Martina Šandová vystudovala Fakultu architektury ČVUT a aktuálně je součástí mladého týmu architektonického studia ti architekti, kde se věnuje především interiérovému dizajnu. Co dokáže proměnit domácnost ve skutečnou oázu klidu? Na co se v interiérech často zapomíná? Jak vnímá aktuální trendy bytového designu? A jak je to u designu s udržitelností?
V oblasti interiérového designu máš několikaleté zkušenosti a měla jsi možnost pracovat na různých projektech. Jak ses dostala do této branže?
Už od mala jsem tíhla k výtvarnu, umění a celkově k těm oblastem, na které je lepší ta pravá polovina mozku. Na střední jsem studovala grafiku a následně jsem se z 2D přehoupla do 3D, k řešení prostoru a interiérovému designu, a tam už jsem zůstala. Měla jsem to štěstí, že hned jedny z prvních větších zakázek byly dvě kavárny, které se tak povedly, že se na ně nabalily zakázky další a další…
Aktuálně jsi členkou týmu v architektonickém studiu ti architekti. Co je vaším hlavním posláním a jaké služby nabízíte?
Výhodou našeho atelieru je, že každý máme trochu jiné zaměření – někdo je více architekt, stavař, někdo více zaměřený na detail. Díky tomu jsme schopni obsáhnout vše od A do Z. Zaměřujeme se jak na novostavby, tak rekonstrukce, ale i design menšího měřítka jako například bary ve Stavovském divadle.
Jak vypadá taková rekonstrukce interiéru v praxi? Může si vaše služby dovolit každý?
Vždy začínáme studií daného prostoru, řešíme tedy, čeho chceme dosáhnout. Ověříme si různé varianty dispozic, bavíme se s klienty, co vše by měl prostor obsáhnout, a to se snažíme do návrhu zapracovat. Součástí jsou samozřejmě i moodboardy, řešení barevných schémat, materiálů, struktur, textur… V této fázi se s klienty scházíme poměrně často. Pak následuje techničtější část projektu, kdy rozkreslujeme vše potřebné jak pro stavbu, tak pro realizaci prvků na míru od truhlářů, zámečníků atd. Snažíme se i sestavit rámcový rozpočet. V poslední fázi, která je již realizační, chodíme na kontrolní dny, hlídáme rozpočet a vše ostatní, aby byl výsledek takový, jaký jsme ho navrhli.
A jestli si může služby architekta dovolit každý? Asi záleží na velikosti projektu. Podle mě to má smysl při razantnějších rekonstrukcích, které člověk nedokáže obsáhnout sám. Záleží i na výši financí, které má klient na celou akci vyčleněné. Služba architekta totiž také něco stojí, a pokud není rozpočet nikterak velký, může ukrojit z už tak malého rozpočtu podstatnou část a nezbyde pak na zamýšlený záměr. Proto se kolikrát vyplatí spíše počkat a něco došetřit, pokud si člověk spolupráci s profesionálem opravdu přeje a chce pomoci vymyslet chytré řešení prostoru.
Podle čeho nastavujete ceny pro klienty?
Cenové nabídky jsou vždy individuální. Potřebujeme mít co nejvíce podkladů a ideálně i prohlídku prostoru, objektu, abychom dokázali vytvořit cenu za naše služby. Dle zkušeností dokážeme následně odhadnout i případné rozmezí investice – kolik si myslíme, že bude celá akce stát.
Jakou radu bys dala někomu, kdo má na rekonstrukci omezený rozpočet?
Otázka je, co je omezený rozpočet. Málokdy se setkáme s tím, že je neomezený. Každý projekt s sebou nese určité mantinely a často to jsou právě ty finanční. Takže pokud má někdo nějaký záměr, který by rád zrealizoval, a není si jistý, kolik taková akce může stát, nebráníme se nějaké prvotní konzultaci, kdy společně vše probereme a zhodnotíme, zda jsou finance dostačující, co za ně lze zrealizovat, nebo zda je lepší ještě chvíli počkat a něco došetřit…
Když se poprvé potkáš s novými klienty, jaký typ rozhovoru vedete před tím, než se pustíš do designerské práce? Jak moc jejich odpovědi ovlivňují tvá rozhodnutí o konečném výsledku?
Určitě nás zajímá, proč oslovili zrovna naše studio, která naše realizace se jim líbí a proč. Rádi se podíváme na jejich inspirace – pokud například mají nějakou nástěnku na Pinterestu, projdeme si jednotlivé obrázky a bavíme se o tom, co se jim konkrétně líbí. Jestli je to barevnost, nálada prostoru, nebo jen nějaký detail… To je strašně důležité, abychom se naladili na společnou notu.
