Stala se Ženou roku 2024, ale myslí si, že tuto cenu nezískala. Podle ní ji totiž získalo téma, které otevírá nezisková organizace M.arter, jejíž je zakladatelkou. Andrea Bohačíková již několik let intenzivně pracuje na tom, aby motto rodičovská není brzda, když nechcete, bylo zcela platné. Jak se jí to daří? Jakým způsobem zasáhla do flexinovely zákoníku práce? A poskytne druhý ročník konference Ženy zítřka v pátek 23. května přesný recept na to, jak z Česka udělat zemi pro rodiče?
Kdybys mohla vypíchnout jen tři úspěchy, kterých M.arter za poslední rok dosáhl, jaké úspěchy by to byly a proč?
Poprvé jsme uspořádali vlastní konferenci Ženy zítřka, a rovnou jsme z ní udělali otevřenou platformu pro rodiče, firmy i odborníky. Letošní ročník nese název Jak udělat z Česka zemi pro rodiče a jsem hrdá, že jsme vytvořili prostor, kde se o rodičovství, kariéře i rovnosti nemluví potichu, ale nahlas a systémově.
Pak jsme spustili podnikatelský akcelerátor Ženy na startu – první podnikatelský akcelerátor v Evropě zaměřený výhradně na mámy a budoucí mámy. Vznikl z jednoduché statistiky. Více než 70 % žen v ČR začíná podnikat právě během mateřské nebo rodičovské dovolené. Tak jsme jim vytvořily prostor, nástroje a podporu. A vznikají z toho neuvěřitelné příběhy. Třeba Hanka, která postavila „ekosystém kytek“ kvůli své mamince. Nebo druhá Hanka a její projekt Stříbrná generace. Což je něco jako M.arter pro seniory. Anebo Lenka, která vyrábí „hračky na věčnost“ – dřevěné hračky, které zůstávají v rodině jako designový prvek.
Ty sama ses v uplynulém roce stala Ženou roku. Co pro tebe toto ocenění znamená?
S velkou pokorou si myslím, že tu cenu jsem nezískala já. Získalo ji téma, které M.arter otevírá. Získaly ji všechny ženy, které každý den dokazují, že sladit rodinný život a kariéru jde – když se pár věcí změní. Když je prostředí vstřícnější, když mají kolem sebe podporu, když se nebojí být samy sebou.
Ocenění Žena roku 2024 pro mě není cílová páska. Je to další milník na cestě, která má mnohem hlubší smysl. A je to zároveň vzkaz, že téma negativních dopadů rodičovské dovolené, které bylo dlouho na okraji zájmu, začíná být vidět, slyšet a být bráno vážně. Sledujte nás dál – v M.arter máme velké cíle a chuť posouvat hranice ještě dál.
A co to znamená pro mě osobně? Dalo mi to sílu. Sílu pokračovat, i když se pořád někdy vidím jako ta „bláznivá holka“, která před šesti lety řekla: „Rodičovská není brzda, když nechcete.“ A začala krok za krokem stavět ekosystém nástrojů podpory a změny.
Tohle ocenění je pro mě motivací. Ještě víc pracovat, ještě víc podporovat, ještě víc mluvit nahlas. Ne kvůli sobě, ale kvůli všem, které se na tuhle cestu teprve vydávají. Tohle ocenění je pro mě motivací pokračovat ve vyšších úrovních. Dělat víc, říkat věci napřímo, nahlas, posouvat téma dál. Ne proto, abych stála vepředu jako ta Žena roku, ale aby se za mnou nemusely prodírat ty, které se na tuhle cestu teprve vydávají.
Do soutěže tě přihlásila tvá maminka, kterou jsi, dle svých slov, vždy vnímala jako silnou a nezávislou ženu, inspiraci. Díky čemu konkrétně?
