Po téměř dvou desetiletích v čele úspěšné značky CHATTY, které se prosadila nejen na tuzemské scéně, se renomovaná módní návrhářka a stylistka Radka Sirková odhodlala k zásadnímu kroku a založila značku vlastní. Jaké výzvy v souvislosti s tím musela překonat? Jaká je filozofie její vlastní značky? A jak Radku v další práci ovlivňuje úspěch?
Téměř 20 letech jste byla na pozici hlavní návrhářky CHATTY. Jaké životní lekce jste za tu dobu dostala a jaké výzvy jste musela překonat při přechodu k vlastnímu projektu?
Myslím si, že pokud něco tvoříte 20 let a jste toho každodenní součástí, je nesmírně těžké z toho vystoupit a není celkem ani důležité, o jaký obor se jedná. Pro mě to byl nelehký krok a musela jsem se neustále přesvědčovat o tom, že jsem za těch 20 let posbírala zkušenosti a vědomosti, které mě formují jako designéra i jako člověka. Musela jsem uvěřit hlavně v sebe sama, a to byla ta největší výzva.
Pokud jde o životní lekce, tak právě rozpad naší značky byl pro mě asi tou největší lekcí.
Vaše značka je známá svou osobitou a jedinečnou estetikou a umožňuje vám vyjádřit svou individuální uměleckou vizi. Jak byste popsala základní podstatu její filozofie? Jaké charakteristické rysy lze najít ve vašich kolekcích?
Základní podstata mé eponymní značky je upřímnost. Často mám pocit, že to je právě to, co mnoha značkám chybí. Mnoho brandů je vystaveno pouze na efekt nebo trend. Kvalita není podstatná anebo jde pouze o konstantní PR omílání o udržitelnosti a falešných hodnotách.
Pro mě je důležité to, že tvořím značku, kterou lze nosit od rána do večera, je z materiálů, u kterých znám jejich původ a jsem zcela seznámena se způsobem jejich výroby i jejich dopadem na environment. Všechny naše modely vznikají v Čechách, pod rukama švadlen, které osobně znám a komunikuji s nimi v podstatě na denní bázi a mám tak dokonalý přehled o kvalitě zpracování.
Vytvářím značku, která je autentická, má jasný a snadno rozpoznatelný rukopis, který je nadčasový.
Jak se kolekce liší od vaší práce v CHATTY?
Rozdíl oproti tomu, co vznikalo pod mým vedením v CHATTY, je to, že kolekce jsou menší, kompaktnější, jsou vizuálně lehčí a mají mnohem více ženské rysy.
Ve vašich kolekcích si nelze nevšimnout jasně rozpoznatelných detailů. Jaké prvky se staly vaším podpisem? Jaké materiály, barvy nebo siluety vás inspirují?
To, co mám před sebou při tvorbě každé kolekce, je právě precizní řemeslo. Myslím si, že to, že každý výrobek prošel rukama konkrétní švadleny, která musela i přes jasně definovaný design, stejně do výrobku otisknout kus sebe a svých znalostí a zručností, je právě to, co naše oděvy činí autentickými. Proto vkládám do svých kolekcí například hodně ruční práce v podobě výšivek atp.
Pracuji pouze s přírodními materiály. Jsem totiž přesvědčená, že kromě jejich udržitelnosti, je velmi důležité, jak se materiály chovají v kontaktu s lidským tělem a dokáží tak ovlivnit i naši psychiku. Je to úplně jednoduché – stačí si představit, že se oblečete například do 100% bavlněného popelínu nebo hedvábí namísto syntetického materiálu, který má v podstatě stejné složení jako PET lahev.
Jak materiály vybíráte a jak zajišťujete, aby vaše návrhy splňovaly vaše vysoké standardy?
Při výběru materiálů spolupracuji se svými léty ověřenými evropskými dodavateli. Jsou to společnosti, které za své produkty ručí eko certifikáty kvality, zabývají se udržitelnou výrobou i recyklací svých výrobků. I přes to pak v našem studiu stejně všechny materiály testujeme.
Kdo je váš ideální zákazník?
Já jednoduše věřím, že nikdo jako ideální zákazník neexistuje. Každý můj klient je specifická osobnost, která má jiný lifestyle nebo přístup k módě. Samozřejmě, že jsem ráda, když zná filozofii mé značky a vyhovuje mu.
Kdybyste mohla spolupracovat s jakýmkoli umělcem nebo tvůrčí osobností, ať už žijící, nebo zesnulou, kdo by to byl a proč?
Je asi pochopitelné, že by mě bavilo oblékat nějakou osobnost světového formátu z řad herců či zpěváků, například Zendayu nebo Pedro Pascala. Zajímala by mě i spolupráce s nějakým etablovaným stylistou, jako je například Katy England nebo Law Roach.
