Neděle 21 duben, 2024
„Mohlo by se zdát, že restaurací s klasikou musí být nejvíc, ale je těžké najít výjimečnou,” říká Daniel Feranec
Fotografie: Se souhlasem Daniela Ferance
INTERVIEW

„Mohlo by se zdát, že restaurací s klasikou musí být nejvíc, ale je těžké najít výjimečnou,” říká Daniel Feranec

Popisuje chutě jídla tak, že se vám začnou sbíhat sliny. Zveřejňuje fotky, ze kterých nespustíte oči. A sdílí lákavé tipy na své nejnovější gastro objevy. To je Daniel Feranec alias Čoje, nejvlivnější slovenský food influencer. Není divu, že jeho recenze sleduje už více než 60 tisíc lidí. Co Daniela přivedlo k blogování o jídle? Které podniky bychom měli v Bratislavě rozhodně navštívit? A jaké food trendy předpovídá do budoucna?

Zveřejňovat fotky jídla s krátkým popisem jsi začínal na Facebooku a Instagramu. Jak tě napadlo stát se foodblogerem? Rád jsi jedl už jako dítě, nebo tvá vaše vášeň pro jídlo přišla až později?

Jídlo mám rád celý život, jen jsem nebyl vždy tak otevřený a zvědavý na nové chutě. Jako děcko jsem byl spíš vybíravý. Mám několik důležitých zážitků, které si dodnes pamatuji a které mi pomohly otevřít nové světy chutí, například když mě máma někdy kolem roku 1990 vzala do úplně první čínské restaurace v Praze. No a po pubertě přišlo druhé období, kdy jsem poznal, jak úžasné mohou být chutě, jen jsem na stravování „venku” neměl peníze.

Kdy přišel ten zlomový bod a tvé recenze jídla si začaly získávat své fanoušky Myslel sis někdy, že budeš tak úspěšný?

Zlomový bod přišel díky první spolupráci s Refresherem. Články a žebříčky na tomto portálu urychlily získávání nových followerů, což je pro každého influencera nejtěžší etapa. Nejsem si jistý, jestli bych nazval své foodblogerské působení úspěchem, nejsem ani největší, ani nejznámější, ale přes 60 tisíc followerů je číslo, o kterém by se mi v začátcích ani nesnilo, že ho někdy dosáhnu.

Jak vlastně vznikla přezdívka Čoje?

Píše se to dohromady a vzniklo to tak, že jsem si 1. června 2015 v rámci spontánního rozhodnutí založil profil na Facebooku a narazil na kolonku jméno. Neměl jsem dopředu nic vymyšlené, název Čoje mě napadlo během dvou sekund, a protože jsem si nemyslel, že právě vzniká něco hrozně zásadního a důležitého, rovnou jsem ho použil. Potom se stalo to, že lidé začali toto jméno používat ve spojení se mnou jako osobou, což nebyl původní plán. Čoje měl být název blogu, časem možná komunity, a najednou jsem tu já jako člověk Čoje, i s dalšími verzemi jména jako Čojenko a podobně.

Fotografie: Se souhlasem Daniela Ferance

To, že máš více než 60 tisíc sledujících, s sebou určitě přináší i jistou dávku zodpovědnosti, zejména co se týká vlivu na návštěvnost gastro podniků. Nedělá ti někdy problém dát i negativní feedback, když ti jídlo nechutná?

Negativní příspěvky nedělám, jsem tím docela proslulý. Považuji Bratislavu za natolik velké město, že necítím zodpovědnost za to, aby každý podnik byl tou nejlepší verzí sebe sama, jinak by tím bratislavské gastro utrpělo. Navíc si nemyslím, že jsem ten povolaný, jehož úkolem by to mělo být. Pokud je něco skvělé, napíšu o tom. Pokud mi něco přijde špatné, průměrné nebo nezajímavé, tak o tom nepíšu. V paralelním vesmíru si takový podnik většinou normálně žije dál, protože si zkrátka najde nějakou svou cílovku, které to v něm chutná, a tak to má být. Co se mě týká, v Bratislavě je příliš mnoho skvělých podniků na to, abychom se museli zabývat těmi, které nás nebaví.

Jakými kritérii se při hodnocení podniků a jídla řídíš? Co vše kromě dobrého jídla musí, podle tebe, splňovat kvalitní gastro podnik, aby získal to nejlepší hodnocení?

