Daniela Pilná založila Diligent Moments Studio spojující klienty s talentovanými osobnostmi jak v České republice, tak i v zahraničí. Je známá především díky své stylingové spolupráci s módními návrháři, fashion ikonami a influencery. Pravidelně vytváří vzhled moderátorce Zorce Hejdové, podílí se na tvorbě magazínových editorialů a v minulém roce jsme ji mohli vidět jakožto stylistku slavnostního večera finále soutěže Schwarzkopf Elite Model Look. Kromě toho poskytuje rady v oblasti oblékání i běžným ženám, které chtějí pozvednout svou osobnost signifikantním stylem. Jakou filozofií se Daniela během nákupů oblečení řídí? Zapíšou se podle ní současné módní výstřelky do dějin? A jak neztratit v přílivu trendů svou individualitu a vlastní vkus?
V Rádiu Wave jsi zmínila, že se mnohdy vidíme hůř, než nás vidí ostatní. Máš nějaké tipy a triky, jak udělat největší přednost z toho, co nás na těle trápí?
Základem k tomu mít se opravdu rád je skutečně identifikovat, s čím nejsme „spokojení”. Nemusí jít pouze o zevnějšek, člověk se může vnitřně proklínat i za své charakterové rysy, které nemusí být okolí vůbec známé. Je důležité určit si realistické cíle, respektovat individuální genetické predispozice a aktivně s nimi pracovat. Bez práce nejsou koláče, což je vzhledem k vysněné postavě jaksi protimluv.
V posledních letech se módní průmysl začal transformovat ve smyslu větší podpory pozitivního pohledu na všechna těla bez ohledu na velikost či tvar. Jak ty sama vidíš vývoj a budoucnost módního průmyslu v kontextu „body positivity” a vnímání standardů krásy?
Jsem moc ráda, že se doba posunula a dnes je tolerance vůči „ženské postavě” (což je má osobní výzva) mnohem větší, než tomu bylo v letech okolo 2000s. Světu tehdy kralovala velikost 0 a zpětně si ťukám na čelo, co jsme dříve považovali za „plus size”. Na druhou stranu vše má své meze – hubenost i plnoštíhlost. Současná glorifikace nadváhy je stejně tak nebezpečná jako mnohým nedosažitelná velikost XXS.
Myslíš si, že právě móda může být silným nástrojem pro změnu a podporu inkluzivity ve společnosti?
Pestrost módy dokáže pomoci svojí interpretací a show stylingem, který by měl respektovat variace typů postav. To, že máme k dispozici nespočet značek, neznamená, že nám všechny padnou stejně slušivě. Sezónní prezentace kolekcí je jen polovina cesty, ta druhá je na nás samotných.
Ze zkušenosti vím, že mi kupříkladu nikdy nebudou slušet krásné negližé šaty značky NENSI DOJAKA, tak jako sluší modelkám s drobným poprsím. Pokud s módou teprve začínáte nebo cítíte, že se motáte v kruhu, zkuste si najít některou ze světových celebrit, která se vám proporčně podobá. Rozklíčujte esenci jejího stylu, za kterým stojí ti nejlepší světoví odborníci a stylisté. Nemáte čas na samostudium? Osmělte se a oslovte osobního stylistu, který vám ušetří spoustu času a peněz investovaných do nákupních přešlapů.
Se stylingem pomáháš slavným osobnostem, modelkám, ale i běžným ženám se zájmem o oblékání. Jakým způsobem dbáš na zdůraznění unikátnosti každé klientky při tvorbě jejího stylingu?
U klientů vycházím z jejich individuálního životního stylu a profese. Oblékání mediálně známých tváří je častokrát výrazně pestřejší než styling, který sestavíme s úspěšnou manažerkou, doktorkou či právničkou. Nepřistupuji ke svým klientům podle pomyslných tabulek, ale naslouchám tomu, jaké střihy, délky nebo prvky rádi nosí. Každé klientce nebo klientovi sluší jiná škála barev a je potřeba brát barevné typologie v potaz.
