Několikanásobný mistr České a Slovenské republiky v latinsko-amerických tancích Marek Dědík je známý především z televizní soutěže StarDance. Chybět nebude ani v letošní 11. řadě. V minulých řadách tančil s Veronikou Žilkovou, Jitkou Schneiderovou, Olgou Šípkovou a Pavlou Tomicovou, kdo bude jeho novou partnerkou, to zatím netuší. Přestože se Marek stal veřejně známou osobností, na jeho taneční lekce se může přihlásit kdokoliv. Kdo je Marek Dědík ve svých vlastních očích a čemu se věnuje, když zrovna netanční? Jak se vypořádává se zájmem bulváru? A co všechno nám prozradil o tanci, ale nejen o něm?
Mohl by ses našim čtenářům představit? Pro mnohé jsi díky StarDance veřejně známá osobnost, ale možná netuší, kdo Marek Dědík ve skutečnosti je.
Jmenuji se Marek Dědík a jsem několikanásobný mistr České a Slovenské republiky v latinsko-amerických tancích, mistr střední Evropy, mistr v Show Dance, mistr České republiky v družstvech. S partnerkou jsme byli také nejvýše postaveným českým tanečním párem v rank listu WDSF (World DanceSport Federation), což je žebříček, který se přirovnává k ATP v tenise (Association of Tennis Professionals) – tam jsme byli asi 3 roky na 6. až 8. místě. Vyhrál jsem několik mezinárodních soutěží. Několikrát jsem se účastnil StarDance, ve kterém jsem se dvakrát umístil na stříbrné příčce. Jinak jsem ženatý – mám manželku a dvě děti.
Jak ses k tanci dostal a kolik ti bylo let? Vyzkoušel sis kromě latinsko-amerických a standardních tanců i jiné styly? Jaký je tvůj oblíbený tanec a proč?
K tanci jsem se dostal úplnou náhodou. Kamarádka mé mámy hledala tanečního partnera pro svou dceru, která navštěvovala taneční kroužek v Novém Jičíně. Jak už to tak bývá, na začátku tančí více holek než kluků. Viděla mě tančit na dětském dnu, kde jsem “skákal” na diskotéce – to bych nenazval tanec. Zeptala se, jestli bych to nechtěl vyzkoušet. Tak jsem to zkusil a už jsem u toho zůstal.
Předtím jsem dělal atletiku – jezdil jsem na atletické závody a meetingy. Jiný druh tance jsem nikdy nestudoval, ale líbí se mi Street Dance, Hip Hop, Electric Boogie a takové ty spíš moderní styly. Taky se mi celkem líbí Jazz a Swing. Můj nejoblíbenější tanec není ani jeden – mám rád všechny, protože každý vyjadřuje jiný charakter. Někdy mám náladu na brazilskou sambu, někdy na jiný tanec.
Kolik tanečních partnerek jsi za svoji kariéru vystřídal? Taneční partneři se vídají denně, jsou si velmi blízcí a měli by spolu dobře vycházet. Prozradíš nám, kolik tvých tanečních partnerech se stalo zároveň partnerkami životními, nebo si to raději necháváš pro sebe?
S těmi partnerkami je to spíš takové klišé. Úplně od začátku kategorie jsem měl sedm partnerek. Začal jsem v Novém Jičíně, pokračoval v Ostravě, poté jsem tančil za Slovensko. V partnerském vztahu jsem byl jenom s jednou, a to s Kristýnou Horváthovou ze Slovenska, se kterou jsme měli také největší úspěchy. Bydleli jsme spolu a sdíleli jednu domácnost. Takže já s tím úplně nesouhlasím – každý si myslí, že když spolu lidé závodně tancují, tak spolu musí chodit, žít, nebo se dokonce brát. Tanec je přeci jen sport, takže tam jde také o něco jiného. Jsou v tom samozřejmě i nervy – čím jste na vyšší úrovni, tím víc jde o psychiku člověka. Je to velmi těžké a velmi náročné pořád hledat kompromis.
Tvoje manželka Terezka je také velmi úspěšná tanečnice, v mistrovství republiky se několikrát umístila na předních příčkách. Přesto jste nikdy nebyli tanečními partnery – jak jste se tedy seznámili?
