Neděle 14.07.2024
„Inspirace je všude okolo,“ říká Julietta Trembecká
Fotografie: Se souhlasem Júlie Trembecké
INTERVIEW

„Inspirace je všude okolo,“ říká Julietta Trembecká

Věnuje se výrobě záložek do knih, zdobení keramiky, ilustrování, malbě, grafickému designu a den bez umění si už nedokáže představit. Julie je nejen kreativní duše, ale také majitelka Antiquariátu v Prievidzi a většinu času tráví ve svém obchůdku i nad knihami. Jak vypadá Juliin běžný den? A čím je práce antikváře unikátní?

Julie, kdy jsi v sobě objevila lásku k umění?

Tvořím už od dětství, v podstatě si na ten zlom už ani nevzpomínám. Bylo to takové plynulé – sbírala jsem komiksy a fascinovaly mě kreslené postavičky, tak jsem je začala obkreslovat a tvořit vlastní komiksové příběhy.

Tvůj osobní Instagram je plný umění. Co nejraději tvoříš?

Podle nálady nebo podle potřeby. Nejraději kreslím právě to, co odráží moji náladu. Když mám volnou ruku, cítím se svobodně, a to v umění nacházím. Tvořit na zakázku je trochu těžší – požadavky jsou někdy příliš konkrétní a držet se něčeho striktně mě spíš unavuje než osvobozuje. Jsou to však výzvy a určitá zodpovědnost, kterou od práce vyžaduji, takže i to má své plusy. Baví mě také malba na plátno nebo na keramiku, pokud tím neušpiním všechno kolem sebe, včetně sebe… (smích)

Kde hledáš inspiraci? Máš nějakého oblíbeného umělce?

Inspirace je všude okolo. Stává se mi, že si musím nápady hned zapisovat, případně okamžitě naskicovat, abych je nezapomněla. Někdy mě inspiruje Pinterest, ale protože je přeplněný různými technikami a styly, trochu mě to mate a odvádí od mého vlastního stylu a od sebe samotné. Proto to vždy raději vypnu, nadechnu se a nechám se vést intuicí.

Mám několik oblíbených umělců. Jako mladší mě okouzlil Gustav Klimt a musím zmínit i umělkyni Charmaine Olivii. Na Slovensku máme desítky, možná i stovky úžasných ilustrátorů, jejichž tvorba je mi blízká a které ráda podporuji.

Fotografie: Se souhlasem Júlie Trembecké

Kromě toho, že se věnuješ všemu, co můžeš vytvořit vlastníma rukama, jsi také majitelkou antikvariátu. Co tě přimělo právě k tak nevšednímu podnikatelskému nápadu?

V první řadě jsem si vždycky představovala samu sebe ve vedoucí pozici. Dlouhá léta nade mnou někdo stál a já jsem s tímto pocitem nechtěla chodit do práce. Knihy byly také mou vášní už od malička. Spojit moji tvorbu a knihy do konceptu kamenného obchodu bylo mým cílem.

Jak vypadá tvůj běžný den? Jsi celý den zabraná do knih?

Celý den jsem ponořená do práce s knihami. Paradoxně nemám čas číst je ve velkém.

Ale to si moji zákazníci nemyslí. Několik lidí mi řeklo: „Já vám tak závidím. Celý den tu sedíte a čtete knížky!“ Ale tento scénář není ani zčásti reálný. Práce s knihami a lidmi v antikvariátu vyžaduje čas a ještě další čas.

Jak se ti daří spravovat zásoby a zajistit, aby byly regály stále plné zajímavých titulů?

Knih v zásobě máme dost. Máme takový malý sklad, kde jich je minimálně 20 tisíc. Občas odtamtud vytáhnu nějaký skvost. Sama jsem překvapená, co tam všechno najdu. Lidé nám nosí knihy, které nepotřebují, a čas od času děláme výprodej knih, o který je největší zájem. Všechny tituly, kterými se zásobují regály a internetový obchod, je třeba pečlivě projít a vyčistit. Poté se nafotí, fotografie se upraví, knihy se naskladní, nacení a uloží do regálů.

