Je český interiér stále synonymem pro bílé stěny, neutrální tóny a opatrnost, nebo se konečně učíme experimentovat? Podle interiérové designérky Anny Karan se naše bydlení v posledních letech výrazně proměnilo. Sociální sítě nám otevřely dveře ke světovému designu, zároveň ale přinesly riziko uniformity. Dnes proto stále více hledáme způsob, jak vytvořit domov, který nebude jen dokonale sladěný, ale především osobitý, nadčasový a skutečně náš. Jak se nadčasový interiér pozná? A které vlastnosti by se měl český interiér v příštích letech zbavit?
Když se podíváte na interiéry, které dnes v Česku vznikají, máte pocit, že jsme se už odklonili od tradiční české opatrnosti, nebo je pro nás stále typické držet se při zemi?
Za těch téměř 15 let, co se tvorbě interiérů věnuji, pozoruji obrovský posun. Lidé dnes mají díky sociálním sítím neomezený přístup ke kvalitnímu vizuálnímu obsahu z celého světa. To dávám dává klientům odvahu toužit po neotřelých solitérech a chtít domov, který má skutečný příběh, ne jen katalogový vzhled.
S jakou představou o „ideálním domově“ za vámi klienti nejčastěji přicházejí? A změnila se tato představa nějak za poslední roky?
Ideální domov je pro mé klienty v první řadě dokonale funkční organismus s dotaženými detaily. Podstata zůstává léta stejná: lidé se chtějí doma cítit bezpečně a příjemně. Dnes však ještě více vnímají, že dotek pravého materiálu jim do života vnáší klid, který v dnešním zrychleném světě všichni tak trochu hledáme.
Když se řekne „konzervativní český interiér”, co si představíte?
Bílé stěny. Jak jednou výstižně řekl můj přítel architekt: „Bílá je základ.“ Pro spoustu lidí je bílý prostor jistotou, ze které pak postupně staví atmosféru pomocí nábytku, kvalitního textilu a doplňků.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ZAPOMEŇTE NA STERILNÍ BÍLOU. V MODERNÍCH INTERIÉRECH SE ČÍM DÁL VÍCE PROSAZUJÍ NOVÉ NEUTRÁLY
Setkáváte se u klientů s obavou z barev, výraznějších materiálů nebo neobvyklých řešení? Co bývá momentem, kdy si dovolí vystoupit ze své komfortní zóny?
Zcela přirozeně má většina lidí tendenci tíhnout k tlumeným, přírodním tónům. Nevnímám to jako blok, ale jako přirozenost.
Když chci klienta posunout dál a navrhnu výrazný prvek, klíčová je absolutní oboustranná důvěra. Klient musí cítit mé přesvědčení a já musím přesně rozumět jeho povaze.
Ráda pracuji s dominantními prvky tak, aby prostor neotravovaly – když vás výrazná akcentní stěna či solitér po letech omrzí, dají se s lehkostí obměnit a celý interiér tím získá druhý dech.
Proč podle vás Češi často dávají přednost neutrálním interiérům? Je za tím skutečně konzervativnost, nebo spíš snaha vytvořit prostor, který bude fungovat dlouhé roky?
Nežijeme ve Španělsku ani v Mexiku. Klima a světlo střední Evropy si přirozeně žádají jemnější, přívětivější odstíny. Podívejte se na fenomenální oblibu skandinávského designu v Česku – sever je nám mentalitou i světelnou atmosférou nesmírně blízký. Není to o strachu, ale o fyziologické potřebě vytvořit si harmonické a uklidňující zázemí.
Jak se pozná, že je interiér nadčasový, a ne jen trendy?
Nadčasový interiér poznáte tak, že stárne do krásy spolu se svým majitelem. Je navržený na míru jeho životnímu rytmu, zvykům i emocím. Pokud slepě podlehnete trendy vlnám, individuality nikdy nedosáhnete. Trendy přicházejí a odcházejí s každou sezónou – je to marketingový kolotoč značek. Skutečný luxus a nadčasovost spočívají v tom, že prostor neztrácí svoji duši ani po 10 letech.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: KDE KONČÍ NADČASOVOST A ZAČÍNAJÍ TRENDY: ZJISTĚTE, JAK VYBÍRAT BARVU A STYL, ABY INTERIÉR NEZEVŠEDNĚL
Jakou roli podle vás aktuálně hrají sociální sítě? Inspirují se Češi především ze zahraničí, nebo sítě naopak způsobují, že začínáme všichni bydlet podle stejných pinterestových a instagramových vzorců?
Role sociálních sítí je obrovská a má své světlé i stinné stránky. Pouze menší část klientů má nacestováno a zná architekturu z reálného prostoru. Čím dál častěji za mnou lidé přicházejí s konkrétními nástěnkami z Pinterestu a chtějí „kopii”. Úkolem architekta pak je tyto vizuální sny rozklíčovat, očistit od uniformity a zasadit je do reálného kontextu jejich vlastního života.