Ano, Terezka byla také několikanásobná mistryně České republiky v juniorské a následně v mládežnické kategorii. Znali jsme se jen od vidění z tréninků. Ona byla o hodně mladší než já, takže ta jiskra přeskočila až v pozdějším věku – na tanečních kurzech u našeho kamaráda. Tam jsme oba byli jako porotci a tam jsme se do sebe zakoukali. Jsme spolu dodnes – trvá to už 10 let. Máme spolu dva krásné syny – Bertrama Josefa Dědíka a Doriana Marka Dědíka.
Tančíte někdy s Terezkou doma? Chcete k tanci vést i vaše syny, nebo jim dáte ve výběru koníčků volnost?
S manželkou tančíme doma, ale tak, aby to nikdo neviděl. Někdy si spolu zatančíme v kuchyni nebo na chodbě. Samozřejmě, že spolu máme i vystoupení – to je zase druhá stránka. Takže spolu tančíme na vystoupeních, ale i soukromě doma.
Své dva syny samozřejmě k tanci nebudu nutit, ale pokud je to nějakým způsobem osloví, nebudu jim bránit. Zatím to nepoznám – oni jsou malincí a všechny děti skáčou, když slyší hudbu, takže se nedá říct, jestli některý z nich bude tanečník, nebo nebude.
Nedávno byl zveřejněn seznam účastníků nové řady StarDance, která začíná na podzim 2021. Dokážeš odhadnout, kdo bude tvou partnerkou? S kým bys chtěl jedenáctou řadou soutěže protančit?
Nová řada StarDance je velmi zajímavá a jiná v tom, že se vlastně zveřejnily všechna jména účastníků, ale neví se, kdo s kým bude tancovat. Já osobně se to dozvím až někdy v druhé půlce června. Přiznám se, že je to úplně šílené, že skoro dva měsíce spekuluji a dělám si různá spojení, s kterou tou partnerkou bych mohl tančit. Je to hodně o psychice, že člověk musí vydržet.
S kým bych chtěl tancovat nedokážu říct. Já bych mohl tancovat se všemi. (smích) Nechám to na produkci, a hlavně na tom překvapení pro mě i pro tu partnerku. Ale moc se na to těším, je to pro mě letos výzva.
Se StarDance jsi chtěl skončit. Co tě přimělo změnit názor? Bereš StarDance jako taneční soutěž? Je ti líto, když vypadneš?
Líto mi je, když ve StarDance vypadnu já, ale i když vypadne někdo jiný. Prostě je to celé skvělý projekt. Jedna z nejtěžších chvilek je, když se každý týden řekne jedno jméno a ten pár vypadává. Je to smutné, někdy to bohužel jsem já, někdy je to někdo jiný. Takhle je ale celý koncept soutěže dělaný. Pro mě bývá vypadnutí kohokoliv nejhorším a nejsmutnějším momentem celé soutěže.
Pamatuješ si na svou první účast ve StarDance? Jak ses do soutěže dostal? A jaký to byl pocit?
První nabídku do StarDance jsem dostal už před mnoha lety. Bylo to tak, že mi zavolal Petr Čadek, který tehdy dělal hlavního choreografa. Slyšel, že jsem se rozešel se svou partnerkou a mám chvíli čas. Zeptal se mě, jestli bych si účast v soutěži nechtěl zkusit. Když jsem se o tom dozvěděl, říkal jsem si, proč ne – zažiju něco jiného, co jsem doposud nezažil. Celý projekt StarDance – jak probíhá a co se tam děje, ale také ty kamery – to pro mě byla obrovská zkušenost. Jsem rád, že tato nabídka přišla a já ji přijal.
Veronika Žilková, Jitka Schneiderová, Olga Šípková a Pavla Tomicová – všechny tyto výjimečné ženy se staly ve StarDance tvými partnerkami. Ty jsi je naučil tančit. Je něco, co tě naučily ony? Zůstali jste přáteli?
