Její online tvorba začala jednoduše tím, že si chtěla vytvořit úložiště osvědčených receptů. Velmi rychle jí ale začalo sledovat více a více lidí, kterých je dnes již přes 26 tisíc. Markéta Chovancová je maminkou dvou malých dětí, pro kterou je vaření a pečení tím největším koníčkem. Co konkrétně Markétiny sledující baví na její tvorbě nejvíce? Jak často Markéta přidá nějaký recept a kde všude její recepty najdeme? Jak se staví k různých dietám a alternativním způsobům stravování a je vůbec nějaké jídlo, které Markéta nemá ráda?
Začátek tvé tvorby se datuje do března 2018 – tehdy jsi začala své recepty zveřejňovat na Instagramu, dle svých slov, původně hlavně pro sebe. Proč sis vybrala právě Instagram?
Těch faktorů bylo více najednou, když se na to dívám zpětně. Nejvíc mě štvalo, že jsem měla recepty napsané různě na kusech papíru, takže hledat pak narychlo zrovna ten, co jsem potřebovala, byl někdy nadlidský úkol. (smích) Některé z nich jsem měla napsány v mailu, když chtěly poslat třeba kamarádky recept na konkrétní zákusek, který u nás měly na návštěvě a podobně, ale s hledáním v mailu to bylo podobné jako s hledáním v hromádce počmáraných papírků.
Pak mě napadlo psát si recepty do Wordu, vždycky s fotkou a k tomu recept, ale dohromady jsem napsala tři a tím to tak nějak skončilo – nebyl čas si sednout v klidu k počítači a tvořit si tohle jen tak pro sebe. V té době jsem měla i čerstvě narozené druhé miminko, takže jsem to minimum volného času chtěla trávit jinak. A ve stejné době začal prosakovat Instagram i do naší generace, tak mi to přišlo vlastně jako fajn nápad mít takovou obrazovou galerii, kde se mi podle fotek budou dobře hledat recepty a budou všechny pohromadě pořád v kapse, kdykoliv potřebuji, ať už chce poslat někdo po mě recept, nebo zrovna na nákupu potřebuji vědět, co nezapomenout koupit na konkrétní recept. Což se mimochodem děje dost často. (smích) Takže jsem vždycky mobilem narychlo vyfotila třeba nový koláč, který všem chutnal, při kojení jsem k tomu dopsala recept a uložila právě na Instagram.
Proč ses nikdy nedala cestou klasického blogu? V čem spatřuješ výhody tvoření na Instagramu a nebojíš se naopak nestability sociálních sítí?
Cestou klasického blogu jsem se nedala asi právě ze zmíněných časových důvodů, ani jsem k tomu nikdy nějak netíhla mít svůj blog. Spíše právě z čistě osobních důvodů jsem chtěla mít ty recepty pohromadě a nechtěla jsem tím otravovat své přátele na Facebooku, kde se každý příspěvek všem propíše. Možná tedy právě kvůli té “instantnosti”, že to pro mě bylo jednoduché a rychlé řešení. Kamarádky měly recepty taky naservírované i s podrobným postupem, takže všechno vyřešeno jednou ranou.
Ohledně nestability sociálních sítí – nyní už mám všechny recepty zálohovány, kdyby cokoliv, a připravuji web, paradoxně až teď po třech letech, kde ty nejoblíbenější budou k dispozici. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál, zda se vše přesune na jinou platformu, ale upřímně, kolik lidí čte pravidelně nějaký blog? Největší výhoda Instagramu je právě to, že na něj chodí uživatelé několikrát denně, a pokud přidám něco nového, ihned se to dozví x tisíc lidí najednou.
Za rok a půl jsi zvládla získat okolo 12 tisíc sledujících, dnes, po dvou a půl letech, tě sleduje přes 25 tisíc lidí. Vnímáš postupný nárůst, nebo jsi zaznamenala nějaké podstatné milníky? A pokud nějaké milníky proběhly, tak co je způsobilo?
