Již za svou bakalářskou práci Tramvaj pro Prahu získala mnohá ocenění a tramvaj, T3 Coupé, nakonec opravdu uskutečnila. Anna Marešová je česká produktová designérka, která ze své diplomové práce vybudovala úspěšnou firmu Whoop·de·doo. Věnuje se elegantním, funkčním a hygienickým erotickým pomůckám a za svůj vibrátor získala prestižní mezinárodní designerskou cenu Red Dot 2016. O intimitě mluví i v podcastu Přiznej barvu. Menstruační kalíšek, venušiny kuličky, kolekce šperků pro značku MOOYYY, svítidla Luxury Oddments… Anna stojí za samými zajímavými projekty. Jaký je její vztah k udržitelnosti, jaké má plány do budoucna a jak zvládla řídit svou firmu několik měsíců z Kostariky?
Věnuješ se udržitelnému designu. Jak téma udržitelnosti řešíš v osobním životě? Snažíš se vyhýbat nákupům fast fashion? Kde ráda nakupuješ?
No, myslím, že udržitelnost, aniž bych to dělala vědomě a plánovaně, aplikuju do svýho každodenního života. Mám třeba auto, ale jezdím s ním jen, když potřebuji něco převážet nebo jedu na delší trasu, kam je špatné spojení vlakem. Po Praze se pohybuju pěšky nebo tramvají. Chodím ráda nakupovat se síťovkou do pekárny, do zeleniny, do sámošky… Vlastně mi tenhle jednoduchej a obyčejnej způsob života vyhovuje.
Psychicky moc nedávám velký supermarkety, takže když se tam ocitnu, snažím se co nejrychleji zmizet. Obecně nadprodukce ve mně vyvolává tíseň. Takže jsem zastáncem hesla – čím míň toho máš, tím víc času máš na život. No a oblečení taky minimalizuju. A když nakupuju, tak s rozvahou a málo a jdu po kvalitních věcech. Loni jsem si nechala ušít několik věcí na míru, a to je největší radost. Fakt.
V projektu Luxury Oddments jsi ze starých zkumavek a dalších skleněných předmětů vytvořila luxusní svítidla. Ráda objevuješ staré předměty, které se dají oživit a znovu používat. Kde takové předměty hledáš? Kdo ti pomáhá, aby byly znovu funkční?
Šmejdím všude možně – na online bazarech, něco mám od babiček, občas mi někdo z kamarádů zavolá, že má super objev, jestli by mě to nezajímalo. Ale už se učím být realistická v tom, co jsem schopná opravit a co už je nad rámec času, a taky co za to stojí. A pak řeším, jakou opravu ta daná věc vyžaduje a podle toho hledám řemeslníky. Tohle mě fakt baví.
V rozhovoru pro magazín PročNe jsi zmínila, že bys ráda navštívila Portugalsko, Izrael a Kostariku. Na Kostarice jsi letos strávila několik měsíců. Podařilo se ti již navštívit další dvě zmíněné destinace? Máš nová přání, kam by ses ráda podívala?
Myslím, že v době, kdy ten rozhovor vznikal, mi už chyběla jen ta Kostarika. No já když si to někde oblíbím, tak nemám potřebu hledat něco dalšího. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak všechny zmíněné země se mi líbí mimo jiné i proto, že jsem tam potkala skvělý lidi.
Zůstaneme chvíli na Kostarice. Učila ses tam surfovat – byl to pro tebe silný zážitek? Jak na celý pobyt na Kostarice vzpomínáš? Jaké pro tebe bylo řídit tvou firmu na dálku?
