V životě mohou přijít zlomové okamžiky, které nám najednou převrátí život vzhůru nohama. Své o tom ví Alice Karmašová, kterou většina lidí neosloví jinak než Alisha a která má dnes díky jednomu takovému zlomovému okamžiku úspěšný blog o vaření. Jaká byla její cesta? Jaké jsou rozdíly mezi životem v Dánsku a v České republice? A kam až se se svým vařením může dostat neprofesionální kuchařka?
Víme o tobě, že jsi odmala měla více než kladný vztah k jídlu a vaření. Pamatuješ si, co byly tvé první kulinářské výtvory?
Maminka mi říkala, že jen co jsem začala chodit a ještě jsem ani pomalu nemluvila, tak jsem si sama chystala večeře. V té době to samozřejmě byl jen rohlík a k tomu jsem přikusovala kus sýru nebo salámu. Ale kdo mne zná, tak ví, že jsem velkou milovnicí vajíček a co si pamatuji, tak jsem již ve školkovém věku doma kouzlila s vajíčky na milión způsobů.
Od povolání kuchařky tě rodiče odradili a tvá cesta vedla úplně jiným směrem. Prozradíš našim čtenářům, co jsi vystudovala a co bylo 10 let tvou profesí?
Co mi moje paměť sahá, tak jsem se vždy chtěla stát kuchařkou, ale rodiče mě od toho odrazovali, že se svojí relativně drobnou postavou spadnu do hrnce s gulášem někde ve školní jídelně a utopím se v něm. (smích) Takže při výběru střední školy jsem zvolila gymnázium a následně vysokou školu zaměřenou na podnikový obchod, finance a vedení firem nad 250 zaměstnanců.
Po vysoké škole jsem nastoupila do společnosti, ve které jsem setrvala 10 let a postupně jsem se z pozice personalistky vypracovala na zástupce představenstva/CEO a v největším rozpuku řídila chod firmy s 50 zaměstnanci pracujícími ve dvousměnném provozu. Současně jsem pro jednu brněnskou marketingovou a PR agenturu organizovala eventy a nejrůznější vzdělávací a rozvojové výcviky.
Co bylo zlomem, kdy sis řekla, že tudy cesta nevede, a který také vedl k založení tvého blogu?
Před 4 roky mi vážně onemocněla maminka, a to byl pro mě opravdu zlomový okamžik. Člověk se začne zamýšlet sám nad sebou. Zdraví máme pouze jedno! Několik let jsem pracovala opravdu na 150 % bez dovolené a milující partner, co vás tak bezmezně podporuje, také nemusí být navždy. 3 roky jsme žili na dálku střídavě v Česku a Dánku. Do toho se blížily moje „kristova léta“ a 10leté výročí mého pracovního působení v jedné firmě. A tak jsem si k tomuto pracovnímu výročí a těm 33. narozeninám nadělila výpověď a rozhodla se trošku zvolnit, trávit více času v Dánsku, kde můj partner dlouhodobě pracoval, začít koordinovat více sebe než zaměstnance, brát projekty, co mě baví, a především začít vařit a zkoušet různé food pokusy, na které jsem opravdu poslední roky neměla čas.
Nejprve jsem občas nějakou tu fotku svého výtvoru dala na svůj osobní facebookový profil. Najednou začali psát a volat kamarádi, ať pošlu recept a poradím, jak něco uvařit apod. Jednoho rána mi můj partner říká: “A proč nezačneš psát blog? Ať ty recepty nemusíš holkám vysvětlovat po jednom, stejně ses chtěla učit dělat weby a grafiku.“ Tak jsem se nad tím zasmála a šla chystat snídani – zapečené avokádo s vejcem. Toto avokádo jsem vyfotila a dala na svůj osobní facebookový profil. V půlce snídaně mi volá kamarádka. Než jsem stačila říct ahoj, tak na mě vychrlila, jak to zapečené avokádo vypadá úžasně a ať ty svoje recepty začnu sepisovat a dávat někam na blog. A tak u nedělní snídaně vznikla myšlenka vytvořit blog.
Pocházíš z Brna, ale 3 roky jsi žila v Dánsku. Prožívala jsi tam zezačátku nějaký „kulturní šok“? Jaké jsou největší rozdíly mezi životem v České republice, na jižní Moravě, a v Dánsku?
