Jitka Kunešová si říká Kartonová máma. Když měl její syn rok a půl, začala se totiž věnovat tvorbě z prázdných kartonových krabic. Již své první počiny sdílela na sociálních sítích, kde se okamžitě setkaly s obrovskou popularitou. Co všechno se dá z kartonu vytvořit? Jak se Jitka staví k problematice recyklování a upcyklování? A tvoří i se svými dětmi?
Jak vznikla Kartonová máma?
Nápad založit si instagramový profil Kartonová máma přišel na jaře 2020, kdy měl první syn asi rok a půl. Moje okolí se už v té době bavilo jednoduchými výrobky a hrami, které jsem pro něj vytvářela z věcí, co jsem měla doma – z krabic, víček od přesnídávek, uzávěrů od vlhčených ubrousků a z ruliček všeho druhu.
Byly to jednoduché aktivity, při kterých si syn procvičoval barvy a jemnou motoriku, vesměs různé skládačky a hry na doma. Po čase jsme přidali i zábavu na procházku, kdy jsme se venku učili barvy lepením přírodnin na barevnou tabulku nebo jsme „oblékali” kartonovou vílu do nejkrásnějších šatů z přírodnin.
Naši levnou zábavu jsem sdílela s přáteli na svém soukromém účtu, kde to mělo skvělou odezvu, a protože jsem chtěla tyto nápady oddělit od soukromého obsahu a sdílet jako inspiraci ostatním, založila jsem druhý profil, tentokrát veřejný. Ze začátku téměř všechno vyráběla z kartonu, a tak vznikl název Kartonová máma, který je se mnou doteď.
Co všechno z kartonu vytváříte? A jak moc záleží na typu kartonu?
Karton jako materiál má neskutečný kreativní potenciál v tom, že z něj jde vyrobit prakticky cokoliv od dekorací, doplňků do domácnosti (různé košíčky a organizéry), přes kostýmy na karneval až po spoustu zábavy a aktivit pro děti. Karton můžete stříhat, ohýbat, rolovat, lepit k sobě tavnou pistolí a následně barvit. Z kartonu se dají vytvořit opravdu velké projekty, kulisy, hrady…
Karton musí být hlavně čistý, jinak na jeho typu zase tak nezáleží. Pro některé projekty se více hodí tvrdší karton – například pokud potřebuji zadní desku pro nějaký projekt, vyberu si tvrzený karton, který mi to celé podrží. K výtvarným činnostem zase využívám méně tvrdý, řekněme klasický „krabicový” karton, který jde stříhat nůžkami. Pracuji i s měkkými ruličkami, tvrzenými rolemi od alobalu, tubusy apod. Každý typ kartonu má své využití.
Používáte ke svému tvoření úplně nové a čisté kartony, nebo recyklujete i staré krabice?
Většinu projektů vyrábím z čistých kartonů pocházejících z krabic, ve kterých mi domů přišla nějaká zásilka. Velké a čisté kartony mi schovávají i známí a rodina. Nejradši mám velkoformátové kartony od nábytku a spotřebičů, ale využiji i malé kousky z menších krabic a různé výplňové kartony, obaly od potravin atd.
Nové si kupuji pouze krabičky na vejce, které mají rovněž mimořádný výtvarný potenciál. Z těch použitých od vajec netvořím z hygienických důvodů. Kupuji si nové v potřebách pro chovatele, krabička na deset vajec tam stojí kolem 5 až 8 Kč. Je bez polepů a čistá. Byť to není v souladu s myšlenkou využití toho, co dům dal, tak v tomto případě je pro mě bezpečnost na prvním místě.
Pro mě jsou nové krabičky na vejce prostě další výtvarný materiál, u kterého se oprostím od účelu, ke kterému je primárně určen. Je to trošku paradox, ale ty krabičky jsou skvělé v tom, že mají přihrádky, dají se uzavřít, jsou lehké a přenosné. Jsou skvělé na různé třídící hry, na hledání barev, různých pokladů a přírodnin. Zároveň je to měkký materiál, dá se dobře tvarovat a dají se z něj vystřihovat třeba krásné plastické květy, zvířátka…
Jak se stavíte k problematice recyklování a upcyklování?
Na upcyklaci stavím v podstatě celý svůj profil a veškerou svoji činnost, takže ten vztah je jednoznačně pozitivní. Věci, které už nijak použít ani přetvořit nejde, se snažím vždy správně zrecyklovat a k tomuto přístupu vedu i svoje děti.
