Středa 22.05.2024
„Naučili jsme se žít příliš konzumně,“ myslí si Doms Vasko
Fotografie: Se souhlasem Dominiky Vaškové
INTERVIEW

„Naučili jsme se žít příliš konzumně,“ myslí si Doms Vasko

Když se spojí kreativní duše s láskou k módě v jedné osobě, mohou vzniknout krásné věci. Důkazem toho je blogerka, instagramerka a také zakladatelka projektu s názvem Nosím umenie Dominika Vašková, která si v online světě říká Doms Vasko. Jak se dostala k filozofii “slow fashion”, jaká z jejího pohledu je a jak se na ni dívá většinová společnost?  Co nám Doms prozradila o Nosím umenie? Jak vznikají její krásné fotky a jsou důležité jen ony, nebo i hlubší myšlenka?

Jaká byla tvá cesta ke „slow fashion“?

Pamatuji si časy, kdy jsem netušila, že to slovo existuje. Na druhou stranu mám pocit, že jsem o něm věděla mnohem dříve než většina lidí v mém okolí. Když začala vznikat značka Nosím umenie, kterou vytváříme s mojí sestrou, začala jsem se více zajímat o to, jak to v módě funguje – co bych chtěla dělat a čemu bych se chtěla vyhnout. Postupně jsem zjišťovala, co všechno se skrývá za fast fashion, a snažila se měnit svůj životní styl a naši značku směřovat k pomalé módě.

Jaké největší výhody „slow fashion“ oproti „fast fashion“ spatřuješ?

Výhod je určitě více než nevýhod. Myslím, že pomalá móda už sama o sobě říká, že je třeba zpomalit. Naučili jsme se žít příliš konzumně. “Slow fashion“ nás vrací k tomu, co znaly naše prababičky – třeba k tomu, že jeden kabát můžeme nosit i 10 let. Učí nás dívat se na materiál, kvalitu nebo pozadí značek.

Ruku na srdce, všechno má svůj rub i líc… co nevýhody? Je něco, v čem „fast fashion“ zkrátka vede?

Nad touto otázkou jsem dlouho přemýšlela a nepřišla jsem na jednoznačnou odpověď. Z mého pohledu jde ale hlavně o to, že “fast fashion“ oslovuje stále více lidí. Pokud se oni nerozhodnou změnit strategii svého podnikání, mnoho lidí bude těmto řetězcům pravděpodobně i nadále důvěřovat. No a také jsou to dostupné ceny, které někdy lidi „nutíL koupit si cokoli, protože mají pocit, že si to mohou dovolit.

Fotografie: Se souhlasem Dominiky Vaškové

Máš své oblíbené lokální značky nebo tvůrce? Můžeš nás inspirovat?

Značek, které jsem za poslední roky poznala, je mnoho, ale kdybych měla jmenovat jen několik, určitě by to byly tyto.

Co se týče kabelek, tašek a peněženek Marima a Ledabags, šperků nebo doplňků Banshee, Ová šperky a značka Serish. No a z oblečení jsou pro mě velmi pěkné kousky například od á la Magdalena.

„Slow fashion“ je v rámci tvé online tvorby jednoznačně tématem číslo jedna. Jakou formou svým sledujícím a čtenářům předáváš své myšlenky a názory?

Chci, aby moje myšlenky byly podávány se zdravým rozumem a od srdce. Snažím se mluvit o tom, aby lidé nevyhazovali to, co mají doma, jen proto, že chtějí přejít na „slow fashion“. Často také upozorňuji na to, že alternativou může být i second hand. Ale nejdůležitější myšlenkou pro mě je, že nezáleží na tom, kde nakupujeme, pokud si každý den nebo každý týden koupíme něco nového. Pokud budeme mluvit o „slow fashion“, mělo by jít vždy hlavně o to, vybírat si kousky s rozumem, přehledem a tak, aby vydržely co nejdéle.

Má podle tebe smysl někoho napřímo přesvědčovat, nebo je cestou spíše jen předkládat názory a fakta? Dostala ses někdy do přímé konfrontace se zastánci jiné filozofie, než je ta tvá?

V našem světě je stále mnoho lidí, kteří mají pocit, že si lokální nebo pomalou módu jednoduše nemohou dovolit. Nemyslím si, že je přesvědčíme přesvědčováním. Pokud mají zájem, přijdou na to časem sami, a pokud ne, nepomohou jim ani fakta. No a co se týče konfrontace, určitě znám lidi, kteří si myslí, že žiju v lese a ve své bublině, a to, co propaguji, prostě není možné. (smích) S takovými lidmi je jednodušší přejít k jinému tématu.