Získala jste prestižní ocenění jako Designblok Editors In Chief Award, Design IT Award Vogue Italy a Vogue Ukraine. Formovala tato ocenění nějak vaši kariéru a kreativní směřování?
Každé ocenění je takovou sladkou odměnou. Je výrazem toho, že někdo sleduje vaši práci a z nějakého důvodu ji ocení. Díky tomu se jakýkoli autor dostane do širšího povědomí, a to dokáže například otevřít dveře dalším příležitostem nebo spolupracím. Je to příjemné, ale že by to nějakým způsobem ovlivnilo moji tvůrčí práci, to úplně ne.
Vaše práce zahrnuje nejen módní návrhářství, ale také kostýmní návrhářství a styling. Jak se tato různá tvůrčí odvětví propojují a ovlivňují váš tvůrčí proces?
Neřekla bych, že jde vyloženě o různá odvětví. To, co je spojuje, je práce s oděvem, tělem a prostorem. Každý z těchto oborů nese trochu jiná specifika – kostýmní design je vizuálním vyjádřením nějaké role a musí být expresivnější, než je například styling komerčních kampaní.
Mě všechny tyto formy práce s oděvem baví, protože je díky nim má práce pestřejší, setkávám se s novými lidmi a jejich vnímáním a přístupy k tvorbě.
Navrhovala jste kostýmy pro mnoho divadelních, tanečních a hudebních představení. Jak se liší navrhování kostýmů od navrhování konfekčních kolekcí?
Návrh nebo styling stage kostýmů je především o spolupráci s tvůrci a pečlivému naslouchání jejich přání nebo představ. Práce na divadelních kostýmech je trochu jiná než na tanečních kostýmech, a už úplně jiná při návrzích pro hudební umělce, kde je třeba absolutně respektovat jejich osobnost, komfort nebo například i typ eventu a dresscode.
Návrhy mých vlastních kolekcí pak vycházejí z toho, jak znám potřeby svého klienta. Současně inspiraci hledám i v tom, co bych si přála v šatníku já, co mám ráda a v čem se cítím příjemně a sebevědomě.
Jako stylistka jste pracovala na editorialech, kampaních a s celebritami. Jaké klíčové faktory zohledňujete při stylingu pro různá média a klienty? Jak přistupujete k vytváření přesvědčivého vizuálního příběhu prostřednictvím stylingu?
Ten zásadní faktor je spolupráce. Představa klienta, fotografa či šéfredaktora je absolutně klíčová a množství mého kreativního podílu se řídí podle nich. V kostce to znamená, že pokud klient, řekněme firmy, jejíž hlavní barva je červená, přijde s představou, že celý styling bude pouze a výhradně jen o červených tričkách, je mojí prací nalézt na trhu všechny odstíny červených triček ve všech střizích anebo zajistit jejich produkci.
Jinak to funguje u editorialů, nad nimiž dostávám kompletní kreativní vedení. To pak sestavuji celý tým od fotografa, videomakera, makeup artisty, kadeřníka atp. Vybírám směr nebo příběh, který by měl celým editorialem prostupovat a volím například i místo nebo rekvizity, které se pak na fotografiích objeví. Celému týmu současně vytvářím moodboard, kterým se pak při produkci řídí.
Utkvěly vám v paměti nějaké významné nebo náročné stylistické projekty?
Samozřejmě, je to několik krásných editorialů, které jsme vytvořili pro českou verzi časopisu Elle a které pak převzali i zahraniční edice. Je to i celosvětová kampaň pro zavazadla Samsonite a patří sem i focení zajímavých osobností, které mě velmi inspirovaly a díky nimž byl průběh focení skutečným zážitkem.
Vaše práce se objevily v mezinárodních publikacích jako Dazed & Confused nebo W Magazine. Forbes a ELLE vás označily za jednu z nejvlivnějších žen v České republice. Jak vidíte svou roli ve formování českého módního průmyslu?
Svou úlohu fashion insidera chápu jako člověka, který by měl hlavně edukovat. Pokud mám příležitost vystoupit například na fóru Forbes, snažím se mluvit především o tom, jaký vliv mají materiály a jejich recyklace na environment. To, kdo a jak se do čeho obléká a v jakém stylu, je opravdu pouze o vkusu a vlastní volbě, ale to, že módní průmysl s sebou nese velkou zodpovědnost za znečištění životního prostředí, by zkrátka mělo být jasné, stejně jako třídění odpadu.
