Čtvrtek 03.04.2025
„Pokud se někdo snaží stát spisovatelem kvůli slávě a výdělku, ať se na to vykašle, já se cukrářství a psaní snažím spojit,” říká Tereza Olbrichtová
Fotografie: Se souhlasem Terezy Olbrichtové
INTERVIEW

„Pokud se někdo snaží stát spisovatelem kvůli slávě a výdělku, ať se na to vykašle, já se cukrářství a psaní snažím spojit,” říká Tereza Olbrichtová

Napsala knihu Ustláno na betonu a skončila ve finále soutěže Peče celá země. Tereza Olbrichtová sice v minulosti vystudovala chemicko-technologickou školu, nicméně v psaní a pečení našla větší zálibu. A jelikož ji tyto dvě vášně nesmírně naplňují a snaží se je aktivně propojovat, brzy se dočkáme detektivky z prostředí cukrárny. Na jaké překvapení se můžeme v její nové knize těšit? V čem je puntičkářská? A jakou skrytou schopnost v sobě objevila během natáčení nejsladší televizní show?

Jsi autorkou románu Ustláno na betonu, který sklidil převážně kladné recenze. Nyní píšeš detektivku z prostředí cukrárny. Plánuješ v budoucnu vytvořit i kuchařku? Jak by případně vypadala a co by měla splňovat?

Myslím si, že krásných cukrářských kuchařek teď vzniká několik – moc se těším na Vojtovu a snad i novou Josefovu. Na vlastní se zatím nechystám. 

Pokud by se mi to ale podařilo, strašně ráda bych do své detektivky propašovala i pár receptů na dezerty, které se v knize objeví. A určitě i nějaký signature koktejl.

Co bylo největší motivací a inspirací pro psaní tvé knihy a jaké hlavní poselství si z této knihy odnést?

Přiznám se, že jsem si hlavně chtěla splnit sen z období dospívání. Moc jsem si přála napsat knihu pod nějakým pseudonymem a pak jednou odhalit svému okolí, že jsem ji napsala právě já. Což samozřejmě nebylo úplně reálné už vzhledem k tomu, že na vydání knihy jsem vybírala finance pomocí crowdfundingu. Ale alespoň ten pseudonym jsem si protlačila.

A jaké poselství si z knihy odnést? Asi že vše nemusí být vždy tak, jak se zdá. A co se zdá, nemusí být jen sen.

Podělila by ses o tipy pro začínající spisovatele? Co všechno by měl dle tvých zkušeností před vydáním knihy zvážit?

Podle mě není co zvažovat. Pokud člověk píše proto, že ho psaní baví a že má radost z toho, co vytváří, obzvlášť pokud to potěší někoho jiného, není nad čím váhat. Pokud se samozřejmě někdo snaží stát spisovatelem kvůli slávě a výdělku, ať se na to raději vykašle rovnou.

Myslím, že to samé platí skoro ve všem. Třeba v cukrařině rozhodně!

Fotografie: Se souhlasem Terezy Olbrichtové

Jak se snažíš hledat rovnováhu mezi svými největšími vášněmi – cukrářstvím a psaním?

Snažím se je spojit.

Vystudovala jsi chemicko-technologickou školu. Aplikuješ nějaké poznatky z tohoto oboru i při pečení? V čem máš podle tebe díky tomuto studiu výhodu před ostatními cukráři?

Vzhledem k tomu, že jsem studovala obor analytická chemie, kde je hodně důležitá přesnost, někdy je to spíš na škodu. Bez mikrováhy bych už asi péct nedokázala, přinesla jsem si ji i do Peče celá země. Úplně trpím, když je v receptu napsáno špetka, hrstka, přiměřeně nebo od oka. (smích)

Ale zas třeba když jsme museli v pořadu máčet preclíky v louhu, někteří kolegové z toho byli trošku nervózní, ale já jsem byla ve svém živlu.

V pořadu Peče celá země jste sice věděli o receptech, které se budou připravovat, ale netušili jste, v jakém pořadí se budou péct. Co ti pomohlo zapamatovat si je všechny? A kolikrát jsi každý z nich zkoušela upéct dopředu?

