„Když jsem se začala zajímat o udržitelnost, myslela jsem, že
„Tetování je způsob, jak dát najevo, že patřím k alternativní komunitě,“ říká Ray Noir
Ray Noir je anglický hudebník, jehož hudba je inspirována 80s a spolupracoval dokonce i s norskou umělkyní Mariann Rossou. Současně vystupuje po anglických klubech spolu s modelem a bubeníkem Leebo Freemanem, kterého jste mohli vidět v reklamě na Chanel se slavnou herečkou Keirou Knightley. Kde bere Ray inspiraci pro svou hudbu, co aktuálně chystá a co ještě nám prozradil?
Rayi, tvou hudbu jsme objevili asi před třemi lety – byl to singl „All Alone“ s Mariann Rossou. Můžeš nám říct, jak bys popsal spolupráci s touto úžasnou umělkyní? Nemohli jsme si nevšimnout chemie mezi vámi, když spolu vystupujete…
S Mariann Rosou jsme se potkali, když jsem byl ještě dítě, tehdy jsem byl velký fanoušek jí i její kapely Surferosa. Jednou, když jsem stál vepředu na jednom z jejích koncertů, vzpomínám, že mě vzala za ruku a políbila mi ji. Doba před covidem. (smích) Potom jsme se začali zdravit, a když jsem se po pár letech života v Paříži přestěhoval do Londýna, potkali jsme se a ona u mě přespávala pokaždé, když přijela pracovat na svém sólovém albu. Tak nějak jsme se začali bavit o tom, že bychom spolu něco udělali. Napadlo nás, že „All Alone“ je ideální skladba, kterou bychom mohli udělat společně.
Jak bys popsal svou hudbu?
Vždycky říkám, že je to mix Rammstein a The Prodigy se špetkou Boye Harshera. Nebo taková fúze devadesátkového raveu a dark wave.
Kde bereš inspiraci? Je samozřejmě všude kolem nás, ale máš nějaké umělce, kteří tě inspirují nejvíc?
Inspiraci k psaní písní čerpám spíš ze zážitků. Všechno od řešení psychických problémů, přes queer orientaci, osamělost až po pocit, že jsem jako LGBTQI+ člověk vyvrhel.
Když jsi byl malý, jakou profesi jsi chtěl dělat, až vyrosteš?
Vzpomínám si, že jsem opravdu chtěl vyhrát zlatou medaili na olympiádě v běhu na lyžích. To se ale nikdy nestalo. Myslím, že mě vždycky fascinovaly vyšší cíle, protože jsem vyrůstal jako velmi chudý v Norsku, což je trochu ironie, protože to má být jedna z nejbohatších zemí na světě.
Tvůj poslední singl „Spiritual Fuck“ je trochu jiný než předchozí písně. Co tě inspirovalo k vytvoření takové skladby?
Tahle píseň byla vlastně určena pro album, které jsem nahrál a které jsem se rozhodl nechat v minulosti. Během prvního lockdownu jsem nevěděl, co dělat, a chtěl jsem vydat malý teaser, protože to byl už nějaký čas, co jsem něco vydal. Celá inspirace po hudební stránce byla moje láska k metalové hudbě.
Kdy můžeme očekávat nový singl nebo album?
Doufám, že velmi brzy! Za poslední rok jsem napsal celé album a nemůžu se dočkat, až se s vámi všemi o něco podělím. Už teď je to nářez, jestli to tak můžu říct!
Často zpíváš v anglických undergroundových klubech. Máš nějakou vysněnou destinaci, kde by ses rád podělil o svou hudbu?
Jo, žiju hraním na těch malých intimních upocených koncertech! A mít s sebou na pódiu svého drahého přítele a bubeníka Leebo Freemana… je prostě sakra magické, když spolu vystupujeme. Nemůžu se dočkat, až začneme koncertovat, až bude všechno hotové! Praha je na vrcholu mého seznamu míst, kam bych se chtěl znovu podívat.
Je víc než zřejmé, že jsi fanoušek tetování. Měl jsi vždycky v plánu být takhle hodně potetován, nebo je to něco, co jsi neplánoval, ale tak nějak ses v tomhle stylu našel?
Pro mě je tetování způsob, jak dát najevo to, že někam patřím, k alternativní komunitě. Je to pro mě také způsob, jak se svým způsobem skrýt, taková kamufláž, abych se lidem trochu vzdálil. Jako Štír jsem od přírody velmi zdrženlivý.
Máš nějakého oblíbeného tatéra? Nebo nějakého, kterého bys rád doporučil?
Mám rád práci svých přátel Hellieho, Dana Satana, Giacoma White Trashe a Davide Triffoniho. Všichni dělají blackwork, tradiční práci, která se mi líbí.
Kdybys mohl cestovat v čase, s jakou historickou osobností by ses nejraději setkal?
S tím, kdo kdy začal s privilegiem bílých mužů, abychom neměli privilegium bílých mužů! Někdo slavný… asi bych chtěl poznat Peta Burnse z Dead or Alive.