Zajímavé jsou i vědecké poznatky o tom, jak nás ovlivňují nejen materiály, ale i barvy, které mají vliv na náš výkon nebo psychiku. To jsou zase poznatky, o které se ráda dělím na různých školeních, na něž si mě najímají různé firmy.
Jak se díváte na vývoj české módní scény v celosvětovém měřítku? Mají podle vás začínající módní návrháři a stylisté šanci prosadit se v tomto odvětví na světovém módním trhu?
Já si myslím, že Češi jsou opravdu velmi pracovití a kreativní a mají co světu ukázat. Nicméně, příležitosti v módní branži jsou spojené hlavně se souvisejícími investicemi. Pokud jde o to, zda je možné vybudovat v naší krajině brand se světovým renomé, tak si skutečně myslím, že to lze. Vnější investiční injekce je ovšem absolutní must a investoři v Čechách už viděli několik nezdařilých pokusů, například v podobě zkrachovalého Pietra Filipi, Kary a podobně. A tak je úplně přirozené, že jsou velmi opatrní. Například Laformela ale již nyní prodává své kolekce v losangeleském consept storu H. Lorenzo a nezanedbatelný celosvětový úspěch má i Jan Černý.
Pokud jde o práci stylistů, máme několik jmen, která naprosto běžně spolupracují na zahraničních produkcích či časopisech. Jmenujme například Lenku Kermés, Janu Kapounovou nebo Honzu Králíčka…
Jaká vlastnost nebo dovednost je podle vás nejdůležitější pro tvůrce, který se chce stát úspěšným designérem a uznávaným tvůrcem, jakým jste se stala vy?
Ten obor je v první řadě nutné milovat. Musí vás to bavit a konstantně pudit k práci a vymýšlení nových věcí.
Nedávno jste měla možnost vystoupit na konferenci Forbes Trendsetters, která shromažďuje osobnosti určující podobu svých oborů. Jaké bylo být mezi tak vlivnými osobnostmi?
Pro mě je to především velká pocta, a pak samozřejmě i příležitost k navázání kontaktů a spoluprací.
Jak jste se na své vystoupení na Forbes Trendsetters připravovala a jakou jste po něm dostala zpětnou vazbu?
Mohla jsem se dopředu připravit na malý okruh otázek. Věděla jsem, o čem spolu budeme diskutovat. Zpětná vazba po našem výstupu s Janem Černým byla skvělá a já jsem ráda, že jsme s Honzou mohli opět trochu odhalit, jak náš malý oděvní průmysl funguje.
Podnítilo vaše vystoupení nějakou novou spolupráci s někým z jiných odvětví?
Ano, hned na to se objevila zajímavá nabídka spolupráce s jedním neoděvním brandem. Nyní jsme ve fázi jednání, a tak bych nerada odhalila nebo, v horším případě, zakřikla výsledek.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: MÓDNÍ POLICIE Z ČERVENÉHO KOBERCE MBPFW: KAROLÍNA MALIŠOVÁ NEVSADILA NA ŠATY, ANDREA BEZDĚKOVÁ A SEBASTIAN PŘIŠLI JAKO HARMONICKÝ PÁR
Jaké jsou vaše ambice do budoucna?
Má samostatná značka oslavila teprve rok existence, a to je velmi málo. Ten rok byl každopádně velmi hektický a pro mě velmi zajímavý. To, co nás čeká teď, je právě několik zajímavých spoluprací. V tuto chvíli buduji i nové studio spojené s obchodem a současně pracujeme na strategii posílení povědomí o značce a jejích principech.
Jsou nějaké aktuální módní trendy, které považujete za vzrušující? A mají vliv na vaši budoucí práci?
Pojďme v první řadě pochopit to, co je trend a proč vzniká. Trend je marketingový nástroj, který by nás měl přinutit bez většího váhání k rychlému nákupu. Proto se také trendy tak rychle střídají.
Mě baví sledovat to, jak jeden trend ovlivňuje druhý a jak je utvářejí i takové věci jako kulturní nebo politické události. Je to minimálně zajímavé, jak vám mohou velké módní značky vsugerovat ideu, že bez nějakého produktu nebo barvy jednoduše nebude in.
Pokud jste fanoušky módy, je dobré si k trendům vytvořit střízlivý vztah a brát je jako pomocníky, nikoliv jako diktátory.
Pokud mě opravdu nějaký trend „vzrušuje”, ale bohužel v tom negativní slova smyslu, tak je to používání veganské kůže. Máme zakódováno to, že cokoliv, co je spojené se slovem veganský, musí být zákonitě ohleduplné k přírodě. Jenže veganská kůže, tedy koženka, je většinou vyrobena ze syntetického polyamidu, který je v přírodě rozložitelný. A to do veganského principu příliš nepasuje.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$