My jsme samozřejmě při pečení mohli mít při sobě naše recepty. Nebylo by vůbec reálné pamatovat si postupy, které někdy obsahovaly třeba padesát surovin. O tom, co se bude v jakém díle péct, jsme se vždy dozvěděli pár dní před, ale to už samozřejmě na nějaký trénink nebyl ani čas ani síla. 

Nejvíckrát jsem pekla asi záviny a chleba, protože jsem byla dost nervózní z těch šibeničních časů pro kynuté výrobky. Nejméněkrát jsem zkoušela párty stolek – u toho jsem si jediného správně tipla, že bude ve finále. Ten jsem si zkoušela komplet celkem nulakrát. (smích) I když některé dezerty jako tartaletky, makronky a choux jsem už samozřejmě dřív pekla. Takže tam to bylo s odhadem času hodně od oka.

Fotografie: Se souhlasem Terezy Olbrichtové

Jaké byly největší výzvy během účasti v soutěži Peče celá země kromě toho, že jsi byla pryč od své rodiny? Jak se ti povedlo tyto překážky překonat?

Myslím si, že odloučení od rodiny bylo jednoznačně to nejhorší. Obvykle moc netrpím trémou a díky skvělému kolektivu, ať už se jednalo o kolegy, nebo o štáb, jsem si to většinu času užívala. Hlavně po prvním týdnu, když jsem zjistila, že doma to beze mě zvládají úplně bez problému. Nicméně, a to vám potvrdí asi všichni účastníci, největší peklo pro nás byly ty časy na jednotlivé výzvy. 

I přesto, že ses do soutěže přihlásila na poslední chvíli, dostala ses až do finále. Co ti k tomu podle tebe pomohlo? Přišla jsi díky Peče celá země na nějaké své skryté schopnosti a vlastnosti, o kterých jsi do té doby neměla tušení?

Aniž bych si to dříve uvědomovala, tak díky tomu, že jsem v minulosti často měnila země svého působení i práci, se dokážu relativně rychle adaptovat na nové prostředí. Takže to není tak, že bych nebyla z něčeho nervózní nebo bych nebyla z nových věcí vyvedená z míry, ale rychle se dokážu přizpůsobit. To mi určitě hodně pomohlo. 

Podělila by ses o oblíbený zážitek nebo moment z natáčení, na který budeš vždy ráda vzpomínat?

Určitě to bylo, mimo jiné, natáčení medailonku, které probíhalo až po dotočení celé třetí řady. Mohli jsme se tak podělit o různé zážitky jak s ostatními soutěžícími, tak i s moderátory a porotci. Nikdy nezapomenu, jak se Josef smál, když jsme mu vyprávěli z našeho pohledu Masterclass z 8. dílu, když jsme fakt jak pošuci i odtrhovali papírové utěrky a chodili se koukat do lednice, když to dělal on. Nebo když si Josef liboval, jak Vojta konečně šetří zlatem a ten půl hodiny před tím chodil po stanu a hledal, kdo mu ho sebral. (smích) Byl to krásný den a hrozně ráda na něj vzpomínám.

Fotografie: Se souhlasem Terezy Olbrichtové

Máš nějaké konkrétní cíle, kterých bys ráda dosáhla?

Přála bych si, aby výsledky mé práce dělaly radost ostatním. Ať už to budou videorecepty na sociálních sítích, knížka, vlastnoručně upečené dezerty, nebo třeba jednou vlastní kavárnička. 

V rozhovoru pro Top recepty jsi zmínila, že nejraději pečeš nové recepty, které si sama vytvoříš. Jaký recept se ti zatím nejvíce povedl a měl největší úspěch?

Myslím, že takovou malou renesanci teď prožívají makové makronky, ale já jsem určitě nejvíc pyšná na Mojito Pavlova. (smích)

Blíží se Velikonoce. Jaké jsou tvé nejoblíbenější recepty, které ráda během jarních svátků připravuješ pro svou rodinu a přátele?

Já mám moc šikovnou maminku a nejvíc se těším na jejího beránka a mazanec. Ale sama se letos chystám na Boží milosti podle receptu od naší Martinky z Peče celá země a chystám videorecept na děsně dobrou a rychlou výslužku pro koledníky. Tak se těšte!


Instagram | Facebook

Napsat komentář