Neděle 21 duben, 2024
„Je důležité zachovat názor a styl obou stran, aby byla kolaborace smysluplná,“ myslí si Magdalena Šťastníková
Fotografie: Se souhlasem Magdaleny Šťastníkové
INTERVIEW

„Je důležité zachovat názor a styl obou stran, aby byla kolaborace smysluplná,“ myslí si Magdalena Šťastníková

Magdalena Šťastníková se tvorbě šperků věnuje od střední školy a momentálně je absolventkou ateliéru K.O.V. na UMPRUM v Praze. Magda vytváří šperky, které jsou unisex a dají se nosit a kombinovat na mnoho způsobů. Její kolekce sRostliny vznikla na základě diplomové práce a byla dokonce nominována na cenu Czech Grand Design 2022. S jakými materiály pracuje nejraději? Jak vznikají její kolekce? A koho by Magda ráda viděla nosit své šperky?

Šperkařství se věnuješ už od střední školy. Kdy sis uvědomila, že se chceš stát v tomto odvětví profesionálkou?

Asi nemohu úplně mluvit o takovém “uvědomění si” v pravém slova smyslu. Myslím, že můj zájem o šperk se formoval od střední školy postupně až do dneška.

Jak se od té doby vyvíjela tvá kariéra? Kdy přišel první úspěch?

Po střední škole jsem chvíli tápala, studovala jsem výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě, ale i tam byl součástí bakalářské práce šperk a fotografie šperků. Na magistra jsem se pak dostala na obor přírodní materiály na Fakultu Umění a Designu v Ústí nad Labem. To byl ateliér, ve kterém jsem perfektně spojila své dosavadní znalosti v jedno, a navíc jsem se naučila pracovat s kovem i ve větším měřítku. Studium jsem pak dokončila na Umprum ve zmiňovaném ateliéru K.O.V.

Úspěchy, bych řekla, přišly až v posledních letech na škole, kdy jsem se už plně věnovala šperku a získala jsem vlastní rukopis a způsob uvažování, stejně jako spoustu šikovných a skvělých lidí kolem mě, se kterými vznikaly kolaborace.

Se kterými materiály pracuješ nejradši?

Vyzkoušela jsem si mnoho materiálů a technologií, ale nejoblíbenější je vosk a jeho následné odlévání do stříbra nebo zlata.

Fotografie: Se souhlasem Magdaleny Šťastníkové

Šperky, které tvoříš, jsou unisex a dají se nosit a kombinovat na víc způsobů. Co tě při tvorbě inspiruje? Sleduješ módní trendy?

Zakládám si na tom, aby moje šperky mohl nosit každý, a baví mě, když si nositel i najde svůj způsob, jak je na tělo nasadit. Z prstenu se například může stát earcuff a naopak. Velká spousta šperků, které tvořím, jsou i unisize.

Moje práce se dělí do několika vrstev:

  • vlastní kolekce, kde většinou inspirací bývají mé vlastní emoce a pocity nebo osobní témata 
  • custom šperky, kde kombinuji vlastní rukopis s přáním zákazníka a vznikají originální kusy na míru
  • šperky v kolaboracích na módní přehlídky, kde se inspiruji stylem návrhářů a tématem celé přehlídky 

Módní trendy ke mně přirozeně pronikají skrze sociální sítě a kreativní lidi, se kterými spolupracuji, a ráda se jimi nechám ovlivnit, pokud nejde o jejich pouhé kopírování.

Z čeho vychází tvůj přístup k práci a jak se to poté odráží ve tvé tvorbě?

Myslím, že ke šperku přistupuji dost sochařsky, spíš jako k objektu, který vede s tělem nějaký “dialog”. Nebaví mě šperky typu kulička na kroužku jako prsten, ale ráda pracuju s tvary, které se kolem prstů a uší omotávají a přesahují i do prostoru mimo tělo. Někdy ani nejde na první pohled poznat, jak šperk nasadit a přinutí to tak potenciálního nositele ke zkoušení, osahání, naladění se na daný kus šperku.

Myslím, že i kvůli tomu jsou moje šperky často větší a výraznější.

Jak vypadá celý proces? Od navrhování, přes materiál, až po finální produkt…

Málokdy se donutím skicovat, většinou rovnou modeluji v prostoru. Mým nejčastějším procesem je modelace ve šperkařském vosku, kde formou broušení, spojování a tavení dojdu k finálním tvaru, ten následně odlévám a pak již v kovu doleštím nebo jinak upravím povrch. Někdy je ale proces mnohem zdlouhavější a je to spousta pokusů a omylů, hlavně pokud se jedná o rozšířenější kolekci.