Surfování je pro mě úplně novej objev, kterej mě fakt překvapil. Teda spíš jsem překvapila sama sebe, že jsem to vůbec zkusila. Vždycky se mi surf líbil, ale bylo to pro mě totálně vzdálený. Zbožnuju moře, ale mám z něj velkej respekt. Bojím se vln, často mi je pak zima a taky moc nemám ráda sůl v očích. Ale tam jsem asi i díky tomu, že to moře je teplý a nemusíte se soukat do neoprenu a překonávat další bariéru v podobě zimy, zkusila jednu lekci. A pak druhou a další a další najednou mě to chytlo. Před každou lekcí jsem byla nervózní, ale během a po surfování se dostavil fakt tak skvělej pocit, že to chcete znovu a znovu.
No a k tomu se váže to, jak tam vypadal můj pracovní den. Buď jsem vstala a šla ráno na surf, pak snídaně a vlítla na pár hodin ke screenu, anebo jsem pracovala od rána od šesti do deseti a pak jsem měla volnej den. Kromě toho, že jsem nakoncentrovala veškerou pozornost do několika hodin a udělala dost práce, díky tomu odstupu, jsem vyřešila docela dost zásadních problémů, se kterými jsem si dlouhodobě v Praze nevěděla rady.
Říkáš, že ve svém letenském studiu Whoop·de·doo máš na všechno manuály, například i na komunikaci se zákazníkem. Jsi přísná šéfová? Kolik lidí tvoří tvůj tým?
Manuálů mám dost, to je pravda. Ale myslím si, že to je potřeba. Jsem systematik a potřebuju mít přehled. Když je někde chaos a nepořádek, tak to ve mně vyvolá vlastně stres. V tomhle jsem přísná dost. Kdybych ale nedržela systém, tak bych spousta věcí prostě nezvládla. A myslím si, že dobrý vnitřní systém ve firmě je její gro. A do dobrýho systému je pak snazší přibírat lidi do týmu – budou vědět, co se po nich přesně chce a budou také vědět, proč to dělají. Když bych spočítala i všechny externisty, tak nás je tak 15, někdy i 20.
Je vidět, že si dáváš záležet na kvalitě každého jednotlivého produktu. Jak kvalitu kontroluješ a už se ti stalo, že by ti z továrny přišlo něco, co neodpovídalo tvým standardům?
Tím, že máme asi 40 dodavatelů, tak se to občas stane, že se zrovna nezadaří. Takže pak řešíme reklamace a hledáme řešení, což je právě i ta naše práce. Tímhle způsob jsme schopni tu kvalitu ohlídat. Důležité je na chybu přijít včas před tím, než se polotovar pustí do další výroby.
Chystáš aplikaci menstruačního kalendáře. Prozradíš nám, kdy se na něj můžeme těšit? Tvůj menstruační kalíšek se stal velkým hitem – nepřemýšlela jsi nad tvorbou populárních menstruačních kalhotek?
Původně jsem jej chtěla mít hotový už letos před Vánoci, ale tím, že děláme nový brand a grafický manuál – zase další manuál (smích), chci udělat k tomu ještě nové webovky. A tak jsem appku posunula až na příští rok. Ale už máme testovací wireframovou verzi. Takže jsem spíš projekt zatím pozastavila, ale už jsme začali. No a nad kalhotkama taky uvažuji, ale jako doplňkový produkt.
Splnila sis jeden ze svých designerských snů – navrhnout tramvaj pro Prahu (T3 Coupé). Máš teď nový cíl, na kterém bys chtěla pracovat?
Moc bych si přála posunout tu firmu tak, abych nemusela řídit její provoz, což zatím ještě úplně není možné, ale směřuji k tomu. A pak bych se ráda věnovala hlavně té kreativní části. A i jiným projektům.
Se značkou Whoop·de·doo spolupracuje několik inspirativních žen, múz. Vybrala sis je sama, nebo tě oslovily?
Většinou to vzniklo organicky. Před osmi lety mě kamarád Honza seznámil s Tonyou Graves, a ta se stala naší první múzou a kmotrou Whoop.de.doo. A takhle to šlo i s ostatními. Nejlepší bylo, když jsme pro naše múzy loni udělali společnou snídani. Takovej příval různorodé ženské energie jsem jen tak nezažila. Bylo to skvělý a často se ukázalo, že některé z holek se mezi sebou znají nebo mají společné kamarády.
