Nikol Cojocaru je brněnská architektka a interiérová designérka, která se svým partnerem, rovněž architektem, koupila v roce 2019 starší mlýn. Budova v průběhu času vystřídala několik majitelů, kteří si svůj domov přizpůsobili k obrazu svému. Jak mlýn vypadal, než si ho sympatický pár s architektonickou kanceláří s názvem Cojocaru architekti pořídil, a jak náročná byla jeho přestavba? V čem je mlýn jedinečný? A jaké další plány s mlýnem Nikol a Victor mají?
Jak lidé v dnešní době obvykle reagují, když jim řeknete, že vlastníte mlýn?
Reakce jsou různé. Spoustu lidi zaráží, že takto mladý pár si pořídil mlýn a proč jsme raději neprocestovali svět. Někteří se ptají, kde na to bereme peníze (smích), ale většina nám neuvěřitelně fandí a obdivuje, že jsme si vzali na starost něco takového.
Jak jste k mlýnu vlastně přišli?
Mlýn jsme koupili v únoru roku 2019. Budova jako taková přestala být mlýnem v 70. letech 20. století a posledním mlynářem byl pan Mikulka, který se mimochodem dožil necelých 100 let. V mezičase mlýn vystřídal několik majitelů. Sloužil jako sklad pro síť obchodu s potravinami, později jako malá výrobna svíček a ve stodole byly koňské stáje. Poslední majitel, od kterého jsme prostor koupili, provozoval malou lesní hospodu.
Victor mlýn znal již delší dobu, protože v Ochozi několik let bydlel. Spolu jsme mlýn objevili na podzim v roce 2018, kdy jsme si udělali výlet na Ochozskou kyselku. Když jsme šli kolem, dozvěděli jsme se, že mlýn je na prodej.
Jste dva mladí architekti, kteří devět let intenzivně žili ve městě, pak se ale rozhodli vrátit k podstatě. Jste tedy spíše městský, nebo venkovský typ?
Život ve městě je nádherný a nikdy se ho nechceme vzdát. Město je prostředí, které nabízí neuvěřitelné možnosti a uspokojí všechny potřeby. Žijeme v době, kdy čas rozhoduje. Ve městě je spousta věcí jakoby snazší.
Rychlé tempo je ale bohužel dlouhodobě neudržitelné, a proto vznikl mlýn. Ve městě stále bydlíme – už ne v Brně, ale v Olomouci, abychom byli mlýnu blíž. Mlýn je pro nás únik z městské každodennosti, který si naštěstí můžeme „naordinovat“ podle toho, jak zrovna potřebujeme. Mlýn pro nás neznamená odpočinek. Znamená ale změnu, nevšednost a různorodost, u čehož můžeme zpomalit. Životní různorodost je to, co nás naplňuje.
Vzhledem k tomu, jaká je vaše profese, není překvapivé, jak okouzlujícím dojmem váš mlýn působí a jak je vyladěn do nejmenších detailů. V jakém stavu byl mlýn na počátku? Jaké kroky vedly k jeho současné podobě?
Mlýn na počátku byl pro někoho v standardně udržovaném stavu, ale to bychom nebyli my, abychom nevzali vše od základů. Původní stav všech budov byl pro náš budoucí koncept naprosto nedostačující, proto jsme se rozhodli pro razantní rekonstrukci.
Celkový proces se skládá ze tří etap. Aktuálně jsme na konci druhé etapy. V první fází jsme zbourali původní stodolu a nahradili ji novou. Z materiálu původní stodoly jsme upravili okolí, vyřešili oplocení, vodovod, čističku odpadních vod a celkový areál, abychom mohli pár let fungovat. V druhé fázi jsme od základu zrekonstruovali dům pana mlynáře v ubytování pro hosty a architektonický ateliér pro naši rodinnou architektonickou kancelář. Sezónu 2024 jsme tedy začínali v novém, tedy aktuálním stavu.
Jak dlouho nakonec trvaly přípravy podkladů pro celkovou realizaci a lišilo se to nějak od původního plánu?
Příprava podkladů nám kupodivu trvala déle než samotná realizace. Důležité bylo si vše správně etapizovat, dobře navrhnout a také počítat s možnými změnami, které mohou v provozu nastat. Nacházíme se na území, kde kromě elektřiny nic nebylo. Vedle nás je potok a les a k samotnému povolení se nám vyjadřovalo dvakrát více orgánů než u standardního projektu. U první fáze jsme se s realizací zpozdili o dva týdny. U druhé fáze jsme to stihli přesně na den. Troufáme si říct, že je to v porovnání s jinými projekty v současné době obdivuhodné.
Jaké materiály jste použili a proč právě je?
Veškeré použité materiály jsou maximálně přírodní. Použili jsme hodně přírodního kamene a dřeva. Také jsme využili téměř 80 % původních pálených cihel, byla to nekonečna práce. Použili jsme moderní materiály jako beton, dutinové cihlové bloky a minerální vatu jako izolaci. Máme celkem dobře vymyšlenou energetickou koncepci – co se týče energií, jsme v mimořádně úsporné kategorii A.
