Před pěti lety založila organizaci M.arter, která se stala klíčovou oporou pro rodiče na mateřské dovolené. Andrea Bohačíková jako ředitelka inovativní vzdělávací a networkingové platformy zastává názor, že „rodičovská není brzda” a spolu s dalšími členy týmu se stará o propojování rodičů se zaměstnavateli. Těm představuje nejnovější přístupy podporující harmonii mezi pracovním a rodinným životem. Nyní se Andrea chystá 24. května vystoupit na konferenci Ženy zítřka. Jaké předsudky a stereotypy, spojené s rodičovstvím a prací brání kariérnímu růstu? Čím se liší přístup českých firem od zahraničních? A co vše se chystá pro konferenci?
Prostřednictvím vzdělávací platformy M.arter pomáháte ženám a mužům se po mateřské dovolené dostat do pracovního procesu. Jaké konkrétní kroky by podle dle vás měly podniknout firmy, aby se dokázal úspěšně sladit pracovní úvazek s rodinou ke spokojenosti obou stran, tedy jak zaměstnance, tak zaměstnavatele?
Prvním krokem je změna mindsetu, že rodičovská dovolená je problém nebo odchod, pokud si to tak rodič nepřeje, ale spíše období s jiným režimem objemu a způsobu práce i komunikace.
Dále zařadit tzv. management rodičovské dovolené (obor, který jsme v M.arter v ČR vytvořily) a prorodinnou firemní politiku mezi důležité oblasti firemní strategie, které v dlouhodobém horizontu přímo ovlivňují hospodářské výsledky firmy.
Poté mít strategii. To znamená vědět, kde aktuálně jsem, kam jdu a co pro svůj cíl musím udělat. S tím přesně zaměstnavatelům pomáháme v rámci našich služeb a produktů pro firmy. Je třeba si uvědomit, že věci a procesy nemůžete změnit nebo nastavit mávnutím kouzelného proutku, nejlépe přes noc. Chce to prostor, čas a potřebné znalosti všech důsledků, které jsou s prorodinnou firemní politikou, managementem rodičovské dovolené, diverzitou, inkluzí a flexibilitou práce spojené. Dobrá zpráva je, že M.arter dokáže pomoci firmě v jakékoliv fázi a velikosti.
Největší brzdou zůstává mindset liniového managementu. Ten totiž často neumí vést tzv. hybridní týmy neboli týmy složené ze členů, kteří jsou v kanceláři fyzicky přítomni, stejně jako z těch, kteří tam docházejí jen někdy, nebo z těch, kteří pracují výhradně na home office. Přitom Češi už home office neberou jako benefit, ale standard. Trh práce poptávku ovšem nijak nerespektuje, naopak pozic je stále méně. V roce 2021 zaměstnavatelé nabízeli 40 % pozic na home office, a v roce 2022 pouze 27 %. Liniový management je však klíčový pro provádění prorodinné firemní politiky, protože má přímý kontakt se zaměstnancem na nebo po rodičovské.
Zmínila jsem flexibilitu práce, které je třeba jít naproti. Což se v praxi moc neděje. Jelikož dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí bylo minulý rok v nabídce pouze 5,8 % částečných úvazků. V 2022 to bylo 6,2 %. Právě flexibilita práce je dle mého budoucností trhu práce a rychle stárnoucí Evropy i USA.
V neposlední řadě je třeba své zaměstnance vzdělávat a udržovat s nimi adekvátní kontakt. Vzdělávání zaměstnanců na rodičovské však není tak jednoduché, jak se může na první dobrou zdát. Každý rodič má jiné potřeby, a hlavně možnosti. Jelikož se hodně věcí v domácnosti točí kolem nového přírůstku a jeho vývojové fáze, vytvořily jsme v M.arter automatizovaný vzdělávací systém, který mohou rodiče využívat kdykoliv a kdekoliv přesně dle své chutí a možností. Tento systém získal ocenění Inovativní zaměstnanecký benefit roku 2023 a Profi HR Awards 2023, a to právě za svou jedinečnost, cílení na potřeby a jednoduchost v implementaci.
Díky své práci jste se jistě setkala s množstvím příběhů. S jakými hlavními bariérami se ženy a muži po mateřské dovolené nebo během ní potýkají, když se ucházejí o práci na částečný úvazek v českých firmách?
