Janka Chudlíková je lektorkou profesního i osobního rozvoje, věnuje se také koučinku a mentorování. Své bohaté zkušenosti získala díky práci ve vrcholových pozicích v marketingu a personalistice v korporátním prostředí. Její cestu však formovaly i nelehké životní okamžiky, kterým jako matka samoživitelka musela čelit. Po padesátém roku života se prosadila na sociálních sítích a díky své upřímnosti a odhodlání dnes svými zkušenostmi inspiruje desítky tisíc lidí. Jak může mladý člověk v dnešní společnosti uspět? Proč se nejčastěji rozpadají vztahy? A jak zvednout sebevědomí?
Jaké jsou podle vás základní dovednosti, které se musí mladý člověk naučit, aby mohl v dnešním světě uspět?
Osobně si myslím, že základní dovedností, kterou musíme rozvíjet všichni napříč časem, je kvalitní komunikace. Je klíčem ke kvalitním vztahům i k profesnímu růstu. Mladí lidé dnes tráví hodně času u různých obrazovek a komunikují více online. Proto je nutné, aby rozvíjeli svoji schopnost naslouchat, odlišit podstatné od nepodstatného a srozumitelně vyjádřit svoje názory z očí do očí. Také je dobré posilovat soustředění a výdrž. V době těžkého multitaskování je soustředění velkou výzvou. Přitom právě zaměření a koncentrace vedou k dobrým výsledkům. Výdrž jako takovou vnímám jako odhodlání neutíkat od něčeho při prvním problému nebo kvůli dalším možnostem, které se nabízejí. Všechno má svůj čas a cesta k úspěchu je sama o sobě důležitá, protože právě na ní se můžeme stát o kus lepšími a zkušenějšími.
Zabýváte se také kariérními tématy. Co byste poradila mladým lidem, kteří ještě nenašli své zaměření nebo kariérní cestu, na kterou by se chtěli vydat?
Já bych se pro začátek vůbec nebála zaměstnání u kvalitní korporace nebo větší společnosti. Kdekdo proti tomu nasazuje, ale pokud si dobře vyberete, můžete se tam v bezpečí a určité jistotě mnohému naučit. Každý chce dnes rovnou na volnou nohu, ale to vyžaduje spoustu dovedností a zkušeností. Kvalitní společnosti dnes nabízejí i skvělá školení na různá témata. Získáte tam čas a prostor na poznávání svých talentů a předností. Postupně můžete nalézt i svoji profesní vizi. Potom už můžete jít dál svojí zvolenou cestou. Já jsem také kdysi začínala jako první český zaměstnanec v marketingu v Procter & Gamble a dodnes z toho, co jsem se tam naučila, žiju. A stále na to ráda vzpomínám.
Podle Světové zdravotnické organizace roste každoročně počet lidí s depresí a úzkostmi. Jaké kroky může každý z nás podniknout, aby se mu takové stavy vyhnuly?
Osobně si myslím, že je třeba opravdu dospět, což vůbec nesouvisí s číslovkou na kontě věku. Je to určitý přerod z dětských programů a vzorců ke svému autentickému sebevyjádření. Potřebujeme převzít zodpovědnost za sebe svoje vlastní hodnoty do svých rukou. Když si s plnou zodpovědností neumíme za sebou stát, prožíváme vnitřní rozpor a neustálé napětí, což může vést až k depresím. Potom bych doporučovala přijmout, že život prostě nemůže být jen lehký a příjemný. Nevím, jak jsme na to přišli. To je nereálné.
Určité krize a propady se nám nevyhnou. Už dlouho žijeme v blahobytu. Máme co jíst a střechu nad hlavou, studujeme, co chceme, cestujeme… V dnešní době si umíme udělat vážný problém z toho, že nepojedeme jeden rok k moři, protože platíme hypotéku na krásný byt. Spoustu problémů si vytváříme ve svojí mysli sami. Chceme od života, od druhých a od celého světa stále víc. Musíme přijmout životní princip, že za cokoliv, co chceme, musíme i něco zaplatit. Stačí, když nám to bude dávat smysl. Šťastnými nás neudělá nikdo ani nic kolem nás. Štěstí a vnitřní spokojenost jsou naším vlastním dílem, které musíme svým životem vytvořit.
