Neděle 08.09.2024
„Před 10 lety měl lokální design a ruční práce mnohem menší cílovou skupinu,“ myslí si Mya Javorkova z Atelieru Objectora
Fotografie: Se souhlasem Myi Javorkové
INTERVIEW

„Před 10 lety měl lokální design a ruční práce mnohem menší cílovou skupinu,“ myslí si Mya Javorkova z Atelieru Objectora

Na střední škole studovala kostýmní výtvarnictví, poté se přihlásila na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, kde si vybrala obor loutkářská scénografie a technologie se zaměřením na kostýmní výtvarnictví. Tam se dostala k výrobě loutek ze dřeva – a tento materiál ji okamžitě zaujal. Od roku 2019 působí Mya pod značkou Atelier Objectora, kde se zaměřuje nejen na tvorbu užitkových a výtvarných předmětů, ale také šperků a doplňků. Odkud pochází dřevo, které používá? Kde čerpá inspiraci? A jakou filozofií se Mya při své tvorbě řídí?

K umění jsi měla blízko už od mládí – vystudovala jsi kostýmní výtvarnictví a poté Vysokou školu múzických umění v Bratislavě se zaměřením na loutkářskou scénografii a technologii. Kdy ses poprvé setkala se dřevem?

Se dřevem přicházím do styku odmala – můj strýc byl truhlář, takže každé řemeslo spojené se dřevem ve mně vyvolává obrovský sentiment. Ale první osobní tvůrčí zkušenost jsem získala na vysoké škole, když jsem navštěvovala předmět technologie výroby loutek. Řezbářství je vlastně jeden z nejstarších a nejklasičtějších způsobů výroby klasických loutek. Dnes se samozřejmě používá nepřeberné množství moderních technik a materiálů podle toho, co vyžaduje umělecký koncept. Ale to by bylo na další dlouhé povídání.

Jak tvůj příběh pokračoval? Vzpomínáš si, který rok byl pro vás zlomový?

To je velmi obtížné shrnout do krátké odpovědi, ale pokusím se o to. Po absolvování Akademie múzických umění jsem jako kariérní směr automaticky upřednostňovala divadlo. Vedle této práce jsem však vytvářela i své první výrobky, objekty a šperky ze dřeva a mosazi. Po krátkém čase převážila introvertní stránka mé osobnosti a já jsem si uvědomila, že práce kostýmní výtvarnice není to, co by mě nejvíc naplňovalo. Naopak užitková tvorba a design je něco, v čem se cítím opravdu autenticky. Svou poslední kostýmní výpravu jsem realizovala v roce 2019, což byla zároveň doba, kdy jsem se rozhodla přesměrovat co nejvíce energie na své podnikání a umění.

Jaké to je být ženou v oboru, kde převažují muži? Co tě na práci se dřevem nejvíc baví?

Je asi důležité říct, že se nepovažuji za „umělkyni pracujícího se dřevem“, protože pracuji i s různými jinými materiály jako je kov, keramika atd. Vytvářím předměty – ať už užitkové, nebo čistě sochařské, a především šperky. V některých mých dílech však převažuje dřevo a dřevořezba, protože právě tato technika mě dovedla tam, kde jsem dnes. Dřevořezba je zdlouhavý a náročný proces, který vyžaduje velké soustředění a také znalost materiálu. Dřevo je živý materiál, fascinuje mě proces, při kterém vzniká. Roste, má svůj životní cyklus. Když ho tedy beru do rukou, uvědomuji si, že držím něco, co má svůj příběh, a musím (a chci) vytvořit objekt s úctou k materiálu. Snažím se proto materiál využít tak, aby vzniklo co nejméně odpadu. To znamená, že do svých výrobků začleňuji „vady“, praskliny a suky, které se na daném kusu dřeva vyskytují.

Myslím, že se o tento materiál zajímá hodně žen, zejména v zahraničí je spousta opravdu skvělých umělkyň, které pracují pouze se dřevem a v mnohem větším měřítku než já.

Fotografie: Se souhlasem Myi Javorkové

Odkud získáváš dřevo, které používáš, a co rozhoduje o tom, jaký druh dřeva si vybereš?

Záleží na tom, jestli to má být dřevo na výrobky, zakázky, nebo umělecké projekty. Pro výrobky a zakázky od počátku nakupuji dřevo od jednoho dodavatele – vybrala jsem si firmu s certifikací FSC, která zavazuje k odpovědné těžbě a šetrnému využívání zdrojů. Pro výtvarné projekty zase většinou používám staré dřevo nebo dřevo ze stromů, které musely být pokáceny kvůli chorobám nebo škůdcům.

Když něco navrhuješ, myslíš i na životní prostředí a udržitelnost?

Asi jako pro každého uvědomělého člověka, který vnímá své životní prostředí a váží si ho, jsou tyto otázky důležité i pro mě. Je to jeden z důvodů, proč pracuji se starým nebo poškozeným dřevem. Vzhledem k tomu, že moje výroba probíhá v opravdu malém množství, mohu mít plnou kontrolu nad odpadem, který v mém ateliéru vzniká. Při práci se dřevem je odpad nevyhnutelný, ale veškerý hrubý odpad z naší dílny končí jako palivové dřevo. Při práci s mosazí platí totéž – všechny odřezky a nepoužité kusy sbírám a přetavuji je v nový materiál, který znovu využívám pro další tvorbu.

