Rozhodla se tvořit shrnutí hlavních myšlenek z knih o rodičovství a seberozvoji pro ty, kteří chtějí získávat informace, ale nemají čas číst. Projekt trojnásobné maminky Katky Jungerové nese název Mama Brain a aktuálně se s ním účastní podnikatelského akcelerátoru Ženy na startu AWE od M.arter. Jakým stereotypům v současné době matky čelí? Jak na to, že Katka při péči o malé děti pracuje, reagovalo její okolí? A jaká témata jsou podle ní ve společnosti tabu?
Jaký význam pro vás má slovní spojení „mama brain”?
Spojení „mama brain” mě napadlo v souvislosti s tím, jak se to v tom našem mámovském mozku všechno kolem dětí tvoří, děje a mění. Vnímám ho jako místo, kde my mámy potřebujeme mít uložené všechny informace o péči a výchově dětí, kde máme „šuplíčky”, ze kterých taháme střípky vědění, které jsme po mateřské cestě sesbíraly od rodiny, kamarádů, ale i z knížek a sítí.
Věřím, že stejně jako potřebujeme získat určitý objem informací, abychom mohli dělat nějaké zaměstnání, musíme mít i informace k rodičovství. Zvlášť pokud chceme vychovávat jinak než generace našich rodičů. Každý máme svoji cestu, na kterou si nějak potřebujeme přijít.
Odvozovala jste název svého projektu od slovního spojení „baby brain”? Co si o tomto fenoménu myslíte?
Tahle souvislost mě nenapadla. Pojem „baby brain” ale znám a jako máma tří dětí s ním mám svoje zkušenosti. (smích) Před dětmi jsem byla svědomitá perfekcionistka. Neexistovalo, že bych na něco zapomněla. Po všech těhotenstvích vím, že je to reálná věc. Ostatně i vědci už dokázali, že mateřství mění mozek – zvětšuje se nám oblast zodpovědná za řešení sociálních problémů a ovlivňuje právě tu oblast, která má na starosti paměť.
Vnímáte nebo pociťujete nějak, že by na matky bylo společností pohlíženo jako na méně inteligentní?
Takový pocit nemám. Řekla bych, že problém je spíše v tom, že děti jsou vnímány jako překážka, která ovlivňuje společenský i pracovní život ženy. Že dítě nás prostě na pár let „vyoutuje” a musíme si hledat vlastní, nové cesty, jak sladit rodinu a práci.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽENY STÁLE MUSÍ ŘEŠIT SKLOUBENÍ RODINY S KARIÉROU VÍCE NEŽ MUŽI, NOVÝ AKCELERÁTOR ŽENY NA STARTU AWE JIM MÁ DÁT ŠANCI NA OBOJÍ
Co si myslíte o společenských stereotypech obecně?
Obecně mám ráda růstové myšlení. Stereotypy nás ale uzavírají v jakési krabičce, ze které jde těžko vylézt. Proto miluju čtení seberozvojových knih, které tyhle stereotypy boří a nabízí jiné úhly pohledu. Přála bych si, abychom jako společnost více vnímali a přijímali tu obrovskou rozmanitost. To, že každý člověk je jedinečný a každé dítě je jiné.
V rámci svého projektu MamaBrain tvoříte 15minutová shrnutí klíčových myšlenek z knih od odborníků na rodičovství a seberozvoj. Proč zrovna délka 15 minut?
15 minut je taková maximální doba, za kterou jde jedno shrnutí přečíst nebo poslechnout. Většinou je to méně. Ale hlavním sdělením je: ušetřete čas. Místo několika hodin čtení knihy ji můžete prozkoumat za chvilku. Buď jen „nasosáte” ty klíčové informace anebo se můžete podle tohohle nakouknutí rozhodnout koupit celou knihu.
Ráda bych projektem nejen zpřístupnila informace, ale podpořila i vlastní čtení knih. Ty právě nám maminkám často leží v poličkách a čekají, až děti půjdou na vysokou. (smích) Jenže pak nám ty informace už k ničemu nebudou.
Jaké největší benefity znalosti knih tohoto typu vnímáte?
Rodičovství nás nikdo neučí a věda v posledních letech nabízí mnoho poznatků, které bychom jako rodiče měli znát. Myslím, že nepotřebujeme návody, konkrétní věty nebo nějaké prázdné poučky. Potřebujeme se naučit ty základy, na kterých výchovu postavit. Vědět třeba, jak děti vést. Jaký přístup jim prospívá a jaký škodí. Jak se postarat o dětské emoce. Jak vlastně vychovávat, aby z toho malého človíčka vyrostl šťastný dospělý. V knihách jsou opravdu jedinečné poznatky, které nikde jinde nenajdeme.
To stejné vnímám v seberozvojových knihách. Mají moc otevírat oči i mysl. Přitom není potřeba číst jich stovky, stačí si jen dobře vybrat. Jen musíte objevit to, co sedí právě vám. A i s tím můj projekt pomáhá.
Myslíte si, že může čtení knih o rodičovství a seberozvoji mít i nějaká negativa?
Někdy mi maminky říkají, že už jsou unavené ze všech těch rad a názorů. Jsou přehlcené, už nic číst nechtějí a vychovávají podle citu. To je myslím skvělé. Určitě bychom na sebe neměli vyvíjet tlak na nějakou dokonalost. A v určité fázi rodičovství k tomuto přehlcení dojde mnoho rodičů. Důležité je mít na začátku ty základní informace. A pak už si jen třeba dohledávat odpovědi na konkrétní problémy.
