Petra Šindlerová je zakladatelkou módní značky Buga, která začíná pomalu expandovat i do ostatních evropských zemí. V biu jejího Instagramu se dočtete „šijeme kvalitně v Česku, s láskou ženám a šetrně k přírodě”. Jak moc ale záleží na kvalitě látek v době asijských e-shopů? Mohou si u Petry ženy nechat něco ušít i na míru? A co v módní praxi znamená šetrnost k přírodě?
Jste srdcem a duší Bugy. Vzpomínáte si, kdy vás napadlo, že byste si mohla zařídit vlastní módní značku?
Ráda bych řekla, že být módní návrhářka byla vždycky jasná volba. (smích) Ale není to tak.
Moje teta měla v Chrudimi dlouhá léta velký úspěšný obchod s módou. Tenkrát ji zásobovalo OP Prostějov a měla většinu dodavatelů, kteří šili v Česku. Celoročně hodně zásobovala krásným oblečením i nás. Vždycky jsem hlavně díky ní chodila opravdu hezky oblékaná a oblékala jsem se moc ráda. Často jsme měli doma takové ty podpultové kousky. (smích) Možná ta láska k oblékání vznikla podvědomě v té době a díky tomu.
První myšlenky na vlastní značku mě ale opravdu napadly v době, kdy jsem zjistila, že existují mladí autorští módní tvůrci, třeba na Fleru. Tam jsem našla tenkrát i jednu, v té době už celkem vyhlášenou, autorskou značku a začala jsem snít o tom tvořit vlastní oblečení. Neměla jsem žádnou jasnou vizi, jak by moje značka měla vypadat – ta se začala formulovat vlastně až v průběhu mojí tvorby.
Proč zrovna Buga?
To je častá otázka a já už budu muset brzy ty odpovědi nějak sjednotit. (smích) Odpovídám vždy podle toho, jestli je přítomný můj Ondra. Doteď se dohadujeme, kdo název Buga vymyslel a který z těch významů je ten správný. (smích)
Moje varianta je, že Buga v seznamu afrických ženských jmen znamená narozena v úterý, a když jsme název hledali, tak bylo zrovna ten den úterý. Mimochodem všechno naše oblečení má název podle afrických ženských jmen. Mají krásné významy.
Ondrova varianta je, že to je prostě jen náhodně spojení písmen a při hledání používal jakousi svou chlapskou logiku – krátký název, volná doména atd. (smích) Myslím, že až si tohle přečte, tak se zase pohádáme. (smích)
Později jsme zjistili, že Buga je také město v Jižní Americe, kam se plánujeme brzy podívat.
Vaše kousky šijí švadlenky v českých dílnách. Jsou i látky lokální, nebo si je necháváte dovézt i ze zahraničí?
Je u nás zvykem každý týden představit několik nových modelů, a proto se výběru materiálů věnuji velmi intenzivně a často navštěvuji naše dodavatele, i dvakrát do měsíce.
Naše materiály pocházejí od pečlivě vybraných dodavatelů z celé Evropy. Významnou část nakupujeme od firem z Polska, které nás nikdy nezklamaly kvalitou a spolehlivostí. Mezi naše největší dodavatele patří také renomovaná holandská společnost, s níž spolupracujeme už léta.
Nedávno jsem navázala spolupráci s portugalskou firmou, která se specializuje na recyklovaná vlákna. Tato firma vytváří neskutečně krásné tkaniny a pleteniny, které v letošní podzimní kolekci rozhodně nebudou chybět. Těším se, že můžu nabízet produkty, které jsou nejen stylové a pohodlné, ale také šetrné k životnímu prostředí.
Některé materiály si nechávám vyrábět na zakázku, aby nám dokonale vyhovovaly složením, barevností a finálním tiskem. Zakázková výroba mi hlavně umožňuje vytvořit unikátní kousky, které jinde „Bugačky” nenajdou.
Největší základnu našich dodavatelů tvoří firmy, se kterými spolupracujeme od samotného začátku – už deset let. Díky dlouhodobé spolupráci jsme si vybudovali pevné vztahy a můžeme se spolehnout na stabilní kvalitu a kontinuitu dodávek. Každý kus látky, který projde mýma rukama, je pečlivě vybrán s ohledem na kvalitu, estetiku a udržitelnost.