V interiéru jsme využívali poctivé řemeslo a krásu hledali v detailech. V našich interiérech najdete prvky lokálních tvůrců a značek.
Potkaly vás na cestě k vysněnému cíli nějaké překážky, se kterými jste se museli vypořádat?
Překážky nás potkávaly skoro na každém kroku. Již na začátku jsme si nicméně překážky přejmenovali na výzvy, a hned se nám lépe pracovalo. První překážkou bylo financování celého projektu. Proto vznikla samotná etapizace. Kvůli financím jsme také nemohli hned na začátku vytvořit náš vysněný boutique hotel. Museli jsme vymyslet mezikrok v podobě pronájmu pro soukromé akce, abychom mohli našetřit na samostatnou výstavbu. A v neposlední řadě jsme stavěli dvakrát přes zimní období, kdy vše trvalo dvakrát déle a bylo to dvakrát náročnější.
Mlýn aktuálně slouží jako prostor pro svatby, teambuldingy i jiné akce, nabízíte také ubytování. Jak velkou roli pro lidi dnes hraje vzhled místa?
Mlýn nabízí pohodlné zázemí pro výše zmíněné akce, ubytování v novém a starém domě a také zážitkové ubytování na zahradě v podobě glampingových chatiček. Vzhled místa je v aktuální době velmi důležitý, avšak ne tak důležitý jako identita toho místa, kterou kromě vzhledu utvářejí i majitelé a personál. Snažíme se být u všeho my sami, protože jen my dokážeme tu lásku k místu předat dál.
Dokážete říct, co je aktuálně trendem? Co lidé chtějí nejvíce, pokud jde o interiéry a exteriéry míst jako je to vaše?
Obecně lze říct, že v architektuře prožíváme návrat dobrých poctivých věcí. Používají se přírodní materiály jak v interiéru, tak v exteriéru. V exteriéru se více pracuje s přírodou, zahradou a vodními prvky. V interiéru se více vyskytuje funkční minimalismus inspirovaný Japonskem a doplněný o poctivé řemeslné prvky. Barevně se pak vše ladí spíše tón v tónu v zemitých barvách s dominantním osvětlením nebo typovým nábytkem. V poslední době také dostává prostor více umění – ať už v podobě obrazů či soch.
Kromě architektů jste nyní také podnikatelé. Jak daleko od sebe tyto dvě role jsou? A je naopak něco, co mají společného nebo v čem se doplňují?
Pozice architekta na volné noze byla vždy spojení mezi architekturou a podnikáním. Jako architekt vždy řešíte všechno od začátku do konce. Architektonická praxe také znamená vytvoření nabídek, podepisování smluv, vystavování a placení faktur, objednávání externích specializovaných profesí, nekonečné schůzkování, jednání na úřadech, vzdělávání se, a v neposlední řadě samotné navrhování. Provoz mlýnu je v podstatě to samé, ale v jiném oboru.
Jak zajišťujete, aby se o vás dozvídali lidé? Díky čemu je o váš mlýn zájem?
V první řadě se snažíme vše udělat co nejpoctivěji a nejlépe, jak to jde, ať už jde o službu nebo samostatnou architekturu. Klientům vycházíme maximálně vstříc, aby mlýn mohli zažít v jeho nejlepší podobě a zůstal jim v pamětí jako krásný zážitek. Věříme, že spokojený klient mlýna je budoucí klient našeho wellness butikového hotelu. V průběhu roku také organizujeme různé workshopy pro veřejnost. Máme maximální snahu dělat věci jinak a mít k tomu jiný přístup. Vše, co může být jinde nadstandard, je u nás standardem. Vše poctivě dokumentujeme a pouštíme do světa skrz webové stránky a Instagram. A protože si sociální sítě děláme také sami, prezentujeme Náš mlýn přesně tak, jak ho my vnímáme.
Jaké jsou vaše další cíle? Jak se dá s tím, co máte, dále pracovat a posouvat to?
Hlavní cíl je tento projekt dokončit. V roce 2028 bychom chtěli mít hotovou a zrekonstruovanou budovu samotného mlýna, tedy dokončenou třetí fázi. Tam by se měla nacházet zážitková restaurace a pět velkých krásných pokojů. Těšíme se na jinou až „historickou“ architekturu, který si tento objekt z roku 1655 zaslouží. Mlýn bude jiný než doteď. Těšíme se na wellness zónu v lese mezi stromy, těšíme se na skleník. Brzy se k nám připojí i pár zvířecích obyvatel a spousta dalšího, o čem ani my v aktuální fáze nevíme.
Jakou největší lekci vám zatím podnikání dalo?
Největší lekce je to, že když máte něco opravdu rádi a stává se z toho vášeň, tak vše, co si vysníte, lze s adekvátní námahou zrealizovat. Ale nic není zadarmo. Je potřeba být pokorný, férový, lidský, a když něco nejde napoprvé, je důležité to hlavně nevzdat.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$