Musím se přiznat, že šok jsem měla opravdu obrovský. Jsem beran, temperamentní, plná energie, komunikativní, všude je mě slyšet, mám ráda barvy, smích, slunce, teplo, takže bych se spíše hodila někam do jižních států, a najednou jsem se ocitla ve Skandinávské zemi, kde téměř každý den prší, nonstop fouká vítr, lidé nosí nevýrazné oblečení, neusmívají se, jsou sociálně odtažití, uzavření, klidní a tiší. Takže já tam byla jak pěst na oko. (smích)
Na chodbě se lidé nezdraví, pejskaři si na ulici nepovídají, děti si společně na pískovišti nehrají. Dánové jsou velice uzavření a kladou důraz především na rodinu. Většina rodin společně každý večer večeří, což se mi velice líbí. Když už vás pustí mezi sebe, tak vás berou de facto jako součást své rodiny. Nějaký čas mi trvalo, než jsem si na tento životní styl zvykla, ale nakonec jsem mu přišla na chuť, zklidnil mě, zharmonizoval a vlastně upevnil i náš vztah s partnerem. Dánsko nás naučilo, že máme žít pro sebe, užívat si sebe navzájem, že nemusíme být každý večer někde s kamarády, že je důležité to MY. V Dánsku lidé spolu opravdu žijí – ne jen vedle sebe, jak je to mnohdy u nás.
A co srovnání zdejší a tamější kuchyně? Tradiční česká kuchyně je známá jako hodně těžká a tučná, jak je to s tou dánskou?
Dánsko je jeden z největších producentů vepřového masa a brambor v Evropě, takže jejich národní a zároveň typické vánoční jídlo je vepřová prorostlá pečeně nebo masové kuličky, krémová hutná omáčka a brambory, ale to jí většinou opravdu jen jako sváteční jídlo.
Obecně je dánská kuchyně velice lehká a zdravá – konzumují hodně ryby, zeleninu, žitné semínkové chleby. Jejich snad nejoblíbenější jídlo je Smørrebrød neboli takový náš obložený chlebíček, ale v mnohem zdravější podobě. Je to plátek žitného semínkového lisovaného chleba často s marinovanou rybou nebo krevetami, vajíčkem a spoustou zeleniny a klíčků.
Co mě velice překvapilo, že v takové sychravé zemi nemají tradici polévek, které by je zahřály. Ba naopak jedí studená jídla a jsou velcí milovníci zmrzliny i v zimě.
Zpět do Česka, protože aktuálně žiješ opět v Brně. Věnuješ se nyní vaření a své online tvorbě s ním spojené už na plný úvazek, nebo se stále nějakým způsobem pohybuješ i ve svém původním oboru?
Já jsem prostě, jak říkají moji kamarádi, „turbomyš“ a stále se snažím skloubit svoji práci, vaření a blog dohromady. Mohla bych se již pouze věnovat vaření a všemu s tím spojenému, ale já jsem prostě workoholik a svoji práci miluji, takže opět jedu na 150 % a pracuji de facto 7dní v týdnu. Naštěstí pracuji sama na sebe, takže mám větší prostor a volnost si práci, schůzky a vaření plánovat podle sebe.
Na co všechno se na svém blogu zaměřuješ? Jaké rubriky u tebe najdeme?
Motto mého blogu je S Alishou v kuchyni, aneb zdravější vaření s radostí a bez stresu. Snažím se vařit relativně jednoduché recepty, které jsou hotové do cca 30 minut, ale i přesto chutnají výborně, zdravějším způsobem. Snažím se dělat nekomplikované věci, které opravdu zvládne každý doma.
Zároveň mám rubriku JAK NA TO, kde lidem radím různé zlepšováky do kuchyně – jak rychle vypeckovat třešně, jak uchovat přes zimu ovoce, aby neztratilo vitamíny, a podobně.
Dále pro své sledující dělám recenze podniků převážně v Brně a okolí a dávám tipy na produkty, které ráda používám.
Před rokem jsme si pořídili fenku japonského plemene Shiba Inu neboli „lišku“, takže své sledující bavím i příhodami o ní.
Co tvé čtenáře a sledující u tebe baví nejvíce a je to zároveň to, co tebe baví nejvíc tvořit?
Moji sledující milují moje „blbuvzdorné recepty“ – není to myšleno ve zlém, ale jsou to prostě jednoduché recepty, které zvládne každý, ze základních surovin, a přitom chutnají výborně. Většina foodblogerů se zaměřuje pouze na exotické nebo složité recepty, ale jejich jídla si většina lidí doma vůbec neuvaří.
V jednoduchosti je krása, a na to já sázím a mým sledujícím se to líbí.
Neuniklo nám, že jsi jediným neprofesionální kuchařem, kterému zveřejňuje recepty Lidl. Jak ses dostala k této spolupráci a spolupracuješ také s nějakými dalšími weby nebo například magazíny?
Když jsem se přestěhovala do Dánska, tak jsem byla nadšená, že je i tam Lidl, takže můžu vařit ze stejných surovin a sledující budou vědět, co si přesně nakoupit. Akční týdny a produkty jsou naprosto stejné jak v České republice, tak i v Dánsku. Akorát v Dánsku jsou o zhruba 2 týdny dříve, a tak jsem vždy něco uvařila a zveřejnila s dvoutýdenním předstihem. Toho si všimla slečně z marketingu Lidlu a napsala mi, jak je to možné a že se jim líbí moje rychlé snadné recepty. Slovo dalo slovo a začali zveřejňovat mé recepty.