Sledující narůstají od začátku postupně, nikdy se mi nestalo, že by se skokově navýšil počet o tisíce ze dne na den. Vnímám, že vždy nejvíce rostla čísla během Vánoc, Velikonoc a karantény, kdy měli lidé nejvíce času péct. Když vyzkoušeli mé recepty, byli spokojení a jídlo se jim povedlo, dali si fotku na svůj profil či stories a napsali třeba “nejlepší vánočka, jakou jsem kdy upekla” a k tomu označení mého profilu. Tím pádem dali vědět svým nejbližším desítkám až stovkám přátelům, a co si budem povídat, takové doporučení od kamarádky kamarádce je prostě nejlepší. Když mi takových “označených vánoček” přišlo přes sto a k tomu nespočet dalších oblíbených receptů, tak se to vždy na počtu sledujících projevilo. Což mě samozřejmě těší, ne z hlediska počtu sledujících, to nijak často nesleduji, ale největší radost mám z toho, že lidem recepty ode mě fungují, vždy se jim podaří a chutnají celé rodině. Jsem zastánce toho, že dobré recepty se mají šířit, aby udělaly radost co nejvíce lidem.
V BloggersRE se snažíme podporovat online tvůrce a influencery bez rozdílu počtu sledujících. Jak dlouho o našem projektu víš a jak ses o něm dozvěděla?
Schválně jsem se šla podívat do mailu a odebírám newsletter BloggersRE od března 2019. Baví mě číst si ve volných chvílích rozhovory a články, které mě zaujmou. Nevím přesně, kde jsem váš projekt zahlédla poprvé, ale jsem ráda, že o něm vím, a baví mě.
Je jasné, že tě lidé sledují, protože mají rádi tvé recepty – co konkrétně je ale u tebe baví nejvíce?
Myslím si, že to, jak to u mě mají naservírované všechno hned a na jednom místě. Když vydám nový recept, je to fotka se sepsaným podrobným receptem v popisu a odkazem do stories, kde se hned můžou podívat na videorecept. Lidé v dnešní době nechtějí jít si něco dohledávat někam na blog. Když je zaujme fotka, mrknou na popis, zda jim vyhovují suroviny, a když ano, mrknou i do stories, zda to není příliš složité připravit.
A právě o to se snažím, připravovat vše z dostupných surovin v každé samoobsluze, sama bydlím na malém městě, takže vím, jaké to je mít omezený výběr při nákupu, a připravit co nejjednodušeji to jde, přitom zachovat tu poctivost i tradiční postupy a nic neošidit na chuti ani kvalitě. Z videoreceptů často lidé zjistí, že vlastně připravit i obávané makronky, věnečky, mini pavlovy není vlastně žádná věda, stačí dodržet postup. Právě mi pak posílají fotky a nikdo jim nevěří, že to jejich první pokus. Spousta receptů v časopisech, ale i v knihách je napsáno velmi stručně, polovinu receptu si musíte domyslet, a v tom bývá často kámen úrazu, každý nemá tolik zkušeností, aby si mezikroky domyslel správně tak, aby recept fungoval. Snažím se tak vše podchytit, aby se i začátečníkovi vše povedlo.
V říjnu 2019 jsi v jenom rozhovoru řekla, že aktuálně máš na profilu okolo 300 receptů. Kolik je jich dnes a jak často nějaký přibude? Dokážeš říct, kolik receptů vytvoříš průměrně třeba měsíčně?
Myslím si, že nyní jich je okolo 400. Hodně receptů jsem připravovala i do kuchařky, aby byly unikátně jen v ní, a také se vždy objeví nějaká situace v životě, kdy není až tolik času tvořit, ale pořád mě to baví. Nový příspěvek vydávám zhruba jednou za tři dny. Některý den zvládnu připravit a nafotit i tři recepty a pak zase týden nestíhám vůbec nic. Takže se to opravdu mění podle toho, jaká je situace kolem mě.
Recepty nezveřejňuješ jen na svém instagramovém profilu. Prozraď nám, kde všude tebe a tvůj um najdeme – s jakými weby spolupracuješ?
Asi 200 receptů a fotoreceptů s podrobným postupem je na webu Vaření.cz, také na Žena.cz, což je magazín pro Aktuálně.cz, dále na Deník.cz, kde recepty vychází i v tištěné podobě v týdenících v jednotlivých krajích. Ještě mě napadá GustoAcademy.cz, nedávno jsem slyšela svůj recept i v rozhlase v supermarketu, když jsem zrovna nakupovala, takže někdy jsem i sama překvapená, kde všude se moje recepty objeví. (smích)
Jak je to dlouho, co jsi takto začala někam přispívat? Oslovily tě všechny weby samy?