Nemám pevně stanovená kritéria, protože by to bylo komplikovanější, zdlouhavější a nepřehlednější než spontánní lidská reakce. Určitě nejsem jediný, kdo si například roky myslel, že dobrý podnik musí být čistý a s příjemným interiérem, a potom mu na nepříjemném místě vyrazilo dech jídlo, které ochutnal.

Na hodnocení jídla není nic složitého, stačí ho bez předsudků ochutnat, dát mu úplně spontánně a subjektivně v hlavě nějaké hodnocení a pak se zamyslet, zda existují nějaké okolnosti nebo argumenty, proč by to hodnocení mělo být vyšší, nebo nižší. Pokud je důležité, že nějaké skvělé jídlo používá nějakou zbytečnou zkratku, je třeba to zmínit. Pokud toto jídlo vykrádá nějaký koncept, je třeba to brát v úvahu. Nebo naopak, pokud to jídlo sice není nejlepší ve městě, ale je pozoruhodné, že například vzhledem k podmínkám chutná tak skvěle, nebo je to například první podnik s nějakou exotickou kuchyní v Bratislavě… to všechno jsou pro mě polehčující okolnosti. No a potom jsou tu extrémní věci, které člověk těžko odfiltruje, například když se personál chová rasisticky a podobně.

Sledovat tě „v akci” může být celkem zajímavé a fascinující. Jak vypadá pracovní den foodblogera?

Neživím se food blogem, takže většinu mých pracovních dní tvoří práce creative directora ve reklamce CORE4 Advertising. Pokud mám pracovní den vyhrazený natáčení videí pro Refresher, je to mnohem příjemnější práce, zejména v tom, že o spoustu věcí je díky našemu úžasnému štábu postaráno a mně stačí jen ochutnávat, moderovat a zajímavě to komentovat. Pak ještě existují i další verze takových dnů, například když se věnuji placeným spolupracím. Naposledy jsem takto například obcházel (nerestaurační) prodejny jisté potravinářské značky po Bratislavě a psal jim analýzu, co by se dalo na jejich fungování zlepšit, což byla super zajímavá příležitost, jak zúročit své zkušenosti nejen s foodblogováním, ale i s komunikací či designem.

Fotografie: Se souhlasem Daniela Ferance

Jak přistupuješ ke spolupracím? Oslovují a zvou tě podniky, abys vyzkoušel jejich jídla, nebo si je vybíráš jen ty sám?

Podniky si vždy vybírám sám. Naštěstí jsem stejně tak pověstný tím, že si gastro podniky nenechávám platit ani se zvát výměnou za dobré hodnocení, takže to naštěstí buď přestaly dělat úplně, nebo si na to našly jiné blogery. Co naopak vždy uvítám, je, když mi někdo dá obyčejné echo: „Vznikli jsme nebo fungujeme, děláme to a to, jsme tam a tam a budeme moc rádi, když k nám někdy zajdeš.” Takové věci si samozřejmě hned checkuji, vizuálně hodnotím a většinou si i dělám poznámku pro příští návštěvu, protože není v lidských silách vědět o všem, co se kde otevírá.

Myslíš si, že se „foodie” scéna a stravovací návyky u nás za poslední roky změnily? Jaké jídlo Slováci vyhledávají nejčastěji?

Myslím si, že jsme hlavně v Bratislavě konečně dohnali dobu. Neříkám, že máme z každého žánru a z každé kuchyně všechno, ale nejlepší burgery, pizzy, ramen, vietnamská a podobná jídla jsou na stejném stupni vývoje jako kdekoli v zahraničí, možná s výjimkou nějakých úplně žhavých novinek, které se vždy pochopitelně nejdříve dějí ve velkých metropolích s dostatečně velkou scénou.

Co se týče vyhledávaných jídel, nejvíce otázek mám vždy na klasická jídla. Mohlo by se zdát, že takových restaurací musí být nejvíc, ale ve skutečnosti je velmi těžké najít nějakou výjimečnou.

V čem vidíš rozdíl mezi gastrem u nás a v zahraničí?

V sebevědomí a odvaze. Na Slovensku jsme nejen v gastru, ale téměř ve všem takoví, že když se do něčeho pouštíme, hledáme příklady, kdy stejný nápad fungoval, abychom si potvrdili, že se to vyplatí. Máme i sebevědomé a kreativní kuchaře a místa, ale je jich hrozně málo.

Druhá věc je vztah k domácí kuchyni, na kterém potřebujeme začít co nejdříve pracovat, abychom mohli světu nabídnout normální, vyspělou, koncepčně dotáhnutou „národní kuchyni”, která nebude jen symbolickým kýčem jako většina „národních” věcí na Slovensku.

