výraznější a dá se říct dramatický. Zde bychom měli klást velký důraz na oči a také nezapomínat na pusu. Pak máme také různé business a formální akce, kde by měl make-up být profesionální a nenápadný. Každá příležitost má svůj styling, kterého bychom se měli držet.
Své aktivity jste doplnila tím, že jste úspěšně absolvovala kurz svatební koordinátorky. Jak takový kurz probíhá?
Teď budu muset trochu zapátrat v paměti, přece jenom je to už také nějaký ten rok zpátky. Tímto kurzem jsem si vlastně chtěla doplnit své nabízené svatební služby. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že ve většině případů jsou nevěsty spokojenější, když mají možnost mít člověka, který obstará více služeb naráz, než když mají nespočet dodavatelů, až se v tom samy ztrácejí.
Kurz svatební koordinátorky probíhal na nádherném místě, a to ve Ville Richter – už to bylo velmi okouzlující. A tady se opět vracím k tomu, že praxe je nejlepší učitel. Na tomto místě se pořádají nádherné svatby a my jsme v tu chvíli byli na straně snoubenců a získávali jsme informace přímo od dodavatele svatebního místa. A bylo to skvělé, protože na všech svatebních místech se ptáte na stejné otázky, například zda je možnost hostiny, jakou formou může na daném místě hostina probíhat, jaké možnosti jsou pro místo oddání apod. Nejenže jsme získávali odpovědi, ale také jsme se učili, jaké otázky při hledání podávat a na co nezapomínat.
Pak máte klasickou teorii o celkové koordinaci a plánování svatby. Ve zkratce musíte mít přehled o všech svatebních dodavatelích, svatebních trendech daného roku, barvách, které jsou pro danou sezónu aktuální apod. Je to velmi obsáhlé téma.
Co vše je tedy náplní práce svatební koordinátorky? Co musí umět?
Jako svatební koordinátorka máte širokou škálu povinností od plánování a organizace až po řízení celého svatebního dne. Jste vlastně klíčovou osobou pro zajištění hladkého průběhu.
Před samotným svatebním dnem vše připravujete a plánujete. To znamená několik konzultací s párem, na kterých probíráte představy, přání, a hlavně rozpočet. Následně vybíráte dodavatele. Důležité je, abyste jako svatební koordinátorka měli vždy připravený seznam ověřených dodavatelů, které pak páru doporučujete. Společně s párem sestavujete harmonogram svatebního dne a sami obstaráváte dekorace, koordinujete dodavatele a zajišťujete dopravu.
Během svatebního dne máte jako koordinátorka dohled nad přípravami, obřadem a hostinou. Samozřejmě řešíte veškeré problémy, které mohou nastat. A musíte být stále všem k dispozici.
S jakými přáními a požadavky se setkáváte nejčastěji?
Během příprav mají páry různá přání a požadavky, které závisí na individuálních preferencích a stylu každého. Nejčastěji se to týká místa konání svatby. Mnoho párů hledá specifická, která pro ně mají například osobní význam, nebo preferují určité typy prostředí. Dále bych zmínila jídlo a pití na svatební hostině – to bývá trochu náročnější, protože musíte brát v potaz různá dietní omezení hostů či styl stravování. V dnešní době také páry často chtějí zahrnout osobní prvky, které odrážejí jejich příběh, zájmy a společné zážitky.
Oslovil vás někdo s něčím opravdu ojedinělým?
Během svého, prozatím krátkého, působení jako svatební koordinátorka jsem se nesetkala s párem, který by měl výjimečný požadavek. Zatím to jsou taková přání, která odrážejí jejich zájmy a zážitky.
Jednou jsem měla pár, ve kterém byl ženich hasič, a přání bylo, aby příjezd jeho i nevěsty probíhal v hasičském autě. Auto také bylo zakomponováno do svatebních fotografií apod. S takovými svatbami se setkávám často a je vždy krásný zážitek.
Jaké svatby jsou aktuálně nejvíce žádané? Vedou spíše tradice, anebo mají vliv aktuální trendy?
Stále jsou nejvíce žádané svatby v boho a rustikálním stylu. Tento typ se většinou pořádá v zahradách, stodolách a na jiných přírodních místech. To, že se nás tento styl svatby drží už nějakou dobu, má svůj význam. Je velmi romantický a máte nespočet možností ohledně uspořádání, výzdoby apod. Velkou roli také hraje to, že vše může probíhat na jednom místě a eliminuje se tak přejíždění z místa na místo. Což je velké plus.
Řekla bych, že tradice se nás stále drží. Sice už ne v takové míře, ale na každé svatbě je prosba zachovat některé tradiční prvky jako první tanec, řečnické projevy, krájení dortu a házení kytice. V dnešní době ale většina párů kombinuje tyto tradiční prvky s moderními trendy.
Jaké trendy lze vlastně, pokud jde o svatby, aktuálně zmínit?
Aktuální svatební trendy se neustále vyvíjejí, ale určitě bych zmínila tzv. mikrosvatby, kdy jde o svatbu s menším počtem hostů. Často jen nejbližší rodina a přátelé. Pak také personalizované svatby. Na takových svatbách se vlastně odráží osobnost a příběh párů, a to pak jsou nezapomenutelné vzpomínky. A v neposlední řadě bych zmínila moderní a minimalistické svatby. Na těchto se hodně používají minimalistické dekorace, vybírá se z neutrálních palet barev a důraz je kladen spíše na kvalitu než kvantitu.
A co si tedy představit pod pojmem „tradiční svatba”?
Když se řekne tradiční svatba, tak si lze představit svatební oslavu, která dodržuje zavedené rituály, postupy a etiketu, které jsou typické pro určitou kulturu nebo region. Tradice se převážně týkají obřadu, tedy jestli má být náboženský, nebo civilní. U oblečení se řeší, zda má mít nevěsta tradiční bílé, nebo krémové šaty a jestli ženich bude mít formální oblek, případně vojenskou uniformu apod. K tradicím také patří svatební průvod, kdy nevěsta přichází k oltáři doprovázená svým otcem.
Jak se stavíte ke svatbám stejnopohlavních párů? Mělo by podle vás být manželství homosexuálům umožněno?
Jsem toho názoru, že by mělo být manželství umožněno všem párům bez ohledu na jejich sexuální orientaci. Všichni lidé by měli mít stejná práva a možnosti, včetně práva uzavřít manželství s osobou, kterou milují. Povolení manželství stejnopohlavním párům je vlastně krokem k větší inkluzi a toleranci ve společnosti.
V čem by se pro vás lišila příprava svatby dvou osob stejného pohlaví?
Myslím si, že příprava svatby dvou osob stejného pohlaví by se zásadně nelišila od přípravy svatby pro heterosexuální pár. Jsou každopádně určité specifické aspekty, které by bylo vhodné vzít v úvahu, a to například vytvoření prostředí, kde se pár bude cítit pohodlně a respektovaně. Mělo by se také brát v úvahu používání neutrálního jazyka a například pojmů partner a partnerka místo ženich a nevěsta. Určitě by bylo vhodné vybírat místa a dodavatele, kteří jsou otevření a přátelští vůči LGBT+ komunitě. V neposlední řadě mě ještě napadá zohlednění specifických přání páru, který může chtít zahrnout symboly nebo prvky, které reflektují jejich identitu a vztah. Vždy jde nicméně o to, aby se jakýkoliv pár cítil podporován a respektován během celého procesu plánování i na svatbě samotné.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$