Oceňovaná česká šperkařka netající se svou fascinací drahými kovy se snaží vkládat současná sdělení do svých originálních šperků – to je Eliška Lhotská. Její tvorbu charakterizuje hluboký zájem o materiály a jejich příběhy, stejně jako reflexe současného světa a jeho sociálních aspektů. Kolekce New Archeology odráží hodnoty a tradice prostřednictvím odlitků chleba a například Spirit Offline se kriticky zaměřuje na naše virtuální životy. Proč se Eliška rozhodla tvořit z chleba? Jaký je její tvůrčí proces? A čím ji při tvorbě inspiruje mateřství?
Eliško, tvůj tatínek Zdeněk Lhotský se také zabývá uměním. Bylo pro tebe vždy jasné, že se chceš vydat podobným směrem? Jak sis našla cestu k výrobě šperků?
Moje maminka nás vždy vedla k rukodělné práci, byla spolužačka mého táty ze sklářské školy v Železném Brodě, na kterou jsem chodila i já. Navštěvovala jsem obor bižuterie a myslím, že já ani moji rodiče jsme se mnou neměli extra profesní plány. Byla jsem vcelku zmar, co se týká učení. Rodiče mne vždy podporovali v tom, co mě baví. Ale pracovní prostředí mého otce mě ovlivnilo bezesporu. Cestování kvůli práci, uvědomění si již od začátku, že tvorba je jen další prostředek podnikání a taky životní styl. Poměrně brzy jsem pochopila princip obchodu. Oceňuji trpělivost své rodiny při získávání zkušeností. Když vám někdo dá čas a věří vám, tak je to opravdu drahocenné.
Jaký vliv měla tvá rodinná historie a trávení času v prostředí sklárny na tvou současnou tvůrčí dráhu a formování estetického vnímání?
Určitě na mě mělo velký vliv být uměleckým a kulturním divákem v raném dětství. Mám pocit, že to probouzí velkou imaginaci. Díky tomu bych dětskou duši v tomto nepodceňovala. Sama jsem si ověřila, že mi to otevíralo v útlém dětství velkou představivost pro vidění dalších světů a díky tomu si člověk vytvoří brzy nadhled a získá kritické myšlení, které je v tomto oboru třeba. Jsem vděčná za kombinaci empatické tvořivé maminky a nekompromisního táty.
Popsala bys, jak probíhá tvůj tvůrčí proces od nápadu na novou kolekci až po její finální prezentaci veřejnosti?
Zpracovávám v podstatě jenom myšlenky, které se časem vybarvují, získávají konkrétní obrysy, a když už jsou tak konkrétní, že mi nedají spát, tak je lepší si od nich ulevit a přetavit je do šperku. Ten jsem si vybrala jako prostředek vyjádření.
Řekla bych, že kolekce jsou pro mne určité deníky. Snažím se skrze ně komunikovat svět, který mě utváří a sdílet nějaké zkušeností s nalezením lepšího já. Od malička ráda fotím, nevidím tedy jen hotové šperky, ale i celou prezentaci, její vizualitu a představuji si, co bych chtěla, aby prezentace dané kolekce v lidech vzbuzovala. Tím, že pracuji pomalu, jsem ráda, že ve špercích neexistuje něco jako sezónnost. Dávám si čas ty myšlenky třídit a nechat zrát, pokud se mnou zůstanou, tak se jimi zabývám do hloubky.
S jakými největšími výzvami se při vytváření každé nové kolekce, zejména s ohledem na svůj konceptuální přístup, potýkáš?
Aby forma byla co nejsrozumitelnější, a zároveň nejjednodušší. Chci něco výmluvného samo o sobě. To je zároveň nejtěžší. Aby to nebylo upovídané, dost těžko se to dá naplánovat… Někdy to naopak upovídané chci, třeba po narození syna ráda používám symboly. Jak se mi to daří, nevím, ale mám spoustu zákazníků, kteří se rádi vracejí, tak se jim to snad líbí. Taky se stává, že nenajdu nějakému sdělení vhodnou formu a sžírá mě to, tak toto téma odložím. Je spousta věcí, které teď nosím v hlavě a přemítám, jak na ně. Něco je pro mě už méně důležité, něco více a třeba čekám na správný okamžik, kdy se mi věci propojí.