Dále nás zajímá, jak rozvrhnout dispozici, takže kolik pokojů, jestli mají děti (nebo kolik jich plánují). Jestli budou součástí nějaké zajímavosti a zvláštnosti – akvárko na rybičky, boxovací pytel, záliba v hudbě, filmech atd. Je to vlastně takové vyzpovídání ze všeho možného, abychom měli veškeré informace a nestalo se pak, že zjistíme na dalších schůzkách, kdy je vyladěná dispozice, že jsme zapomněli na něco, co se nám do prostoru už nikam nevejde.
Máš nějakou rutinu nebo speciální proces, který dodržuješ při každém projektu?
Asi nic speciálního. Jednoduše prostudování si veškerých podkladů, vyzpovídání klientů, rešerše, inspirace a ověření všech možných variant…
Co tě inspiruje při navrhování neuvěřitelných architektonických a interiérových projektů?
Tak jako každý se samozřejmě inspiruji i u práce různých zahraničních studií – a kdo říká, že to nedělá, tak kecá. Myslím, že nějaký všeobecný přehled, co se v designu a interiérech děje i za humny, je moc důležitý. A pak to častokrát bývá i samotný dialog mezi námi a klientem, který má například úplně odlišnou profesi a jiný pohled na věc, a právě to někdy bývá inspirativní. No a samozřejmě klišé – cestování.
Při zařizování domácnosti se často stává, že na některá místa zapomeneme. Který prostor v bytě či domě je podle tebe nejvíc přehlížený?
Nejspíš všechny, kde člověk netráví tolik času – chodba nebo hala, technické místnosti, špajz, prádelna… Často se odbydou se slovy “to zařídíme potom třeba Ikeou”. Ale i tyto místnosti si zaslouží péči a klient to následně ocení, že má promyšlené úložné prostory, kam se vše vejde, nikde nic nepřekáží, má to nějaký řád a logiku, a ještě je to hezké.
Co nás na interiérových designech zajímá, je vizuál a zaměření se na to, jak lidé ve svých prostorech žijí. Co chtějí mít nyní ve svých domovech? Je něco aktuálně „in”? Materiál, styl, barvy…
Aktuálně vnímám ústup mosazi nebo bronzu, které byly velmi oblíbené předchozí roky, a nyní je to spíš nerez či různě zajímavě patinované kovy. Na vzestupu jsou i barevné a výrazné interiéry, přesun od minimalismu k maximalismu až futurismu, opulenci. To je jeden směr, který je nyní vidět. Oproti tomu další přístup, který se nyní hodně objevuje, je zemitý, příjemný, s důrazem na haptiku, struktury, kvalitu materiálu.
Co považuješ za základní prvky, které promění domácnost na skutečnou oázu klidu?
Už při navrhování se snažím přemýšlet nejen nad dispozicí a technickými aspekty, ale rovnou i nad tím, kde je nejlepší místo pro útulná zákoutí, zda se do „tohoto“ rohu vejde větší květina, kam si budoucí majitelé dají menší lampičku pro intimní osvětlení, zda zbývá nějaká volná stěna pro obraz, plakát či fotku… Všechny tyto věci dle mého dělají útulný domov a takovou oázu klidu. A je jedno, jestli se zaplní hned, nebo až v průběhu času. Zároveň jsme každý jiný. Já osobně se cítím nejlíp v prostoru, který není zas až tak přeplněný, mohu se v něm nadechnout, ale zároveň v něm nesmí chybět květiny, polštáře, plédy, knihy…
Na co se podle tebe v budoucnu bude zaměřovat svět designu? Jsou nějaké konkrétní změny, které bys chtěla, aby se udály?
Myslím, že už dnes je znát, že hodně výrobců čím dál tím víc dbá na recyklovatelnost a udržitelnost svých produktů. A myslím, že tenhle trend a zaměření na cirkulární design bude a musí jednoznačně pokračovat, ačkoliv je společnost zatím nastavená úplně opačně.
Kdybys neměla žádné limity v podobě peněz a zdrojů, co bys vytvořila?
Nejspíš bych se pustila do založení své vlastní značky nábytku, osvětlení atd. Tím, že mám vystudovaný průmyslový design, mám blízko i k produktovému designu a vyvíjet nějaké vlastní portfolio produktů třeba i v kooperaci s dalšími designery, to by mě bavilo.
$content$