Fotografie: Se souhlasem Daniela Ferance

Pokud bychom měli navštívit Bratislavu jen na 24 hodin, které podniky bychom určitě neměli vynechat?

Záleží na tom, jestli jste slovenští, nebo zahraniční návštěvníci a jestli jste konzervativnější, nebo dobrodružnější typy. Nejčastěji ale lidem doporučuji místa jako Bistronomy nebo Mäso od Romana, které v sobě mají něco tradičního, a zároveň jsou kreativitou úplně jinde. Cítím, že kombinace těchto věcí je něco, co může slovenské jídlo posunout dál, pokud se nám to podaří uchopit. Ale samozřejmě, že tady máme i spoustu tradičnějších podniků, které jsou něčím výjimečné, například Riverbank. Co se týče ostatních věcí, určitě bych poradil dát si alespoň jednu věc od finediningového dua Irin a Eck, což je ale třeba si zarezervovat dopředu. A z takových světových unikátů Ramen Kazu, který patří mezi nejlepší rameny v Evropě.

Tvé recenze se zaměřují více méně na bratislavské podniky, ale zavítal jsi už i do jiných končin. Prozradíš nám nějaké skvělé podniky mimo Bratislavu?

Je jich tam mnoho, ale pokud mám zmínit nejlepší, pak Gašperov Mlyn v Batizovcích.

Co je nejlepší a co nejhorší na tom, že jsi foodbloger?

Nejlepší na tom je, že lidé běžně o jídle a chutích přemýšlejí velmi málo, protože si myslí, že není moc o čem přemýšlet, ale ve skutečnosti je to obrovský fascinující svět, do kterého vedou velmi úzké dveře a dlouhá chodba, než se naplno otevře. Otevřít tento svět je trochu jako nechat si rozšířit kterýkoli z jiných smyslů o celou jednu dimenzi.

Nejhorší je, že mnoho podniků se k vám nedokáže chovat jako k běžnému zákazníkovi, i když jim stokrát dáte najevo, že to tak chcete a považujete to za důležitou součást celého dojmu.

Fotografie: Se souhlasem Daniela Ferance

Potravinářský průmysl prochází mnoha trendy. Jaké kulinářské food trendy tě obzvlášť oslovily a jaké novinky nás, podle tebe, čekají v budoucnu?

Nezaznamenal jsem žádný velký a důležitý trend, který bych nyní mohl předpovědět a dát tak novým podnikatelům v gastru návod na zaručený úspěch.

Momentálně se věnuješ tvorbě obsahu pro svůj Instagram, pracuješ pro Refresher a moderuješ gastronomický podcast Podgast by Čoje, kde zpovídáš hosty a mluvíš s nimi samozřejmě o jídle. Plánuješ nějaké další projekty? Vlastní knihu nebo pořad o vaření?

Co se mého foodblogerského směřování týká, rád bych o jídle natáčel regulérní show, ať už do televize, na Netflix, nebo jakkoliv, aby se tím dalo uživit. Dokonce už mám nápad na jednu nebo dvě. Přemýšlel jsem také o tom, že bych se možná už mohl věnovat i poradenství pro podnikatele v gastru, kteří si otevírají nebo otevřeli podnik. Ani ne tak co se týče vaření, na které nejsem až takový odborník, ale spíš co se týče chutí, trendů, chyb nebo celkové komunikace. V Bratislavě ale něco takového dělat nemůžu, protože se držím zásady, že jako foodbloger nemůžete hodnotit podniky, se kterými jste společně podnikali. Což znamená, že to asi není úplně reálný sen.

Zakončeme rozhovor několika rychlými otázkami…

Mé oblíbené jídlo je… Ramen

Má oblíbená kuchyně je… Slovenská

Jídlo, které absolutně nesnáším je… Žádné mě nenapadá.

Jídlo, které mi vždy zvedne náladu, je… Ramen

Nejhorší zážitek při recenzování jídla byl… Když vám napíší lidé z podniku, o kterém jste napsali pozitivní recenzi, protože i v něm našli něco, co se jich dotklo.

Mé aktuální guilty pleasure je… Sendviče

Nejlepší vegetariánský nebo veganský podnik je… Balans

Podnik, který mě nejvíc překvapil, je… Asi nedokážu vybrat jen jeden.

Nejdivnější jídlo, které jsem kdy jedl, bylo… Hakarl

Právě mám chuť na… Protože jsem sytý po obědě, asi na spánek.


Instagram | Facebook

Napsat komentář