Ano, tou první ženou, ke které jsem vzhlížela, byla moje maminka, jak už to bývá. Moje maminka je žena, která vždy rozzářila místnost, uměla najít řešení, pomoci, podpořit, říci ta správná slova. Dalo by se říci, že byla freelancer v době, kdy toto slovo ještě ani neexistovalo. Uměla si práci zařídit po svém, skloubit ji s rodinou, a přitom neztratit samu sebe.
Tvá maminka se stala maminkou v dost jiné době. Dokážeš srovnat výzvy, které stály před její generací a které stojí před generací dnešních maminek?
V mnohém to měla těžší bez technologií, bez flexibility na trhu práce, s jasně danými očekáváními, jak má máma „vypadat“ a co má „obětovat“ a jak má fungovat rodina. Byla to doba, kdy se mateřství často rovnalo úplnému upozadění sebe sama a nalinkovanému plánu. Přesto ten plán neuvedla v život.
Na druhou stranu, její generace žila v prostředí, kde byly věci víc předvídatelné. Měli méně možností, ale o to jasnější rámec. Dnešní maminky mají na papíře víc svobody, ale také víc tlaku. Můžeme pracovat, podnikat, cestovat, růst… ale zároveň se od nás očekává, že budeme dokonalé mámy, partnerky, profesionálky i ženy. A to najednou. Bez pádu a s úsměvem.
Rozdíl je i v tom, že dnes se konečně začínáme bavit o systémových změnách, otevřeně, nahlas, a hlavně společně. To je velký posun. A to, že dnešní mámy mají víc možností, neznamená, že to mají jednodušší. Jen jiné. A každá generace si zaslouží uznání za to, co nesla i co otevřela té další.
V čem je situace naopak podobná, nebo dokonce stejná?
Navzdory době zůstává stejné jedno: tlak na ženy, aby všechno zvládaly, ideálně bez řečí. Aby fungovaly doma, v práci, s úsměvem, a všechno, co potřebují samy pro sebe, si zařídily bokem. A stále platí, že mateřství není vnímané jako kompetence, i když ve skutečnosti je.
Upřímně čekám, co udělá přicházející generace. Protože cítím, že už tenhle obraz žít nechce – a dává to jasně najevo. A právě v tom vidím naději.
M.arter existuje od roku 2019. Jaký vývoj pozoruješ za tu dobu a do jaké míry na něj měla vliv vaše činnost?
Když jsem s M.arter v roce 2019 začínala, neslyšela jsem jen podporu. Byli kolem mě lidé, kteří říkali „super, to udělej“, ale stejně tak i hlasy, které tvrdily: „Tohle nikdy fungovat nebude. Matky se nebudou zajímat o svůj růst. Zajímají je jen děti.“
Dnes, po šesti letech, vidím, že se leccos posunulo. Ne díky náhodě, ale díky tomu, že jsme se do toho pustily, s racionalitou a daty, naplno. Přinesly jsme do Česka úplně nový obor management rodičovské dovolené. Otevřely jsme témata, o kterých se tehdy veřejně nemluvilo. A začaly ho pojmenovávat přesně a nahlas – ve firmách, v médiích i ve státní správě. Pro mě osobně jako introverta to byla výzva.
Jsem ráda, že se dnes o rodičovství, flexibilitě nebo nerovném přístupu mluví otevřeně. Že se přidávají další iniciativy. Že jsme připomínkovali tři zákony. A hlavně že vidíme, že tohle téma chtějí řešit i muži – nejen ženy. To není téma „žen proti mužům“. Je to téma rodičů a lidí, kteří chtějí pracovat a žít – proti systému, který s nimi zatím moc nepočítá. A ne, děti nejsou problém. Problém je prostředí, které rodičům dává jasně najevo, že s nimi nepočítá. A to měnit chceme. A budeme.
Aktivit už máte na svém kontě opravdu spoustu – mentoring program, videokurzy a webináře, copywriting program, podnikatelské programy… Víte přesně, kolik žen už vám „prošlo pod rukama”?
