Pokud opravdu milujete kinematografii, pak si buďte jistí, že dříve či později vaše kroky povedou do Francie. Koneckonců právě ve Francii začala filmová kultura, ne-li přímo filmová tvorba. První komerční promítání filmu v historii se uskutečnilo v pařížské kavárně Grand Café v roce 1895. Jaké francouzské snímky musí alespoň jednou za život vidět každý?
Pokud se ponoříte do francouzského filmového kánonu, narazíte na spoustu filozofických úvah, uměleckých příkras a nezapomenutelných postav. A jaké klenoty by vám neměly uniknout?
Pravidla hry | La Règle du Jeu
Rok: 1939
Režie: Jean Renoir
Renoirova brilantní společenská komedie Pravidla hry, byla při svém původním uvedení zakázána jako „příliš demoralizující” a znovu zpřístupněna v originále až v roce 1956. Film se soustředí na okázalý venkovský večírek pořádaný markýzem de la Chesnaye a jeho ženou a odvážně sklouzává od melodramatu k frašce, od realismu k fantazii a od komedie k tragédii. Romantické intriky, společenské soupeření a lidské slabosti jsou sledovány s nadhledem, který však odmítá soudit. Krveprolití při střílení králíků, náznaky smrtelnosti, které přináší zábava po večeři, a Renoirův vlastní výkon jsou v tomto snímku zkrátka nezapomenutelné.
Amélie z Montmartru | Le Fabuleux Destin d’Amélie Poulain
Rok: 2001
Režie: Jean-Pierre Jeunet
Růžová pařížská romance Jeana-Pierra Jeuneta bude pravděpodobně rolí, pro kterou si herečku Audrey Tautou budeme pamatovat až do její smrti. Film je o to zajímavější, že zůstává excentrickým unikátem, který je v každém ohledu výsledkem jedinečného cítění a pohledu na svět jeho scenáristy a režiséra. Pokud se tedy probíráte francouzskou kinematografií, Amélie je jeden z těch novějších snímků, které jsou takřka povinností.
Můj strýček | Mon Oncle
Rok: 1958
Režie: Jacques Tati
Můj strýček je první barevný film režiséra Jaquese Tatiho. Ano, jeho kontrast nádherné hrůzy automatizovaného modernistického domu Arpelsových s Hulotovým neuspořádaným bohémstvím je zjednodušený. Ano, Hulot jako obhájce jedince je podivně odosobněný. A někdo by dokonce mohl dojít k závěru, že Tati je skrytý misantrop. Takové učebnicové výhrady přicházejí a odcházejí, zatímco se tento výjimečný film klikatí jako Arpelsova betonová zahradní cesta. Ale i když jsou některé scény zdlouhavé, ve finále jsou nezapomenutelně vtipné a vždy technicky brilantní.
Kráska dne | Belle de Jour
Rok: 1966
Režie: Luis Buñuel
Kráska dne je snímkem, v níž se Catherine Deneuve představuje v roli Séverine, pařížské ženy v domácnosti oblečené v šatech Yves Saint Laurent, která je provdaná za Pierra, pohledného nudného lékaře. Séverine sice vroucně vyznává lásku, ale bohužel ji nedokáže naplnit a místo toho se oddává teatrálně erotickým představám. Později přijme práci nóbl společnice, která dělá společnost byznysmenům středního věku.
Únik | L’Esquive
Rok: 2004
Režie: Abdellatif KechicheSnímek Únik pozoruje život patnáctiletého chlapce Abdelkrima, kterému se říká Krimo a který žije na pařížském předměstí. Právě zde žijí rodiny arabských přistěhovalců. Zatímco je Krimův otec ve vězení, na matku padla tíha existenčních starostí, a tak se mladík poflakuje na sídlišti a nudí se. Později se seznámí s dívkou jménem Lydie, která ho vezme na zkoušku Marivauxovy hry, a před mladým chlapcem se tak otevírá svět umění, a dokonce to i vypadá, že by si mohl zahrát roli Harlekýna.
Zdroj: fbd.cz
$content$