Se všemi jsem samozřejmě dodnes v kontaktu a přátelíme se. První byla Veronika Žilková, to už je spoustu let. Občas si zavoláme, občas spolu děláme nějaké projekty a jsme v kontaktu více. S těmi ostatními partnerkami jsem ještě v bližším kontaktu. Píšeme si k narozeninám, voláme si k Vánocům, scházíme se na různé kávy, zveme se na rodinné oslavy. Já rád chodím na jejich představení. Máme spolu moc hezký vztah.
No a co my daly? Každá mi dala nějakou zkušenost. Hlavně jsem si ale odnesl to, jak vlastně naučit jakéhokoliv člověka tancovat. Protože každý je jiný, ale dokáže se to i přesto naučit.
Jsi veřejně známá osobnost a zajímá se o tebe také bulvár. Nejčtenější bulvární noviny o tobě ne vždycky píší lichotivě. Jak se s tím vyrovnáváš? A jak to bere Terezka?
Bulvár beru jako něco, co samozřejmě patří ke známějším osobnostem a lidem. Bulvár čte spousta lidí, takže je to mocný PR a marketingový nástroj. Díky tomu, že bulvár o někom napíše, ten člověk dostane něco nazpět. Terezka to zvládá normálně. Je tam hodně věcí, které nejsou pravdivé. Nebo je jedna věta pravdivá a z toho se udělá celý článek. Nebo je jen bulvární titulek a samotný článek je v pohodě. Takže bulvár si dělá svou práci, jako ji dělá každý z nás. Musíme ho buď akceptovat, nebo proti němu bojovat.
Podporuješ nadační fond dětské onkologie Krtek. To je velmi inspirativní a obdivuhodné. Jak ses k této spolupráci dostal?
Já podporuji dvě velké organizace. Ta první, kterou zmiňujete, je nadační fond dětské onkologie Krtek, sídlící v Brně. K této spolupráci jsem se dostal přes svého kamaráda Romana Zacha, který mě společně s paní ředitelkou této nadace oslovil. Chtěli, abychom společně vytvořili taková skvělá videa, jejichž cílem bylo, aby lidé více věděli o nadačním fondu Krtek a aby se dostal do popředí. Fond dělá nádherné projekty, já se byl podívat i v nemocnici. Je to samozřejmě těžké téma, ale jsem rád, že tuto nadaci mohu podporovat a pomoci. Já bych vůbec nejraději pomohl všem, kteří mi napíšou nebo požádají o pomoc, ale to bohužel nejde.
Druhá velká nadace, kterou podporuji, je Nedoklubko. Ta poskytuje pomoc dříve narozeným dětem. A to je moje srdeční záležitost, to miluji.
Mimo jiné tvé aktivity pořádáš kurz Latino ladies. Objevíš někdy mezi účastnicemi výjimečný talent? Ze strany mužů o tanec takový zájem není. Proč by se podle tebe měli muži a ženy naučit tančit?
Já si myslím, že v České republice chodí tancovat spousta lidí. Kurz Latino ladies vznikl před pár lety. Podle mě je úžasné, když jdou dámy samy tancovat, tančí různé choreografie, učí se základní kroky a tu taneční průpravu skvěle zvládají a užívají si ji. Pak jsou samozřejmě kurzy, na které se chodí v páru. Myslím si, že celkově chodí tančit hodně mužů. Jeden úsměvný příběh z mého života je, že na základní a střední škole se mi někteří spolužáci posmívali, že tancuji. Teď se doba změnila a všechno se otočilo. Ti, co se mi posmívali, teď tanec potřebují například kvůli práci, svatbě nebo kvůli něčemu jinému. Proto mi volají, že ode mě chtějí naučit tancovat.
Myslím si, že tanec je potřebný a že Česká republika patří k těm státům, ve kterých si to lidé uvědomují – obecně tanec znají a chtějí ho umět. Také StarDance pomáhá k tanci, což je dobře. Proto doufám, že tu StarDance bude ještě dlouho.
Tanec, to je tvrdá práce a disciplína. Kde bereš neustálou motivaci? Měl jsi někdy chvíle, kdy jsi chtěl s dráhou profesionálního tanečníka seknout?
