Příliš se o tom nemluví, ale mateřství nemusí být vždy tak idylické, jak bývá prezentováno. Právě nám na dveře klepe Den Matek – měli bychom jej pozvat dál a uspořádat mu výjimečnou oslavu? Jak jej můžeme prožít? A jak nám to může pomoci vnést více radosti do našich dní?
Jako malá holčička trhala mamince ke Dni matek na zahradě květiny a vlastnoručně vyráběla přáníčka. Představovala si, jaké to asi bude, až se jednou sama stane maminkou. O svoje panenky pečovala s láskou a velikým nasazením, a na tuto životní roli se nesmírně těšila. V jejích dětských očích nebylo na světě významnějšího a krásnějšího poslání nežli toho mateřského. Postupem času ji začaly zajímat docela jiné věci, dokonce tu a tam na Den matek úplně zapomněla, a pak jí to bylo líto. V jejím podvědomí však mateřství neochvějně setrvávalo na piedestalu.
Chvíli to sice trvalo, ale dnes je přesně tam, kde si vždycky přála být. Před rokem přišla na svět její dcera, a…? Mateřství je opravdu dojemně krásné. Nejdojemnější a nejkrásnější je pak rozhodně večer po uspání. Často se přistihne, že se místo veškeré nahromaděné práce i zábavy rozplývá nad fotkami holčičky z uplynulého dne. Během toho samotného dne se ale častěji, než by si přála, přistihne, že si to vlastně vůbec neužívá, dokonce se, tu a tam, těší hlavně na ten večer po uspání… Někdy pocítí jen pár prchavých okamžiků štěstí, a pak je jí to líto. Nesmírně líto.
Všechno to krásné bývá totiž jako sváteční pralinka pečlivě zabaleno do často neproniknutelných vrstev plakání, vztekání, nespaní a jiných nespokojeností. Navíc se den ode dne více stahují mračna zoufalého časového deficitu a v hlavě bouří nekonečný seznam restů, vad, nedodělků, ale i nápadů, přání a vizí odložených na neurčito. A tak se snadno stane, že celý den diriguje veškeré počínání především obava, aby nebylo zle, a touha zahnat co nejvíc hromů a blesků. Což vede k permanentnímu napětí. Úplně zbytečně.
Vlastně si většinu pralinek jen ve spěchu pracně rozbalí, ale nikdy je nesní. Večer si je pak sice může zálibně prohlížet, jenže to už nejsou k jídlu. Úsměv, smích, objetí, první roztomilá slůvka, (po)kroky, a hlavně zdravé a v jádru spokojené dítě – je pro rodiče něco víc? Těžko. A přitom je tak snadné nechat si to proklouznout mezi prsty.
Vnímat z ptačí perspektivy naplnění a hluboký smysl je stejně důležité jako vychutnat a užít si každý jeden Den tady a teď. A právě blížící se Den Matek je k tomu krásnou příležitostí. Příležitostí se zastavit, zpomalit, naladit se na sebe, na dítě, na mateřství, na to, jak jej žijeme a prožíváme, jak bychom jej žít a prožívat chtěly a co pro to můžeme udělat.
Je to rovněž příležitost myslet na svoji maminku, vzdát jí hold, poděkovat a udělat pro ni něco hezkého nebo s ní vědomě strávit společný čas, máme-li tu možnost.
Co můžeme dělat na Den matek?
- zajít na dlouhou procházku nebo zajet výlet
- koupit něco dobrého a vychutnat si to
- pořádně a v klidu si popovídat
- pustit si oblíbený film, hudbu, zazpívat si nebo zatancovat
- zavzpomínat u starých fotek a založit rodinnou kroniku
- uvařit, upéct, nebo něco (vy)tvořit (namalovat, ušít, vyrobit, zasadit,…)
- uspořádat domácí wellness pečující chvilku
- zasportovat si
- uspořádat maraton (deskových) her
- napsat si vzájemně dopis
- založit jakoukoliv jinou vlastní tradici
Můžeme taky v duchu poslat pohlazení všem mámám. Mámám, které jsou na to samy. Mámám, které se úplně nemohly stát mámami. Mámám, které se svými dětmi být nemohou. Mámám, které mají pocit, že selhaly. I mámám, které nedokážou zaplnit prázdnotu v opuštěném hnízdě. Mámy jsou hrdinky! Tak nezapomeňme oslavit tu mámu v nás. Den matek je krásná příležitost k oslavě, a po něm i všechny další dny a minuty. Je to zázrak a my jsme jeho součástí.
$content$