Jaké je tvé vnímání role šperků jako módních doplňků ve vztahu k celkovému osobnímu stylu a sebevyjádření?
Myslím, že šperky se dá říci opravdu hodně. Mě baví šperky kombinovat v nějakém kontrastu. Je to pro veřejnost srozumitelná a hodnotná módní věc. Šperky z drahého kovu v sobě vždy mají exkluzivní auru. Tu mě pak baví kombinovat se znatelně obnošenými věcmi, módou ze second hand obchodů, kterou pak člověk šperkem povznese na exkluzivní rovinu. Zároveň mě šperky baví právě tím, že kov je dost nadčasová věc. Exkluzivní jsou na pohled po mnoho generací, pokud je někdo neroztaví na něco nového. Ráda tvořím šperky tak, aby úplně nepřekřičely svého majitele, ale doplnily jeho styl, a zároveň bylo díky designu viditelné, že se jedná o něco jedinečného. Také mi záleží, aby v detailu byla nějaká výpověď naší generace a aby byly současné.
Prozradila bys, jaké hlavní prvky musí obsahovat každá tvá kolekce, abys ji ty sama mohla považovat za úspěšnou?
Každý autor je rád a pyšný na to, když se mu podaří vytvořit něco, co je trošku nové a neokoukané. To je pro mě osobně úspěch. A úspěšnou je určitě i kolekce, která se alespoň po pár letech začne hezky prodávat a je trvalá. To se povedlo s mou první, která se stále drží. Nadčasovost je něco, co mě zajímá a za co jsem moc vděčná, když se zadaří. Všechny kolekce mají zatím vzestupnou tendenci, takže doufám, že jim to vydrží co nejdéle.
První kolekce, ve které jsi pracovala s chlebovou kuličkou, se setkala s velkým úspěchem. Co tě inspirovalo právě k takovému neobvyklému konceptu a jaké jsi zaznamenala prvotní reakce lidí na tyto „šperky z chleba”?
To byla kolekce, kterou jsem vstoupila do drahých kovů a od té doby jsem se jich nepustila. Fascinuje mě, jak se tyto kovy dají jednoduše recyklovat a že každý neúspěšný nápad nezabírá na planetě další místo, ale jednoduše se roztaví a udělá se šperk nový. Přála jsem si udělat nějaký osobní amulet, který mě propojí s rodinou a ostatními lidmi. V té době jsem byla na stáži v Polsku. A chléb jako takový „boží materiál” se mi zdál skvělý prostředek pro vytvoření tohoto amuletu. Jeho symboliku zná každý na světě, zároveň je jeho matérie dokonale anonymní v otisku do kovu – to mě hodně bavilo. Je to opravdu intimní záležitost, a to hlavně pro nositele. Nahradí to křížek nebo celkový vztah k domovu a rodině jako takové.
Umožňuješ svým zákazníkům podílet se na tvorbě šperků během workshopů. Jaké jsou tvé zkušenosti s tímto interaktivním přístupem klientů a na jaký moment z workshopů vzpomínáš nejraději?
Protože se setkávám i s hodně tvůrčími lidmi, přišlo mi automatické nabídnout jim, aby se za mé přítomnosti zapojili do výroby samotných modelů pro snubní prsteny. Přijde mi to vlastně jako nejlepší kolekce. Má největší hodnotu a jedná se o absolutní originály. Když jsem začala „otiskávat“ do šperkařského vosku syna, už od jeho jednoho roku, a vytvořili jsme babičce ve zlatě nehtíčkový set, fascinovalo mě, že se tenhle okamžik navždy otiskl do kovu. Až bude syn svým vnoučatům ukazovat šperky, na kterých se jako malý chlapeček podílel, tak to pro mě bude hodně mrazivý pocit. Zlato je věčné a v kombinaci s otiskem těch nejbližších má opravdu magickou hodnotu.
