Anna Pačesová se stala známou jako účastnice reality show Survivor Česko & Slovensko 2025. Přestože ji jak produkce, tak fanoušci tipovali na první ženskou vítězku, nakonec soutěž opustila hned na druhé kmenové radě. Sama se jako favoritku se nevnímala a její strategie byla na spoluhráče působit křehčeji, než je ve skutečnosti. Anna vystudovala práva, pracuje jako ředitelka v nadnárodní společnosti, věnuje se CrossFitu a v minulosti se stala mistryní světa ve sportovním aerobiku. Z čeho měla před soutěží největší obavy a proč by raději byla v kmeni s muži? Co ji ze začátku hry trápilo a jakou nečekanou věc nejvíce postrádala? A co jí pomohlo zvládnout těžkou životní situaci?
Nedávno jste se zúčastnila reality show Survivor. Přihlásila jste se sama, nebo vás k účasti přiměl někdo jiný?
Ano, přihlásila jsem se sama a dobrovolně.
Zvažovala jste dlouho, zda do soutěže skutečně jít? Co nakonec rozhodlo ve prospěch vaší účasti?
Od prvního castingu jsem věděla, že je to něco přesně pro mě a že se chci zúčastnit. Je to příležitost, která se člověku poštěstí pravděpodobně jen jednou za život. Kdy jindy se zúčastnit než teď, když kromě práce nemám žádné závazky?
Bylo i přesto něco, co vás od účasti odrazovalo?
Samozřejmě jsem měla obavy, jakou image mi střihači dají a zda nevyjdu s nějakou reputační újmou. Přeci jen se pohybuji v businessu a PR je pro mě důležité. Nakonec se ale ukázalo, že moje obavy byly zbytečné a ve hře svazující. Produkce odvedla velmi dobrou práci a spíše jen zvýraznila naše hlavní charakterové vlastnosti.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: SURVIVOR ČESKO & SLOVENSKO: DOŠLO K VÝMĚNĚ A ÚNOSU ČLENŮ OBOU KMENŮ A SOUTĚŽ OPUSTILA DALŠÍ BOHYNĚ
Soutěž jste opustila jako druhá v pořadí. Jak vás tato krátká zkušenost ovlivnila, ať už po fyzické nebo psychické stránce?
Bylo mi to velmi líto. Zvlášť poté, co jsem se dozvěděla, že jsem byla jak ze strany produkce, tak široké veřejnosti tipována na první ženskou vítězku. Zajímavé je, že byť jsem toho v životě dokázala hodně, mám tendenci o sobě pochybovat a jako favoritku jsem se nevnímala. Vyhrát jsem ale chtěla a soutěž bych nikdy dobrovolně neopustila. S hladem a odloučením jsem neměla sebemenší problém. Z mých závodnických let se mi také vrátila zdravá předzávodní nervozita, která mě vždy vyburcovala k nejlepším výkonům a dovedla mě hned k několika mistrovským titulům.
Z této zkušenosti si odnáším mnoho lekcí do života… Například to, že mé standardy a měřítka jsou zřejmě ve všech ohledech nastavené mnohem výš než u většiny společnosti a měla bych se naučit nebýt na sebe tak přísná. Dále to, že není třeba zachraňovat ty, kteří o to nestojí. Po fyzické stránce mě to nijak neovlivnilo. Na ostrově jsem shodila tři z pěti kil nabraných před soutěží, a ty už jsou zase zpátky, takže mám na čem pracovat.
Proč myslíte, že jste vypadla tak brzy? Vnímáte to jako dobře zahranou strategii proti vám jako silné hráčce?
Svoje vypadnutí vnímám jako souhru spousty faktorů. Samozřejmě velkou roli hrají momentální okolnosti a štěstí. Mojí strategií bylo snížit se v očích druhých, udělat se křehčí, než doopravdy jsem, abych nepůsobila jako hrozba. Chtěla jsem si osvojit strategii Johanky, která svou empatií dokázala získat důvěru na první pohled „slabších“ hráčů. Zajímavé bylo, že empatie převládala spíše v kmeni mužů a ženy byly mnohem „tvrdší“.
