Je mladá a nechybí jí talent. Natália Jablonková se profesionálně věnuje především fotografování jídla pro restaurace a tištěná média a dlouhodobě spolupracuje s časopisem Dobré jedlo a Moje Chalupa. Kromě toho se zabývá také food stylingem, návrhy receptů a kreativním vizuálem pro startupy a začínající firmy. Když zrovna nefotí, najdeme ji na venkově, kde se s rodinou stará o farmu a zvířátka. Co kromě stylingu a osvětlení přispívá ke kvalitnímu výsledku focení? S jakým vybavením Natália pracuje? A používá se při focení jídla někdy něco falešného?
Jak ses dostala k fotografování a co tě přivedlo k zaměření na jídlo?
Fotografie byla nejdostupnějším médiem pro můj umělecký projev. Vždyť fotoaparát měl doma asi každý.
Začala jsem portréty sestřenic, nadchla mě dokumentární a později módní fotografie. Měla jsem 24 let, když jsem s focením definitivně skončila. Aspoň jsem si to tehdy myslela. Moje vlastní představy mě převálcovaly. Frustrovalo mě, že jsem je nedokázala zachytit na profesionální úrovni. Nemohla jsem si tehdy dovolit investovat do lepšího vybavení a vzdělání. Spočítala jsem si, že mě fotografie neuživí, tak jsem zaměřila pozornost na jinou profesi.
Zlom přišel o 10 let později, když jsem znovu popadla fotoaparát. Řekla jsem si, že to zkusím jinak. Bez přehnaných očekávání, s jídlem a jako žena. Chtěla jsem do fotografie vnést ženský pohled, cit a květiny. Začala jsem opravdu ve velkém péct, abych si vytvořila příležitost k focení. Vznikl blog Koláčovňa. Fotila jsem na chalupě, pěstovala květiny, což ve velké míře ovlivnilo moje směřování. Když jsem navrhla vlastní sadu keramiky k focení, všimli si mě v Dobrom jedle. Hlavou mi proletěla myšlenka, jak by bylo super pro ně pracovat. O pár týdnů později se mi ozvali s nabídkou spolupráce. Navzdory turbulentním začátkům je fotografie jediná věc, kterou umím dělat oddaně a s nasazením.
V čem se přístup k focení jídla liší od jiných žánrů fotografie?
V tomto žánru mám větší volnost a menší stres. Nemusím se bát, že mi uteče důležitý moment, jako při svatební fotografii. Je dobré mít pozitivní vztah k jídlu a kuchyni. Já čerpám ze zkušeností v gastru neustále. Jídlo podléhá času. Rychle degraduje, taje, vadne, okorá. Je třeba na to myslet, mít čerstvé jídlo v záloze a věnovat větší pozornost přípravě a food stylingu. Ideálně mít po ruce zkušeného foodstylistu. Používáme také mnoho rekvizit, které jsou často součástí vybavení fotografa. Moje sbírka keramiky, pozadí, ubrusů a jiných pomůcek už dávno přesáhla únosnou míru.
Profesionálně se věnuješ focení pro restaurace, tištěná média a jak už bylo zmíněno, dlouhodobě spolupracuješ i s časopisem Dobré jedlo. Musíš se striktně držet jejich požadavků, nebo máš při focení volnou ruku?
Prošla jsem si různými scénáři. Nejlepší výsledky mám, když mi klient důvěřuje a zná moje portfolio. Předchází tomu vždy konverzace, usměrnění, hledání vhodného vizuálu. Přehnané zásahy určitě dokáží otrávit kreativní ducha. Přeruší nit. Kreativita u mě není na povel.
V Dobrom jedle je skvělé to, že každý editoriál je na jiné téma. Za ty roky mi dali hodně volnosti. Mám také skvělou kolegyni, která je moje třetí a čtvrté oko.
Jaký je tvůj tvůrčí proces a jak postupuješ při vytváření toho nejoriginálnějšího obsahu?
Můj tvůrčí proces vyžaduje osnovu, která se mění a myšlenkově rozvíjí. Většinou se hned nadchnu. Začnu chrlit nápady, hlavou mi běží jednotlivé obrazy, někdy celé videoklipy. Hledám inspirace, třídím nádobí, přemýšlím nad konceptem nebo případně příběhem. Vše si pěkně zapíšu a načmárám do sešitu, abych to při focení mohla spontánně změnit. Plánování mi pomáhá utřídit si myšlenky. Bez něj bych neuměla tak dobře improvizovat.
Inspiruješ se tvorbou jiných fotografů nebo umělců?
Ano, určitě. Nejraději při spolupráci. Být se stejně naladěnými lidmi v jedné místnosti je vždy povznášející. Z energie ze společného tvoření dokážu pak žít ještě velmi dlouho. Při tvorbě je ale velmi důležité umět si vystačit se svými myšlenkami. Zaměřit se na své dovednosti a neporovnávat se. Je třeba objevit to svoje a jít si za tím.