Spolupracuji i s dalšími velkými klienty, pro které vymýšlím recepty a fotím, ale bohužel s většinou mám uzavřenou smlouvu, že nebudu sdělovat, že jsou to moje výtvory, protože chtějí, aby si recepty sledující spojovali výhradně s jejich značnou a ne s blogerem.
Vnímáš slovo „neprofesionální“ jako nějaké stigma nebo něco, kvůli čemu by na tebe mohlo být nahlíženo negativně? Myslíš, že je konkrétně v tomto oboru důležité vzdělání?
Vzhledem k tomu, že se roky pohybuji i v HR oboru, tak mě to absolutně neuráží, jelikož z vlastní zkušenosti vím, že mnohdy lidé, kteří právě daný obor nevystudovali, dokážou být v dané oblasti mnohem šikovnější a kreativnější, jelikož do toho dávají srdíčko a elán, protože dělají to, co je baví.
Bohužel je pravda, že jsem se již mnohokrát setkala s tím, že na mne zvláště profesionálové pohlíželi a hodnotili mne negativně. Proč jim nějaká inženýrka leze do řemesla… ale já jim místo nechci zabírat, jen se prostě s lidma dělím o to, jak doma vařím já a možná to nemá správný „technologický“ postup, ale důležité je, že podle mě lidé doma vaří a chutná jim to!
Někteří naši čtenáři tě možná zaregistrovali v pořadu Snídaně s Novou. Kdy a jak přišla tato příležitost?
Já miluji české pečivo – klasický rohlík, chleba, a to v Dánsku prostě neseženete, takže jsem si začala péct pečivo doma. Ale když 2-3x do týdne pečete, tak se vám to nechce dělat v ruce, a tak jsem si řekla, že pokud na blogu dosáhnu 5 tisíc sledujících, což pro mě bylo úplně nepředstavitelné, tak si pořídím svůj životní sen – kuchyňský robot KitchenAid.
A tak jsem si ho koupila. Spousta sledujících mi začalo psát dotazy, které jsem nebyla schopna zodpovědět, tak jsem párkrát napsala do KitchenAid dotaz a postupem času se stala jejich ambasadorkou. No a když ve Snídani s Novou hledali nové kuchařské tváře, tak mne KitchenAid doporučil. Dramaturgyni TV Nova jsem se líbila, a tak jsme podepsali smlouvu na rok a nyní ji prodloužili o další rok, takže se mnou zase budete moci vstávat.
Zaznamenáváš díky tomu, že jsi vidět v televizi, větší ohlasy na to, co děláš, nebo celkově větší zájem o tvou osobu?
Rapidní nárůst sledujících jsem nezaznamenala – ti mi přibývají kontinuálně pozvolna pořád stejně, ale je pravda, že lidé mne poznávají na ulici.
Ohlasy na moje vystupování jsou velice pozitivní – já mám vždy velkou trému a říkám si: “Ježiš, to byla zase ostuda, příště už tam nejdu.” Ale lidé mi píšou krásné zprávy a chválí mě, a to mě velice motivuje.
Díky tomu, že jsem byla na TV Nova, mě pozvali i na Českou televizi do Dobrého rána, které se vysílá z přímo Brna. Byla jsem v porotě konkurence České Miss Look Bella nebo v porotě Gourmet Brno.
Můžeš za sebe konstatovat, že blog, potažmo jakákoliv online tvorba, dokáže člověku otevřít dveře k novým možnostem a může mu přinést úspěch i mimo online svět?
Ano, určitě je to tak. Věnuji se i marketingu, propagaci a správě firemních profilů a některé své klienty jsem potkala právě díky svému blogu. Díky blogu jsem dostala například nabídku být spolumajitelkou jednoho bistra, ale to jsem odmítla, jelikož jsem v té době byla ještě v Dánsku.
Jsi člověk, který si stanovuje konkrétní cíle, nebo vše necháváš tak nějak plynout? Kde sebe a své vaření vidíš za 5 let?
Dříve, než maminka dostala rakovinu a já jsem odešla do Dánska, jsem měla jasně stanovené cíle snad na každý měsíc – byla jsem na sebe opravdu velice tvrdá, ale bohužel některé cíle nevyšly a já se pak trápila, nespala a cítila se neschopná… Některé věci jsou někde mezi nebem a zemí a nelze je ovlivnit. Je důležité si stanovovat cíle, ale smysluplné, a hlavně dosažitelné, které vám budou dělat radost.
Ráda bych vydala kuchařku a naučila co nejvíce lidí, aby se nebáli vařit a přestali kupovat polotovary a vařili si doma.
Na závěr si nemůžeme odpustit otázku týkající se našeho projektu. Jak dlouho znáš BloggersRE a jak ses o tom, co děláme, dozvěděla?
Váš web sleduji a čtu přibližně 2 roky – je úžasné, jak spojujete lidi, kteří dělají to, co je baví a co milují. Když jsem žila v Dánsku, tak jsem se kamarádila s Českou miss a youtuberkou Jitkou Nováčkovou, která mě na váš web upozornila.
$content$