Tanec je pro mě vášní, ale samozřejmě i prací. Určitě jsem měl spoustu těžkých chvil, kdy jsem si říkal, že nechci tancovat a nechci tanec vidět. Ale já tanec tak miluji, že mě to po chvíli přešlo a zase jsem se k němu vrátil. Tyto černé myšlenky mě vždycky opustily a tanec dělám dodnes. Někdy si říkám, že je to až neuvěřitelné, že od svých dvanácti let tančím a tanec mě doprovází se všemi pozitivními i negativními momenty, které se odehrály v mé taneční kariéře. Já mám dokonce na ruce vytetované: “Najdi to, co miluješ, a nech to, ať tě to zabije” a to je prostě heslo, co patří k tanci a vyjadřuje to, jaký vztah k tanci mám. Tohle zkrátka vyjadřuje tanec i mě.
Tanec je také sport. Dodržuješ striktně zdravý životní styl? Jakým způsobem se udržuješ ve formě?
Je to tak, tanec v dnešní době, v té vrcholné formě, je hlavně o fyzické přípravě. Ta energie a dynamika šly hodně dopředu. Dodržuji zdravý životní styl, snažím se vyhýbat tučným jídlům, bílému pečivu, snažím do svého jídelníčku zařadit více zeleniny. Také se snažím běhat. Je pravda, že jsem v poslední době neměl čas vůbec vyběhnout, ale teď se k tomu chci vrátit, protože mě běhání bavilo a naplňovalo. Vždycky jsem si tak vyčistil hlavu, takže zase začnu běhat. Zdravý životní styl je úžasný, všem ho doporučuji.
Na sociálních sítích máš slušnou základnu fanoušků. Využíváš svého vlivu a máš aspiraci být influencerem?
Influencer – já si myslím, že tohle je na mě moc silné slovo. Samozřejmě, že bych chtěl toto odvětví zkusit. Instagram mě velmi baví, proto jsem rád za všechny fanoušky a děkuji jim za to, že mě sledují, likují a jsou se mnou celou dobu. Baví mě to, ale influencer… to by asi nebylo pro mě úplně vhodné. Jsem rád, jak lidé reagují – ať už pozitivně, nebo negativně. Baví mě to, Instagram je taková moje druhá malá práce, láska nebo moje třetí dítě. (smích)
Vlivem pandemie se ti nejspíš obrátil život naruby. Zkusil jsi některé taneční lekce přesunout do online světa? Povíš nám, jaké taneční kurzy nabízíš a kde se s tebou můžeme setkat?
Já jsem online kurzy vůbec neprovozoval – moc tomu nefandím. Tahle doba si to sice vyžadovala, ale já chci mít kontakt s lidmi. Chci je při tanci vidět, mít tam tu reakci a zpětnou vazbu. Pár lekcí online jsem dělal pro jednu taneční školu, ale to byly za celou pandemii asi jen čtyři lekce. Já opravdu nejsem fanda online lekcí a nebyl jsem jako všichni ostatní, co vyučovali online. Já to dělám nerad.
Na všechny kurzy se můžete podívat na mém webu. Kdo bude mít zájem, může se na nějaký kurz přihlásit. Nabízím taneční lekce pro dospělé páry (aktuálně v Dolních Měcholupech). Pro ženy pořádám Latino Ladies (v Dolních Měcholupech a na Praze 3). Dámy se můžou přihlásit také na třídenní kurz Latino Ladies Camp, který pořádám v červnu, červenci a srpnu. Dělám samozřejmě i taneční lekce pro děti. S mými hvězdnými partnerkami také děláme různé taneční show, které si kdokoliv může objednat na jakoukoliv akci. S každou partnerkou děláme jinou show – tančí se mnou samozřejmě moje žena Terezka, dále také Jitka Schneiderová, Olga Šípková a má bývalá taneční partnerka, mistryně České republiky v Show Dance, Libuše Hybšová. Mimo jiné rád pomáhám novomanželům s jejich prvním tancem na svatbě – páry učím základy tance, sestavím jim jednoduchou a krásnou choreografii, aby na svatbě zazářili.
$content$