Tvá práce obsahuje úžasné barevné palety a máš skvělý cit pro kompozici snímků. S jakým vybavením pracuješ a jaký typ zařízení používáš k dosažení tak skvělých výsledků?
Děkuji. Používám Canon EOS Mark IV 5D a preferuji objektivy s pevným ohniskem.
Preferuješ přirozené, nebo umělé světlo?
Nemám preference. Každý fotograf dojde do bodu, kdy se bez umělého světla neobejde. Při fotografii jídla, nápojů, skla obzvlášť. Přirozené světlo je dostupnější a pro některé žánry postačující, ale studiová světla nabízejí větší flexibilitu. Umíme jimi navodit jakoukoli atmosféru a vyrovnat se se zhoršenými světelnými podmínkami. Při svých projektech si zatím většinou vystačím s denním světlem. Ale v poslední době mě láká posunout se opět trochu dál a více si pohrát se studiovým světlem.
Fotografování jídla jde ruku v ruce také s food stylingem. Připravuješ si jídlo ty sama?
Ano, jsou i takové příležitosti. Například při focení knihy, kdy se jednotlivé recepty zkoušejí, případně je třeba nafotit postup. Velmi ráda peču a vařím, jsem vystudovaný kuchař. Při produkci se ale radši soustředím na to své, na dobrý záběr. Netroufám si říct, že jsem zkušený stylista nebo kuchař. Umím se za ty roky vynalézt a snažím se food stylingu věnovat. Setkávám se s tím často, že fotograf je zároveň foodstylista. Že jsme dva nebo i tři v jednom. Za ideálních podmínek je ale foodstylista na focení moje pravá ruka. Můj spojenec. Další osoba.
Jak je to s falešným jídlem? Používáte ho příležitostně k úpravě záběru?
Spíš používáme různé pomůcky, abychom vylepšili foodstyling. Jako například misku ponořenou do polévky, aby zelenina neklesla na dno. Držíme jídlo špejlemi a podobně. Falešné jídlo jsem zatím nepoužila.
Co se děje s jídlem po skončení focení?
Po dobrém jídle se vždy jen zapráší. Sní se, pokud není příliš přesolené, přeolejované a jinak znehodnocené kvůli záběru. Po focení pro časopis ho rozdělíme do příslušných kontejnerů kvůli recyklaci, a protože máme na venkově slepice… Ochutnávají spolu s námi.
Co kromě stylingu a osvětlení ještě přispívá kvalitní a úspěšné fotografii jídla?
Volba správného úhlu, kompozice lahodící oku, znalost barev a jejich vztahů, atmosféra, vhodná ohnisková vzdálenost, kvalitní vybavení, volba vhodných rekvizit a nádobí, a samozřejmě dobrý nápad a osobité provedení. A samozřejmě tým lidí.
Jak se liší focení jídla v restauraci a mimo ni – například doma nebo ve studiu?
Mám velmi ráda šum restaurace, zmatek v kuchyni, kdy mohu nasát atmosféru místa. Být v centru dění. Mít možnost to zdokumentovat. Restaurace jsou častokrát velmi dobře promyšlená a fotogenická místa. Focení jídla přímo v restauraci dodá fotografii na autenticitě. I když se po takovém dni většinou cítím jako zbitý pes, protože je třeba celé vybavení přinést s sebou.
Kolik záběrů průměrně potřebuješ, abys dosáhla dokonalé fotky?
Ideálně do deseti. Snažím se nezahltit. Nerada trávím hodiny za počítačem při zdlouhavých úpravách a selektování. Jsem spíš typ do terénu, tvořím s fotoaparátem v ruce. Snažím se věnovat víc času přípravě.
Bylo něco, co jsi měla problém nafotit?
Hnědé hlavní jídlo s hnědou přílohou. Naše kuchyně je plná hnědých jídel. I brynza, tvaroh a smetana jsou dost nevděčné suroviny. Zabrat mi dal i plněný zelný list na kapustě.
Focení jídla určitě není tak jednoduchá disciplína. Máš nějaké „insider” tipy, jak se dostat k požadovaným výsledkům co nejsnáze?
Použít vždy čerstvé suroviny. Pokud možno barevně zajímavé, kontrastní. Jídlo je samo o sobě přitažlivé. Stačí ho správně nastylizovat, pohrát si s ním, postříkat kapkami vody, a hned vypadá fantasticky. Když nevím, jak dál, pomůže detailní záběr a také tzv. flat lay. Kompozice rozložená na ploše a záběr kolmo shora.
Na jakém nejvíce vzrušujícím projektu jsi doposud pracovala?
Právě tvořím soukromý projekt pro svoji dceru na mateřské. Kromě toho každý projekt mimo moji komfortní zónu. Když jsem ve stresu, neumím se dočkat výsledku. Jednou jsem při focení eventu byla tak nervózní, že jsem v roztržitosti nezapla foto batoh. Na lokaci mi pak fotoaparát s objektivem vypadl přímo na betonovou zem. Tehdy mi před očima proběhl celý můj foto život. Jako zázrakem se ale nic nestalo a bylo to jedno z nejkrásnějších focení.
$content$