Otázky ohledně seznamování a vztahů rezonují v každém z nás. Z odborného úhlu pohledu se jím zabývá psychoterapeutka Adriana Meinert z Institutu Moderní láska, která se specializuje na současné výzvy v oblasti mezilidských vztahů. Adriana je známá svým empatickým přístupem, kterým pomáhá klientům nalézt cestu ke svým emocím a porozumět jim. Jak se liší přístup ke vztahům a očekávání generace Z od jejich rodičů? Jak ovlivňují dnešní vztahy sociální sítě? A které mýty o vztazích se společností nejčastěji šíří?
S čím se na vás lidé v poslední době nejčastěji obracejí?
V Institutu Moderní láska se nejvíce věnujeme vztahům, tedy například možnostem seznamování, porozumění některým potížím v navazování vztahů, zpracovávání vztahových zranění, pokud dojde k nevěře ve vztahu nebo k samotnému rozchodu a hledání perspektivy a smyslu ve vztazích v dnešní době. Klienti se na nás obracejí i s dalšími tématy, jako jsou úzkosti, depresivní epizody, náročné životní situace a poruchy spánku nebo OCD (obsedantně kompulzivní porucha).
Co vás vlastně do Institutu Moderní láska přivedlo?
Jak to tak nejčastěji bývá i ve vztazích, přivedla mě do Institutu Moderní láska dlouholetá kolegyně. Vzhledem k tomu, že se intenzivně věnuji tématu dlouhodobé neplodnosti a její léčby, která může být pro pár velmi zatěžující, považuji podporu vztahu za jeden z nejdůležitějších cílů podpůrné psychoterapie. Jako psycholožka a terapeutka ve výcviku pracuji primárně s jednotlivci a jsem ráda, že v rámci Institutu Moderní láska mohu páry odkázat na zkušené kolegyně – párové terapeutky. S kolegyněmi se tak vzájemně doplňujeme a můžeme klientům nabídnout komplexní péči.
Jak se podle vašich zkušeností liší přístup ke vztahům generace Z od jejich rodičů či prarodičů?
Těch rozdílů je více, nicméně jeden z četných rozdílů je silnější snaha budovat vztah a intenzivně na něm pracovat. Páry z generace Z dbají více na to, aby si na vztah vymezili dostatek času, otevírají hlubší témata rychleji, diskutují o způsobu komunikace ve vztahu, potřebách apod. Zároveň je u generace Z vyšší připravenost vztah snáze opustit, pokud je dlouhodobě nenaplňující nebo zraňující. Z pohledu ochoty pracovat na vztahu je to velké plus a potenciál posílit vztah do budoucna. Může se nicméně stát, že snaha rozvíjet vztah zůstane někdy jen jednostranná a druhý partner se nijak zvlášť rozvíjet nechce. Poté je možné, že jeden z partnerů je pocitově mnohem dál než druhý a tato nerovnost může být ve vztahu potíží.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽÁDNÉ RANDĚNÍ, VZTAHY NEBO PORODY: NOVĚ VZNIKAJÍCÍ HNUTÍ ŽEN NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH MAJÍ NEJEN JASNÁ PRAVIDLA, ALE I SPOLEČENSKÝ PŘESAH
Znáte statistiky, jaké jsou nejčastější způsoby seznamování v dnešní době?
Dle posledních výzkumů zaujímají první místo v seznamování online seznamky a obecně sociální sítě. Až druhý nejčastější způsob seznamování probíhá přes známou osobu ve vlastním okolí a ve vlastním okruhu přátel a známých. Tyto dva druhy seznamování jsou nyní procentuálně téměř shodné, nicméně do budoucna může podíl online seznamování ještě narůst. Tématu seznamování a randění se detailně i výzkumně věnuje moje kolegyně, socioložka a psychoterapeutka Markéta Šetinová.
Co byste v souvislosti se seznamováním doporučila člověku, který má nízké sebevědomí? Jak na něm může začít pracovat?
Ve své terapeutické práci se opírám o kognitivně behaviorální přístup, který naše prožívání a lidskou psychiku vnímá jako čtyři části: myšlení, emoce, tělesné pocity a pozorovatelné chování.