Rodiče na mateřské, rodičovské nebo po rodičovské dovolené, což se v 98 % týká převážně žen, matek, jsou dost často diskriminováni kvůli tomu, že jsou rodiče. Zdálo by se, že jsme se jako země posunuli, ale nezřídka se stává, že fakt, že jste matka má za následek, že práci nedostanete, protože se nabírající osoba bojí, že nebudete vykonávat svou práci dobře, budete stále doma kvůli nemocnosti dítěte. Musím přiznat, že matky malých dětí jsou skutečně o třetinu „nemocnější” než zbytek zaměstnaneckého mixu. Není to však nic, co by se nedalo řešit. Přesně proto jsme založili náš portál na flexibilní pracovní úvazky, kde zaměstnavatelům nabízíme přidanou hodnotu v tom, že díky našemu portálu dosáhnou na kvalifikované uchazeče, kteří na trhu jsou, a zároveň nejsou. Pokud kandidáti nemají dostatečnou kvalifikaci, nabízíme pro ně vzdělávací a rozvojovou větev, kde tento problém vyřešíme. Benefitem pro rodiče je to, že nemusí řešit, zda říct, nebo neříct, že mají děti a jsou na nebo po rodičovské. To pro většinu matek vracejících se do práce představuje velký otazník. U nás se totiž matka nebo otec s malým parťákem očekává. Proto zde inzerují zaměstnavatelé věřící v nový způsob práce, ve flexibilitu.
Dále je zde již zmíněná neochota nebo nedostatečné pochopení práce s flexibilitou ze strany zaměstnavatelů a rodičovská dovolená s sebou také přináší velkou sociální izolaci. Z našich průzkumů víme, že matky své děti milují, ale zkrátka už chtějí, a hlavně potřebují dospělé prostředí. Také víme, že si nevěří s návratem, podobně jako seniorní manažerka Marie, která se přihlásila do výběrového řízení. Postoupila do dalšího kola a pak přišly pochyby, zda to zvládne, zda už je syn dostatečně starý, zda ji to bude bavit, co na to řekne okolí. A víte co? Marie i malý David to zvládli přímo skvěle. David se socializuje s kamarády. Marie si už navýšila úvazek a dělá na zajímavějších projektech. Navíc má seberealizaci a uplatnění pro své dospělé já i kvalifikaci, čímž se zvyšuje její hodnota na trhu práce. Podobné pochyby nejsou ničím ojedinělým, když vezmeme v úvahu, že ženy si obecně věří méně než muži. Průzkum Sharyl Sandberg už je snad notoricky známý. Muži odpovídají na pracovní nabídky, když splňují pouze 60 % požadavků, zatímco žena potřebuje ve své hlavě splňovat 100 %. I s tímto faktem v naší komunitě neustále pracujeme a podporujeme rodiče v dalším růstu.
A v neposlední řadě jsou bariérou silné předsudky ve společnosti. Ať jako matka uděláte cokoliv, je to vlastně špatně. Když se rozhodnete nastoupit do práce, jste zlá, špatná, krkavčí a nevím jaká. Když se však rozhodnete zůstat doma, je to také špatně. Jste „jen doma”, na dovolené a nic neděláte. Navíc jako by se smazaly všechny vaše sociální role a zůstává vám pouze jedna – matka. V lepším případě dvě – ještě přítelkyně, manželka či partnerka. Od toho se pak odvíjí vše ostatní jako vaše psychická pohoda, vnímání okolí i postavení na trhu práce. Jste přece „ta maminka”. V takovém prostředí je dost těžké usilovat o nějakou seberealizaci nebo růst kariéry, jelikož vám to dost často vmete do tváře i vaše nejbližší okolí. Přesně proto jsme v M.arter vytvořily bezpečný a podpůrný prostor pro všechny proaktivní rodiče, převážně ženy. Je jím největší komunita aktivních rodičů v ČR, Rodičovská není brzda, kterou najdete u nás webu.
Čím se v tomto ohledu liší přístup českých firem od zahraničních?
