Neděle 14 duben, 2024
„Hubnutí je jednoduché, a zároveň není,“ říká Máma zase fit
Fotografie: Se souhlasem Hany z profilu Máma zase fit
INTERVIEW

„Hubnutí je jednoduché, a zároveň není,“ říká Máma zase fit

Zatímco spousta žen řeší shazování poporodních kil, Hana tento problém neměla. Přibrala ale o něco později a došla až do bodu, kdy si to její tělo už nechtělo nechat líbit, a tak si řekla “dost”. Zároveň se rozhodla, že svou cestu začne sdílet na Instagramu. Hanku možná znáte pod přezdívkou “Máma zase fit”, dnes její příspěvky sleduje více než 3 tisíce lidí a my jsme se rozhodli ji vyzpovídat. Kvůli čemu Hanka přibrala a jakým způsobem se do hubnutí pustila? Kterých chyb by se při hubnutí měli všichni vyvarovat a jaké mýty ve společnosti pořád kolují? Jak těžké je pro Hanku sdílet bez retuší své tělo a co jí její online tvorba dala?

Zatímco spousta, možná většina, žen řeší po porodu kila navíc, ty jsi před dvěma a půl lety po narození svého syna už z porodnice odcházela o 8 kilo lehčí než před porodem. Záhy se to ale změnilo – jaká byla příčina?

Bylo to tím, že syn zhruba ve 4. nebo 5. měsíci přestal v noci spát, respektive spal, ale často se probouzel. Bylo to hodně náročné, byla jsem nevyspaná a “doháněla” jsem to přes den sladkým – pečivem, čokoládama,.. Jedla jsem strašně špatně, více méně nic zdravého – byly to prázdné kalorie bez jakékoliv hodnoty.

Přibrala jsi během krátké doby přes 20 kilo. Kdy sis řekla to pomyslné „dost, takhle to dál nejde“? Byl to nějaký konkrétní moment, který ti otevřel oči, nebo se „pohár trpělivosti“ zkrátka postupně plnil tak dlouho, až jednoho dne přetekl?

Takovou pomyslnou “stopkou”, kdy jsem se sebou začala něco dělat, byl nejenom ten samotný fakt, že jsem měla 20 kilo nahoře, i když i to už je samo o sobě dost výrazný milník. Začala jsem mít zdravotní problémy spojené nejenom s vyšší váhou, ale i s tím, že jsem nepřijímala dost vitamínů, vlákniny a tak dál.

Fotografie: Se souhlasem Hany z profilu Máma zase fit

Jak konkrétně se kila navíc projevila na tvém zdraví – ať už psychickém, nebo fyzickém?

Cítila jsem nejenom vyčerpání, ale i nějaké zdravotní změny.“

Jak jsi svou hubnoucí cestu začala? Jakým způsobem ses rozhodla hubnout a držíš se ho až doteď?

Ta změna nebyla až tak velká, respektive byla velká v té době, ale šlo o něco, co pro mě nebylo úplně nové, protože jsem se tomu věnovala už před otěhotněním, jen ne v takovém měřítku.

Začala jsem se víc zajímat o to, jak zdravě, a hlavně rozumně zhubnout. Zjišťovala jsem, jak najít tu cestu, která bude správná, dlouhodobá a udržitelná. Nehledala jsem, jak zhubnout rychle, ale jak to udělat správně. Pochopila jsem, že nelze myslet jen na samotné hubnutí, aby šla kila dolů, ale aby to bylo zdravě, správně a napořád.

Vnímáš zpětně nějaké chyby, které jsi dělala a kterých by se ostatní měli vyvarovat?

Věřila jsem pár věcem, kterým dneska už vím, že jsem věřit neměla, nebo minimálně nemusela. Samotnou mě překvapilo, že některé věci, kterým lidé hodně věří, nejsou pravda.