Co je pro tebe důležité v prostoru, ve kterém pracuješ, a jak tě ovlivňuje?

Místo, kde pracuji, sehrává v mém tvůrčím procesu klíčovou roli. Můj ateliér představuje víc než jen fyzický prostor – je to místo, kde se mohu soustředit, experimentovat a probudit své nápady k životu. Dobře navržený a dobře osvětlený ateliér je prostředím, které podporuje mou práci, se všemi potřebnými nástroji a materiály vždy po ruce. Můj ateliér je odrazem mé umělecké vize a inspiruje mě v tvorbě. Mít prostor, kde se mohu plně ponořit do svého řemesla, je pro mou práci zásadní. Je to místo, kde mohu objevovat nové techniky, zdokonalovat své dovednosti a uvádět své nápady v život. Jednoduše řečeno, můj ateliér je klíčovou součástí mého tvůrčího procesu.

Každý objekt je jedinečný, má svůj příběh i osobnost. Jakou filozofií se při své tvorbě a umění řídíš?

Při práci se snažím kromě různých technik a materiálů zkoumat i význam jednotlivých předmětů v lidském životě. Filozofie, kterou se řídím, vychází z myšlenky, že z každého předmětu, jakkoli je ve své podstatě jednoduchý, lze vytvořit něco jedinečného, osobního a nadčasového. Snažím se objevovat krásu v nedokonalosti a malých odchylkách od toho, co běžně považujeme za krásné.

Fotografie: Se souhlasem Myi Javorkové

​​Do své tvorby a umění vnášíš také japonskou estetiku Wabi-Sabi. Čím je charakteristická a co tě na ní fascinuje?

Hledání krásy v nedokonalosti je můj celoživotní proces. Zpočátku se toto téma v mé tvorbě objevovalo náhodně – vždy mě to k němu nějak táhlo, možná kvůli potřebě najít něco krásného ve vlastní nedokonalosti. Když jsem se začala více zajímat o japonskou estetiku a filozofii Wabi-Sabi, vše se přirozeně propojilo. Je to filozofie, která mě vede nejen v mé práci, ale i v životě. Mám ráda kontrasty a jakési dramatické zvraty – špetka nedokonalosti nás někdy dokáže dojmout víc než bezchybná uhlazená krása. Nesnažím se dodržovat každou linii tak, jak ji v návrhu vypracuji – improvizuji a mnohdy je díky tomu výsledek lepší. Snažím se také přímo využít “nedokonalost” materiálu, jeho praskliny, organické tvary a nerovnosti. Zároveň je pro mě velmi důležitá “ručnost” a jedinečnost ručně vyráběných věcí.

A co inspirace? Kde ji čerpáš?

Z každodenního života, z přírody, z různých kultur, od lidí, z cest… Každý malý okamžik může přinést něco inspirativního, takže často nechávám inspiraci náhodě. Nejraději však hledám inspiraci v přírodě a v knihách. Miluji historii a ráda z ní čerpám, zejména ze starověkých kultur.

Od roku 2019 působíš pod značkou Atelier Objectora. Budování značky však není jen o navrhování a výrobě, ale zahrnuje také shánění materiálů, marketing, fotografování, objednávky a mnoho dalších věcí. Co ti na budování vlastní značky a podnikání připadá nejtěžší?

Nejtěžší je to všechno stihnout. Někdy prostě nemá den dost hodin. Budování značky je nepřetržitá práce, ale pokud vás to opravdu baví, nepřipadá vám to jako práce. Někdy je to tak trochu “love-hate relationship”. (smích)

Kromě dřeva jsi začala pracovat i s jinými materiály – ve tvém portfoliu najdeme šperky a doplňky, které jsou nyní mnohem důležitější součástí vaší práce…

Ano, kov se v mém portfoliu už objevuje velmi stabilně. Momentálně je to hlavně mosaz, kterou používám na šperky a pak ji kombinuji s chirurgickou ocelí, aby se dala nosit. Šperk je také malý objekt, je součástí naší vizuální identity – vyjadřuje náš příběh, náš názor… Všechny objekty a materiály, které jsou součástí mého portfolia, se vzájemně doplňují a nějakým způsobem propojují.

Fotografie: Se souhlasem Myi Javorkové

Tvá práce zahrnuje výtvarné umění, tedy díla, která vystavuješ pod vlastním jménem, a produkty, které jsou určeny pro Atelier Objectora. Proč ses rozhodla tvorbu rozdělit? A jaký je rozdíl například v zacílení na publikum nebo ve spolupracích?

