Dominika Kramerová odmalička inklinovala k tvůrčím činnostem. Jako 19letá díky svému talentu odešla do New Yorku studovat prestižní školu School of Visual Arts a se svým partnerem nedávno založila Kumi Studio, které se zabývá brandingem, printy a webovým designem. Jaké jsou aktuální fontové trendy? Jaký druh papíru je k printům nejlepší? A jak probíhá návrh loga?
Na první pohled je zřejmé, že máte vkus. Jak jste se dostala k designu?
Odmalička jsem inklinovala k tvořivým činnostem, ale ke grafickému designu jsem se dostala až v 19 letech, když jsem odešla studovat design na School of Visual Arts v New Yorku. Tam jsem našla to svoje a od té doby se moje cesta designu neustále mění, vyvíjí – to mě na tom baví. Pro mě je důležité se příliš neškatulkovat a dopřát si svobodu v přirozeném vývoji mé práce.
Jste spoluzakladatelkou Kumi Studia. Na co přesně se zaměřujete?
Kumi Studio jsme založili s mým partnerem Kurtem během pobytu na Bali.
Zaměřujeme se na tvorbu komplexní identity značek. Pomáháme jim definovat, případně redefinovat jejich osobnost a na základě toho vytvořit komplexní systém, který bude odrazovým můstkem pro jejich vizuální a verbální komunikaci. Já se specializuji na vizuální komunikaci, print a packaging a Kurt zase na typografii a web. Věříme, že každá značka má svou vlastní esenci a atmosféru, kterou se snažíme zachytit a pomocí vizuálních prvků vyjádřit a sdělit zákazníkům.
Pomáháte s brandingem i zahraničním značkám? A vzpomínáte si na úplně svou první zakázku v této oblasti?
Ano, rádi spolupracujeme se zahraničními značkami, kde je budget obvykle štědřejší, a to nám dává v tvorbě víc možností a volnosti. Mezi moje první zakázky asi patřila malá kavárna v Tel Avivu, kde jsem v té době pracovala jako servírka, a zároveň jim pomáhala s brandingem.
Musí mít podle vás člověk nějaké speciální předpoklady, aby se stal úspěšným designérem?
Myslím, že je to kombinace několika faktorů – odhodlání a času, který jste ochotni obětovat, trpělivosti, a hlavně prezentace projektů, které byste rádi dostávali. Ze začátku to může být hodněkrát na úkor vašich financí. Zní to jako paradox, ale někdy si musíte svůj „ideální projekt” vytvořit sami, abyste začali dostávat nabídky. Protože lidé mnohdy poznají, čeho jste schopní, až když to uvidí.
Nejsou vám cizí ani printy a jak se říká, není papír jako papír. Které materiály pro printy používáte?
Ano, papíry a obaly jsou moje parketa. Mám ráda, když můžu design převést do hmotné podoby – vždy jsem ráda vytvářela fyzické produkty. V dnešní době je na výběr tolik papírů, že vždy záleží na projektu, na kterém pracuji. Obecně ale ráda používám matnější povrchy, které působí sofistikovaněji než lesklé. Je to ale také o kombinaci materiálů. Někdy je to právě kontrast materiálů, který vnáší do designu svěžest. Používám například Europapier, Fedrigoni nebo GF Smith.
Vaše elegantní fonty musí zaujmout každého potencionálního zákazníka nebo fanouška. Které fonty jsou aktuálně podle vás v kurzu a které už jsou dávno „za zenitem”?
Trendy fontů se neustále mění. V dnešní době už je skoro pravidlem kombinovat různorodá písma a vnést tak do značky více dynamiky. Ale je to jako s každým trendem – když ho začne uplatňovat příliš mnoho lidí, stane se z něj standard a hledá se nový, který ještě není okoukaný. U značek se snažím sázet spíše na nadčasovost, takže najít jakýsi kompromis mezi něčím zajímavým a dostatečně nadčasovým, aby značka měla co nejdelší životnost.
V našem Kumi Studiu si některé fonty tvoříme sami – můj partner Kurt má i vlastní type foundry Offhand Type, kde vytváří vlastní fonty, častokrát i pro naše projekty.
Jak u vás probíhá příprava návrhu loga nebo grafiky? Skicujete si na papír, nebo máte nějaký oblíbený program?
Proces vytváření identity se skládá z vícero částí. Na začátku je strategie a systém značky. Nalazuji se na klienta a jeho představy. Zapojuji své analytické myšlení a buduji základy značky, na kterých můžeme později stavět.
Druhá fáze, tvorba a design prvků identity, je silně založena na intuici a interpretaci toho, co jsme definovali v první fázi. Někdy začínám vytvářet logo od skici, jindy provádím intuitivní session v programu Adobe illustrator. Důležité je pro mě napojení na intuici, kdy se snažím nezapojovat racionalitu, ale řídit se čistě svými pocity. Většinou mi pomáhá poslouchat hudbu a být ve své bublině, kde se můžu ponořit do toku kreativity.
