Poezie, dříve doména převážně mužského hlasu, dnes otevřeněji dává prostor ženám, přičemž se mění nejen její jazyk, ale i forma. Tento posun je zaznamenatelný i v České republice. Co všechno se změnilo? A co vše je dnes považováno za poezii?
Nové hlasy a nové podoby
Poezie ve 21. století prochází výraznou proměnou: formy, témata, publikum i způsob publikování se mění. Přitom se čím dál více prosazuje ženský hlas jako důležitá součást současné literatury. Ženy básnířky vstupují do prostoru, který byl tradičně – v literárních dějinách i v povědomí čtenářů – silně ovládán muži, a zároveň posouvají hranice toho, kam až poezie může sahat.
Jak dokládá už článek z roku 2006 publikovaný v Kulturním magazínu, v české literatuře počet textů psaných ženami vzrostl teprve po roce 2000. Neznamená to však, že tu ženské autorky nebyly již předtím. Byly, jen výrazně méně dostávaly prostor a někdy musely psát pod mužským pseudonymem. A mnoho debutů umělkyň bylo také publikováno až o několik desetiletí později. Jmenovat můžeme například svazky Vladimíry Čerepkové nebo Zory Růžové.
Jak vypadá současná poezie? V aktuálních trendech vévodí volné verše, koláže, ale i vizuální poezie, která často odrážejí proměnu společenského i kulturního prostředí.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽENY A SOUČASNÉ UMĚNÍ: TOTO JE 5 OBLÍBENÝCH PŘEDSTAVITELEK, KTERÉ BYSTE NEMĚLI PŘEHLÉDNOUT ANI VY
Rozmach díky sociálním sítím
Kromě změn formy stojí za připomínku také proměna podoby. Současná poezie už se netýká jen veršů psaných na papír, ale díky sociálním sítím, literárním blogům a online časopisům se stává také vizuálním, performativním či komunitním fenoménem. Pro mnoho autorek to představuje příležitost sdílet své texty nezávisle, navazovat kontakt se čtenářkami a čtenáři, participovat na literárních večerech, slamech nebo kolaborovat s vizuálním uměním či hudbou.
Formálně rovněž dochází k oslabení přísných žánrových hranic. Básnířky často mísí poezii s prózou, esejí, deníkovou či reflexivní formou, přičemž témata často zahrnují i gender nebo sexualitu, migraci, techniku a digitální prostředí.
Ženy v české poezii
V českém literárním prostředí je situace žen‑básnířek pestřejší než kdy dříve. Mezi významné autorky, které si vybudovaly pevné místo, patří například Kateřina Rudčenková, která publikovala již na přelomu tisíciletí a stala se jednou z výrazných hlasů současné české poezie. Dále je tu například Marie Iljašenko, jejíž dílo zahrnuje nejen poezii, ale i překladatelskou činnost a která se zapojuje do mezinárodních poetických kontextů.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: CENZURA A AUTOCENZURA NEJSOU JEN POJMY Z MINULOSTI. J. K. ROWLING BY O TOM MOHLA VYPRÁVĚT
V rámci literární výuky či popularizace poezie je patrné, že i mladší a začínající autorky mají dnes více možností, jak a kde svá díla prezentovat – od literárních časopisů po blogy, online platformy, literární večery či slam poetry eventy.
Významné změny v literárním poli
Jednou z klíčových změn je, že poezie už není izolovaná aktivita – autorky vstupují do širšího veřejného a mediálního prostoru. Literární večery, audiovizuální prezentace, spolupráce s hudebníky či vizuálními umělci se stávají běžnějšími. Ženské básnířky tak nemusí čekat pouze na knižní debut, ale mohou sahat po formách performativních či digitálních. Tím se otevírají i nové možnosti, kde své básně prezentovat od kavárny po kluby, festivaly nebo online autorské čtení. To vše mění i vnímání poezie jako méně exkluzivního, uzavřeného světa.
Dalším aspektem je změna produkčního prostředí: menší nakladatelství či alternativní edice, samopublikace či literární blogy umožňují ženám připravit svůj hlas bez nutnosti „velkého“ vydavatelství. V českém prostředí existují edice a časopisy, které mapují současnou poezii a dávají prostor novým autorům i autorkám.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „INSPIRACE JE VŠUDE OKOLO,“ ŘÍKÁ JULIETTA TREMBECKÁ
Výzvy a otevřené otázky
Ani v současnosti ovšem není vše jednoduché. Jedna z otázek zní: nakolik literární instituce reflektují rovnoměrné zastoupení žen a mužů? Byť se formy volného verše nadále vyvíjejí, otázka publika, financování a mediální reflexe zůstává. V malém literárním prostředí – a české rozhodně patří mezi malá – může být pro ženy‑autorky obtížné vybudovat si svou komunitu.
Dále se nabízí otázka: jak se proměnil vztah ženské poezie ke komunitě? Zatímco dříve mohlo být „ženskou básnířkou“ označeno spíše izolované autorské postavení, dnes se více objevují kolektivní iniciativy, autorské čtení, literární festivaly, komunitní tvorba. Kromě toho také existuje několik facebookových skupin, kde si autoři vypomáhají, podporují a prezentují svá díla.
Statistika a změna zastoupení žen v české literární produkci
V oblasti poezie se podíl publikovaných děl žen postupně zvyšoval a od roku 2009 se podle dat publikovaných v časopisu Host pohybuje průměrně nad 32 %. To znamená, že zhruba třetina nové poezie vydávané v posledních 15 až 20 letech v Česku pochází od žen, což je podstatný posun oproti předchozím dekádám, kdy v literatuře více dominovali muži.
Tento nárůst není jen kvantitativní, ale znamená i větší diverzitu hlasů, témat a poetik, které ženy do literárního pole přinášejí — od tělesnosti, identity, genderu a subjektivního prožitku po experiment s formou, hybridní poetiku či vizuální/performativní poezii.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „KDYŽ ZAČÍNÁTE, JSTE VŠEM JEDNO, VZPOMEŇTE SI NA TO, AŽ BUDETE MÍT TISÍCE FANOUŠKŮ,“ ŘÍKÁ OLGA ZBRANEK BIERNÁTOVÁ
Další generace žen-básnířek vstupují na scénu s odlišným cítěním, často s menším respektem ke klasické formě a s větší otevřeností vůči novým výrazovým prostředkům.
Poezie žen není jen ženská poezie
Poezie žen je poezie, jež z různých perspektiv reflektuje měnící se literární, společenský a mediální kontext. V českém prostředí je vidět, že ženské hlasy se etablovaly a stále posilují, že formy i témata se mění a že poezie jako disciplína je otevřenější než dříve. Nicméně rovnováha – v zastoupení, viditelnosti, reflexi – je stále předmětem diskuse.
Znamená to něco pro čtenáře a čtenářky? Ano, konkrétně otevřít se hlasům, které možná nebyly tak slyšet, hledat sbírky žen‑básnířek, sledovat literární časopisy, festivaly, literární večery, ale i další formy poezie mimo tradiční knihu. Pro tvůrkyně to tak znamená možnosti, ale také výzvu, jak najít svůj hlas, vstoupit do literárního pole, být slyšena.
Ženská poezie v současnosti představuje nejen novou tematiku, ale také nový způsob bytí v literatuře, kdy její autorky nejsou „druhou“ polovinou, ale aktivními tvůrkyněmi. A v Česku je tento posun jasně patrný: ženské básnířky patří k centru zájmu a pomalu povstávají z popela jako bájný Fénix, aby i ony promluvily.
Zdroje: autorský text, magazinuni.cz, h7o.cz
$content$