Středa 22.05.2024
„Řemeslu je potřeba věnovat 10 tisíc hodin, abychom byli úspěšní,“ zastává Bára z Nikolajky
Fotografie: Se souhlasem Barbory Svrčinové a fotografky Kateřiny Moravcové
INTERVIEW

„Řemeslu je potřeba věnovat 10 tisíc hodin, abychom byli úspěšní,“ zastává Bára z Nikolajky

S pomocí tužky v ruce a přirozeného talentu mění prázdné plochy na papíře v umělecká díla. Barbora Svrčinová alias Bára z Nikolajky je, jak o sobě sama tvrdí, umělkyní a mámou, co sedí zadkem na několika židlích. Pořádá kurzy krasopísma, tvoří loga i svatební oznámení, ilustruje knihy a v poslední době se navíc začala realizovat v abstraktní malbě. Jak složité je naučit se krasopisně psát, kdo je Bářinou největší inspirací a co je na kreativní tvorbě nejlepší?

Pro koho je vhodný kurz krasopísma?

Řekla bych, že pro každého, kdo si chce sáhnout na krásné řemeslo. Na řemeslo, kterým může obohatit sebe, své okolí i své poznámky v diáři.  

V dnešní době plné technologií je spoustu lidí zvyklých nevzít při psaní tužku do ruky. Dovede se naučit krasopis v rámci tříhodinového kurzu opravdu každý?

Stoprocentně. Úrovně jsou ale po tříhodinovém kurzu různé. Někteří potřebují více času, pravidelnost, aby se do kaligrafie více dostali. Pár vyvolených po kurzu píše skoro jako já. Obecně je mým osobním cílem základního kurzu nadchnout své klienty pro krásné písmo a pro písmo obecně. Moc bych si přála, sny lidé více psali ručně, mám dojem, že ruční písmo člověka šlechtí. 

Jak naučit krasopis někoho, komu úhledné psaní ve škole nikdy nešlo?

Je to dřina, jako koneckonců každá jiná disciplína. Souhlasím s výrokem, že je potřeba řemeslu věnovat 10 tisíc hodin, abychom v něm mohli být úspěšní. U mě tomu nebylo jinak, také jsem hned zpočátku nekrasopsala perfektně. (smích)

Kromě psaní sis v poslední době oblíbila i abstraktní malbu. Baví tě víc klasická kresba, nebo abstrakce?

Baví mě obojí, ale poslední dobou se cítím být ve své kůži mnohem víc se štětcem, plátnem a barvami. Abstraktní malba mi dovoluje vyjadřovat své vnitřní rozmluvy v metaforách. Skrze abstraktní tvary mohu promluvit o tématech, ke kterým těžko hledám slova. Vždy se mi uleví a mohu být 100% autentická.

Fotografie: Se souhlasem Barbory Svrčinové a fotografky Kateřiny Moravcové

Každý kurz se nese v duchu příjemné atmosféry, účastníci popíjí při psaní čaj a poslouchají líbivou hudbu. Při jakých podmínkách a rituálech se nejlépe tvoří nové návrhy a díla tobě?

Pro mě je naprosto stěžejní hudba. Provází mě celým mým životem, a i má minulost byla před vznikem Báry z Nikolajky muzikantská. Než se mi narodila dcera, hrála jsem 22 let na housle a tančila jsem street dance. Bez hudby by nebylo nic, hudba je pro mě vodítko, nositel té správné energie. Mé kolekce jsou většinou provázeny konkrétními playlisty. Když hraje špatná hudba například v restauraci, nemohu se ani najíst.

Ovlivňuje hudba výslednou podobu díla?

Rozhodně! Každé dílo má díky hudbě, kterou během jeho tvorby poslouchám, i danou energii. Často se pak zaposlouchám do textů a najdu slova, která zakomponuji do názvu. Často mám pocit, že je to to ono, co jsem hledala.

Umělců věnujících se krasopisu je dnes celá řada. V čem je podle tebe tvá tvorba jedinečná?

Na to upřímně asi nedokážu odpovědět, ale jsem schopna napsat asi úplně cokoli jakkoli. 

Možná moje originalita spočívá v tom, že nesleduji žádné trendy a nemám čas sledovat ani ostatní krasopisce. Moje písmo nemá žádná omezení ani hranice.

Co máš na kreativní tvorbě nejraději?

Nejraději mám tu svobodu v tom, že mohu pracovat, a zároveň se věnovat své dceři. Že mohu tvořit kdekoli a unikat si do své fantazie kdykoli mě napadne.

Fotografie: Se souhlasem Barbory Svrčinové a fotografky Kateřiny Moravcové

Tvá tvorba je velmi rozmanitá. Pomocí krasopísma píšeš přáníčka, tvoříš abstraktní malby, podílíš se na ilustracích diářů, vzpomínkových deníků a kuchařek. Během prezidentských voleb jsi zahrnula do své tvorby také politiku. Jaké téma bys však ve své tvorbě nikdy nechtěla odrážet a proč? Případně na jakou zakázku bys nikdy nepřistoupila?

Nikdy bych nepřistoupila na zakázku, která by měla někomu ublížit nebo někoho zesměšnit. Nepřijímám ani zakázky typu “Mohla byste to udělat stejně jako na tomhle obrázku z Pinterestu?” Upřímně tomu nerozumím. Momentálně nepřijímám nic, co vím, že mi vnitřně nic nepřinese. 

Kdo je tvou největší inspirací?

Moje maminka za to, jakou mi byla a je mámou a za to, co všechno obětovala, abych mohla dojít až sem. A moje dcera za to, jak důležitou roli hraje po mě boku, za to, jak moc mě umí vrátit do dětství, k barvám a spontaneitě.

V čem shledáváš svůj největší umělecký posun od doby, kdy ses rozhodla věnovat ilustracím a krasopísmu naplno?

Mám takové dva velké milníky, které mou tvorbu protkaly. Prvním z nich je narození dcery. Díky spícímu miminku v prvních pár měsících jsem se měla možnost najednou tvorbě věnovat naplno a dostala několik důležitých zakázek. 

A druhý milník byl rok 2020 počínaje ztrátou blízkého člověka a téměř uměleckým vyhořením a vyčerpáním z nedostatku spánku konče. V tomto roce jsem cítila potřebu kreslit se zavřenýma očima, abych pronikla hlouběji sama do sebe a do roka přišla abstraktní malba, která mě z tohoto temnějšího období vytáhla.

Co bys doporučila začínajícím umělcům?

Tvořte srdcem, bez podmínek a bez očekávání. To ostatní přijde samo.


Instagram | Web

Napsat komentář