Například to, že nesmíme jíst po určité hodině večer – to není pravda, záleží na tom, kolik jsme toho snědli přes den. Dál jsem si myslela, že zhubnu jen když na snídani budu jíst ovesnou kaši. (smích) Ne, když ji nemáte rádi, tak ji nejezte. Navíc i ta ovesná kaše musí být správně udělaná, mít správné složení. Věděla jsem spoustu věcí o bílkovinách, ale odsuzovala jsem protein, ani nevím proč – ten je teď můj nejlepší kámoš. Když si na oběd nechci dát maso, je fajn si dát něco vegetariánského a pak proteinovou kávu. Zkrátka jsem zjistila, že jsem toho nevěděla hrozně moc a člověk se musí vzdělávat.

Fotografie: Se souhlasem Hany z profilu Máma zase fit

Hlásáš, že stačí pár základních vědomostí o složení jídla, aby šlo zhubnout rozumně a udržitelně – jaké vědomosti to jsou?

Chtěla bych říct, že hubnutí je jednoduché, a zároveň není. Pro začátek určitě stačí vědět základní věci, stejně se ale musíme sebevzdělávat a zjišťovat si víc a víc. Pokud někdo chce být “fitnesska”, musí tomu vyloženě rozumět. Není to tak, že každému na světě stačí vědět tři základní věci, pro základní hubnutí to ale stačit může – záleží na tom, kolik chce člověk zhubnout, a hlavně jakou má výchozí váhu.

Opravdu si myslím, že když budeme mít základní znalosti o potravinách, tak můžeme dokázat velké věci, aniž bychom se u toho úplně vysílili. První z těch znalostí je složení jídla – to znamená vědět, že ve své stravě musím přijmout bílkoviny, tuky, sacharidy a vlákninu, a samozřejmě musím vědět, v čem tyto složky jsou a správně si je v jídelníčku poskládat. Při hubnutí jsou nejdůležitější bílkoviny, těch musí mít člověk dostatek, je fajn si to spočítat, což dneska už umí spousta kalkulaček na internetu. Rozhodně se nevyhýbejte něčemu jenom proto, že jste četli na internetu například, že “banán obsahuje hodně cukru” – ten banán je pořád lepší než tabulka čokolády. Nezakazujte si potraviny, i když je to někdy těžké, protože byste si to v hlavě mohli špatně nastavit a všichni víme, že zakázané ovoce chutná nejlíp. I “nezdravé” potraviny si můžeme dát, když je vyvážíme těmi zdravými. Je potřeba najít rozumnou střední cestu.

Ve společnosti se spoustu let drží různé mýty jako například už zmíněné, že by člověk neměl jíst po určité hodině a podobně. Můžeš nám některé z těchto mýtů vyvrátit?

Mýtů je hrozně moc a já si teď určitě nevzpomenu na všechny. Jídlo po určité hodině mezi ně patří jednoznačně. Všechno se odvíjí od toho, a vyvrací to vlastně všechny mýty, které existují, že nejdůležitější je kalorický deficit, což znamená, že když chceme zhubnout, musíme přijmout méně energie, než kolik vydáme – to zjistíme nejlíp v už zmíněných kalorických tabulkách. Můžeme jíst kolikrát denně chceme, více méně i co chceme, ale musí to být míň, než vydáme, přičemž “vydáme” neznamená cvičit od ráda do večera, protože to jídlo se přizpůsobuje tomu, co děláme. Jednoduše – když jdu kupříkladu na túru, můžu si dát něco víc než obvykle, ale nemusím, je to na mně a na mém pocitu.

Osobně jsem nejvíc věřila tomu, že musím jíst pětkrát denně, což mi hodně nevyhovovalo a hodně mě to trápilo, protože já prostě neumím jíst pětkrát denně. Buď budu jíst pětkrát denně, sním toho strašně moc a absolutně si nevytvořím kalorický deficit, anebo budu jíst pětkrát denně a budu mít strašné chutě. Naštěstí jsem přišla na to, že můžu jíst, kolikrát denně chci, protože nezáleží na tom, kolikrát denně jím, ale kolik toho sním. Někomu vyhovuje jíst osmkrát denně po malých porcích, někomu jednou denně, každý to má jinak a mění se to i s obdobím – například v létě obvykle jíme míň. Je to o pochopení, že každý jsme jiný a každý to máme jinak, a tak je to v pořádku.