Pokud jde o kartonové projekty, tak mně bylo právě vždy líto ty krásné krabice, ve kterých mi kurýr přivezl nějaké objednané zboží a které jely třeba jen tu jednu cestu ke mně, po té jediné cestě vynést. Viděla jsem v nich ten výtvarný potenciál, a zároveň jsem jim chtěla dát ještě další šanci a nové využití.
Když jsem byla malá, tak jsme si doma vždy všechno funkční schovávali. Pokud to šlo, využili jsme to znovu, předělali nebo z toho vyrobili něco nového. Staré nebo rozbité věci jsme se vždy pokoušeli nejprve opravit, slepit, zašít atd. Z toho asi pramení moje potřeba využívat věci na maximum. Pamatuju si otázku taťky směrem k mamce: „Můžu tohle vyhodit?” Ona odpovídala: „Ne, to si schovám na…” nebo „Ne, z toho si udělám…”
Za sebou máte také letní kartonovou štafetu. Jak taková štafeta probíhá? A plánujete i na letošní rok nějaké další štafety?
Videoštafeta je ve světě i u nás známý typ videa, do kterého se zapojí více tvůrců a z jejich jednotlivých videí vznikne výsledek – jedno společné video. V našem případě všichni vytvoří nějaký výrobek pro inspiraci ostatním, natočí se při tom a ten svůj kousek videa mi pak pošlou.
Já všechna videa sestříhám, zrychlím a poskládám do jednoho. Ve výsledku to vypadá tak, že si jednotliví tvůrci ve videu v určitém směru „předávají” své výrobky a to video je plné inspirace na to, co vyrobit z určitého typu materiálu. Letní kartonová štafeta byla o výrobcích z nápojových kartonů, pak jsme měli třeba ruličkovou štafetu.
Štafety jsou poměrně náročné na organizaci a korigování toho davu, který se chce zapojit, dále ten samotný střih videa, komunikace s tvůrci, dovysvětlování pravidel… Zabere to čas, kterého se mi aktuálně moc nedostává. Minulé štafety zároveň neměly takový dosah, jaký bych si za to úsilí nás všech představovala. Ale kdo ví, třeba zase nějakou štafetku zkusíme.
V minulosti jste brigádničila ve výtvarných potřebách. Jak jste se k této brigádě dostala? A objevila jste tam i nějaké techniky, které pro vás byly do té doby neznámé?
Už nevím, jak jsem se k ní dostala, ale jsem za ni hodně vděčná, protože jsem právě díky ní objevila spoustu technik a pronikla ještě víc do kreativního světa. Do té doby jsem tvořila v podstatě jen z korálků a tady byly všemožné barvy, komponenty a techniky, které jsem znala jen zběžně z tvořivých webů. Samozřejmě jsem musela umět zákazníkům poradit a pomoci, takže jsem ty techniky musela všechny znát.
Hodně jsem se tam tehdy naučila a potkala soustu inspirativních a neskutečně kreativních lidí. A ta vůně, když člověk ráno vešel do toho obchodu naplněného výtvarnými potřebami, ta je nezapomenutelná.
Máte vy sama oblíbené výtvarné potřeby, do kterých chodíte nakupovat?
Ano, výtvarné potřeby nakupuji nejraději v kamenném obchodě, protože si tam můžu vše osahat a poradit se s personálem, který je většinou velmi znalý.
Aktuálně nejraději chodím do prodejny Idea Creative v Berouně, kde mi vycházejí úplně maximálně vstříc, a pokud mám nějaký speciální požadavek, tak mi zboží dokážou objednat a sehnat.
V Praze se jezdím kochat do nádherného obchodu Papír Plojhar v Jindřišské ulici. Ten určitě doporučuji navštívit, je to nejkrásnější obchod s výtvarnými potřebami a papírenským zbožím, ve kterém jsem kdy byla. Design toho obchodu a unikátní sortiment mě vždycky uchvátí.
Na výtvarné obchody jsem dost zatížená, ráda se kochám, objevuji novinky. Vždy, když plánuji dovolenou s rodinou anebo nějaký větší výlet, předem si vyhledávám, jestli není po cestě nějaký výtvarný obchod, podniková prodejna nebo vyhlášené papírnictví, kam bych se mohla skočit kouknout. Někdo si googlí, kde se na trase nejlépe nají, já si vyhledávám výtvarné obchody.
Nelze opomenout, že jste maminkou. Tvoříte se svými dítky často? Jaké aktivity podnikáte nejraději?
Starší syn bude mít brzy šest let a tvoří velmi rád, spoustu technik zvládne už sám a poměrně dost se kreativně realizuje ve školce. Když chce něco tvořit sám doma, tak mladší syn ho moc v klidu nenechá a do té jeho činnosti mu samozřejmě zasahuje a tam vzniká problém.
