Jednadvacetiletá slečna, které se daří žít ve dvou úplně odlišných světech. Studentka molekulární biochemie a biotechnologie a knižní blogerka v jedné osobě – Lenka Svobodová. Co vše obnáší to, co studuje, a proč jde podle ní o obor budoucnosti? Musí číst knižní blogerka tisíce stran měsíčně? Jaké možnosti se mohou otevřít knižním blogerům? A jak se Lence díky Instagramu podařilo propojit zdánlivě nepropojitelné?
Molekulární biologie a biotechnologie – to zní ohromně zajímavě a pro mnohé možná až trochu děsivě. Co tě přivedlo k tomuto oboru?
Vždycky jsem chtěla pracovat v laboratořích a později i studovat genetiku, která mě náramně ve škole bavila – věděla jsem, že díky ní se dají dělat velké divy. Hledala jsem tak obor, který by mi umožnil splnit si své sny. A nakonec jsem ho našla.
Můžeš nám tento obor víc představit a popsat, prosím?
Jedná se v zásadě o manuálně založenou práci v laboratořích. Neustále se pipetuje a člověk musí umět několik desítek metod, díky kterým se dá cokoli zjistit, včetně pozitivity na COVID-19 pomocí metody PCR. Velmi důležitou roli hraje v tomto oboru chemie, a to především biochemie, která je součástí snad každého předmětu, co jsem dosud měla.
Jak náročné je pro tebe studium?
Asi jako na každé vysoké škole jsou předměty, které mi dost dávají zabrat, ale beru to všechno pozitivně – alespoň v rámci možností. (smích) Nejvíc je pro mě teď náročné odloučení od spolužáků, a celkově školy – nemohli jsme během posledních tří semestrů do laboratoří. Takže sice možná známe teorii metod, ale praxi nemáme žádnou, a to je to nejhorší.
Dle tvých slov jde o oboru budoucnosti. Proč přesně a jak konkrétně by ses tomuto oboru chtěla věnovat ty po jeho dostudování?
Tento obor je hodně rozmanitý, takže se dá uplatnit kdekoli. Neustále se vyvíjí nové metody jako je například CRISPR/Cas, díky níž můžeme poupravit genetickou informaci i tak, že se dají vyléčit nemoci, což je naprosto skvělé.
Sama se teď věnuji ve své bakalářské práci léčbě rakoviny – hodně zjednodušeně. A v tomto směru bych tedy chtěla i pokračovat, mám totiž osobní motivaci, která mě posouvá dál. Ale uvidíme, kam mě nakonec vítr zavede.
Vzdálíme se od tvé „vědecké kariéry“. Miluješ čtení, a právě proto sis založila knižní blog, kde se s ostatními dělíš o knižní recenze. Jak přišel nápad na založení blogu a jaká cesta vedla k jeho převedení v realitu?
Díky své lásce ke čtení jsem si jednoho dne řekla, že bych se o své dojmy mohla podělit s dalšími čtenáři, co třeba váhají. A tak jsem si založila blog. Jsem kreativní člověk, takže jsem si chtěla udělat grafiku sama, a tak jsem si našla doménu, která to umožňuje. A najednou byl blog na světě.
Jak vnímáš ryze knižní blogy v porovnání kupříkladu s blogy lifestylovými, kterých je v našem rybníčku požehnaně? Pociťuješ v tomto zaměření nějaké výhody, nebo naopak nevýhody?
Můj blog je ryze knižní, protože jsem se nechtěla svěřovat a psát recenze na restaurace, kde jsem jedla, nebo místa, která jsem navštívila. I když o tom cestování jsem dost uvažovala, ale všechny moje výlety a dovolené můžou lidi najít na mém Instagramu, kde lidi zrovna cestování zajímá víc než knižní svět – alespoň podle úspěšnosti ze statistik.
Jak často vlastně na blog přispíváš a kolik knih zvládáš číst, i vzhledem k náročnosti svého studia? A dělíš se se svými čtenáři o recenzi úplně na všechno, co přečteš?
Teď o zkouškovém je moje aktivita na blogu na bodu mrazu, ale jen co dodělám poslední zkoušku, chci se vrátit do svých kolejí. Přidávala jsem recenze přibližně jednou za 14 dní, záleželo na tom, jak jsem stíhala číst, jak se mi dařilo pořizovat a upravovat fotky, a hlavně jak jsem stíhala ve škole.