V případě nízkého sebevědomí bychom s klientem nejprve objevovali, kdy k tomu dochází, jaké jsou spouštěče a zkoumali jeho prožívání v těchto situacích. Nízké sebevědomí se projevuje nejznatelněji v chování, nicméně je důležité objevit i vzorce myšlení a prožívání emocí, které se s tím pojí. Můžeme objevovat různé kognitivní chyby nebo pracovat s obecným neklidem relaxačními technikami. Klient tak dojde k lepšímu porozumění vlastního prožívání a jinému náhledu na sebe, čímž se mění i jeho chování a následně míra sebevědomí. Obecně říkám, že pokud je klient otevřen zkoumání vlastního prožívání, je to již velká práce na míře vlastního sebevědomí.
Ovlivňují podle vašich zkušeností sociální sítě dnešní vztahy?
Ano, a to poměrně značně. Sociální sítě nabízejí prostor pro srovnávání vlastní situace s určitým ideálem, ačkoli tento ideál nemusí nutně odpovídat reálné situaci, protože se jedná pouze o momentální záznam situace druhé strany.
Když uvedu příklad, rozchody, hádky nebo každodenní partnerskou rutinu na Instagramu neuvidíte, spíše vrcholné vztahové zážitky. Pak můžeme nabýt dojmu, že vztah je pouze o budování vrcholných zážitků a například vztahovou rutinu by vůbec neměl obsahovat, což zkreslí očekávání jednotlivců od vztahů. Dále sociální sítě vzdalují člověka od sebe samého k druhým lidem, což znesnadňuje napojení na sebe a pochopení, co bych v tu chvíli chtěla nebo potřebovala dělat. Stejně tak je důležité, aby se na sebe pár napojoval v přítomném čase a osobně – nejen přes chat a sociální sítě. Pokud chci partnerovi něco důležitého sdělit, pak je lepší zvolit osobní kontakt, který je bohatší než chat – mohu se partnera dotknout, podívat se do očí.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: TIKTOKEM SE ŠÍŘÍ BIMBO FEMINISMUS, KTERÝ SE SNAŽÍ VYVRÁTIT MYLNÉ PŘEDSTAVY O VZTAHU MEZI KRÁSOU A INTELIGENCÍ
Kvalita a spokojenost ve vztazích je jistě závislá na komunikaci. Co když je ale jeden z partnerů přirozeně uzavřenější, nebo je mu nepříjemné o některých tématech mluvit? Co může druhý z partnerů udělat, aby pro něj vytvořil bezpečné prostředí?
Je důležité říct, že bezpečí může pro každého z partnerů znamenat něco jiného, mohou mít jinou potřebu bezpečí. Bezpečí je možné poskytnout jak vhodným místem, omezením času rozhovoru a zapojením nějaké doplňující aktivity (procházka), tak důrazem na společný brainstorming.
Ze začátku můžeme pozorovat, co druhému partneru poskytuje bezpečí a s partnerem si tuto domněnku ověřit. Například pokud je partner spíše uzavřenější, může ocenit rozhovor nad některými tématy spíše v soukromí než v kavárně mezi lidmi. Pokud se s partnerem domluvím na pevném čase, například 30 minut jedenkrát týdně, partner se na rozhovor může předem připravit, a zároveň ví, kdy rozhovor skončí.
Důrazem na společný brainstorming mám na mysli, že s partnerem nebudeme hned hledat a vyžadovat řešení, spíše budeme objevovat nové téma a hledat porozumění. Partner tak může být uvolněnější a více ochotný se do nepříjemného tématu pustit.
Vybavíte si některé z mýtů, které se o vztazích šíří ve společnosti? Jak byste je vyvrátila?
Myslím, že jedním z častých mýtů je přesvědčení, že hned při prvním setkání s novým člověkem musí vzniknout „chemie” nebo přeskočit jiskra. Pro perspektivní začátek vztahu postačí, když je mi druhá strana alespoň něčím sympatická – ať už je to úsměv, chování k druhým, svými zájmy, nebo i vzhledem. Další propojení a sympatie narůstají společným zájmem o druhého, tedy aktivně se o druhého a se zvědavostí zajímat, domluvit si schůzku, kde je pro mě setkání bezpečné. Například při chůzi vedle sebe se někomu snáze rozvíjí rozhovor než v sedě naproti sobě. A pomyslná chemie nebo pocit napojení může přicházet postupně, jak budu nového člověka poznávat, a také společnými zážitky. Zájemcům o seznámení přeji, ať jsou motivováni zvědavostí o nového člověka a daří se jim tvořit prostředí s laskavostí a zájmem.
Zdroj: Autorský rozhovor
$content$