Aktuálně máš dole 13 kilo a určitě tím nekončíš. Chybí ti občas vůle pokračovat? Kde bereš motivaci?

Zrovna teď přes léto na tom s motivací nejsem úplně dobře. Ne že bych ji ztratila, ale rozhodla jsem se užít si léto úplně naplno a k tomu u mě patří i jídlo. Když někam jdu, dám si třeba i smažák nebo svíčkovou. Je pravda, že jsem něco přibrala, ale jak jsem řekla, ta motivace pryč není a je důležité, jak to má člověk nastaveno v hlavě. Je důležité si umět říct, že to, co jste dokázali předtím, dokážete zase. Že když si to den, týden nebo měsíc pokazíte a nejíte úplně správně, není to už jedno a není to konec. Děláte to pro sebe a pro své zdraví, nejen kvůli těm kilům.

Fotografie: Se souhlasem Hany z profilu Máma zase fit

Svou cestu ses rozhodla sdílet v online světě, na Instagramu – kdy a jak tohle rozhodnutí přišlo, co tě k tomu vedlo?

Na Instagramu jsem se to rozhodla sdílet vlastně skoro na začátku, když jsem se rozhodla, že zhubnu. Prvotní myšlenka byla, že to bude anonymní a že mi pomůže a nakopne mě, že to někdo uvidí. Pak jsem si to v hlavě uspořádala tak, že to nedělám jenom kvůli hubnutí a že bych chtěla spíš motivovat a inspirovat, a zároveň sdílet a hledat svoji cestu a inspirovat se s ostatními navzájem.

Nejdřív jsem sdílela jenom, jak se mi to daří a jak hubnu. Později jsem začala sdílet i svoje tipy nebo recepty. A hlavně mě to začalo strašně bavit. Miluju tu vzájemnou podporu a musím říct, že jsem strašně šťastná, že jsem zatím nenarazila na nic zlého, právě naopak. Narazila jsem na úžasné lidi a jsem ráda, že jsem do toho šla.

Se svými sledujícími sdílíš nejen to, co jíš nebo svou aktivitu, ale také fotky své postavy „před“ – měla jsi někdy problém takovéto fotky sdílet? Je pro tebe automatické sdílet realitu ve světě plném retuší, nebo někdy váháš?

Co se týče fotek “před a po”, fotky “před” vznikaly původně se záměrem, že budou jenom pro mě a že je nikdy nikde nezveřejním. Tak to má asi hodně lidí. Když se pak člověk cítí líp a líp, říká si, že se za tu fotku “před” sice může stydět, ale na druhou stranu může ukázat, co zvládl. Nakonec pro mě nebylo těžké “před a po” ukázat.

Popravdě, někdy mám fotku, na které se necítím úplně nejlíp a říkám si, že bych ji mohla upravit. Dokonce jsem si do mobilu stáhla nějakou aplikaci, která to umí, a dokonce jsem i nějaké fotky upravila, ale pak jsem si je dala s původní fotkou vedle sebe a řekla jsem si, že do toho nejdu. Protože k čemu by to bylo? Já říkám, že jsem zhubla, jsem na sebe pyšná a že není potřeba se schovávat nebo se nemít ráda, ta proč bych teď přidávala fotku, která není pravdivá? Nakonec jsem vždycky přidala tu původní fotku a jsem za to strašně ráda. Na mém Instagramu není ani jedna upravená fotka. Pod pojmem “upravená” samozřejmě myslím, že jsem si na ní neprodloužila nohy a neuřezala špek. (smích) Filtry používám.

Co všechno ti tvá online tvorba přinesla?

Motivaci, podporu, asi trochu i hrdost, že někomu můžu pomoct a že lidi zajímám. Přinesla mi určitě pár nových známých, se kterými si rozumím a pohybujeme se ve stejné bublině. Získala jsem úžasnou spolupráci, které si moc vážím, přitom vyplynula tak nějak přirozeně, což je spolupráce s Nutslife. Pan Tomáš mě absolutně podpořil, když mi kdysi napsal, že má za sebou podobnou cestu. Jsem strašně ráda, že mě podporují na mé cestě a já zase můžu podporovat je.


Instagram

Napsat komentář