Zásadní vstupní konverzací jsou i finance a představa o celkové či sezónní investici do svého šatníku. Překvapuje mě, že si lidé stále spojují vytříbený styl s velkým obnosem peněz. V realitě tomu totiž tak není. Dbám na nákup prvotřídních materiálů a nadčasových střihů. Tyto vysněné kousky následně dokáži díky letitým zkušenostem vybrat jak ve střední, tak prémiové třídě.
V současnosti máme spoustu možností, jak získávat inspiraci pro nové outfity. Mnohdy se pak třeba snažíme napodobit stylingy z magazínů či sociálních sítí, aniž bychom pracovali s naším vlastním kreativním myšlením a kousky, které máme v šatníku. Jak velký vliv má podle tebe množství podnětů kolem nás na naši individualitu v oblékání?
Před časem jsem se přistihla s myšlenkou, že si třetí zimu v podstatě kupujeme to samé. Respektive v obchodech opakovaně nacházíme podobný sortiment, který hraje na jistotu. V minulosti byly módní značky charakteristické svým jedinečným DNA – střihy, volbou barev či nenapodobitelnými potisky. Dnes si módní domy přebírají oblíbené virální kousky ze sociálních sítí, které uvádí ve svých kolekcích. Hlavním motivem je pro ně totiž prodej, což je ALFA a OMEGA.
Stalo se vám někdy, že si otevřete sociální sítě některé ze „světových” nebo lokálních blogerek a po chvíli díky unifikovaným lookům, fotografiím či PR partnerstvím se stejnými značkami vlastně nevíte, na koho se díváte? Pokud se chci zasnít a inspirovat, mířím na jeden jediný profil – @blaireadiebee. Zprvu jsem si říkala, že její styl je přesným opakem toho mého, ale čím déle ji sleduji, tím více mi otevírá fantazii na sestavení vlastního (osobního) stylingu v pulzujících barvách. Pro mě velké vystoupení z komfortní zóny a takzvaných „kombinací na jistotu”.
Čeho se vyvarovat, abychom v neustálém přílivu trendů neztratili sami sebe a svůj vlastní vkus?
Mám pravidlo – pokud daný „trendy” kousek nedokážu sladit s ničím, co už v šatníku mám a bude tak na jeho zařazení do „chodu” potřeba dokoupit další kousky, nekoupím si ho. Popřípadě vyzkouším doma a následně vrátím s vnitřním uspokojením, že nám to holt nevyšlo… I to se stává.
Neostýchejte se vyjádřit vlastní styl. Nemusíme všechny vypadat jako sériový dav přes kopírák.
Do jaké míry se ty sama necháváš ovlivňovat módními trendy?
Trendy ve svém oblékání vnímám jako Crème de la Crème k pevnému a neměnnému základu. Určité trendy a směry zcela přecházím. V minulosti mi bylo řečeno, že nosím „trend v detailu”, a vlastně i dnes nemohu více souhlasit. V letošním roce nás zaplaví leopardí print, který se u mě osobně promítne v krásných lodičkách Gianvito Rossi a hedvábné halence Elie Saab.
Řekla bys, že je módní průmysl více o individualitě nebo o následování trendů? Proč?
Jak jsme už nakousli, nyní se ready-to-wear móda hodně unifikovala a zaměřila na zaručené bestsellery, které se častokrát prodávají i několik sezón. Najdou se naštěstí výjimky, mezi které patří značky JACQUEMUS, Schiaparelli, Alaïa a další, kteří jen potvrzují, že risk je zisk. Osobně si vyhledávám kousky, které jsou kvalitní a osobité. Nebaví mě kousky, které jsou masově oblíbené, ačkoliv se tomu určité skvosty nevyhnou.
Poslední znovu objevenou „senzací” se staly po dvou dekádách TABI boots značky Maison Margiela. Dříve spíš silueta módních insiderů či studentů toužících po špetce avantgardy je dnes „must have“ davu. Jsou velice pohodlné a kvalitně zpracované. A co je na TABI boots vedle nevšedního vzhledu, který připomíná kopýtko, zajímavé? Pokud je nošením vyloženě nezničíte, drží si stále hezkou cenu v sekundárním marketu.