Důležité je také udržet si od projektu dostatečný odstup, aby bylo možné věci objektivně posoudit i po podrobné analýze projektu.
Věnujete se i tvorbě šperků. Kde všude berete inspiraci?
Šperky byly mojí srdcovkou už od malička. Pamatuji si, jak jsem na základní škole vyráběla šperky a prodávala je za symbolickou cenu spolužákům.
Velkou roli sehrává i to, že díky své mamince, která miluje všechny kameny a minerály, jsem byla od útlého věku v kontaktu s korálky z různých minerálů a mohla tak čerpat znalosti a inspiraci. Zatím to beru spíše jako zálibu vedle své práce, ale jsem ráda, že to lidi zajímá a podporují mě v tom. Nejvíce mě na tom baví, že je mohu vytvářet ručně, a kombinování barev a materiálů je pro mě naprostým relaxem.
Inspirace je všude kolem, podvědomě mě určitě ovlivňuje vše, co zažívám a vidím, ale vždy se snažím při tvorbě řídit svými pocity, nikdy dopředu nevím, co vytvořím. A to mě na tom baví nejvíc. Každý kus je originální a tvořený s určitým zaměrem.
Vzpomínáte si na svůj úplně první vyrobený kousek?
Muselo to být někdy na střední, když mi bylo asi 12 let. Už si nevybavuji, jak vypadal, ale mám na něj pěkné vzpomínky. Celkově mě baví tvořit objekty, které jsou nějakým způsobem užitkové a mohou se používat nebo nosit.
Jsou materiály, ze kterých doplňky vyrábíte, z místních galanterií, nebo si je necháváte přivézt z nějaké větší dálky?
Používám směs různých materiálů – některé pochází z mých cest po světě, například Indonésie, Izraele, Chorvatska nebo České republiky, a jiné jsem koupila na veletrzích minerálů. Občas také recykluji některé své osobní úlovky, které už nenosím nebo je chci předělat.
Jak probíhá výroba takového náhrdelníku? Máte nějaký speciální rituál, po kterém se do výroby pouštíte s opravdovou vervou? Nebo čekáte, až přijde ta pravá múza a teprve pak tvoříte?
Výroba je pro mě zatím jistou formou relaxace, snažím se tvořit bez tlaku. Při designování je pro mě důležitá atmosféra prostředí, proto se snažím ho zútulnit a zpřítomnit se – například zapálením svíčky, poslechem hudby, abych se mohla do tvorby plně ponořit. Většinou tvořím intuitivně, dopředu úplně nevím, co z toho vznikne, ale barevnou kombinaci mám většinou předem promyšlenou. Vždy se snažím zakomponovat nějaký zajímavý prvek, ale nepřekombinovat ho a spíš se přikláním k minimalismu.
Jste velice produktivní a talentovaná žena. Jak se stavíte k tématu udržitelnosti?
Moje cesta k udržitelnosti by se dala možná nejlépe shrnout souslovím „žádné extrémy”. To se snažím aplikovat na všechno, ať už jde o spotřebu, příjem, pohodlí, nebo návyky. Snažím se ve všem najít zdravou míru, nic extrémně nehrotit, protože pak to pro mě přestává být udržitelné, respektive možná jen na krátkou dobu, ale to je ta pointa. Měli bychom se snažit o dlouhodobou udržitelnost, a proto si myslím, že zdravá míra je realistická cesta.
Myslíte, že je dnes udržitelnost a třídění odpadu již samozřejmostí, nebo se v této oblasti musí lidstvo ještě vzdělávat?
Po dvou letech života v Indonésii vím, že osvěta v oblasti třídění odpadu a celkové rozložitelnosti plastů v přírodě není vůbec samozřejmostí. Na každém rohu vidíte odpadky v řekách, a celkově hodně znečištěnou přírodu. Myslím, že u nás je osvěta na dobré cestě, ale do některých zemí tyto informace ještě nepronikly.
Pokud se chce někdo pustit do designu a umění na vlastní pěst a hledá dodavatele materiálů, existují nějaká varovná znamení, že dodavatel podporuje greenwashing?
Najít kvalitní a dostupný materiál je v dnešní době poměrně komplikovaná záležitost, dokonce i při osobní návštěvě dodavatelů. Slyšela jsem o hodně případech, kdy firmy vybudovaly speciální továrny, které slouží k prezentaci zboží a výrobního procesu potenciálním zákazníkům, ale výroba probíhá v jiných, mnohem horších podmínkách. Asi nejspolehlivějším způsobem je lokální výroba v malém množství, popřípadě reference a certifikáty.
Máte při všech aktivitách čas na odpočinek? Co nejraději podnikáte, abyste načerpala síly?
Jsem dost aktivní člověk a ráda trávím svoje dny tvorbou, ale naučila jsem se, že někdy potřebuji i vypnout. Tehdy si například čtu, vařím nebo chodím na dlouhé procházky. Snažím se udržovat rovnováhu mezi vydáváním a přijímáním energie.
$content$