Ano, vím. K dnešku 5 405 žen a více než 4 500 zaměstnanců ve firmách. Ale pro nás to nejsou čísla do výroční zprávy. Jsou to konkrétní lidi, kteří se rozhodli něco udělat jinak, změnit svůj život, být proaktivní, a to je hodně důležité.
Například Martina, máma samoživitelka, se po rodičovské dovolené měla vrátit do původního zaměstnání, ale její pozice byla obsazena. Během rodičovské si přivydělávala jako výživová poradkyně s kurzy vaření, ale nebyla si jistá, zda by její podnikání uživilo ji a její dceru. Díky našemu programu Restart kariéry pro samoživitele, který podporuje Heineken Česká republika, získala sebedůvěru a rozhodla se věnovat svému podnikání naplno. Program jí pomohl uvědomit si své silné stránky a naučil ji, jak je lépe využívat ve svém podnikání. A takových příběhů je spousta. To je, proč to děláme.
U zmíněných podnikatelských programů bych se ráda ještě zastavila. Na aktuální data, že je v ČR pouze 30 % podnikatelek, což je podprůměr EU, M.arter reagoval spuštěním už zmíněného akcelerátoru Ženy na startu, který skončil letos v březnu. Jak akcelerátor probíhal a máte informace o tom, jak si jeho účastnice vedou dál?
Do akcelerátoru Ženy na startu nastoupilo 28 žen a půl roku makaly. Prošly 16 moduly. Vzdělávání probíhalo online a měly k ruce ty nej nej experty z různých oborů. Networkingy zažily naživo. Stejně jako jeden nabušený den plný zpětné vazby, mentoringu a inspirace v Praze. Fakt makaly. Na začátku měly jen nápad – někdy úplně bláznivý, jako byl kdysi M.arter. Dnes má 26 z nich reálný byznys, který běží, roste a dává smysl.
Napojily jsme je na lidi, co jim můžou pomoct, otevřely dveře, které by možná samy těžko hledaly. A víte co? S mnohými se potkáme 23. května na konferenci Ženy zítřka. Protože M.arter nejsou jen kurzy a čísla v tabulce. M.arter je komunita, vztahy, podpora a růst, který je vidět a má dopad. S vítězkou akcelerátoru, Hankou, si můžete poslechnout náš podcast Rodičovská není brzda a příběhy dalších si můžete přečíst u vás v GrapesMag.
Podnikání je cesta, kterou se ženy-matky stále častěji vydávají, aby vyřešily svou komplikovanou pozici na pracovním trhu. Když jsi pro náš magazín poskytovala rozhovor před rokem, zmiňovala jsi, že v roce 2021 bylo na pracovním trhu jen 5,8 % částečných úvazků, v roce 2022 pak 6,2 %. Tato čísla už se ale změnila. Jak?
Bohužel se situace za poslední rok příliš nezměnila. V roce 2024 nabízelo částečné úvazky pouze 6,9 % zaměstnavatelů, což je sice mírný nárůst, ale stále hluboko pod potřebami rodičů. V porovnání Estonsko 14,5 %, nebo 42,8 % Holandsko. Nezaměstnanost matek dětí do šesti let se drží stále velmi vysoko, a to kolem 60 %. A to i přesto, že se o téma flexibility a sladění práce a rodiny mluví čím dál víc.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ŽENY STÁLE MUSÍ ŘEŠIT SKLOUBENÍ RODINY S KARIÉROU VÍCE NEŽ MUŽI, NOVÝ AKCELERÁTOR ŽENY NA STARTU AWE JIM MÁ DÁT ŠANCI NA OBOJÍ
Co vše lze z tohoto vývoje vyvozovat? Lepší se pro ženy všeobecně podmínky na pracovním trhu?