Bohužel mě doběhl špatný odhad aliančních partnerů a jejich schopnost postavit se většině a svému strachu. V můj neprospěch hrálo i rozdělení kmenů na muže a ženy – obecně mám pocit, že s muži se dá mluvit více racionálně. Novému rozložení jsem ale rozhodně dala šanci a věřila jsem, že v tomto případě může být ženský kolektiv příkladem. Dalším faktorem, který hrál v můj neprospěch, byly vázy osudu, které umožňují zbavit se silnějších hráčů. Statisticky jsem při individuálních soubojích získala první a třetí místo, na duely jsem si tedy velmi věřila.
V prvních dnech na ostrově rozhoduje každý detail ve vašem chování. Já jsem se bohužel postavila hned ze začátku za Ivanku, což se vzápětí obrátilo proti mně a musela jsem se snažit posílit svoji pozici v kmeni, kde bylo ale dost jiných dominantních žen. Po psychické stránce mě v prvních dnech trápila nemoc a PMS, zvykala jsem si na novou realitu, přítomnost kamer a dynamiku v kmeni. Počítala jsem s tím a věděla jsem, že to je něco, co časem přejde. Bohužel jsem se ale nedostala do fáze, kdy bych se plně uvolnila a dokázala si tu hru užívat.
Jak jste vnímala zradu, která vedla k vašemu vyřazení? Bylo pro vás těžké se s tím vyrovnat?
Je to hra a jak rychle začala, tak rychle skončila. Jedeme dál. Survivor naštěstí není reálný život, ve kterém se naopak cítím být vítězem, a to je to nejdůležitější.
Z hráčského hlediska nikomu nic nevyčítám. Vlastně mě trošku mrzí, že si Ivanka asi neuvědomuje, jak moc mi svými chybami uškodila. Na osobní úrovni mě ovšem chování některých dam velmi překvapilo. Díky tomu jsem si uvědomila, že se v reálném životě pohybuji v bublině velmi výjimečných lidí, jejichž charaktery a pohledy na život jsou diametrálně odlišné.
Pokud byste se mohla vrátit zpět, udělala byste něco jinak, co by vám například mohlo pomoci dostat se v soutěži dále?
Kdybych se mohla vrátit zpět, určitě bych si více věřila a začala s ostatními jednat dříve, než to udělala Samantha. Držela bych se zpátky, hleděla si svého a nikoho nezachraňovala. Možná bych se snažila dříve zjistit pravý plán na moji osudnou kmenovku a přihlásila bych se jako dobrovolnice do mužského kmene.
Kteří soutěžící vám byli na ostrově nejbližší? S kým jste si naopak příliš nesedla a proč?
Nejvíce jsem si sedla jednoznačně s Bárou, se kterou jsme vnímaly spoustu věcí podobně. Je mi také věkově nejblíže a v životě si zažila nehezké věci, stejně jako já. Je empatická, pokorná a uvědomělá. Báry opakem byla sebestředná Samantha.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: „HEJTRŮ JE MI SPÍŠ LÍTO,” ŘÍKÁ OTEVŘENĚ DENISA MELVALDOVÁ Z REALITY SHOWS BACHELOR A SURVIVOR
Kdo jsou podle vás favoriti na vítězství titulu Survivor 2025 a proč právě oni?
Myslím si, že favority jsou Koťák, Renné, Michal, David nebo Zuzka. Jsou chytří, hru už dokázali svým přičiněním ovlivnit a jsou silní jak v soubojích, tak v sociální hře.
Kdo by si podle vás výhru nejvíce zasloužil a z jakého důvodu?
Se všemi informace, které mám, bych vítězství přála Barče, Danovi nebo Michalovi. Barče za to, že ustála turbulentní začátek a zachovala klidnou hlavu. Danovi v podstatě z toho stejného důvodu – dokázal ze sebe setřást terč. Michal už Survivoru obětoval rok života, svůj žlučník a předvádí velmi zajímavou sociální hru a taktiky.
Věřím, že kdybych byla s nimi třemi v kmeni, tvořili bychom spolu alianci.
Co pro vás bylo v soutěži nejnáročnější? Fyzická zátěž, psychická stránka, odloučení od blízkých, nekomfort, nebo něco jiného?
Spaní s mojí vyhřezlou plotýnkou nebylo příliš příjemné, ale přibližně čtvrtý den si tělo začalo zvykat. Nejhorší byla nepříjemná atmosféra všudypřítomné sociální hry a paranoia.
Bylo něco, co jste si s sebou na ostrov nemohla vzít, a bylo pro vás těžké se bez toho obejít?
Balzám na rty!