V módním průmyslu můžeme najít dávku inspirace, ale někdy i množství podivných kreací a bizárů. Co bylo podle tebe v poslední době největším přešlapem a proč?
Často nám do denní módy a světových trendů prosakují různé subkultury, které nemusí být u široké veřejnosti pochopené. Asi nejzásadnějším prvkem, který masově odstartovala kolekce Saint Laurent AW20, je latex. Nejnovější kolekce RICK OWENS byla doplněna prvky Matisse Di Maggio coby zástupce Pařížské BDSM komunity.
Nošení lesku výborně vyzní během módních akcí nebo pestrého večerního života. Na důležitou pracovní schůzku si ale latexovou pouzdrovou sukni určitě nevezmu. Nehledě na skutečnost, že v rámci správného dodržování etikety není možné latex jako takový „nikam” zařadit. Podobně je na tom i denim, jehož nošení je přípustné pouze v kontextu pracovního oděvu.
Popsala bys, jak ses dostala k práci stylistky? Kde jsi nasbírala veškeré dosavadní poznatky o módě?
Moje cesta započala postupně. Na Střední škole aplikované kybernetiky v Hradci Králové jsem studovala grafický design, v rámci kterého jsme museli ovládat i tvorbu videa a fotografii. Byť bylo mým záměrem stát se animátorkou 3D her, osud tomu chtěl jinak. Fotografie mě pohltila natolik, že jsem se po střední škole dostala na Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Vysněný obor marketing a multimediální komunikace nás často propojoval s jinými katedrami. V rámci semestrálních prací jsme úzce spolupracovali se studenty oděvního a obuvního designu. Ze zdravotních důvodů jsem musela po prvním ročníku opustit studia a následovala otázka, co dál.
Nikdy nezapomenu na rozhovor s rodiči, kteří nechtěli věřit tomu, že přetrhnu linii vysokoškolských titulů. Móda se dá plnohodnotně tvořit pouze v Praze, proto jsem se z rodných Pardubic přestěhovala do matky měst a srdce Evropy. Máme zde veškeré zásadní produkce, foto studia, mediální domy, PR manažery značek a showroomy. Měla jsem velké štěstí a získala vysněnou pracovní pozici v modelingové agentuře Unique One, která se mimo development nových tváří specializovala i na velké eventy. Zde jsem si uvědomila, že mě vlastně mnohem víc naplňuje módní produkce, kde se skvěle propojí mé předešlé vědomosti.
V roce 2012 jsme s fotografem Vratko Barcíkem založili vlastní produkci The W Prague, která se orientovala v podstatě exkluzivně na pánskou módu a pánské editorialy. Byli jsme ambiciózní startup. Ve dvou jsme tedy zastávali několik pracovních pozic. Na mě připadla přirozeně právě produkce a styling, který se mnou zůstává dodnes. Díky orientaci na pánskou módu, která nebyla tehdy až tak polarizovaná, jsme se dostali na pánské fashion weeky v Paříži, Londýně, Miláně nebo Kodani. Opakovaně jsme navštívili i Antverpy, kde se každoročně koná velkolepá show studentů The Royal Academy of Fine Arts. Nyní je účast na světových fashion weecích výrazně přísnější. Jsem moc ráda, jak do sebe posledních 15 let zapadá jako puzzle. Po narození syna Doriana vystupuji pouze za sebe a svou agenturu Diligent Moments Studio.
Jaká je tvá filozofie ohledně nákupu oblečení? Na co se máme při nákupu zaměřit?
Je důležité si ujasnit, kdo jsme a jak nás má naše oblečení podtrhnout v tom nejlepším slova smyslu. Šaty dělají člověka a já sama si dle oblečení dokážu velice dobře nacítit své nové ale i stávající klienty. Pro běžný a pracovní život je důležité vlastnit základní kusy oblečení, které lichotí naší postavě a odpovídají pracovní pozici. Máme tendence oblékat se v pracovním prostředím až moc ležérně, to samé platí doma. Naše „já“ bychom měli uctivě reprezentovat neustále. Všichni známe ten pocit, kdy vypadáme dobře, a tím pádem jsme pozitivně naladěni celý den. Neschováváme se jako šnek v ulitě, ale konáme.