Co všechno rozhoduje o kvalitě látky? Je to jen materiál, nebo jsou pro vás klíčové i etické zásady?
Kvalitu látky neurčuje jen samotný materiál, ale také způsob jejího zpracování, design, inovace, etické zásady a šetrnost k přírodě. Hledám nebo si nechávám vyrábět vysoce kvalitní přírodní, syntetická a recyklovaná vlákna. Dbám na moderní výrobní technologie a esteticky přitažlivé materiály. Spolupracujeme pouze s dodavateli, kteří dodržují férové pracovní podmínky a ekologické standardy.
Pravidelně navštěvuji velké světové veletrhy, kde se neustále posouvám dál a vyhledávám speciální sekce věnované inovacím a novým technologiím výroby a tisku. Vždy si přivezu něco nového, co se snažím aplikovat. Klíčová je pro nás také zákaznická zpětná vazba, neboť nám pomáhá neustále zlepšovat kvalitu našich produktů, které jsou nejen krásné a pohodlné, ale také šetrné k životnímu prostředí.
Vaše oblečení působí velice elegantně, žensky a některé kousky až étericky. Oděvy navrhujete vy sama, nebo k tomu máte tým lidí?
Všechny kousky navrhuji sama. Technicky mi s nimi pomáhá Verča, Káťa a Evča – holky, které mám v „Bugalandu” a které se mnou tvoří první návrhy a šijí menší kolekce.
Mohou si u vás ženy nechat navrhnout nějaký kousek na míru?
Zatím ne, ale za dva týdny spouštíme vlastní řešení nového e-shopu, jehož součástí bude nový věrnostní systém. Jednou z odměn pro naše věrné zákaznice bude možnost navrhnout si vlastní kousek.
„Buga. To je láska k ženám i k přírodě.“ Takové je motto Bugy. Jak je váš brand šetrný k přírodě?
Děláme maximum, co můžeme, a snažíme se neustále přemýšlet o tom, jak to maximum posunout. Opravdu. Je to taková alibistická věta, ale kdo se pohybuje ve výrobě, ví, že některé věci jsou v zaběhnutých procesech velmi složitě ovlivnitelné a každý pokus o změnu je běh na dlouhou trať. Hlavně třeba u subdodavatelů.
Důležitou součástí naší filozofie je i péče o oblečení, kterou našim zákaznicím důrazně a pravidelně doporučujeme, aby naše kousky vydržely co nejdéle a byly stále krásné.
Dokázala byste popsat proces výroby?
Proces výroby je vlastně jednoduchý. Ušijeme prototyp, který se dál přeposílá do našich externích dílen, kde pro nás momentálně šije 120 švadlen. Denně dáváme do prodeje jednu novinku a snažíme se držet stále v menších sériích. Některé kousky ušijeme v limitkách, maximálně po 60 kusech ve všech velikostech.
Těch věcí je hodně. Děláme maximum, co můžeme, a neustále přemýšlíme, jak toto maximum posunout dál. Ve výrobě je však mnoho procesů složitě ovlivnitelných, zvláště u subdodavatelů, a některé pokusy o změnu jsou běh na dlouhou trať.
Aktuálně například co?
Momentálně mě tíží to, že nám veškeré materiály dodávají z výroby v igelitových pytlech, takže teď komunikuji s dodavateli, jestli by z přímé výroby mohly materiály předávat ve vacích, které si ušijeme a budeme je používat opakovaně. Vůbec nedokážu říct, kde ta komunikace skončí, ale snažíme se to zase o kousek posunout.
Z čeho máme ale velkou radost, je, že se nám povedlo najít v našem okolí firmu, která od nás odebírá veškeré zbytky, které vznikají na stříhárně, a veškerý „odpad“. Ta firma vše recykluje a používá dál jako výplně atd. To byla věc, která nás dlouhodobě tížila nejvíc.
Jako žena, která se pohybuje v módě, víte, jak moc je udržitelnost důležitá. Hraje udržitelnost klíčovou roli i ve vašem životě? Jak vnímáte roli udržitelnosti do budoucna?