Cítila jsem potřebu takovou selekci ve své práci udělat, protože Atelier Objector je především o produktech a kolekcích, a měla jsem pocit, že by to zákazníky mátlo. Drobný rozdíl je také v cílové skupině, způsobu komunikace a v akcích (trhy, výstavy), kde jsou díla prezentována. Moje osobní tvorba je opravdu velmi osobní – jedná se o sochařské objekty, solitéry, vázy a příležitostně šperky. Například můj první takový samostatný projekt “torso.” byla série objektů/obrazů z více materiálů. Tyto objekty byly zároveň portréty deseti skutečných žen a vycházela jsem z jejich osobních příběhů, které se rozhodly se mnou sdílet.

Velmi nás zaujala tvá kolekce šperků MINIMAL – z čeho si při její tvorbě vycházela?

Kolekce MINIMAL vznikla z mých nejminimalističtějších designů, které jsou založeny na jednoduchém kruhu, ale stejně jako všechno ostatní v mé tvorbě podléhají různým nedokonalostem – ať už se jedná o tvarové, nebo povrchové nepravidelnosti. Je to série velmi jednoduchých, ale výrazných kusů z mosazi. Vznikla již v roce 2019 a pomalu se blíží doba, kdy projde zásadním redesignem.

Jak se takový šperk vyrábí a jak se nosí?

Mosazné šperky se vyrábějí stejně jako ručně vyráběné šperky z jiných kovů. Vše je tedy moje vlastní poctivá ruční práce. Mosaz je fantastický materiál s dlouhou historií, ale bohužel jsou mosazné a bronzové šperky často přehlíženy, což je velká škoda. Zatímco někteří lidé se mosazi možná vyhýbají kvůli oxidaci, já ji vnímám jako krásný materiál, který stárne do krásy. Patina, která se na mosazných špercích vytváří, je jako dotek času. Je to vlastnost, která činí každý mosazný šperk výjimečným a jedinečným.

Jak o šperky, které jsou vyrobeny z mosazi a oceli, pečovat? Vyžadují zvláštní pozornost?

Mosaz je slitinou zinku a oxidace je její přirozenou součástí. Všechny mé mosazné šperky jsou však ošetřeny antioxidačním olejem, který je po určitou dobu chrání. Jestli si chcete udržet mosazné šperky lesklé, je třeba dodržovat určité zásady pro jejich nošení. Nejjednodušší je zapamatovat si, že šperky jsou poslední věcí, kterou si oblékám, když odcházím z domu, a první, kterou odkládám, když se vracím. Se šperky se také nemusíte sprchovat, natož je nosit při koupání v moři. Jak už jsem zmínila, oxidace je přirozenou součástí mosazi a je třeba ji přijmout. Pokud však zákazník chce své šperky vyčistit, existují různé přípravky na leštění mosazi a bronzu, které to zvládnou zcela bez námahy.

Fotografie: Se souhlasem Myi Javorkové

Co od tebe můžeme očekávat v budoucnu? Máš nesplněné profesní sny?

Aktuálně pracuji na nové kolekci objektů pro Atelier Objector. Po delší době jsem nadšená, že konečně vytvářím ucelenou kolekci šperkovnic a nových stojanů. A protože se ráda učím novým technikám, právě dokončuji studium zlatnictví, abych v budoucnu mohla pracovat s dalšími kovy, jako je stříbro a zlato, a mé řemeslo se tak posunulo o další úroveň výš.

Zaznamenala jsi v posledních letech nějakou změnu ve vnímání ruční práce? Proč si myslíš, že je důležité v ní pokračovat?

Myslím, že jsme se za posledních několik let posunuli opravdu výrazně, což je naprosto zřejmé a jsem za to velmi vděčná. Před 10 lety měl lokální design a ruční práce mnohem menší cílovou skupinu než nyní. Dnes už nás lidé vyhledávají, protože vědí, že najdou něco opravdu výjimečného, a tomu do značné míry napomáhají všechny designové a řemeslné veletrhy, které se pravidelně pořádají v různých městech na Slovensku.

Během své dosavadní kariéry ses toho hodně naučila a získala jsi cenné zkušenosti. Jaké tipy a rady bys dala někomu, kdo se chce věnovat vlastní tvorbě?

Hlavně začněte – nepřemýšlejte o tom, kdy nastane ten správný čas, a neblokujte se myšlenkou, že musíte mít velký počáteční kapitál. Není třeba, já jsem začínala se třemi dláty, jednou pilou a pájkou v “ateliéru”, který jsme si s přítelem postavili doslova pod palandou v našem pronajatém bytě.

Je velmi důležité dát o sobě vědět lidem všemi možnými způsoby. Dejte dohromady nějaké pěkné výrobky, otestujte je, zdokumentujte celý proces, dejte něco známým, aby vám mohli dát zpětnou vazbu. A až budete mít alespoň jeden nebo dva funkční výrobky, vůbec neotálejte a přihlaste se na designové nebo řemeslné veletrhy, protože osobní kontakt se zákazníkem vám dá nejvíc. Pokud vás zajímá řezbářství nebo výroba šperků z mosazi a dalších alternativních materiálů, můžete se přihlásit na některý z mých kurzů, které nabízím prostřednictvím svého e-shopu.


Instagram | Web | Facebook | Instagram

Napsat komentář