Ačkoliv osobně preferuji elegantnější přístup, neznamená to, že je to jediná cesta sebevyjádření. Velice respektuji styl Evy Che, která je mým pravým opakem. Její odvážné looky jsou fascinující a ráda se jimi nechám čas od času unést.
V rozhovoru pro magazín Elle jsi prozradila, že tě na české módní scéně neustále překvapuje absence tradiční elegance a nutkání ji něčím okořenit. Uvedla bys nějaký příklad? Platí toto tvrzení stále, nebo máš pocit, že se něco změnilo?
Pokud se nepletu, toto tvrzení se váže k mému rozhovoru z roku 2019, kdy módní svět naprosto ovládal street style. Od té doby smetla sociální média estetika „clean girls” a „quiet luxury”, což mě přirozeně potěšilo, byť tyto masové směry častokrát postrádají hlubší kontext.
Právě dřívější éra street style a HYPEBEAST šílenství můžeme hezky uchopit jako příklad trendu, který tu s námi zůstal pouze pár let. Vycházel ze subkultury, kde i nadále zůstává, avšak oko módního „Mordoru” se ubírá jiným směrem. Kdybych dnes vynesla to samé, co jsme nosili v roce 2019, bylo by to silně irelevantní a v širším měřítku až úsměvné.
Historie módy slouží jako nevyčerpatelný pramen inspirace pro současné návrháře, kteří se snaží spojit minulost se současností a vytvářet tak unikátní a vkusné kolekce. I přesto s sebou každé období nese vlastní estetiku, techniky a pravidla, která se odráží ve střizích, materiálech a stylech. Myslíš si, že dnešní móda bude v budoucnu také považována za historickou ikonu?
Přísahám, že jsem nad položenou otázkou přemýšlela pár dní zpět v souvislosti s trvající vlnou 2000s a 2010s. Toto období je mi velice blízké, protože jsem v něm vyrostla. Zvonové kalhoty, sametové teplákové soupravy JUICY COUTURE (nebo FAITH), piercing v pupíku a průhledné brýle ve stylu zpěvačky Anastacia byly naší uniformou. Uniformou tak jedinečnou, že se dá i ob generaci uceleně replikovat. Co by však charakterizovalo 2020s? Zatím na mě působí jako gang bang nápadů, které samy neví, co od sebe čekat. Snad nebude ikonou stávající generace nápojový Stanley Cup a přehnané kosmetické úpravy tváře.
Máš nějakého oblíbeného designéra, který tě odjakživa inspiruje?
Módu jsem začala cíleněji vnímat ve svých 17 letech, čili v roce 2008. Ačkoliv kolem mě byla i díky mamince a Burdám odjakživa. Jak jsme již nakousli, v daném období jsem studovala virtuální grafiku a fotografii. Potřeba oblékat modelky pro školní projekty nečekaně přerostla čistě v denní formu odívání. Skrze fotografie bylo možné vyprávět příběh. Nezapomenu na první návštěvu Paříže a můj první VOGUE, který mám doma dodnes. Dříve byl mou velkou inspirací Alexander McQueen a jeho kolekce The Horn of Plenty AW09. Pro mě jakožto slečnu z Pardubic, něco naprosto nevídaného, fascinujícího. Bohužel si zanedlouho vzal život a já se stěhovala do Prahy, kdy již nebyl takový prostor snít o módě, ale čas ji reálně tvořit. Dalším velikánem je pro mě Tom Ford. Miluji jeho vizi a nekompromisní kvalitu, která se promítá od kolekcí po vizuály, kampaně i jeho dva celovečerní filmy. Teprve nedávno jsem narazila na tvorbu Madame Grès, která byla neskutečnou pařížskou coutierkou židovského původu. Její ručně šité drapériové šaty mi nedají spát a často si říkám, jaké to asi muselo být si od ní nechat ušít šaty či kostýmek na míru.
$content$