Andrea Kašová se spoustu let věnovala práci v prostředí marketingu, reklamy a obchodu, při které musela neustále dokazovat, že si zaslouží být tam, kde je. Nakonec se rozhodla ji opustit, a to proto, aby se věnovala jinému životnímu poslání. Čím musí člověk projít, aby se stal terapeutem? Co je to čištění rodinných vzorců? A vědí ženy, jak vlastně funguje jejich tělo?
Přes dvanáct let jste strávila v marketingu, reklamě, ale také jste vedla týmy lidí. Jak na toto období vzpomínáte? Odnesla jste si nějaká ponaučení a zkušenosti, které využíváte i nyní?
Za mě to bylo určitě jedno z nejcennějších období a odnesla jsem si obrovské množství zkušeností. Hlavně díky vedení velkých týmů, ať už se to týkalo marketingového oddělení v korporátu, retailové společnosti, nebo reklamní agentury. Nebudu říkat, že to nebylo těžké. Pro mě to bylo náročné hlavně psychicky. Člověk si musel pomyslně nasadit kalhoty a jít si „vybojovávat” pozici, takže se totálně přepnout do mužské energie a neustále dokazovat, že na to má, že si zaslouží být přesně tam, kde je.
Proč jste z marketingu odešla? Co přesně pro vás byl ten zlom, kdy jste se zastavila a řekla si, že takhle to dál nejde?
Pro mě to byl covid. I když to pro někoho zní divně, jsem za něj vděčná. Naprosto všechno zastavil a dal mi prostor zůstat měsíce doma a přemýšlet nad tím, jestli opravdu žiju život, který mě dělá šťastnou. Došlo mi, že se už dál nemám potřebu honit a něco sama sobě dokazovat. Takže jsem se rozhodla to změnit, odletět do zahraničí a najít si nové životní poslání.
Uvažovala jste v minulosti, že byste se věnovala terapiím, nebo to byl pro vás velký krok do neznáma?
V minulosti mě to nikdy nenapadlo. Ale často jsem si uvědomovala, že při vedení týmů je mi nejlépe v komunikaci jeden na jednoho. Pomáhala jsem svým podřízeným s řešením jakýchkoliv problémů, ať už to bylo pracovní, nebo soukromé. Lidi měli automatickou potřebuju ke mně chodit a sdílet věci, které jinak nikomu neřekli.
Jakými kurzy jste musela projít, abyste se stala certifikovanou terapeutkou? Jednalo se i o zahraniční kurzy? A opravdu stačí jen kurzy, aby člověk mohl pomáhat dalším?
Já jsem sama od sebe procházela velkým množstvím kurzů už od roku 2018. Pravidelně jsem podstupovala reiki, shambalu, SRT terapie, pak k tomu přidala kraniosakrální terapie a Boží slovo. To samozřejmě není pro každého – pro mnoho lidí je to až moc spirituální. V covidu, kdy bylo vše online, jsem procházela kurzy ženství s Helenou Houdovou a jinými terapeutkami, studovala ženskou cykličnost, jógu nebo vztahové kurzy s Pavlem Moricem.
Sama jsem si prošla RUŠ terapií Karla Nejedlého a pak šla na jeho terapeutický kurz. Absolvovala jsem reflexní terapie, intuitivní kresbu, taroty, výklady a podobně.
Všude, kam jsem přišla, mi bylo řečeno, že mám obrovský dar, a to v rámci intuitivní terapie a naciťování traumat jiných lidí. Od té doby, i když dělám stovky terapií a mám plný diář na dva měsíce dopředu, se stále sebevzdělávám. Podstoupila jsem vztahové kurzy u Lucie Wolf Klapáčové, teď jsem si koupila kurz od Kristiny Baudyšové, kterou mám moc ráda.
Za mě to ale vůbec není o kurzech. Je to o tom, že máte skutečně dar. Druhá věc pak je, že máte výsledky a za sebou už mnoho lidí a jejich recenze, které denně přichází a na základě kterých opravdu můžete hodnotit to, co umíte.
Co dělá dobrého terapeuta dobrým terapeutem? Jsou to roky studií daného oboru, nebo vlastní zkušenosti?
Pokud budu mluvit čistě o sobě, tak jsou to zkušenosti. Jedna věc jsou vlastní zkušenosti a situace, které jsme si prožili, které nám obrovsky ublížily a museli jsme si s nimi poradit. Zocelily nás. Další věcí jsou kurzy a všechny praktické zkoušky, které jsme si na sobě vyzkoušeli, aplikujeme je na stovky dalších lidí a vidíme, jaké mají výsledky. Ale neustále nesmíme zapomínat, že každý klient je individuální. Každou metodu je třeba upravit přímo na něj, a ne to striktně „rvát” podle nějakých pravidel, které nás naučili v kurzu.
