Diana Hvolková je multitalent, který miluje dobré jídlo, cestování a zážitky, ráda se vzdělává a kreativně realizuje. Věnovala se modelingu, dnes pracuje jako social media manažerka na volné noze a baví ji také fotografování. Především žen. Jak sama tvrdí, dodává ženám sebevědomí fotkami. Jak vypadá den freelancerky? Kde si hledá pracovní nabídky? Jak se dostala k sebelásce? A co na sobě Dia nejvíce oceňuje?
V prvním semestru na vysoké škole ses začala věnovat sociálním sítím a pracovat jako freelancerka. Poté jsi ze školy odešla. Litovala jsi někdy svého rozhodnutí?
Ne, ještě ani jednou jsem nelitovala rozhodnutí nedodělat vysokou. Myslím si však, že je to velmi individuální a závisí na tom, o jakého člověka jde, jakou má osobnost a jak dobře se zná. Já jsem měla to štěstí, že už po maturitě jsem přesně věděla, co chci. Měla jsem za sebou čtyři roky modelingu během střední, během kterých jsem získala skvělé zkušenosti již ve velmi mladém věku. Proto jsem velmi brzy zjistila, co v životě chci. Už tehdy jsem si byla jistá, že jsem kreativní duše, která chce realizovat své projekty a plnit si sny. Na vysokou jsem šla jen z důvodu „to se sluší” a „měla bych”. Netrvalo však dlouho, než jsem si uvědomila, že nechci žít život, který není můj.
Jaké byly tvé začátky? Měla jsi štěstí a začalo se ti hned dařit?
Hmm. Já jsem měla celkem štěstí, že jsem sociální sítě začala dělat už před koronou. Tehdy to celé začínalo, dělala jsem projekty pro jednu slovenskou televizi, což byla skvělá zkušenost. Hned poté jsem získala spolupráce s úžasnými, ba až nejlepšími, lidmi v průmyslu – dělala jsem například s youtuberem Gogem a dalšími úžasnými lidmi. Tehdy jsem si řekla, že toto je to, co chci dělat. A to, co mě baví.
Co se týče fotky, šlo to velmi přirozeně. Během korony jsem do rukou znovu chytila foťák a začala fotit – nejprve kamarádky, potom klienty. Postupně jsem začala pracovat s influencery, a tehdy se to rozjelo asi nejvíc. Já dávám do každého focení spoustu lásky a snahy, nic nefotím „jen tak”. Je to pro mě srdcová záležitost.
Na jakém posledním projektu jsi pracovala a který podle tebe nejlépe reprezentuje tvou práci?
Tak to byla asi moje poslední kampaň a editoriál pro Bratislavské módní dny, kdy jsem fotila plakát a celý vizuál této módní události. Na to jsem velmi hrdá, dostali jsme opravdu skvělé ohlasy – ať už od organizátorů, partnerů, nebo i běžných lidí.
Střetla ses někdy s odlišným názorem klienta? Jak jsi to řešila?
Asi mě taková situace nenapadne. Už od začátku spolupráce se vždy snažím mít jasno, co jdeme konkrétně fotit, jaká je představa, co tam musí být. Na konci každého focení se ptám na spokojenost a na to, jestli by si klienti ještě něco přáli vyfotit. Mám fakt úžasné klienty, takže si focení vždy užiji.
Jak vypadá běžný pracovní den freelancera?
Každý den jinak! A to na tom nejvíce miluju! Mám však striktní ranní rutinu, kterou poctivě dodržuju. Tehdy se cítím šťastnější, a hlavně kreativnější.
Každé ráno začínám dýchacími cvičeními, afirmacemi, zdravou snídaní a procházkou s kávou. Potom už se můj program mění hlavně podle toho, jestli fotím, nebo spíše edituji a také jestli cestuji, protože tehdy jsou mé dny opravdu šílené. A to jsou celkem často. (smích) Pracuju do noci, nebo ve vlaku, nebo nespím, nebo všelijak. Od doby, co jsem vyhořela, si však na svůj režim dávám pozor.