Ten nárůst je fajn, ale nijak závratný. Může za něj třeba sleva na pojistném pro zaměstnavatele nebo větší povědomí o tom, že práce a rodičovství se nemusí vylučovat. Ale pořád tu máme hluboko zakořeněné představy o tom, jak má „správná“ matka fungovat. A ty se automaticky promítají i do přístupu zaměstnavatelů. Ženy jsou často vnímané hlavně jako pečovatelky. Ne jako profesionálky, expertky, lidi s potenciálem. A když k tomu přidáme fakt, že rodičovskou dovolenou u nás dlouhodobě bere jen 1,7 % otců (cca 5 200 mužů ku 450 000 žen na mateřské a rodičovské), je jasné, že rovnost ve sdílení péče a práce je stále spíš přání než realita.
V M.arter dáváme rodičům, matkám nástroje, aby na trhu práce uspěly, stejně jako měníme přístup firem k rodičovství, školíme manažery, HR pracovníky, a pomáháme nastavit prostředí tak, aby se lidé mohli vracet do práce, aniž by museli obětovat polovinu svého života. Neřešíme jen benefity, ale to, jak vypadá každodenní praxe. Protože právě v ní se to láme.
Pracovní trh je jedna věc, ve hře jsou ale i další faktory. Jak je to aktuálně například s počtem míst ve školkách a co s tím lze dělat?
Dostupnost školek je pořád obrovské téma. V některých regionech je situace lepší, ale celkově kapacity nestačí, a to hlavně pro děti pod tři roky. Rodiče často nemají kam dítě dát, i kdyby chtěli pracovat, systém jim místo podpory hází klacky pod nohy. Přesně toto téma už dva roky řešíme v projektu, kde se spojují všichni hráči, kteří do toho mají co říci a přinést.
Od 1. května 2025 také začal fungovat nový model tzv. sousedských dětských skupin. Umožňuje pečovat v domácím prostředí až o čtyři děti, včetně vlastních. Cílí hlavně na rodiny, které nevyužívají klasické školky – ať už kvůli nedostatku míst nebo jiným potřebám. Super je, že ten, kdo pečuje nevypadává z trhu práce, a ten, kdo využívá jeho péče také ne. Tento model je srdeční záležitostí, na které jsme skoro tři roky pracovaly.
Už 1. června 2025 vstoupí v platnost flexinovela zákoníku práce. Jak ses ty sama podílela na její podobě? Kdo vše má vlastně možnost do legislativy ČR nějak zasáhnout a jak?
Flexinovela byla už třetí zákon, ke kterému jsem mohla dávat připomínky a podněty. Reálně jsem seděla u mnoha stolů, kde se řešilo konkrétní znění paragrafů a hájila jsem potřeby lidí, kteří každý den řeší, jak sladit práci a rodinu. Mluvila jsem za naši komunitu M.arter, která dnes sdružuje přes 20 000 proaktivních rodičů z celé ČR.
Do legislativy může mluvit víc lidí, než se možná zdá. Pokud máte co říct a víte jak, můžete využít připomínková řízení, expertní skupiny – nebo prostě zvednout telefon, domluvit si schůzku a vysvětlovat, proč je potřeba něco změnit. Není to snadné. Chce to trpělivost, tah na branku a čas. Ale jde to.
A upřímně? K prvnímu zákonu jsem byla přizvána před skoro třemi lety. Nepřišla jsem si o to říct. Ale když ta možnost přišla, vzala jsem ji vážně. A od té doby už vím, že když chceme něco změnit, musíme být slyšet tam, kde se rozhoduje.
Co bude flexinovela v praxi znamenat pro ženy-matky?
Díky flexinovele budou mít firmy povinnost držet konkrétní pozici pro rodiče až do dvou let věku dítěte. Pozitivem je zákaz sjednávání doložek mlčenlivosti ohledně výše platu. Připravujeme se také na transpozici evropské směrnice o transparentním odměňování. Pracovní trh musíme změnit od základu, proto jsem ráda, že se klade větší důraz na rekvalifikace. Právě vzdělávání je tím palivem, které nás pohání, abychom se dokázali uplatnit v životě i v práci.