Mateřství ti přineslo nové zdroje inspirace. Můžeš nám prozradit, jaké konkrétní prvky z této zkušenosti se promítají do tvých nejnovějších prací a jak se tvá tvorba v porovnání s tvými začátky proměnila?
Nejvíce se promítají asi v procesu. Už jsem ve větším klidu a jedu v nějakých zajetých kolejích. Upřímně mě těší, že jsem značku vybudovala ještě před tím, než jsem se stala matkou. Znám už trochu strukturu všech činností ve značce a vím, kde jsem méně platná a kde naopak značku obohatím. Baví mě realizovat nápady – to je životní radost. Upřímně jsem si v těhotenství myslela, že dělám svou poslední kolekci. Kolekce So přišla v právě tehdy a myslím, že jsem byla dost ovlivněna nějakým stereotypním vzorcem a myslela jsem, že tak trochu jako kreativec s příchodem dítěte končím. Jak mentálně, tak i energeticky. Ale byla jsem příjemně překvapena, jak moc se mi otevřely celým porodem obzory.
V tomto největším přetlaku vznikla kolekce Affirmo. Porod byl pro mě trochu katarzní zážitek, přála jsem si lehce vědomě to přivolat a asi se mi to nakonec podařilo. Viděla jsem pak ve své hlavě úplně jiné věci, proto jsem je chtěla zaznamenat do kolekce. Začátek mateřství je opravdu magický, je to takový stav nevědomí. Ta únava, nové pocity, sama se svým dítětem, byl pro mě vesmír. Snažím se i to negativní přetavit alespoň v něco tvůrčího. Je to kolekce o uvědomění si své přítomnosti, svého absolutního bytí, porod je dotek smrti. Je to pro mě život před dítětem a po.
Teď spíše bojuji sama se sebou, když bych se ráda do práce ponořila, ale třeba to úplně nejde. Každý okamžik je vzácný, snažím se to uvědomovat, i když je to někdy složité.
Po 10 letech ses rozhodla upustit od individualistické tvorby a navázala spolupráci s ostatními talenty. Od tohoto kroku uplynula nějaká doba, jak tedy toto rozhodnutí zpětně hodnotíš?
V podstatě se nezměnilo nic. Stále šperky designuji sama, možná mě ovlivňuje prostředí, ve kterém tvořím, setkání se zlatnicemi nebo i lidmi, co značku fotí a prodávají. Měla jsem plán expandovat i do dalších zemí a na to já určitě sama nestačím, proto jsem se rozhodla ze svého jména udělat brand. Umožní nám to jednodušeji expandovat do zahraničí a ti, kteří se na značce podílí, mají možná větší pocit zadostiučinění a z toho mám asi největší radost. Není pro mě důležité se podepisovat pod vše, ale mít dobré vztahy s těmi, kteří značku obohacují. I já jsem sebevědomější v rozdávání úkolů a vizí.
V čem vidíš hlavní výzvy a přínosy rozšiřování svého ateliéru a spolupráce s dalšími umělci? Jak se tato spolupráce promítá do kvality a rozmanitosti tvých šperků?
Šperky chci stále navrhovat výhradně já, ale je pravda, že se nebráním další spolupráci s ostatními řemeslníky. Ve studiu navíc každý půlrok vítám hosty z různých oborů. Například už plánuji limitovanou kolekci s umělcem Markem Therem nebo užší spolupráci s malířkou Šárkou Koudelovou, která u nás bude vystavovat od října letošního roku.
Jaké jsou tvé největší sny a ambice do budoucna? Čeho bys ráda dosáhla a jaký odkaz bys chtěla zanechat svými šperky?
To je složité, protože už nějaký čas na tuto otázku nedokážu odpovídat jinak, než že se mi v podstatě všechny profesní sny splnily. Mám studio, spolupracuji s těmi, kteří mě baví a jsou dobří. Živím se tím, co mě opravdu naplňuje a můžu realizovat své návrhy. To mi úplně stačí. Myslím, že to je sen každého, kdo něco tvoří. Když se zadaří, tak si ráda ještě další cíle naplním, ale budu hlavně vděčná, když se to udrží. To je můj momentální úkol, udržet ten sen při životě a dál pro něj tvořit.
$content$