Nahráváš také podcast o intimitě Přiznej barvu. První série byla o menstruaci. Můžeme se těšit na další sérii a pokud ano, na co bude zaměřená?
Tím, že to je podcast, který je vydávaný v sériích a na konkrétní téma, nejsem tlačena časem. Hlavně menstruace, což bylo téma první série, tu stále je a bude, takže to je téma, které bude zajímat i za pár let. No ale mám v hlavě další sérii… A do téhle série bych si chtěla pro změnu pozvat muže. Takže ve zkratce – ano, plánuji a témat bych chtěla otevřít víc, takže bych to nazvala o intimitě s muži.
Rozhovory dáváš velmi často nejen psanou, ale také mluvenou formou. Jak jsi na tom s mluvením na veřejnosti? Není pro tebe náročné mluvit veřejně o intimitě?
No přiznám se, že je pro mě často obtížnější mluvit s lidmi i o jiných věcech. Vlastně často řeším, jak komu co říct, aby se třeba neurazil. A překvapivě, čím mi je ten člověk bližší, tím to je obtížnější. Takže mluvit na veřejnosti o intimitě je proti tomu brnkačka.
Na webu Whoop·de·doo máš také blog. Jak zvládáš při veškeré své designerské práci tvořit ještě obsah blogu? Máš někoho po ruce, kdo ti s tím pomáhá?
Musím přiznat, že právě kvůli časovému vytížení jsem poslední dobou dávala spíš delší příspěvky na sítě a o blog se stará kolegyně Eva Zubec, která je naší marketingovou duší. Takže tam jsou i články, které ukazují, jak s kuličkami cvičit nebo jaké si vybrat. Což je skvělý. Loni nám do blogu přispíval i náš kamarád a kolega Adam Dvořák alias Taste of Red (rozhovor s Adamem Dvořákem, pozn. red.). Je foodblogger, grafický designér a fotograf a jeho psaní je fakt vtipný, takže doporučuju.
Na Instagramu máš nemalou komunitu. Spravuješ si svůj soukromý profil sama, nebo ti s jeho správou pomáhá social media managerka firemního profilu Whoop·de·doo? Máš nějaké zásady, podle kterých profil spravuješ?
Eva se stará o Whoop.de.doo profil, svůj si spravuji sama. A vlastně to mám tak, že někdy mám chuť dávat příspěvky a prostě “sdílet” svůj život a svoje prožitky, a tak to dělám, a pak se mi nechce, tak si dám pauzu. Asi bych nemohla bejt klasická instagramerka.
Tvým koníčkem je nakupování domén. Jak tento nápad vznikl a co s doménami děláš?
Tak nějak postupně a organicky. Prostě mě něco napadne, zjistím, jestli je ještě doména volná a koupím ji. Někdy se holky ve studiu diví, když vidí ten seznam, co to mám za podivné stránky. Často se ale stane, že se pak ta doména náramně hodí… Třeba jako loni www.whoopdedoo.care.
Nedávno jsem koupila whoopdedoo.love… Tam už, doufám, na podzim bude náš nový web. No a taky mám třeba doménu bufet.limo. Prostě víš, že nikdo jinej na světě to nemůže mít. A to mě na tom baví.
Jak vzpomínáš na své studium v Anglii na University of Derby? Dokázala by sis představit žít v zahraničí?
Jsem za tu zkušenost nesmírně vděčná. I když to bylo celkem náročný, neb jsem dělala v tu dobu dvě školy najednou – jednu v Čechách a druhou v UK. A další rok jsem v obou dokončovala bakaláře. Takže jsem přelétávala sem a tam na státnice do Ústí nad Labem a zpátky do Derby brousit modely a psát ty jejich nekonečné eseje. Takže se mi z toho bohužel rozhodila třeba štítná žláza… Ale na Kostarice si ten život dokážu představit.
$content$