Neděle 14 duben, 2024
„Zla a nenávisti je ve světě dost, sdílet lásku neuškodí,“ zastává Adéla Maroušková
Fotografie: Se souhlasem Adély Marouškové
INTERVIEW

„Zla a nenávisti je ve světě dost, sdílet lásku neuškodí,“ zastává Adéla Maroušková

Optimistická melancholička, která miluje kávu, jógu, svou práci, hudbu a lásku – tak se nám představila Adéla Maroušková. Pracuje jako produkt a social media manažerka ve firmě Mementerra, která vyrábí vzpomínkové knihy. Působí jako éterická bytost, která se ve volném čase mimo jiné věnuje dobročinné aktivitě. Co ji k tomu vede a jaké organizace podporuje? Jak vnímá vliv sociálních sítí? To a mnohem více se dozvíte v rozhovoru s Adélkou, která vás nakazí svou pozitivní energií.

Působíš neuvěřitelně pozitivně, jistě jsi pro spoustu lidí inspirací a zvedáš jim náladu. Co tě udržuje stále dobře naladěnou?

Jsem moc ráda, že to říkáte, protože se o to snažím každý den, nejen na sociálních sítích. Samozřejmě nejsem v dobré náladě nonstop, ale těžší životní období mě naučilo si užívat opravdu každičký den a moment, kdy je člověk a jeho blízcí zdraví. 

K tvé dobré náladě jistě přispívá i jóga. Jak intenzivně se jí věnuješ? Máš oblíbená jógová studia a lektory? Cvičíš doma, když jsou studia zavřená?

Jógu miluju. Je to neuvěřitelný lék. Od dětství bojuji s výraznou skoliózou. Trávila jsem léta v lázních, nosila korzet, chodila 3x týdně na rehabilitace, ale doopravdy mi pomohla opravdu až jóga. Od té doby, co ji cvičím, prakticky nevím, že nějakou skoliózu mám.

A když pominu fyzickou stránku, jóga je neuvěřitelná na psychiku. Když propojíte jógovou praxi, klidné prostředí, hudbu, svíčky a pocit, že děláte něco pro sebe, je to kombinace přímo povznášející.

Co se týče jógových studií, nejraději mám Yogu Karlín a Jógovnu. Teď samozřejmě cvičím doma, což není špatné, ale moc se těším, až si zase užiju tu atmosféru ve studiu.

Máš krásnou postavu, jistě se tě na to ptá hodně lidí – jak se kromě jógy udržuješ ve formě? Máš nějaké speciální stravovací návyky?

Moc děkuju za pochvalu. V tomhle ohledu musím říct, že především děkuji genům, že se nemusím moc v jídle omezovat. Co se týče stravovacích návyků, téměř nejím maso a k večeru už nemlsám. Většinou. (smích) Taky nepiju sladké pití a miluju dlouhé procházky.

Momentálně děláš produkt manažerku a social media manažerku ve firmě Mementerra, která vyrábí vzpomínkové knihy. Co konkrétně je tvá náplň práce?

Tuhle práci jsem si vysnila a miluju ji.  V Mementeře se podílím na tvorbě deníků, fotím produkty a spravuji sociální sítě. Je to hodně kreativní a různorodá práce. Někdy sedím u počítače, někdy strávím celý den venku. Jsem za tu práci opravdu moc vděčná.

Fotografie: Se souhlasem Adély Marouškové

Mementerra má spoustu krásných produktů – jaký je tvůj oblíbený? Máš vzpomínkové knihy také doma a pečlivě si je vyplňuješ?

Tohle je zapeklitá otázka, ale mou největší srdcovkou je pravděpodobně “Kronika našich Vánoc”, která vyšla loni v listopadu a ve které jsem se opravdu realizovala. Miluju Vánoce, tu atmosféru a takové to speciální kouzlo, které se díky kronice dá uchovat a kdykoliv se k němu vrátit. Sama mimo kroniku používám také náš diář, Cestovatelský deník, Kuchařku a Deník mého psa pro Tečku.

V oblasti marketingu jsi pracovala již před Mementerrou. Co tě k práci v tomto odvětví vedlo? Zajímala ses o marketing již při studiu?

K marketingu jsem se dostala relativně náhodou. Pracovala jsem v jedné firmě jako Back Office Specialist. V té firmě se zhruba po roce uvolnilo místo na juniorní marketingové pozici a moje šéfová se mě zeptala, jestli bych neměla zájem se posunout tímhle směrem,  tak jsem se přihlásila do výběrového řízení a vyšlo to… Tam jsem zjistila, že mě marketing baví, především ten online. Nějakou chvilku jsem byla zaměstnaná tam i na IČO v Mementeře, ale postupem času jsem zjišťovala, že mě Mementerra naplňuje mnohem víc, tak jsem dala výpověď a vydala se freelancerským směrem.

Na Instagramu máš komunitu věrných fanoušků. Byl tvůj záměr dostat se do světa influencerů, nebo to přišlo samo? Kdy sis uvědomila, že máš na Instagramu vliv?

Záměr to určitě nebyl, ale když jsem zjistila, že mě sleduje více lidí, bavilo mě to čím dál víc. Instagram je pro mě pracovní platforma, ale moc mě baví i ta osobní rovina. V podstatě ho beru jako takový svůj osobní veřejný deníček, ke kterému se můžu kdykoliv prostřednictvím fotek vrátit.

Co tě na sociálních sítích baví? Kde hledáš inspiraci k tomu, co a jak sdílet?

Na sociálních sítí mě nejvíc baví, a zároveň děsí, jejich obrovská síla! Je neuvěřitelné, jak rychle se dá poslat do světa nějaká informace. A když je to například informace, díky které se během pár hodin vyberou potřebné peníze na léčbu nemocného miminka, je to úžasné! A moc obdivuju a fandím lidem, kteří svůj vliv využívají tím správným směrem a tvoří hezčí a laskavější svět.