Za sebe vnímám i to, že mnohdy různé knihy tvrdí něco jiného a maminky pak ve výsledku neví, co a jak tedy dělat správně. To je pravda. Je těžké se v tom všem, co na knižním trhu je, zorientovat. I proto knihy takhle „pootevírám”. Aby si každý mohl najít, co mu sedí, a poskládat si pro sebe cestu, kterou chce jít.
Vaší vizí je nejen vytvářet jednoduchost v komplikovaném světě, ale také přinášet hlas laskavosti, kterou potřebují jak děti, tak rodiče. Chybí z vašeho pohledu ve světě laskavost? Jak si to vysvětlujete?
Myslím, že vždycky má smysl snažit se o laskavější svět. Čím více laskavosti, tím lépe se nám všem spolu bude žít. A jsem přesvědčená o tom, že vše začíná doma, v rodině. Někde jsem četla, že společnost je přesně taková, jakým způsobem se v ní vychovávají děti. S tím plně souzním.
Kolem sebe vidím mnoho laskavosti, ale na druhé straně také zloby, nepochopení, odsuzování. Obojí existuje vedle sebe. I jako máma s malinkými dětmi zažívám obojí.
V neposlední řadě je potřeba, abychom na sebe byly víc laskavé my mámy. Myslím, že toho máme v dnešní době naloženo na bedra hodně. Nemáme celou vesnici, která by děti vychovávala. Jsme na ně často samy, nemáme čas se opečovat, natož se nějak seberealizovat. Být s dítětem dva až tři roky doma je z vývojového a psychologického pohledu skvělé pro to dítě, ale chybí tam podpora té mámy. Proto bych ráda, aby i skrze můj projekt vynikly ty knihy, které o tomto píšou a třeba i ukazují cesty, co s tím.
Máte pocit, že se v české společnosti vyskytuje více šikany a soutěžení než jinde? Pokud ano, z čeho tento pocit plyne a máte k tomu nějaká data?
Nestudovala jsem podrobně, jestli je v české společnosti šikany více než v jiných společnostech. Jisté je, že tu je přítomná a že systém vzdělávání obecně soutěžení podporuje. Ostatně i vláda se na celostátní úrovni pokouší šikanu řešit a zkouší zavádět funkční mechanismy. Nejsem na toto téma odborník, líbí se mi ale dánský model. Tam se už ve školkách učí pracovat s emocemi, všechny je přijímají jako součást života, povídají si o nich a vedou děti namísto soupeření k podpoře a pomoci mezi sebou navzájem. V tom bychom se v České republice mohli inspirovat.
Doma máte tři malé děti, přesto jste se rozhodla začít tvořit vlastní projekt, a navíc „jít s kůží na trh”. Jak na to reagovalo vaše okolí?
Manžel mě stoprocentně podporuje. Když jsem čekala náš poslední přírůstek, bavili jsme se o tom, že po prvním roce už chci pomalu začít pracovat. Máme děti ve zhruba dvouletých intervalech a po pár letech doma už jsem potřebovala nebýt jen máma.
Jinak se většinou setkávám s obdivem, jak můžu ještě ke třem dětem, z nichž dvě mám v celodenní péči, zvládat práci. Nemáme blízko babičky ani nám nepomáhá chůva. Ale našla jsem si cestu a mám vlastní finty, jak projekt posunovat dopředu, i když pomaleji, než bych si přála.
Svůj projekt byste do budoucna ráda rozšiřovala i na témata jako podnikání a marketing a na to, o čem se často nemluví. Jaká témata jsou podle vás tabu?
Témat, která by potřebovala více pozornosti, je mnoho. Mně ale v poslední době zaujalo právě téma přeměny ženy v období mateřství, to, jak jsou v něm mámy citlivější, mění se mentálně i fyzicky, a jak s tím například muži vůbec nepočítají a neumí pracovat.
Vedle toho je například u nás téma nedostatečný důraz na psychickou podporu ženy v těhotenství a mateřství. Pyšníme se výborným zdravotnictvím s minimální úmrtností matek a dětí u porodu, ale zanedbáváme právě ty emoční prožitky, porody bez traumat a podobně. Vnímám, že prosazování změn jde velmi ztuha, i když je skvělé, že snahy tu jsou.
Součástí mého projektu jsou také recenze dětských knížek. A tam zase vnímám, jak je v nich velmi málo zobrazená nějaká inkluze, diverzita, rozmanitost. Jsou opomíjena například i současná témata ekologie, péče o planetu a podobně. Zejména v knížkách pro nejmenší děti je podobných témat jako šafránu.
Kdybyste měla pár slovy nalákat i mužské publikum, jak byste to udělala?
Když mi pod rukama vznikala shrnutí klíčových myšlenek z knih, v jednu chvíli mi došlo, že je to přece skvělá věc i pro muže. Jako otcové a živitelé rodiny mnohdy nemají čas číst knihy o rodičovství. Nebo by chtěli více rozumět své ženě, ale neví, jak na to. A informace potřebují nejlépe stručné, rychlé, bez zbytečné „vaty”. Přímo k věci jdou právě i moje shrnutí, takže bych byla ráda, kdyby můj projekt sloužil i jako nástroj pro větší porozumění směrem od mužů k jejich dětem a ženám.
Zdroj: Autorský rozhovor, NIH
$content$