Co vám samotné pomáhá dostat se do klidu, když máte zrovna náročnější období, ať už po pracovní stránce, nebo v osobním životě?
Já se držím některých svých rituálů jako jsou procházky v přírodě, meditace, studená sprcha a setkávání s rodinou a přáteli. Také si za všech okolností nechám prostor na masáž a kadeřníka, protože tam si hezky odpočinu. Nejvíc mi však pomáhá důvěra v sebe a v to, že vím, že mě každá situace má něčemu naučit a že všechno jednou přejde. To dobré i to špatné. Stačí, když to pochopím a otevřu svoji mysl něčemu novému.
Kdybyste měla v rodině nebo mezi přáteli někoho, kdo si moc nevěří a podceňuje se, jak byste mu pomohla zvednout sebevědomí?
Nechala bych ho dělat chyby a potom bych si s ním povídala o tom, co si z toho odnáší. Chválila bych ho za jeho posuny. Dávala bych mu najevo svoji lásku a poskytla bych mu čas, klid a prostor pro sebe. A pokud by ten někdo chtěl radu, tak bych mu doporučila, ať opustí minulost a všechna negativní přesvědčení. Ať si místo toho vytvoří osobní vizi svého šťastného, autentického, pravdivého a sebevědomého já a ať si za takovou vizí kráčí vlastní cestou. Zároveň bych si hlídala i svoje vlastní hodnoty a hranice. Nedovolila bych tomu člověku je překračovat. Jednak proto, že bych v tom chtěla být vzorem, jednak proto, že nesebevědomí lidé často nevědomě manipulují a zneužívají pro svůj dobrý pocit ty druhé. Bývá to velmi skryté a bez vědomého záměru.
V jednom ze svých kurzů se zaměřujete na vztahy. Co je podle zkušeností vašich klientů nejčastější příčinou rozpadu vztahů v dnešní době?
Nezralost a nedospělost. Za tím je schované vše, včetně špatné nebo nedostatečné komunikace. Když se potkají dva nepořešení a zamidrákovaní lidé, kteří se odkazují na své špatné dětství, tak čekají od toho druhého, že je učiní šťastnými. Ale ten druhý je na tom podobně. Kdo za sebe převzal zodpovědnost, nezneužívá pro svoje štěstí druhé. Pracuje na sobě, dovolí si být sám sebou a také dovolí tomu druhému, aby byl sám sebou. Vztah je o bezpečí, důvěře a vzájemném respektu k jinakosti. Skutečnou lásku dáme druhým zdravě jen tehdy, když najdeme lásku a zdravý vztah k sobě.
Proč je podle vás důležité umět trávit čas sám se sebou? A jak se vám podařilo dostat se do bodu, kdy si takové momenty dokonce užíváte?
Samotu, nikoli osamocenost, potřebujeme proto, abychom vedli tichý rozhovor sami se sebou. Abychom si kladli otázky o svém bytí a žití. Abychom hledali a nalézali znovu a znovu sami sebe a svoje hodnoty. Život samotný a lidé v něm nás totiž „rozviklávají” a zpochybňují. V samotě pak můžeme sami sebe opět srovnat a nalézt vnitřní klid.
Já osobně jsem k tomuto poznání měla cestu velmi trnitou. Kdysi jsem už před porodem zůstala sama. Bylo to nedobrovolné, tak jsem nejméně rok proplakala, než jsem to pochopila a přijala. Dnes jsem na tom tak, že kdybych nebyla pravidelně sama, tak by mi to hodně chybělo a zapomínala bych na sebe – na to, kdo jsem a kdo chci být.
K tvorbě obsahu na sociální sítě vás přivedla vaše dcera Anežka, která v digitálním světě vystupuje jako Not So Funny Any. Co vás přesvědčilo v této tvorbě pokračovat?