Fotografie: Se souhlasem Adély Marouškové

Jakožto člověka, který se na sociálních sítích pohybuje jak v rámci své profese, tak ve volném čase, se tě nemůžeme nezeptat – zaregistrovala jsi už dříve existenci našeho projektu BloggersRE? Jak na tebe působí?

Ano, váš projekt jsem zaregistrovala a nějaký čas ho sleduji. Přijde mi super poskytovat rady a tipy, jak být kvalitním online tvůrcem. Ráda také čtu vaše články na webu – jsou psané velmi čtivou formou.

Jsi velká milovnice kávy. Jaké jsou tvé oblíbené kavárny? Chybí ti možnost chodit do kaváren, nebo ti bohatě stačí otevřená okýnka?

No jéje, strašně moc mi to chybí. Jsem totiž zvyklá z kaváren i pracovat, pro mě jsou kavárny velmi inspirativní, miluju tu atmosféru! Mezi mé oblíbené pražské kavárny určitě patří Osada, Letec espresso bar, Vnitroblock nebo Format coffee. Můj osobní tip je určitě Medová kavárna v Roztokách u Prahy, to je kouzelné místo. 

Nejlepší kávu v Praze pak podle mě má Ema espresso bar, Coffee room a Kafemat.

Na Instagramu sdílíš také okamžiky se svým přítelem Markem Orlíkem. Jak jste se seznámili? Nevadí ti sdílet informace ze svého soukromí, nebo je něco, co bys nikdy nesdílela?

S Márou jsme se seznámili na Majálesu v roce 2019. Jo, to byly časy, když se ještě konaly festivaly! Sdílet soukromí mi nevadí, myslím si, že zla a nenávisti je ve světě dost, a proto sdílet lásku určitě neuškodí.

Nedávno jste se přestěhovali za Prahu a pořídili si pejska. Je náročné se přestěhovat z Prahy na vesnici, nebo to byl tvůj sen? Chybí ti něco z městského života?

Z Prahy mě to už nějaký čas táhlo, jen na to nebyl ještě ten správný čas. S Márou jsme to do budoucna plánovali, ale pak přišla skvělá nabídka a rozhodli jsme se ze dne na den. A bylo to skvělé rozhodnutí. Milované Holešovice a Letnou máme 15 minut autem, ale jakmile mineme přeškrtnutou ceduli “Praha”, jsme v naprostém klídečku a z ložnice koukáme na pole.

Fotografie: Se souhlasem Adély Marouškové

Víme, že také zpíváš a hraješ na klavír. Věnuješ se zpěvu stále aktivně, nebo jen pro zábavu? 

Hudba je můj život, zpívám od 5 let a celý život jsem chodila do sboru. Když jsme pak s holkama odrostly dětskému sboru, založily jsme si takovou vokální skupinu, kde jsme dál zpívaly a bylo to skvělé. V současné době se bohužel nepotkáváme, ale upřímně doufám, že se zase dáme dohromady. Na klavír hraju také od dětství a ke zpěvu to patří, je to moje forma relaxu a uvolnění.

Máme pocit, že na Instagramu děláš samé hezké spolupráce s menšími lokálními firmami. Jak si spolupráce vybíráš a která je tvá oblíbená?

Přesně takhle si je právě vybírám. Moc ráda podpořím lokální firmy, u kterých vím, že ta spolupráce má opravdu smysl pro obě strany. Moje oblíbená spolupráce je s firmou Vasky, kterou založil Márův kamarád. Moc jim fandíme. 

Věnuješ se také dobročinné aktivitě, což je velmi inspirující. Podporovala jsi například projekt Loono. Jakým dalším projektům ses věnovala a co tě k tomu přivedlo?

Ano, říkám si, že ačkoliv nejsem žádný influencer, co má statisícové publikum, tak když můžu maličko pomoci, udělám to. I kdyby díky tomu měl pomoci další jeden člověk, tak to stojí za to.

Moje ségra Lucie je zakladatelkou projektu Nocleženka Armády spásy, tu podporuji každoročně, dokonce jsme před 3 lety natáčeli reklamní spot, který na toto téma upozorňuje. Nebo loni o Vánocích jsme se s kamarádkami rozhodly, že si nebudeme dávat dárky, ale každá finančně podpoříme jednu organizaci, kterou si vybereme. Pro mě to byla Cesta domů, což je organizace, která poskytuje odbornou péči a pomoc lidem na konci života v domácí péči. Jsou to úžasní lidé, kteří dělají neskutečně náročnou a obdivuhodnou práci. 

Podle mě je pomoc neziskovým organizacím opravdu moc důležitá, protože člověk nikdy neví, kdy se ocitne v situaci, kdy tu pomoc bude sám potřebovat. Člověk by vůči tomu neměl být slepý.

Pro mnohé z nás je toto období velmi náročné – jak se s ním vyrovnáváš ty? Je něco, co ti teď opravdu chybí a na co se těšíš, až se svět vrátí trošku do normálu?

Nebudu lhát, už je to opravdu dlouhé. Chybí mi spousta věcí. Cestování, možnost zajít si na snídani, kultura… Taky musím říct, že už se v podstatě rok potýkám s neustálým pocitem viny, když se mám s někým vidět, a to je strašně nepříjemné. Pokaždé když jedu za babičkou a dědou a mluvíme spolu na 5 metrů s respirátorem, je mi smutno. Věřím ale, že s narůstajícím počtem naočkovaných lidí a s přicházejícím jarem se brzy dočkáme.


Instagram

Napsat komentář