Je třeba říci, že v ČR máme jednu z nejdelších rodičovských dovolených na světě, až 4 roky na jedno dítě. Toto specifikum, a zároveň luxusní fakt s sebou přináší i negativní dopady. Jedním z nich je právě vysoká nezaměstnanost matek s malými dětmi. Ta v posledních 5 letech kontinuálně dosahuje až 60 %. I to je důvod, proč má ČR jedny z nejhorších podmínek pro podporu matek malých dětí v EU. K tomu si přidejte velice silné stereotypy panující v české společnosti ve smyslu, že „žena má být doma s dítětem”, „dítě potřebuje svou matku, jinak trpí”, označení krkavčích matek pro ženy, které pracují, studují nebo podnikají aj. Navíc máme v posledních letech v ČR velkou glorifikaci mateřství a otcovství. Stále zde existuje jakési nepsané pravidlo, že se má žena obětovat dítěti a vše mu podřídit. Z našich dat však vyplývá, že jsou ženy, matky frustrované a je třeba to změnit. Jak říkáme v M.arter, vyrovnat startovní čáru pro lepší podmínky nás všech.
Jaké rady dáváte rodičům pro znovuzískání potřebných dovedností a znalostí zvyšujících šanci návratu do práce po rodičovské dovolené?
Základem je být proaktivní přesně dle hesla M.arter: Rodičovská není brzda, když nechcete… Dále se vzdělávat a rozvíjet ve všech možných směrech. Co vás baví, co vás zajímá nebo co vidíte, že bude ve vašem oboru potřeba znát. Nezapomínejte hledat sami sebe. Tím myslím, kdo vlastně jste a co od života chcete a potřebujete. Pokud to aktuálně nevíte, nevadí. Dle mého jdeme po cestě a vše, co na ní zažijeme nebo se naučíme, je puzzle do skládačky, které v konečném důsledku můžeme říkat život nebo kariéra. Přemýšlejte nad svými silnými stránkami. V čem jste dobří, s čím pomáháte ostatním, s čím se na vás ostatní obrací. Co vám jde tak, že vás to vlastně i baví. Pro co máte cit a talent. Zamyslete se také nad tím, co vám mateřství dalo, co se dá zužitkovat ve stávající práci nebo nové profesi. Rozmyslete si, zda se chcete vrátit do původního zaměstnání a jakým způsobem. To poté komunikujte se svým životním partnerem a následně i zaměstnavatelem.
A hlavně, nepočítejte s tím, že to hned po návratu bude v takovém tempu a nasazení jako před odchodem na mateřskou… A je to v pořádku. Dejte si čas a nechtějte od sebe zázraky na počkání. Buďte k sobě laskaví.
V rozhovoru pro CzechCrunch jste zmínila, že na trhu práce chybí víc než 330 tisíc kvalifikovaných lidí, a to hlavně žen. Lze hledat důvod také v tom, že se některé ženy rozhodnou po studiích upřednostnit rodičovství před získáním potřebné praxe? Neměly by podle vás na tento jev začít myslet i samotné vysoké školy?
V tuto chvíli je to něco kolem 280 tisíc. Doslova raketový nástup každodenního užívání umělé inteligence toto číslo lehce snížil. Je také důležité říci, že 40 % lidí vykazuje v práci s digitálními technologiemi podprůměrných výsledků, což je třeba změnit. Proto jsme ve spolupráci s Magenta Experience Centrum od T-Mobile a top odborníky z různých odvětví postavili program Digi ReStart, který mohou získat s 82 % podporou od Úřadu práce ČR, a to v rámci projektu jsemvkurzu.
Zpět k vaší otázce. Na kulatém stole v Poslanecké Sněmovně 8. dubna 2024 řekl uznávaný ekonom Filip Pertold, který se negativním dopadům rodičovské dovolené dlouhodobě věnuje, že nemáme problém se zaměstnaností žen, ale speciálně zaměstnáváním matek. Kombinace nedostatku částečných úvazků, více jak 160 tisíc chybějících míst ve školkách nebo dětských skupinách a silné stereotypy v české společnosti změně situace nepřejí.
Největším problémem je, že si stále musíme vybírat. Před každou ženou, která chce mít dítě či děti, tedy stojí otázka: „Budu mít dítě, nebo budu mít kariéru?”. Dle mého by taková otázka do roku 2024 a moderní společnosti demokratické společnosti patřit neměla. M.arter jsem založila právě proto, aby si ženy nemusely vybírat a věděly, že jde mít obojí. Když se nějaké věci přizpůsobí, změní a upraví.