Já tak činím svoje know-how a poznání dostupnými více lidem než na uzavřeném školení nebo v koučování. Koučink a školení měkkých dovedností jsou totiž mojí profesí už přes 20 let, ale vždy to bylo určeno jen malým skupinám nebo jednotlivcům. Moje práce pomáhá lidem žít lepší život. Tak proč to neposkytnout většímu množství lidí? Po čase jsem začala přednášet na Vysoké škole ekonomické v Praze a na různých konferencích. Potom to byl už jen krok k tomu, abych vstoupila do online prostoru. Nejprve to bylo na platformě YouTube, nyní jsem i na Instagramu, LinkedInu i Facebooku. Ale hlavně nabízím na svém webu online kurzy na různá témata z osobního i profesního rozvoje. Tam je koncentrováno vše, co jsem se během života naučila.
Častým problémem v dnešní době je přehlcení a multitasking. Jaké techniky nám mohou pomoci si lépe organizovat čas a vyhnout se nadměrné stresové zátěži z hromadících se úkolů?
To je více otázek najednou. U multitaskingu by stačilo proložit ho soustředěnými okny, kdy se nenecháme ničím vyrušovat. Jinými slovy, nejde o to, abychom nemultitaskovali, ale o to, abychom občas byli naprosto soustředění. Dále je dobré využít křivku výkonnosti našeho mozku, který šlape nejlépe po vyspání. Takže by bylo dobré právě ráno či dopoledne dělat tvůrčí či strategické věci s plným soustředěním a bez vyrušování. Potom už to můžeme pustit. Totéž platí doma. I tam je dobré se alespoň hodinu soustředit plně na jednu oblast – děti, vaření, úklid… cokoli.
Určitě také našemu přetíženému mozku pomohou meditace. Mohou být i krátké. Stačí, že budou. A stres z hromadících úkolů? Ten vyřešíme jen v naší mysli. Musíme se naučit rozlišovat to podstatné od nepodstatného a potom tomu dát nekompromisně přednost. Důležitých věcí je málo. Jsou to ty, které určují, čemu řekneme svoje jasné „ne”. Kritérium, podle kterého určíme, co je to důležité, spočívá v naší vizi cílového stavu. Toť vše… Stačí si to nekomplikovat.
Někteří lidé se zbytečně často vracejí k minulosti a jiní zase mají obavy z budoucnosti. Jak se naučit se v takových chvílích vědomě zastavit a začít si užívat přítomný okamžik?
Skvěle funguje hluboký nádech a výdech. Můžeme si také vytvořit nějaké kouzelné slovíčko, které bude znamenat příkaz, ať se zastavíme a zpřítomníme. Nejlépe se naučíme odpojit od minulosti tak, že si vytvoříme žádoucí obraz vize svojí budoucnosti a v tady a teď k ní začneme dělat malé kroky. Žijeme tady a teď, ale ve prospěch svého cíle. To je klíč k přenastavení naší mysli. Mozek se umí v daném okamžiku zaobírat pouze jedinou věcí, tak toho využijme ve svůj prospěch. Také nám pomohou pravidelné, třeba jen krátké meditace, ve kterých si naše mysl odpočine a odpojí se.
Někdy se můžeme dostat do bodu, kdy zjistíme, že nám přestal prospívat vztah, kamarádství s určitou osobou nebo práce, ve které zůstáváme. Jak přijít na to, zda jde o momentální stav, nebo dlouhodobou záležitost a sebrat konečně odvahu ke změně?
Nějaký čas tomu dát musíme. Podle mého je ta hranice tam, kde bychom překračovali vlastní hodnoty a ztráceli kvůli vztahu sebeúctu. Musíme se dívat do zrcadla s pocitem, že si sami sebe můžeme vážit. Dalším poznávacím znamením je zdraví. Pokud bychom z psychosomatických důvodů přicházeli o duševní nebo fyzické zdraví, je to jasná červená, přes kterou bychom neměli pokračovat. A potom jsou takové ty „no-go” věci, přes které nejede vlak, jako jsou agrese, žárlivost, lakota… Ty si musíte definovat sami, protože vycházejí z vašeho systému hodnot.
Vzpomenete si, jaká byla nejlepší seberozvojová rada, kterou jste kdy dostala?
Někdy se musíš někomu vzdálit, aby ses mu mohla přiblížit, když budeš chtít.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$