Podstupujete vy sama nějaké terapie? A co vůbec to slovo samotné pro vás znamená?
Na to už jsem vlastně odpověděla. Podstupuji každé dva měsíce různá čištění. Střídám to. Nikdy ale nejdu k psychologovi – vždycky jdu s konkrétní otázkou, na kterou si sama přijdu, nebo s konkrétním problémem za lidmi, kteří pracují s podvědomím a hledají příčinu v dětství a v kořenech, kde opravdu je.
V současné době se věnujete také mentoringu a čištění rodinných vzorců. Co si pod tím lze představit? Jak takové sezení obvykle probíhá?
Dělám tradiční terapii (mentoring, konzultaci) na 90 minut osobně, nebo online. Nevím, s čím za mnou klient přichází, nechám ho vypovědět jeho životní příběh nebo problém a diskutujeme o tom, co se mu děje. Já mu automaticky okamžitě zrcadlím všechno, co v životě prožívá, proč se to děje, ptám se na otce, matku, dětství, partnerské vztahy, fungování na základní škole a podobně. Velice často za tenhle čas společně najdeme a vydefinujeme příčinu problému.
Pokud zjistím, že je problém v dětství, doporučím následně čištění rodinných vzorců a programů, kdy opravdu zavedu klienta do dětství, zpracovávám veškeré emoce, které se mu staly. Protože nejde o to, co se nám stalo, ale jaké emoce a programy, které nám komplikují současný život, to v nás zanechalo. Možná v životě chceme něco, ale v podvědomí máme úplně něco jiného, protože jsme vyrostli v naprosto jiném režimu a nedokážeme to na vědomé úrovni pustit. Tohle čištění trvá zpravidla dvě až tři hodiny.
Vyhledávají u vás pomoc spíše ženy, nebo muži? Myslíte si, že se postoj lidí vůči terapiím změnil? A liší se v závislosti na pohlaví?
Aktuálně mám asi 65 % žen a 35 % mužů. Postoj se nijak dle pohlaví neliší. Každý člověk má jiný poměr mužské a ženské energie, takže spíš to je důležité.
Postoj vůči terapiím obecně se změnil výrazně, protože mám klienty, kteří ke mně chodí pravidelně každých 14 dnů nebo každý měsíc už přes dva roky a berou to jako prevenci. I když třeba neřeší žádný závažný problém, chtějí sdělovat to, co prožívají v běžném životě mně, než aby to sdělovali rodině nebo svým přátelům, kteří na ně koukají úplně z jiného úhlu pohledu a mají tendenci jim neustále dávat nevyžádané rady.
Co je podle vás klíčem k úspěšnému vyléčení?
Vnitřní motivace. Opravdu chtít změnit svůj život, zapálit a rozdmýchat ten oheň v sobě a jít na sobě pracovat. Nedělat to proto, že mě k tomu někdo dotlačil. Uvědomit si, že to jen my jsme odpovědni za náš život, nikdo jiný.
Kromě všeho zmíněného jste také zakladatelkou projektu Jsi žena. Můžete o něm prozradit něco více? Co je jeho smyslem?
Projekt Jsi žena jsem zakládala ještě předtím, než jsem se rozhodla věnovat čistě jen terapiím. Byl na podporu sebelásky, sebehodnoty, učení o cykličnosti, o ženském principu, ve kterém jsem pořádala i hromadné online kurzy, psala blog, nahrávala meditace a napsala e-book.
Projekt je už přes rok a půl pozastaven, protože na něj opravdu nemám časovou kapacitu a postupně, jak jsem se vyprofilovala, jsem se zaměřila na individuální komunikaci, mentoring zaměstnanců ve firmách a pracovala jsem i se sportovci. Aktuálně je to mi v rámci mého života bližší, proto se projektu Jsi žena nevěnuji.
Mohla se do projektu zapojit úplně každá žena?
Ano.
Pořádala jste se ženami i nějaká hromadná sezení? Máte v plánu nějaká pořádat do budoucna?
Aktuálně to neplánuji, ale do budoucna je určitě možné, že se k tomu zase vrátím.
Máte za sebou i vydání e-booku Božská cykličnost. Za jakým účelem jste jej napsala?
Sama jsem v minulosti řešila, jaké výkyvy nálad mi způsobuje menstruace a jak se vlastně cítím od té doby, co jsem vysadila antikoncepci, kterou jsem brala 15 let. Došlo mi, že mnoho žen absolutně neví, jak jejich cyklus funguje, natož aby to dokázaly vysvětlit svým partnerům a definovat vše, co každý týden prožívají, proč se cítí vyčerpané, proč najednou nemají sílu sportovat, jak se mění jejich chutě a podobně. Je to jednoduchá a přehledná forma osvěty.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$