Společné tvoření s malými dětmi, které mají mezi sebou jistý věkový rozdíl, a tím pádem i různé schopnosti a potřeby, bývá náročné a myslím, že to potvrdí většina maminek. Snažím se s dětmi tvořit hodně, ale aktuálně spíš volím variantu tvořit s nimi s každým zvlášť. Těším se, až mladší syn ještě trochu povyroste a budeme pak moci zasednout ke společnému tvoření v klidu všichni spolu.
Tvoření s dětmi mám ráda a vím, že je pro ně velmi prospěšné, ale upřímně asi raději tvořím já něco pro ně. Já tu věc, zábavu nebo aktivitu večer vyrobím, zároveň si při té výrobě odpočinu a oni si s ní pak druhý den hrají. Nebo něco večer připravím a druhý den to společně dotvoříme.
Dáváte přednost raději venkovním, nebo domácím aktivitám? Proč je podle vás důležité, aby děti trávily čas venku?
U nás určitě vedou aktivity na ven – ty máme s dětmi nejraději. Různé venkovní hledací hry, při kterých v přírodě hledáme barvy, tvary, rostliny… Také rádi sbíráme a využíváme přírodniny, ať už jde o spadané listí, kaštany, nebo třeba kamínky. Nedávno jsem synovi vyrobila venkovní počítací tabulku z kartonu, kdy do jednotlivých políček s čísly nosil přesně tolik přírodnin, na kolik bylo nadepsané dané políčko – jedna šiška, dva kameny, tři stébla trávy atd. To ho bavilo. Nebo chodíme s kartonovým rámečkem a „fotíme” si nejkrásnější místa v okolí. Takhle jednoduché věci to jsou a téměř vždy je to zaručený úspěch.
Samozřejmě se s dětmi snažíme trávit maximum času venku. Na procházce, na hřišti, v přírodě nebo venkovním sportem. Milujeme les a výlety do přírody. Vím, jak je pobyt venku pro děti důležitý – pro rozvoj jejich motoriky, fyzické zdatnosti a také má pozitivní vliv na jejich psychiku. Při pobytu venku děti relaxují, uvolní se a mohou přirozeně poznávat přírodu všemi smysly.
Kromě kartonů používáte, a dokonce si i vyrábíte vlastní modelínu. Může si domácí modelínu vyrobit doma úplně každý, nebo je za výrobou nějaká alchymie, kterou byste laikům spíše nedoporučovala?
Domácí modelína, kterou vyrábím já, je na výrobu velmi jednoduchá a při dodržení základních pravidel si ji dokáže vyrobit opravdu každý. Vyrábí se z mouky, soli, vody, oleje, octa a potravinářského barviva a celé se to vaří na sporáku. Při vaření je důležité použít nepřilnavou pánev a modelínu na ní pořádně prohřát, jinak si troufnu říct, že tam žádná záludnost není.
Na vašem webu je spousta DIY nápadů a triků. Pochází všechny nápady z vaší hlavy, nebo čerpáte inspiraci například i na zahraničních stránkách? Snažíte se pak nápadům vdechnout ještě něco svého?
Tohle je hodně častá otázka, která mým směrem přichází. Vždy odpovídám stejně.
Víte, já jsem za ty roky, co se tvoření věnuji, viděla už spoustu věcí. Spoustu výrobků, aktivit, předělávek, tipů a výtvarných technik. Mám toho nakoukáno a vyzkoušeno už opravdu hodně, a tak se mi často stává, že ten nápad na projekt přijde sám už jen při pohledu na samotný materiál, který mám k dispozici.
Samozřejmě, že inspiraci ze zahraničí, od jiných tvůrců se v online světě nejde vyhnout, pokud se mi ale někde něco líbí, snažím se vzít si tu myšlenku a využít ji k něčemu jinému, vlastnímu, originálnímu. Pokud podle nějakého cizího videa vyrobím něco unikátního, co jsem ještě nikde neviděla, vždy označuji zdroj inspirace, nemám potřebu si přivlastňovat nápady jiných. Výjimkou jsou samozřejmě virální videa nebo nápady a návody, kterých je plný internet – tam už původní zdroj té inspirace objektivně dohledat nejde.Obecně se ale snažím jít svojí cestou a nevyužívat nápady jiných, když mám těch svých plnou hlavu. Jen by to chtělo víc času nebo ještě jedny ruce na to, abych je všechny zvládla realizovat. (smích)
$content$