Se svými čtenáři se snažím dělit o vše – přidávám i knížky, co jsem četla už dřív. Ale samozřejmě jsou i takové knihy, které ještě neviděly světlo blogu a možná ani neuvidí.
Nemohli jsme si nevšimnout, že se ti v rámci blogu podařilo navázat různé spolupráce – například s Databází knih nebo knižní festivalem Humbook. Prozradíš nám víc o tom, jak ses k těmto a podobným spolupracím dostala a v čem přesně spočívají?
Sleduji jejich působení už poměrně dlouho a jednoho dne jsem si podala žádost mezi Humbook blogery a ono to vyšlo. Funguje to tak, že oni sami vytvoří konkurz na zbrusu nové knihy, které teprve vyjdou, poté je nám vybraným pošlou buď poštou nebo v e-podobě. Očekávají od nás dodržení termínu dočtení a samozřejmě recenzi na Instagramu, blogu a Databázi knih.
Spolupracuješ třeba i s nějakým nakladatelstvím nebo knihkupectvím – chodí ti od nich knihy k zrecenzování? Pokud ano, dokážeš si udržet stoprocentní upřímnost i u recenzí vzniklých v rámci spoluprací?
Vyloženě s žádným knihkupectvím nebo nakladatelstvím nespolupracuji. Ale co se týče recenzí, a to myslím obecně všech, jsem upřímná. Naštěstí se mi všechny darované líbily a nemusela jsem tak špatně hodnotit.
Jak už bylo zmíněno, knihy najdeme i na tvém Instagramu, kromě nich převážně fotky z různých cest. Jak přistupuješ ke svému profilu – je to pro tebe místo, kam přispíváš pro radost, nebo už o něm uvažuješ jako o možnosti k posunutí se mezi influencery?
Zatím je to pořád takové moje kreativní místo, ze kterého mám radost, a nevím, jestli má můj profil potenciál k posunutí výš mezi influencery, ale rozhodně bych se tomu nebránila.
Sleduješ náš projekt BloggersRE. Jak jej vnímáš?
Tento projekt beru jako perfektní místo, kde je plno rad, jak prorazit světem. Spojuje blogerský kolektiv, a to se mi na tom nesmírně líbí. Nesmírně ráda sleduji tipy na cestování nebo sport, protože sama poslední dobou hodně cvičím a věnuji se józe – hodně mě to inspiruje a motivuje dělat dál to, co mě baví.
Neuniklo nám, že jsi na Instagramu ambasadorkou AF MENDELU. Prozradíš nám víc o tom, jak moc se ti daří propojovat zdánlivě úplně odlišné světy vzdělávání, blogování a cestování?
Ano, tento rok se univerzity po celé republice rozhodly propojit uchazeče se školou prostřednictvím nás studentů a u mě to byla čirá náhoda. Díky své bakalářské práci jsem přidala i post na Instagram, protože jsem měla nesmírnou radost, že se mi bude plnit můj jeden velký sen. Všimli si toho na Ústavu chemie a biochemie, pod kterým dělám bakalářskou práci, a nabídli mi, abych pomáhala s rozhovory a byla prostředníkem mezi studenty. O pár měsíců později mi šéfová oznámila, že fakulta vybírá ambasadory pro každý studijní obor, a jelikož znala mě, tak mě navrhla a byla “ruka v rukávě”. Účastnila jsem se online dnů otevřených dveří a jsem doteď k dispozici uchazečům. Nesmírně mě potom těší, když mi studenti dávají vědět, že se k nám dostali a děkují mi za pomoc.
Je to až neuvěřitelné, ale nějakým způsobem se mi to daří všechno skloubit. Škola je pro mě samozřejmě gró dne a věnuji jí většinu své energie, ale mým únikem z reality je cvičení, a především jóga. Dost mi to pomáhá se soustředit, vypnout a pročistit si hlavu od neustálého čtení odborné literatury. Přijdu si občas jako Ferda mravenec, práce všeho druhu. (smích)
PS. I přesto, že neustále přes den něco čtu, tak si vždy před spaním najdu čas alespoň na jednu kapitolu z knížky.
$content$