Když jsem měla kolem 1000 odběratelů, kamarádka mi poslala odkaz na výzvu, že hledají redaktorku právě na Vaření.cz, to byla tedy asi jediná příležitost, kdy jsem se někam přihlásila sama – přišlo mi to jako fajn “brigáda” při mateřské. Ostatní se myslím nabalilo postupně nějak samo.
V rámci svého profilu také spolupracuješ s konkrétními firmami. Prozradíš nám, kolik nabídek ti chodí, jaké procento přijímáš a kolik spoluprací aktuálně máš?
Nějaká nabídka mi přijde zhruba obden, ať už do zpráv na Instagramu, nebo do mailu. Odmítám naprostou většinu, především na pro mě vyloženě nezdravé věci jako energetické nápoje, chipsy, atd., pak výživové doplňky a také věci, které jsou úplně mimo můj profil nebo bych je sama nepoužívala. Snažím se opravdu nezahlcovat spolupracemi, ty dlouhodobé bych spočítala na prstech jedné ruky a občas vezmu nějakou jednorázovou, obvykle to bývá právě malá lokální výrobna například marmelád, medu a podobně, které ráda podpořím.
Víme, že bys nepřistoupila na spolupráci týkající se produktu, který je mimo tvou kuchařskou filozofii, kterou je poctivá domácí strava. Chodí ti takové nabídky často? Vnímáš, že se firmy skutečně zajímají o to, aby oslovovaly ty správné lidi, nebo spíše ne?
Chodí a nerozumím tomu. Možná některé firmy zasílají hromadné e-maily na seznam influencerů, který nějakým způsobem obdrželi a čekají, kdo se chytne. Samozřejmě jsou i firmy a agentury, které si dávají záležet, koho a jak oslovují, jde to vidět hned i na prvním mailu. To je pak úplně jiná komunikace.
Jak se stavíš k veganství, vegetariánství a různým typům diet, které by se v dnešní době někdy daly nazvat až „módním trendem“?
Také to vnímám z velké části jako módní trend, spousta mých známých se i na nějaký čas pro různé směry nadchla, ale po několika měsících od toho upustili – ať už to byl low carb, cukrfree, či zatvrzelé veganství. Ale nikoho neodsuzuji, ať se každý stravuje tak, jak mu vyhovuje, respektuji to, a když k nám přijde na návštěvu vegan, snažím se vždy pro něj vymyslet alternativu. Já se snažím připravovat pro naši rodinu pokrmy převážně ze základních surovin, co nejméně průmyslově zpracované, hodně zeleniny, ovoce, nepřislazované potraviny, vůbec nekupuji polotovary, cukrovinky a jiné zbytečnosti, to raději upeču nějaký koláč. Snažím se to nějak vyvažovat.
Když jsme nakousli téma poctivé domácí stravy – které recepty máš ráda a často se ve tvém jídelníčku opakují?
Využívám především sezónní suroviny, nejvíc mám ráda léto a podzim, kdy je vše čerstvé na zahrádce, takže to jedeme podle toho, co zrovna dozrává, a opět co nejvíce zeleninu na milion způsobů, ať už v polévkách, či zapečenou jako přílohu… Máme vlastní jehněčí a okolo farmy i na maso, takže opravdu se spíš dívám, co mám zrovna k dispozici za suroviny a co se z nich dá vymyslet, než že bych jela deset oblíbených jídel dokola. Nemám moc ráda, když se jídla často opakují, ale naštěstí je tolik variant pokrmů, že asi nic nevařím častěji než třikrát do roka.
Jsou naopak jídla, která nemáš ráda, byť máš na ně recept od maminky nebo babičky?
Je více jídel, ke kterým jsem se musela takzvaně projíst. Jako malé mi nechutnala třeba svíčková nebo zelí. Dodnes nemusím moc segedín nebo kyselici, ale když jsem někde na návštěvě, tak sním cokoliv a jsem vděčná, když výjimečně nemusím vařit.
Slyšeli jsme, že máš ráda lokální suroviny a ráda podporuješ ty, kdo je produkují. Jakou část surovin u tebe doma tvoří ty lokální?
Snažím se co nejvíce. Především sýry, mléko, maso, zeleninu, ovoce, med, marmelády, povidla, mouku z malého mlýna a podobně. Na všem je to poznat na první pohled a chuťově je to nesrovnatelné.
Neuniklo nám chystání tvé vlastní kuchařky – jak to s ní vypadá nyní?
Kvůli covidu se všechno trochu posunulo, ale měla by vyjít v březnu 2021, tak snad bude už všechno v pořádku.
$content$