Je dnes podle vás větší zájem o interiér, který něco vypovídá o osobnosti svého majitele, nebo stále převažuje představa, že domov má být především neutrálním prostředím?
Osobnost majitele vtisknu do interiéru vždy, i kdybychom pracovali s tou nejčistší paletou barev. Životní styl advokáta, špičkového sportovce nebo rodiny se třemi dětmi vytvoří úplně jiné dynamické síly v prostoru. Dům má být zrcadlem toho, kým jste, ne sterilním showroomem.
Ve vašem přístupu hraje roli také umění a nabízíte art home staging. Proč podle vás právě umělecké dílo dokáže interiér tak zásadně proměnit?
Originální umělecké dílo dává prostoru neopakovatelný charakter, duchovní rozměr a intelektuální hloubku. Žít v prostředí obklopeném předměty, které mají svůj vlastní příběh, historii a energii, vás každodenně kultivuje a nabíjí. Umění udělá z obyčejných čtyř stěn skutečný domov.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: DOST BYLO INTERIÉRŮ JAKO Z KATALOGU: TRENDY NÁBYTKU SE V ROCE 2026 VRACEJÍ K NOSTALGII, TEPLU I OSOBNÍM PŘÍBĚHŮM
Které stereotypy o českém bydlení podle vás právě mizí?
Lidé si konečně uvědomují, že kvalitní vnitřní prostředí, ve kterém tráví většina svého času, má přímý vliv na jejich zdraví, psychiku i kvalitu života, a to vede k tomu, že do interiérů více investují.
Vidíte u mladší generace větší ochotu experimentovat? A pokud ano, v čem se její přístup k bydlení nejvíce liší od předchozích generací?
Mladá generace má úžasnou touhu objevovat. Mnohem více ji baví textury, odvážné kombinace povrchů a neobvyklých materiálů – celý koncept často stavíme právě na jednom výrazném materiálovém detailu. Starší generace přemýšlí primárně přes praktičnost a funkci.
Jaký trend v interiéru podle vás Češi přijímají překvapivě rychle a u čeho naopak ještě stále váhají?
Fascinuje mě, jak rychle jsme přijali zaoblené tvary – obroušené rohy zdí, organické linie i zakulacený nábytek. Smekám před řemeslníky a truhláři, kteří se museli za pochodu naučit náročným technologiím výroby.
A kde naopak narážíme na limity? U textilu a vzorů. Textil je přitom ušlechtilým kabátem celého interiéru. Práce se strukturovanými látkami vyžaduje obrovskou citlivost a vrstvení, a málokdo v Česku dokáže s textilem pracovat s opravdovým mistrovstvím.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: TAJEMSTVÍ NADČASOVÉHO INTERIÉRU: ZJISTĚTE, JAK SI VYTVOŘIT DOMOV, KTERÝ BUDETE MILOVAT DNES I ZA 10 LET
Kdybyste měla českému interiéru připsat jednu vlastnost, které by se měl v příštích letech zbavit, co by to bylo?
Strach z neučesanosti a přespřílišná snaha o vizuální kontrolu. Měli bychom se naučit přijmout patinu, drobnou nedokonalost a přirozený život prostoru. Interiér nemá být nehybné muzeum.
A naopak – co bychom si z českého přístupu k bydlení rozhodně měli zachovat?
Národní autenticitu, respekt k historickým kořenům a řemeslnou poctivost. Miluji, jak Češi dokážou pracovat s původní architekturou, obnovovat historické prvky a propojovat stopy minulosti se současným designem. V téhle pokoře k historii a citu pro autenticitu spočívá naše nejsilnější stránka.
Podle čeho poznáte, že jste navrhla opravdu dobrý domov? Je to fotografie dokonale sladěného interiéru, nebo spíš moment, kdy klient přestane řešit, jak prostor vypadá, a jednoduše se v něm začne cítit dobře?
To se v plné síle dozvíte až s časovým odstupem, většinou tak po půl roce, kdy klient prostor plně zabydlí, prodýchne ho svým běžným životem a interiér se stane jeho přirozeným zázemím.
Nejsilnějším ukazatelem pro mě není dokonale nastylizovaná fotografie pro časopis, ale zjištění, že všechno funguje přesně tak, jak jsme na začátku naplánovali. Když vám klient po měsících napíše, že se mu doma skvěle žije, že každodenní rituály mají svůj ladný rytmus a prostor mu dává energii, to je ten moment. Pocit, že se vám podařilo vnést do něčího života zcela novou kvalitu a hodnotu, je tou největší odměnou mé práce.
Zdroje: Autorský rozhovor, instagramový profil Anny Karan, instagramový profil KARAN-interior
$content$