Co bys doporučila těm, kteří by chtěli pracovat na volné noze a být sami sobě pánem? Jsou potřebné nějaké dovednosti? Portfolio? Kde a jak si hledat pracovní nabídky?
Spoléhat se jen sám na sebe je někdy fakt náročné, ale není třeba se nechat odradit. Stojí to za tu volnost a svobodu. Vybudovat si stabilní příjem a klientelu chce čas, proto je dobré nepustit se do toho plnou parou, abyste se potom nezbláznili ze stresu. Mně v budování vlastní značky pomohly hlavně moje kontakty, které jsem si budovala už od dob modelingu. Networking je nejlepší věc a pomůže úplně nejvíc.
Důležité je říct i to, že když jsem začínala, dělala jsem hodně věcí zadarmo, abych si vybudovala portfolio a reference. Potom to už šlo víceméně samo. Já si myslím, že když je v něčem člověk dobrý a maká, neexistuje prostor na prohru. Je třeba si za tím jít a trochu si to i vybojovat. Vyplatí se to.
Tvou fotografickou tvorbu můžeme sledovat na samostatném instagramovém profilu. Fotíš ženy a tvým cílem je zachytit emoce takové, jaké jsou. Jaký je průběh focení?
Já se soustředím na to, aby se ženy měly při focení se mnou dobře, aby to byl pro ně zážitek. Čili vždy se snažím nachystat kávu a koláček a pokecat si s nimi, aby před objektivem neměly takovou trému. Vždy si mám s každou co říct a kecala bych i další tři hodiny. To kdyby mi někdo platil. (smích) To je pro mě základ! Když jsem začínala, každá klientka ode mě dostala živé květy.
Jak ještě dosahuješ toho, aby se klienti cítili před kamerou příjemně a pohodlně? Jaké detaily podle tebe dělají nejlepší fotografie?
Vždy si před focením pokecáme, to je takový základ, jak už jsem zmínila. Většinou pustím dobrou hudbu a začneme fotit. Snažím se vždy klientku trošku povzbudit, nakopnout komplimenty a potom to už jde samo. Ve většině případů se focení mým klientkám po pár minutách tak zalíbí, že mají problém přestat. (smích)
Pokud by měl někdo zájem, kde a jak tě může kontaktovat?
Stačí mi napsat na můj osobní Instagram nebo na ten věnovaný focení. Tam dořešíme všechny detaily.
Na svých sociálních sítích sdílíš to, jak milovat sebe sama a jak se přijmout takoví, jací jsme. Ani ty jsi však v minulosti se sebou nebyla spokojená. Jak sis po čase našla cestu k sebelásce?
To byla velmi dlouhá cesta, kterou si stále ještě prošlapuji. Je to však už mnohem lepší, než to bylo, a proto to i tak křičím do světa. Vím, jak hrozně jsem se cítila, když jsem se neměla ráda, a vím, jaký rozdíl je žít život se zdravým sebevědomím a sebehodnotou. Bylo to velmi mnoho práce – radikálně jsem změnila přístup sama k sobě i to, jak se sebou mluvím.
Čeho si na sobě nejvíc ceníš?
Asi toho, že dokážu být pozitivní skoro v každé situaci, otočit ji v to dobré. Také miluji svoji kreativitu a srdečnost k lidem.
Máš nějaká doporučení na motivační knihy nebo blogy, které tě inspirovaly na cestě k sebepřijetí?
Mám velmi ráda knihy od Teal Swan, Eckharta Tolleho a v sebalásce mi asi nejvíc pomohla Louise Hay.
Jaké jsou tvé cíle, sny a plány do budoucna?
Můj dlouholetý sen byl přestěhovat se do Španělska k moři, a to se mi nedávno splnilo. Za to jsem nesmírně vděčná a dost se z toho raduji. Další cíl je ještě víc křičet do světa důležitost sebelásky.
$content$