Co se týče vysokých škol, před pár dny jsem přednášela na Fakultě informatiky MUNI v Brně v rámci předmětu, který propojuje teoretické znalosti s praxí. Myslím, že na univerzitách existují ostrůvky. Jsou jimi osvícení přednášející i vedení kateder, které tyto inovace povolí. I dle zájmu studentů mohu říci, že ano. Univerzity by měly více propojovat teorii s praxí, stejně jako střední školy, a vůbec veškeré vzdělávání. Když jsem M.arter zakládala, šlo mi o co nejsnazší předání znalostí od odborníků z praxe. V té době to bylo docela pokrokové a dnes se to zdá být nastupujícím standardem, který přináší své ovoce.
Jaké jsou nejčastější předsudky nebo stereotypy spojené s rodičovstvím a prací, které mohou bránit v kariérním růstu? Řekla byste, že se některé z nich daří v současnosti, i díky projektům jako je ten váš, rozbíjet?
V České republice je stále zakořeněný tradiční model rodiny – tzn. otec živitel, matka pečovatelka. Především u starších generací je toto uspořádání rodiny zcela nepřípustné měnit. Na matky, které se rozhodnou seberealizovat a nechají péči na otci, bývá stále většinou společnosti pohlíženo jako na kariéristky nebo „krkavčí matky“. Stále u nás převažuje názor, že žena se má hlavně postarat o své děti a až potom cokoliv dalšího. Její největší povinností je zkrátka být matkou a tečka. Například slova mámy dvou dětí (2 roky a 6 let) Nikoly ale zní: „Když pracuji a seberealizujici se i jinak než jen jako matka, miluji své děti o to více a také se na ně mnohem více těším.”
Co se týče mužů, ti to také nemají jednoduché. Dost často jsou bráni jako „menší chlapi” či „bačkory” apod., když zůstanou s dítětem doma a žena vydělává. Přitom od nich samotných víme, jak jim to krásně posiluje vztah s jejich prckem a ukazuje rodičovství ze zcela jiné perspektivy. Opět ať se každý rozhodne, jak chce potřebuje a může.
V ČR většina péče připadá na ženy – cca 450 tisíc žen na mateřské a rodičovské ku 5 200 mužů na rodičovské. Tak zní čísla za rok 2023. To prohlubuje takzvaný „gender pay gap“, neboli rozdíl mezi platy mužů a žen, tedy o kolik si ženy vydělají méně než muži. Ten je aktuálně na 17,9 % a patříme tím v EU patří mezi premianty. Ale nemáme se čím chlubit. Ba naopak. Jedná se o jakýsi začarovaný kruh. Jelikož právě tento gender pay gap způsobuje, že je pro domácnost ekonomicky výhodnější, aby na pracovním trhu zůstal muž a doma žena. Čímž se vlastně podporuje, jelikož budoucí život a kariéra ženy silně a nezvratně ovlivňuje í způsob i délka rodičovské dovolené. Což je fakt, který se často neříká. Jedná se o jeden z hlavních důvodů, proč máme takovou propast mezi důchody mužů a žen. Rodičovská dovolená způsobí propast v příjmové hladině mužů a žen u jednoho dítěte o 26 %, 32 % u druhého dítěte a u třetího 36 %. Je to věc, která se už nikdy nesrovná. To je další problém, v tuzemsku chybí ucelené informace, díky kterým by každá žena i domácnost věděla, jaký vliv bude mít rodičovská dovolená na její další život.
Poté je zde problém nemocnosti dětí. Říkám ano, ženy s malými dětmi mají skutečně v průměru o třetinu vyšší nemocnost než zbytek pracovního kolektivu, ale i to se dá řešit. S jedním naším klientem, který patří do retailu, jsme například vymysleli propracovaný systém předávání záložní agendy, když musí zaměstnankyně, která běžně pracujeme na pobočce, zůstat s dítětem doma. Díky tomuto zlepšení nestojí práce, žena vydělává a dítě má péči. Všichni jsou tedy spokojeni. Jen se pár věcí upravilo a využilo flexibility.
Co se týče rozbíjení stereotypů, to je naším dennodenním chlebem. Myslím si, že je čím dál více vidět, že je situace neúnosná a je třeba ji řešit. Ženy, matky jsou frustrované a chtějí změnu. M.arter i další subjekty, které jsme inspirovaly a moc rády s nimi spolupracujeme, tomu jistě pomáhají. Může tomu pomoci každý z nás. Jak? Maličkostmi. Nabídněte práci na částečný úvazek, doporučte sousedku na nebo po rodičovské na místo k sobě do zaměstnání, řekněte o M.arter své sestře, ženě nebo kamarádce, vychovávejte děti tak, že jsou si holčičky a chlapečci rovni. Neomlouvejte pay gap, ale hledejte cesty, jak ho snížit nebo se mu vyhnout aj. Určitě vás napadnou další řešení. Klidně mi je napište. Budu ráda.