Tohle je opravdu náročné téma. Nevěřím ve 100% udržitelnou textilní výrobu. Těžko se mi o tom, jaký mám na tohle celé názor mluví, protože to je o diskuzi a cokoliv může znít vytržené z kontextu jinak. Myslím, že v tomhle tématu chybí rovnováha, kompletní informovanost a komplexnost. Možná i to, že někteří lidé nevidí za hranice Evropy, v horším případě za hranici svého Instagramu. Změnili by možná na pár věcí názor.
Převažují radikální názory přejímané z médií a různých skupinek na sítích. Neříkám, že jsou ty skupiny špatné. Vím, že osvěta je velmi důležité a možná už začíná být pomalu pozdě, abychom všichni začali přemýšlet o tom, co tady té naší planetě provádíme. Ale to, jak se to tu vše děje, není za mě správná cesta. Není správné, že se babičky a dědové začínají stydět použít igelitovou tašku, protože jim to říká jejich vnučka po tom, co zhlédla kampaň své oblíbené tiktokerky. Přitom jejich vnučka má zrovna v autě novou bárbínu, dala si po cestě ze školy s taťkou nugetky v McDrive a Colu z plastového kelímku s papírovým brčkem. Má na sobě outfítek z Temu za dvě stě kaček, který taťka právě převzal od UPS.
Vnímám udržitelnost. Vím, že by se mělo začít něco dít, ale nevím, jak na to, aby to dávalo smysl a nebylo to jen zbytečné pálení energie. Proto jsme si doma řekli, že budeme dělat maximum, co můžeme. Nejíme maso, já s manželem jsme už osm let na rostlinné stravě. Ondra sází stromy, podporujeme nadace. Postavili jsme školu pro 220 dětí na Zanzibaru. Myslím, že možná cesta je, aby každý začal dělat alespoň něco. A stačí málo. Každý v těch svých možnostech. Protože lidi nejsou nastavení na to si sebrat vše najednou.
Internet se bortí pod nánosem e-shopů jako je Temu, Shein a mnoha dalších. Pozorujete od té doby pokles vašich produktů nebo se lidé konečně probouzejí a obrací se ke kvalitě?
Pokles našich prodejů naštěstí nepozoruju. Naše cílová skupina se obrací ke kvalitě už delší dobu, ale nemyslím si, že je to tím, že by je najednou vystrašily poplašné zprávy o Shein nebo Temu.
Vaše nabídka sortimentu je poměrně pestrá. Nakoupí si u vás nejen minimalistky, ale i maximalistky. Ke kterému se stylu se přikláníte vy sama?
Já to mám často každý den jinak. Miluju minimalistické kousky, ale občas dokážu vyrazit v takovém outfitu, že se i sama sobě v průběhu dne divím, co jsem vynesla. (smích) Oblékám se hodně podle nálady. Někdy mám týden, že nemám chuť na nic jiného než džíny a bílé tričko s oversized sakem, a pak mám dny, kdy dokážu stát u skříně půl hodiny a pětkrát se převléknu, než jsem spokojená.
Mám ráda kvalitní oblečení. Mám ho doma hodně, ale já nic nevyhodím. Mám plné skříně. Přiznávám, že mojí velkou láskou jsou některé high fashion značky. Miluju ty příběhy a historii, která se v jejich kolekcích odráží. Jsou mojí velkou inspirací.
Oblečení jen neprodáváte, ale především se svými zákaznicemi tvoříte komunitu. Pořádáte s „Bugačkami” i nějaká setkání nebo workshopy?
Pár společných a moc povedených akcí máme už za sebou. Třeba čtyři letní přehlídky. Nebo jsme pořádali kurz sebeobrany a první pomoci s Markem Dvořákem. Baví nás, když je čas, udělat módní přehlídku s hezkým programem a koncerty. Většinou se nám to podaří každý druhý rok.
V druhé polovině letošního roku bych se ráda právě vzdělávacím eventům a podobným akcím věnovala víc. Letos jsme taky začali vydávat magazín. Vychází v desetitisícových výtiscích a budeme ho expedovat čtyřikrát ročně.
Je možné vaše oblečení vidět i na módních přehlídkách? A chystáte v nejbližší době nějakou?
Já moc neumím plánovat dopředu. (smích) Ale vím, že určitě zase přehlídku uděláme. Chtěla bych stihnout letos v létě, ale protože otevíráme v Brně a v Praze nový obchod, tak nedokážu říct, jestli to kapacitně zvládnu podle svých představ. Většinou to máme tak, že se s holkama v „Bugalandu” rozhodneme, všichni máknem a za měsíc je taková akce venku. Miluju to. A jsem vděčná za tým, co mám okolo sebe.