V Survivoru jste zmínila, že vaším vzorem je hlavní postava z filmu Pravá blondýnka. Čím vás v životě inspirovala?
(smích) Ano, inspirovala především mé mladé já. Asi proto, že měla v životě určitou nálepku, stejně jako já, a svojí pílí a odhodláním pak dokázala všechny přesvědčit o tom, že jejich předsudky byly mylné, a vytřít všem zrak. Navíc bez ohledu na to, jak se k ní ostatní chovali, ona se k nim vždy chovala hezky, dělala správné věci, až si je nakonec získala. To máme asi podobné…
Vystudovala jste práva, přesto se jim profesně nevěnujete. Co vás vedlo k rozhodnutí vydat se jinou cestou?
Opět k tomu vedlo více faktorů – nemoc mé maminky, moje lehké vyhoření z náročného studia a potřeba postavit se na vlastní nohy co nejrychleji. Abych se mohla stát advokátkou, musela bych ještě tři roky „otročit“ v advokátní kanceláři jako koncipient za malé peníze. Já jsem potřebovala vydělávat a mít časovou flexibilitu, abych tu mohla být pro mamku.
Prošla jste si náročným obdobím, během kterého jste se musela vyrovnat s vážnou nemocí své maminky. Jak jste toto období zvládla a co vám pomohlo zůstat silná?
Ano, moje maminka byla nemocná dlouhých sedm let… Vidět, jak z ní nemoc pomalu krade všechen život, až jí ho nakonec vzala zcela, bylo nesmírně bolestivé.
Střídaly se fáze naděje, zoufalství a apatie, až musela přijít fáze smíření s tím, že smrt bude pro maminku už v podstatě vysvobozením. Od určitého momentu jsem tušila, že to nedopadne dobře, a snažila jsem se na tuto chvíli připravit, říct mamce všechno, co jsem chtěla, abych ničeho nelitovala. Věděla jsem, že jsem jí dala své maximum a snažila jsem se o ni starat, jak jen jsem fyzicky a psychicky mohla.
Velkou oporou mi byli přátelé, rodina, můj partner, ale i kolegové v práci a má nadřízená. Vyhledala jsem také pomoc psychoterapeutky, která mi pomohla nastavovat hranice mezi mým životem a maminčinou nemocí, což pro mě bylo nejsložitější. Všichni lidé, kteří se doma v rámci paliativní péče starají o své blízké, jsou pro mě od té doby hrdinové všedních dní a posílám jim sílu. Nikdo vás to nenaučí, nikdo vás na to nepřipraví, musíte to zvládnout. A pak jít dál.
Pracujete na vysoké manažerské pozici v nadnárodní společnosti. Setkala jste se na své kariérní cestě s nějakými předsudky, například kvůli věku nebo pohlaví?
Ne, pracuji ve firmě, která má v managementu více žen než mužů. Boříme předsudky. Managing partnerka je také žena a zastává názor, že důležité jsou schopnosti člověka a jeho vlohy pro danou pozici, ne pohlaví. S tím se ztotožňuji.
Věnujete se CrossFitu, v minulosti jste se dokonce stala mistryní ve sportovním aerobiku. Jak se vám podařilo dosáhnout takového sportovního úspěchu?
Je to tak, od šesti do 19 let jsem reprezentovala Českou republiku na mezinárodních soutěžích. V 16 letech se mi povedlo vyhrát všechny domácí i světové závody a získat titul mistryně světa. Poté jsem pokračovala ve tříčlenném týmu, ve kterém se nám povedlo získat titul vicemistryň světa. Bylo za tím mnoho let dřiny, disciplíny, odříkání a pevného vedení od mojí trenérky. Ale také velké zapálení a motivace jednou takového úspěchu dosáhnout.
V rozhovoru pro TV Nova jste prozradila, že vás brzy čeká svatba. Můžete nám přiblížit, jak probíhají přípravy a jaká je vaše vysněná svatba?
Ano, svatba je naplánovaná na září 2025. Popravdě, máme zamluvené pouze místo a datum, na ostatní ještě přes všechny události spojené se Survivorem nebyl čas.
Moje vysněná svatba je hlavně veselá, plná přátel a nejbližších lidí, kteří s námi oslaví tento životní milník. Zkrátka party, na kterou budeme celý život vzpomínat.
Zdroj: Autorský rozhovor, TV Nova
$content$