V rámci kolaborací (například s JARDA PRAHA) pak celý proces vzniká spolu s návrháři, kdy někdy zkoušíme i nové technologie – 3D tisk, galvanicky pokovený plast nebo pogumované kovy, abychom dosáhli co největšího efektu šperků na přehlídce.

Na který svůj kousek nebo kolekci jsi nejvíc hrdá?

Myslím, že jsou to šperky z kolekce sRostliny, tedy součást mé diplomové práce. Je to nejosobnější projekt a je za ním i nejvíce práce a přemýšlení.

Fotografie: Se souhlasem Magdaleny Šťastníkové

Kolekce sRostliny a šperky pro JARDA PRAHA SEASON 4 byly nominovány na cenu Czech Grand Design 2022. Co je pro tebe doteď největším uznáním toho, co děláš?

Za každou nominaci jsem samozřejmě neskutečně vděčná, stejně tak ale za každý nákup od zákazníků, za docenění od přátel i jiných lidí, za oslovení fotografů nebo návrhářů. Myslím, že je to všechno stejně důležité a bez toho by moje kariéra celkově neměla smysl.

Tvé kolekce vznikají také ze spoluprací s jinými umělci. Máš při tvorbě pro klienty volnou ruku, nebo se musíš řídit jejich přáními?

Záleží na každém jednotlivém projektu. Často mívám volnou ruku anebo najdeme kompromis, aby pro klienta i mě byl výsledek zajímavý.

V kolaboraci s designéry a návrháři se pak podílíme na kreativním procesu společně, diskutujeme nápady a možnosti. Myslím, že je důležité zachovat názor a styl obou stran, aby byla kolaborace smysluplná.

Koho bys chtěla vidět nosit své šperky?

Svoji mamku, které dlužím už strašně dlouho zlatý prsten. (smích) Musím jej konečně co nejdříve dodělat a stydím se, že to neustále oddaluji.

Jinak bych své šperky chtěla dostat více do zahraničí, takže čím více zahraničních klientů, tím lépe…

Jak je to ve šperkařském průmyslu se vzděláním? Myslíš, že je důležité pro to, aby umělec uspěl? Proč?

Z mé vlastní zkušenosti je studium důležité pro vytvoření kritického myšlení a sebereflexe, stejně jako pro získání kontaktů nebo možnost navázání spoluprací. Dál je to pak ale na jednotlivci, jak se studiem naloží a jestli mu to něco dá, nebo naopak vezme. Nerada slovo “úspěch” používám, protože je to extrémně abstraktní a pro každého znamená něco jiného.

Fotografie: Se souhlasem Magdaleny Šťastníkové

Kdo byl v tomto oboru tvým největším mentorem a jakou nejlepší radu ti kdy dal?

Tohle je velmi těžká otázka. Popravdě, mým jediným šperkařským mentorem byla Eva Eisler, která byla mou vedoucí v ateliéru K.O.V. na pražské Umprum. Kritické myšlení jsem měla vždy, ale tam se vše prohloubilo a naučila jsem se také přemýšlet o všem, co dělám. 

Názory jsme ale příliš nesdílely, a tak si myslím, že to nejdůležitější, co jsem si odnesla, je stát si za svým a dělat věci hlavně podle toho, jak je člověk sám cítí.

Jaký nejcennější kousek máš ve své sbírce šperků?

Největší prsten z kolekce sRostliny, spolu s náušnicí a handpiecem na zápěstí.

Kam si chodíš dobíjet energii, objevovat nové nápady nebo se učit nové procesy?

Pro mě je to právě střídání kolaborací s vlastní tvorbou. Když už jsem unavená z vlastního přemýšlení, hledám inspiraci v názoru nebo pohledu někoho dalšího. Naopak jindy potřebuju být jen sama a přemýšlet. 

Jinak mi pomáhá změna prostředí, cestování, příroda a poznávání nových lidí.

Kam doufáš, že se v budoucnu se svou tvorbou posuneš? Neplánuješ si založit vlastní značku?

Značku už částečně mám a pod vlastním jménem se zatím chystám v tvorbě i dál pokračovat. Chystám novou kolekci, která by snad měla spatřit světlo světa do konce roku, a zároveň otevírám ateliér na pražských Vinohradech. Čeká mě toho spousta a těším se na to.


Instagram

Napsat komentář