Fotografie: Se souhlasem Dominiky Vaškové

Jaký je podle tebe aktuálně přístup lidí ke „slow fashion“ a z čeho tak usuzuješ? S jakými reakcemi se setkáváš v rámci své tvorby?

Mám pocit, že kolem mě je okruh lidí, kteří „slow fashion” vnímají jako správnou volbu. Proto se častěji setkávám s pozitivními než negativními reakcemi. Ale z těch negativních reakcí je velmi častá věta: „Vždyť to jen zašiješ“. Ještě se musíme hodně učit, jak si vážit lidské práce.

Tvůj blog nese název Minimalism. Jak tento název vznikl a co pro tebe vlastně znamená minimalismus?

S názvem jsem si dlouho hlavu nelámala. Už na střední škole jsem věděla, že moje tvorba směřuje k minimalismu. Mám ráda čisté linie, jednoduché vzory a minimalismus jak v tvorbě, tak v životě. Považuji ho za životní styl, ne jen za škatulku, protože rčení „méně je více“ pro mě rozhodně platí.

Neunikl nám projekt Nosím umenie, který už jsi koneckonců také sama zmínila – co vše nám o něm prozradíš?

Jak jsem se již zmínila, tento projekt jsme založily s mojí sestrou. Postupně jsme ho formovaly, až vznikla značka Nosím umenie. Tady jsme propojily naše odlišnosti. Můj minimalismus s jejími barevnými kousky, a díky tomu vznikla značka, která je minimalistická, ale zároveň barevná. Postupně jsme začaly naše kousky vyrábět z přírodních materiálů a tak, aby dostal šanci i přebytečný materiál.

Fotografie: Se souhlasem Dominiky Vaškové

Nemůžeme se nevěnovat tvému instagramovému profilu, je totiž nádherný! Jak vznikají tvé fotky a jakými úpravami následně prochází?

V prvom rade ďakujem! Moje fotky sú fotené často na samospúšť alebo niekým z mojich blízkych. Vždy si vymyslím koncept a neskôr si aj fotografie sama upravujem. Počas strednej školy som študovala fotografický dizajn a vždy som túžila fotiť módu či kreatívnu fotografiu. Tam nás tiež naučili retušovať fotografie tak, aby ľudia mali póry či normálnu pokožku. Svoje fotografie retušujem len vtedy, ak mám výrazné nedokonalosti na tvári, no nikdy si nezoštíhľujem postavu, nerobím tehličky na bruchu či nezväčšujem svoj objem vlasov. (smích) Moje fotografie preto skôr prechádzajú farebnou korekciou než veľkou retušou.

V první řadě děkuji! Moje fotky jsou často pořízeny samospouští nebo někým blízkým. Vždycky si vymýšlím koncept a později fotografie sama upravuji. Na střední škole jsem studovala fotografický design a vždy jsem toužila fotit módu nebo kreativní fotografii. Tam nás také učili, jak fotky retušovat, aby lidé měli póry nebo normální pleť. Své fotografie retušuji jen tehdy, když mám výrazné nedokonalosti v obličeji, ale nikdy si nezeštíhluji postavu, nedělám břišáky ani nepřidávám objem vlasům. (smích) Takže moje fotografie procházejí spíše barevnou korekcí než zásadní retuší.

Myslíš, že tím nejdůležitějším jsou na Instagramu fotky samotné, nebo je podstatnější sdělení v jejich popisku?

Já si dávám záležet na obou stejně. Vidím, že někdy lidi zajímá právě fotka a někdy popis. Je to zřejmě tím, že moje popisy jsou tvořené tak, aby lidem něco dali, připomněli nebo možná přinesli novou informaci. Řídím se pravidlem, že pokud nemám o čem psát, raději nezveřejňuji nic.

Máš nějaký sen nebo cíl, za kterým si v rámci své tvorby, ať už na blogu nebo sociálních sítích, jdeš?

Mým největším cílem je zůstat tím, kým jsem. Aby mě lidé vnímali stejně na sociálních sítích i ve skutečnosti. A pokud se najde víc lidí, kterým můj blog nebo tvorba bude blízká, bude to pro mě největší výhra.


Instagram | Blog | YouTube

Napsat komentář