Co se v tomto ohledu ještě musí společnost naučit?
Dle mého se česká společnost musí naučit, že žijeme v roce 2024, ve 21. století a dle toho se začít chovat. Začít chápat práci. To, co doručujeme, jak to doručujeme a v jakém prostředí v kontextu roku 2024, a ne předešlých let. Flexibilita práce je nejen pro matky nutností a pro pracovní trhy v ČR a Evropě budoucností, pokud se nechtějí zhroutit.
Dále je třeba se zamyslet nad klasickým rozdělováním mužsko-ženského chápání světa. Nemělo by být důležité, zda jsem muž, nebo žena, ale jaké dovednosti, zkušenosti a znalosti mám. Otcové by měli mít stejný nárok trávit čas se svými dětmi, ba naopak kontakt s druhým rodičem přispívá k celkovému blahu dítěte, ale také k rozvoji rovnocenných partnerství.
A v neposlední řadě to, co jsem už zmiňovala. Když chce žena, matka seberealizaci, měla by na ni mít nárok, a ne, že hned ubližuje svému dítěti a má jen jednu roli a možnost, a to tu mateřskou. V konečném důsledku bude její seberealizace výhodná pro nás všechny, a tím myslím i děti. Plus tato situace se nezmění, když plně nezapojíme muže do péče.
Bohužel stále existuje předsudek a stigma ohledně otců, kteří se rozhodnou vzít si rodičovskou dovolenou. Společnost mnohdy neberou tuto volbu vážně a otec na rodičovské dovolené je opravdu výjimečná situace, která vyvolává smíšené pocity všude v okolí. Tohle je potřeba také začít vnímat jinak. Někdy je finančně výhodnější, aby doma zůstal táta, někdy chtějí využít oba půl úvazek a být i s dítětem. Každá volba je správná, pokud vyhovuje rodičům a rodina funguje. Společnost by neměla považovat otcovskou roli za méně důležitou než matčinu.
Vedle toho by manažeři firem měli vytvářet podmínky a prostředí, které podporuje a respektuje rodičovské role žen. To zahrnuje práci na kultuře firmy i procesech, kde se zaměřují na vytváření bezpečného a podpůrného prostředí, které umožňuje rodičům naplnit své pracovní i rodinné role.
Spolupracujete s řadou firem, a to například s Vodafone, Allianz nebo Heineken. Jak tato spolupráce probíhá a jaké změny s sebou přinesla?
Na základě potřeb a situace na pracovním trhu jsme vytvořily služby a produkty pro zaměstnavatele. Kde pomáháme firmám v oblasti analýzy a vytváření strategií pro zlepšení prorodinné politiky, flexibility práce, diverzity a inkluze (rozmanitosti a začlenění) nebo ženského leadershipu. Také pomáháme v práci s liniovým managementem firem a jejich smýšlením. Dost často totiž „sedí žába na prameni” v podobě přístupu a myšlení liniového managementu a přímých nadřízených vracejícího se rodiče. To představuje velký problém, jelikož právě oni vykonávají prorodinnou firemní politiku ve směru k danému zaměstnanci, rodiči. Z našich zkušeností víme, že zaměstnavatelé potřebují měnit smýšlení a přístup svých manažerů, a tím měnit celou firemní kulturu, aby byla více prorodinná. Přesně s tím jim pomáháme. Také je třeba zaměstnance po celou dobu vzdělávat, rekvalifikovat aj., aby jim návrat z rodičovské ulehčili. A v neposlední řadě s nimi adekvátně komunikovat. K tomu slouží náš automatizovaný systém komunikace a vzdělávání.