Co tě na tvé práci nejvíce baví a čím je práce antikváře unikátní?

Baví mě poznávat, jaké typy lidí chodí přímo do antikvariátu. Baví mě s nimi komunikovat. Baví mě poznávat knižní trh ,včetně samotných knih, a objevovat skryté nálezy, které do nich lidé vložili. Každá kniha má svůj příběh a někteří tvrdí, že podle toho, komu kniha patřila, nese v sobě i specifickou energii. Cítím se v práci jako doma. To, co je na ní unikátnní, je právě tohle všechno. Zároveň knihy nekončí na skládce a dáváme jim minimálně druhou šanci. Je to pěkný druh cirkulace.

Fotografie: Se souhlasem Júlie Trembecké

Při své práci se jistě setkáváš s různými lidmi, z nichž většinu spojuje láska a nadšení pro četbu a literaturu. Jaké knihy si lidé nejčastěji vybírají a vyhledávají?

Je to velmi různé a individuální. Nejčastěji se mě ptají na regál s dětskými knihami. Ale skutečně je zájem o všechny žánry. Beletrie je nejvíc, a tak se i nejpomaleji obměňuje. Klasika jde na dračku. Literatura faktu se mění rychle. Na kvalitní prózu, poezii nebo pěkně ilustrované knihy upozorňuji vlastní propagací na sociálních sítích. Tyto tituly mizí téměř okamžitě.

Jaké jsou tvé osobní čtenářské preference? Máš oblíbeného autora nebo žánr knih?

Žánr ne. Ráda čtu vše, co mě momentálně zajímá. Oblíbeného autora mám – je jím Hermann Hesse.

Která kniha je tvým největším pokladem a proč?

Na to asi nedokážu přesně odpovědět, je tolik velkých pokladů! Odkládám si bokem různé skvosty. Naposledy jsem odložila první vydání poezie mého dalšího oblíbence Jana Smreka „Jen oči“ z edice EMSA a snažím se shromáždit kompletní pověsti od P. O. Dobšinského. Pro sebe a možná jednou i pro své děti.

Musíš často řešit i stížnosti zákazníků nebo negativní zpětnou vazbu?

Občas se někdo najde, ale ne často. Za to jsem velmi, velmi vděčná. Je to pro mě příjemná úleva po letech působení v gastronomickém odvětví.

Fotografie: Se souhlasem Júlie Trembecké

Jak technologie ovlivňují dnešní čtenáře knih? Myslíš si, že elektronické čtečky mohou nahradit pocit skutečné knihy v našich rukou?

Svým způsobem je to šikovná věcička, ale nejsem jejím zastáncem. Kniha je kniha. Kdybych měla doma přeplněnou knihovnu, jednoduše bych si postavila další. Asi jsem stále toho názoru, že prostor pro knihy se musí vždycky najít, ale možná je to jen profesionální deformace.

Už jsem se nicméně poučila, abych nikdy neříkala nikdy. Vždycky jsem si říkala, že nikdy nebudu tvořit digitálně, protože papír je papír a barvy jsou barvy. Holt digitální grafika mě pohltila. Možná budu jednou potřebovat i čtečku. Ale také knihy, papír a barvy. Hmatatelné věci mají a vždy budou mít své kouzlo, dokud budeme mít lidské smysly.

V dnešní době mnoho knihkupectví bojuje o přežití a jedno takové vést vyžaduje jistě hodně vášně i odvahy. Čím je tvůj antikvariát výjimečný?

Přijďte a uvidíte!

Kdybys mohla pozvat na autogramiádu do svého antikvariátu jakéhokoli autora, koho by sis vybrala?

No, to nevím. Charles Bukowski ani Sladkovič už nepřijdou. Pozval bych Vandu Rozenbergovou. Poznala jsem se s ní osobně a je to nepopsatelná bytost. A nemusí moc cestovat.

Je něco, co bys v antikvariátu chtěla do budoucna změnit, zlepšit nebo zdokonalit?

Je toho hodně. Co mi však nejbližší budoucnost umožňuje, je doplnit nabídku starými tisky, grafikami a mapami. Na to se těším!


Instagram | Web | Facebook | Instagram

Napsat komentář