Ještě předtím, než flexinovela vstoupí v platnost, proběhne druhý ročník konference Ženy zítřka, tentokrát s podtitulem Jak udělat z Česka zemi pro rodiče. Je určena pouze pro ženy? Kdo by se jí měl zúčastnit?
Konference Ženy zítřka možná podle názvu působí jako akce pro ženy, ale není. Podtitul Jak udělat z Česka zemi pro rodiče? mluví za vše – tohle se týká úplně všech, kdo chtějí, aby tu bylo líp nejen dětem, ale i těm, co je vychovávají. Je to o rodičích. O firmách. O tom, jak má vypadat Česko, kde se dá normálně žít i pracovat, když máte děti. A to se týká každého, kdo s tím má co do činění, tedy skoro všech.
Zveme všechny, kteří chtějí rozumět, jak rodičovství ovlivňuje pracovní trh, ekonomiku i každodenní život. A kteří místo nekonečných diskusí hledají cestu, jak něco konkrétně změnit. Nečekejte panely a přednášky plné frází. Přijdou lidé z praxe, ukážeme, co funguje, co ne a co se s tím dá dělat. Chceme, aby si každý odnesl něco, co může druhý den použít.
Na konferenci kromě tebe samotné vystoupí také, Anna Kovačič, Klára Šimáčková Laurenčíková, Tomáš Ervín Dombrovský, Helena Horská, Jiří Doležal a Michaela Aira a Peter Olah. Proč právě oni? Podle čeho jste v M.arter vybíraly řečníky?
Musím přiznat, že tuhle otázku jsem ještě nikdy nedostala. Ale líbí se mi, protože přesně vystihuje, že tohle není „běžná konference“. Ženy zítřka jsme poskládali jako šňůru perel – kde každá část, každý řečník přináší jiný pohled, ale dohromady vedou k jednomu cíli: Jak udělat z Česka zemi pro rodiče.
Začneme fakty. Tomáš Ervín Dombrovský, analytik Alma Career, otevře téma tím, kde dnes v Česku opravdu jsme. Pak naváže expertní panel s Klárou Šimáčkovou Laurenčíkovou, zmocněnkyní vlády pro lidská práva, která dala konferenci také svou záštitu, Helenou Horskou, ekonomkou a členkou ekonomické rady vlády, a se mnou, kde rozebereme systémové příčiny a možnosti změn.
Následovat budou konkrétní příklady z firemního prostředí, ale i pohled rodičů 21. století – včetně otců, kteří už nechtějí být „jen ti, co nosí domů výplatu“. Přijde i prvek seberozvoje a hranic, protože to k životu (a přežití) v tomhle systému taky patří. A nakonec se podíváme na jednu z nejohroženějších skupin, samoživitelky a samoživitele, jejichž počet v Česku skokově roste.
Konference je hybridní, můžete přijít osobně do Prahy nebo se připojit odkudkoliv online. Díky podpoře generálního partnera akce, Heineken, je vstup symbolický a pro samoživitele úplně zdarma.
A proč tito řečníci? Protože každý z nich má co říct k jedné části té mozaiky. A protože nejsou jen experti na papíře, ale lidé, kteří vědí, o čem mluví a proč.
Můžeš nám slíbit, že se na konferenci dozvíme přesný recept na to, jak udělat z Česka zemi pro rodiče?
Slíbit můžu jedno: že recept na konferenci nevydáváme, ale budeme ho spolu vařit. Protože jednoduchý návod neexistuje. Ale existují ingredience: data, zkušenosti, know-how a metodiky M.arter, odvaha říkat věci nahlas, ochota měnit systém a chuť táhnout za jeden provaz. A právě tohle všechno na konferenci Ženy zítřka najdete. Takže jestli čekáte hotové řešení v pěti bodech, zklamu vás. Ale pokud chcete být součástí té změny, pochopit, co brání rodičům v Česku dle své volby a co s tím může každý z nás udělat, tak tohle bude vaše místo.
Zdroj: Autorský rozhovor, M.arter
$content$