Ráda bych vyzdvihla spolupráci s Heineken. Trvá už čtvrtý rok a stále zvětšuje svůj dopad, což nás na obou stranách baví. Možná je to tím, že společně pomáháme druhé nejvíce chudobou ohrožené skupině obyvatel v zemi, a to samoživitelům a samoživitelkám. Aktuálně je jich přes 210 tisíc a 90 % z nich jsou ženy, matky. Nabízíme jim podporu v rámci programu Career Designer: Restart kariéry pro samoživitele a samoživitelky. Pod vedením jedné z nejlepších kariérových poradkyň v zemi, několikanásobné držitelky kariérového poradenství, Petry Drahoňovské, každý rok dáváme možnost 12 samoživitelům změnit svůj život. Tento rok jsme naši spolupráci posunuli na novou úroveň – pořádáme totiž první konferenci. Jmenuje se Ženy zítřka: konference o rodičovství, kariéře a rovných příležitostech a uskuteční se 24. května 2024. Lístky naživo už jsou vyprodané, ale online stále seženete, a to za pouhých 99 Kč namísto 1 700 Kč, právě díky partnerství s Heineken ČR. A pozor, samoživitelé a samoživitelky je získají gratis.
Díky čemu jste přišla na první myšlenku, která vás vedla k založení neziskové organizace M.arter?
Naštvala jsem se na realitu české společnosti. Díky své kamarádce z vysoké školy, Kristýně, první mámě v našem kolektivu, jsem objevila negativní dopady rodičovské a mateřství u nás. Sociální izolace, frustrace, deprivace, deprese, riziko alkoholismu – až pětina veškerých registrovaných alkoholiček v ČR začíná pít právě na rodičovské dovolené. Dále syndrom vyhoření, ztráta know-how a lidského kapitálu, vysoká nezaměstnanost cílové skupiny po ukončení rodičovské – až 60 % žen končí jako nezaměstnané na úřadu práce. Zkrátka jsem se s tím rozhodla něco dělat. Zprvu jsem nevěděla co, nedokázala jsem se s takovým stavem věcí však smířit. Protože jsem buldok, který si jde za svým cílem, bavila jsem se s lidmi, dávala dohromady nápady, data, a nakonec vznikl M.arter, ekosystém pro budoucí rodiče, rodiče, firmy i stát založený na datech. A víte, kde začal? V dětské kavárně, kde každá židle měla jiný tvar, barvu a byla i jinak zničená. Rodiče nejspíš ví a pochopí. (smích)
Pár lidí mi původně říkalo, že to nebude fungovat, že ženy na rodičovské nemají zájem o svůj růst, že je zajímají pouze jejich děti. Realita je však taková, že M.arter existuje pátým rokem a našimi vzdělávacími a rozvojovými aktivitami prošlo více než 4 100 žen a pár mužů k tomu. Našly jsme práci slučitelnou s rodinným životem více než 630 matkám a tvoříme největší online komunity proaktivních rodičů v zemi. Čítá 18 200+ členů a stále roste. No, a v květnu 2022 jsem třeba taky připomínkovala zákon.
Vámi založený projekt obdržel cenu Profi HR Awards. Jaký dopad mělo získání ocenění na vaši organizaci a její vnímání v očích veřejnosti a potenciálních klientů?
Každá nominace, postup nebo cena je pro nás radost, ale zároveň i bič a závazek. Dostat cenu ukazuje, že je o naše téma zájem, rezonuje společností a způsob, jakým to děláme, je dobrou cestou dosáhnout vytyčených cílů. Ty cíle nejsou zrovna malé, takže se potvrzení od takto prestižní soutěže hodí. Samozřejmě, že radost mají také naši klienti. Ukazuje jim to, že si vybrali správného parťáka pro řešení problematiky diverzity, inkluze, prorodinné firemní politiky i managementu rodičovské dovolené u nich ve firmě. Což je pro nás cenné a otevírá nám to dveře pro další spolupráce. Stejně jako se vždy objeví velká radost v naší komunitě proaktivních rodičů nebo u lektorů a mentorek. A i když M.arter netvoříme pro ceny a chválu, ale změnu stavu věcí, takové okamžiky nás skutečně těší a umíme je oslavit.
Prozradila byste nějaké inspirativní příklady, kdy došlo k úspěšnému vybalancování rodinného a pracovního života? Co si z nich můžeme odnést?
Lenka, energická máma usměvavé holčičky z Plzně, psala vlastní blog, ale tak trochu do šuplíku. Něco jí chybělo. Prošla naším programem pro copywritery a teď pracuje v marketingu, založila skupinu maminek copywriterek a natáčí podcast. Je plná života a věřím, že o ní ještě hodně uslyšíme.