Jak vnímáte současnou českou módní scénu? Je na ní řada mladých, talentovaných návrhářek a modelek, které mají skutečný potenciál, ale jen malé procento se uchytí. Čím to podle vás je?
A chtějí se vůbec „uchytit“? Pokud ano a nedaří se jim, tak asi jedním z hlavních faktorů je často finanční náročnost začínajícího podnikání, který vyžaduje investice do materiálů, výroby, marketingu a distribuce. Bez dostatečného kapitálu nebo přístupu k financování mohou mnozí začínající návrháři narazit na značné obtíže. Také není jednoduché ustát fázi růstu. Ta i nám dala značně zabrat. Velkou roli hraje samozřejmě konkurence a schopnost se od ní odlišit. Myslím, že některým by pomohl mentoring. Taky je určitě důležité uvědomit si, jestli chci tvořit módu pro úzkou cílovku, nebo „pro všechny”. Myslím, že je mnohem jednodušší nechtít být výstřední a super originální.
Můj začátek byl takový, že jsem chtěla tvořit originální českou módu. Začínala jsem s tím, že budu navrhovat jedinečné a originální kousky. Ty moje počiny měly v první řadě k návrhářství dost daleko a to oblečení se líbilo jedné holce z deseti. A já jsem toužila po tom, aby moje oblečení nosil celý svět. Brzy mi došlo, že to, co dělám, mě k tomu světu nedovede, takže jsem začala víc vnímat, co holky na ulicích nosí – jaké barvy, střihy, délky… Přemýšlela jsem o tom, v čem se asi cítí dobře, jak se většina z nich chce vlastně cítit. Manžel by vám potvrdil, že okukuju na ulicích víc holky než kluky. (smích)
Doteď čtu každý komentář na sítích. Zákaznice mi posílají do mého osobního mailu zprávy se zpětnou vazbou, protože se jich ptám na jejich názor po nákupu. No a o tom myslím, že to celé vlastně je. Já jsem si přiznala, že nejsem návrhářka, která bude do své tvorby vkládat sebe sama s tím, že by tvořila pro užší skupinu. Já se víc přizpůsobuju tomu, co chtějí nosit naše zákaznice, a moje přání je, aby Bugu nosil celý svět. (smích)
Všichni víme, že začátky nejsou lehké pro nikoho. Zažívala jste i vy okamžiky, kdy jste chtěla s celým konceptem seknout?
Vykřikla jsem to určitě minimálně tisíckrát, ale nikdy jsem to tak necítila. Kdybych to tak opravdu cítila, udělala bych to.
Myslíte, že by Buga mohla v budoucnu expandovat i do dalších zemí, nebo se chcete držet jen našich končin?
Už teď úspěšně rozbíháme online pro holky na Slovensku. Od příštího měsíce budou mít i vlastní e-shop a hledáme vhodné prostory v Bratislavě. Dál se zkusíme na přání Ondry ukázat v Maďarsku a pak se uvidí.
Když už je řeč o plánech do budoucna, je něco, co byste vzkázala svému já z minulosti?
Jako jestli je něco, co bych bývala udělala v minulosti jinak? Myslím, že byla fakt blbost strčit do kapsy v pátý třídě tu čokoládu. Naši se šíleně zlobili a měli ostudu v celý vesnici. To hlášení ve školním rozhlase nebylo taky nic příjemnýho. (smích)
Asi ne. Mám rodinu, skvělýho kluka, se kterým mám tři krásný děti, pár opravdových přátel, dělám práci, kterou miluju a díky níž si plním svoje velký sny. Takže kdybych něco v minulosti udělala jinak, tak by to teď tak vlastně nemuselo být.
Spíš bych chtěla vzkázat svému staršímu já, ať se nezačne nikdy ničeho bát, ať má pořád hlavu plnou snů a ať žije přítomností tak, jak se to celý život učí.Dřív se mi líbilo motto skoč, křídla roztáhneš cestou, postupem času mě víc baví skočit a ty křídla roztáhnout až nad zemí. Mám ale velký štěstí, protože většinou mám nad sebou ty křídla ještě jedny – záchranný. Díky, Ondro.
$content$