Přemýšleli jste někdy, co na tom cestování vlastně všichni mají? Říkali jste si to staré známé „všude dobře, doma nejlíp“, sedící na gauči ve svém vlastním pohodlí, zatímco ostatní si brázdili cestu neznámo kam? Nemohli jste pochopit, proč jsou doktoři ochotní mýt v zahraničí nádobí a proč si vlastně někdo dělá ten život tak trochu těžší tam někde ve světě? Pokud jste na ty důvody nikdy nepřišly, tak tohle může být ono…
Nová výzva – „To dám!“
Rozhodnutí začít někde od nuly nemusí být nutně útěkem z nevydařeného vztahu ani z otravné práce. Vlastně to nemusí být útěk před nikým a ničím. Může to být “jen” touha po něčem novém, nepoznaném a vzrušujícím. Po něčem, na co jednou budeme vzpomínat. Někteří lidé zkrátka mají rádi výzvy v podobě nového dobrodružství, a to tedy život v zahraničí bezesporu je! Na co bychom jednou vzpomínali, kdyby bylo všechno jednoduché a nemuseli jsme pro nic ani trošku zabojovat? Vážili bychom si toho vůbec? Byli bychom na sebe hrdí? A pak… Ten pocit, když dosáhneme přesně toho, čeho jsme chtěli… Ten pocit je k nezaplacení, a rozhodně za tu počáteční bolest stojí!
Heslo – „Žít, zkoušet a nelitovat!“
Jedním z důvodů, proč obouváme toulavé boty, je zkrátka pocit, že život je moc krátký, svět barevný a my z toho života chceme vytěžit co možná nejvíc, a tak vyrážíme s pocitem, že tam za velkou louží na nás možná čeká něco lepšího. A co taky (kromě peněz) můžeme vlastně ztratit? Poznávání nových lidí, kultur a míst nikdy nikomu neublížilo, ba naopak!
Rozšíříte si obzory, přestanete mít předsudky a změníte názory, anebo se v nich naopak utvrdíte. A taky zjistíte, kolik věcí jste měli a nepotřebovali a že si úplně vystačíte s jedním kufrem. A že si někteří možná sáhnou na dno? Co vás nezabije, to vás posílí! A pokud prostě zjistíte, že to není pro vás, tak si koupíte letenku domů. Ale s pocitem, že nikdy v budoucnu nebudete litovat, že jste to nezkusili.
Osamostatnění se a dospění
Někdo k tomuto kroku dojde sám, někomu dopomůžou rodiče, kteří už mají dost jejich třicetiletého dítěte doma. Spousta mladých lidí žije u rodičů dlouho poté, co si začali vydělávat, a pro spoustu z nich se nic nemění z hlediska servisu, který je jim doma poskytován. Hodná maminka navaří, vypere, vyžehlí, nakoupí… kdo by to neznal. A i když si toho všichni (doufám) ceníme, jednou zkrátka nastane čas, kdy si řekneme: „A dost!“
A to může být právě ten impuls pro naši zahraniční cestu, na které se bezpochyby osamostatníme jedna dvě! Najednou není nikdo, kdo vám nepřetržitě kryje záda a pomáhá. Neznáme nikoho a nic. Ale naše instinkty naštěstí začnou fungovat a sami jsme někdy překvapení, jak zapeklité situace jsme schopni vyřešit, a to dokonce v cizím jazyce!
Pokud vás to stále ani trošku neláká – v pořádku! Ale pokud jste jedním z těch, kteří chtějí, ale mají strach… neváhejte! Není nic lepšího, než vystoupit z komfortní zóny a nechat zase jednou rozhodovat srdce místo rozumu, tak jako jsme to dělávali kdysi, když jsme byli malí. Jak bylo řečeno na začátku… Život je moc krátký. Život je moc krátký na poslouchání zajímavých příběhů… Radši takový příběh žijte!
$content$