Nebo třeba Hanka. Pracovala v korporátu, a ne že by byla nespokojená, ale něco ji v té hryzalo hlavě. Na našem workshopu o skrytých talentech a životním poslání si udělala test a vyšlo jí, že je kreativní tvůrčí člověk, což se tluče s korporátem. Odešla z korporátu, a i přes covid se jí podařilo otevřít svatební salón, a i během něj se za ní sjížděly nevěsty z půlky republiky.
Lucie zase od ztráty sama sebe přes program na restart kariéry a inzertní portál M.arter došla až k úžasné práci v novém investičním fondu, který pomáhá českým startupům být globálními a work-life balance. O ten se u ní opravdu už nebojím.
Martina, máma, která zůstala na dceru sama, prošla naším programem na restart kariéry pro samoživitele. Na začátku si moc nevěřila. Měla hlavně dceru a takový svůj malý projekt o zdravém vaření, jak mi řekla, když jsme se viděly poprvé. No a teď už zná své silné stránky, které dokázala prodat a vrátit se na trh práce. Ten její „malý projekt” o zdravém vaření jste mohli vidět minulý rok v televizi. Navíc uzavřela kruh a dělá pro potravinovou banku, kde více než chápou její potřeby.
Máme tu také mámu od handicapovaného syna. Její sebevědomí a sebehodnota strašně moc spadly. Díky M.arter, což řekla sama, to sebevědomí získala a píše do časopisů a pro různé firmy texty na zakázku, což ji neskutečně baví a naplňuje.
Kristýna toho dělala plno, psala blog i natáčela podcast, ale stále hledala to „ono”. Chtěla se učit novým věcem a růst. Hledala, kde a jak by to šlo. Doma tři malé kluky a chápavého manžela. Stala se moderátorkou podcastu M.arter a také naší lektorkou. Dotáhla to až na semifinalistku soutěže Maminka roku. Nakonec získala práci jako byznys manažerka rozvoje trhu Afrika globálního startupu. Aktuálně hledá novou výzvu, kdybyste náhodou o něčem věděli.
Jaké jsou vaše plány do budoucna pro další rozvoj a rozšíření služeb M.arter?
Jak jsem již říkala, M.arter na sebe jako největší a první aktér tohoto typu převzal velký závazek, a to měnit v ČR stav věcí, aby šlo sladit rodinu a kariéru dle potřeb i firem.
Máme před sebou ještě hodně práce. Mým přáním je, aby si dívky, holky, ženy mohly vybrat, čím budou, a nemusely volit mezi kariérou a rodinou. S největší pokorou chci, aby pro ně i pro zaměstnavatele byl M.arter partner číslo jedna, který jim v tom pomůže.
Již teď chystáme další projekty, které mají pomoci s větším napojením na trh práce, ale i s většími možnostmi pro podnikatele z řad rodičů malých dětí. Také plánujeme vylepšovat stávající produkty i služby a vytvářet nové dle aktuálních potřeb našich zákazníků
Nepolevujeme ve svém tempu ani bláznivých nápadech, které s radostí proměňujeme ve skutečnost.
24. května proběhne konference Ženy zítřka. Co si od ní primárně slibujete a na co se mohou účastníci těšit?
Konferenci jsme se rozhodli uspořádat s partnerem Heineken, protože jsou ženy, matky i rodiče frustrovaní a je třeba změna. A proč? Těmi ženami zítřka totiž nejsme my, ale naše dcery a naši synové jsou jejich partnery. Aby se však tak skutečně stalo, je třeba si rozdíly a problémy ve společnosti uvědomit, přiznat a hledat konkrétní řešení, co a jak s tím. Přesně proto vznikla nová platforma na řešení otázek a ožehavých témat, kterých se v M.arter nebojíme.Na konferenci Ženy zítřka se zaměříme na budoucnost. Naším cílem je inspirovat a motivovat ženy k dosažení jejich potenciálu a k překonání překážek, které jim brání v profesním i osobním růstu. Věříme, že prostřednictvím dat o stavu věci, inspirativních příběhů a odborných přednášek můžeme podpořit diskusi o rovnosti pohlaví, kariérním rozvoji a rovnováze mezi prací a osobním životem. Očekáváme, že účastníci konference získají nové poznatky, dovednosti a sílu, která je posune vpřed ve svých kariérách a životě. Proto se k nám neváhejte připojit online 24. května od 13:30.
$content$