Influencerka Eva McMahon žije již několik let v Londýně a její vášeň pro krásu a módu ji přivedla k blogování. Obsah, který vytváří, se týká především módy, osobního stylu, krásy, cestování, životního stylu, a samozřejmě jejího života v Londýně. V současné době se kromě blogu věnuje také sociálním médiím a své rodině. Jaký je život módní blogerky v zahraničí? Jak se liší česká nebo slovenská a anglická blogovací scéna? A na jaký aktuální trend nedá dopustit?
Evi, svou lásku k módě ses rozhodla sdílet prostřednictvím blogu. Jak vzpomínáš na své začátky v blogování? Co tě inspirovalo k psaní příspěvků, článků a focení?
V roce 2009 jsem dávala na svůj Facebook spoustu inspirativních fotografií – jednoduše věci, co se mi líbí, a také svoje outfity, a několik lidi mi řeklo, jestli jsem slyšela o blozích. A tak jsem rozhodila sítě a ve finále si založila Glamazon Blog. Začátky byly vtipné, ale beru to jako postupný vývoj. Člověk roste, učí se, mění styl – ať už v oblékaní, nebo v psaní a to, jakým způsobem blog vede. To je přirozený proces. A navíc i v blogování se mění trendy. Dneska je vše o dynamických platformách jako TikTok a dříve to byl klasický Blogspot.
Mnoho lidí si myslí, že blogování je jen zábava a legrace. Kolik času věnuješ blogu a jak vypadá tvůj běžný den?
Kdybych to měla říct opravdu upřímně, tak jsem se vlastně od roku 2009 nezastavila. Když jsem ještě pracovala v oblasti personalistiky, využila jsem každou obědovou přestávku, každý večer a každý víkend pro blog. Můžu říct, že mám za sebou několik vyhoření, ale vždy jsem nabrala sily a vrátila se zpátky do kolejí. Ted je to hodně náročné, protože mam dvě děti a žádnou pomoc a často musím měnit rutinu tím, jak se mění rutiny mých dětí, ale sociálními sítěmi, tvorbou a vším, co za tím stojí, věnuju veškerý volný čas. Třeba teď jsem využila situace, že si obě děti hrají, tak odpovídám na otázky. Někdy to jde a jindy zase ne.
Kdy nastal zlom a ty jsi začala blog vnímat i jako marketingový nástroj, a už ne jen jako koníček?
Já bych řekla, že to byl rok 2012, kdy jsem šla na jednu takovou vetší akci se značkou GHD – tam jsem potkala blogerky Tamaru Kalinic, Julii Lundin a jiné, a vlastně objevila, že blogování má obrovský potenciál.
Blog Glamazon je módní a lifestylový blog, který jsi začala psát před více než 10 lety. Objevil se v TOP 10 nejlepších módních blogů ve Velké Británii, ale také v TOP 10 českých blogů. Co pro tebe tato ocenění znamenají a čemu vděčíš za takový úspěch?
Upřímně mám pocit, že tyto ocenění mi moc nedaly. Zní to hrozně hezky a v tom momentu máte samozřejmě radost, ale ve finále to není o ocenění. Je to o vaší network, vašemu brandu a také o vytrvalosti. A u těch největších blogerů určitě pomáhají čísla, ale bohužel v dnešní době už neznamenají cestu nahoru.
Ale samozřejmě, že když jsem zjistila, ze Cosmopolitan zařadil můj blog tenkrát do TOP 10 v celé Británii, tak jsem se cítila jako Češka velmi pyšná. Přece jenom je to země, kde žije více než 67 milionů lidí.
Jak podle tebe veřejnost vnímá blogování? Je možné se při takovém množství blogů psaním uživit?
V roce 2022 firmy údajně investovaly do influencer marketingu 15 miliard dolarů, takže se tím dá určitě uživit. Někdo vydělává míň, někdo víc, ale ti na vrcholu se mají velmi velmi dobře.
Díky svým zkušenostem ze zahraničí můžeš porovnat česko-slovenskou a anglickou blogerskou scénu. V čem se viditelně liší?
Pořád si stojím za tím, že v zahraničí je celý tento obor o krok dále. Stačí srovnat už jenom styl, jakým se píšou e-maily a jaké mají firmy od blogerů očekávání. V zahraničí už neočekávají výstupy za darované produkty a podobně, influenceři jsou vlastně bráni jako celebrity – objevují se v pořadech, na titulních stránkách a většina agentur má po boku modelek i portfolio influenceru. A Amerika je v porovnání s Británií ještě dál.
Spolupracovala jsi s předními a luxusními značkami, objevila ses v online i tištěných médiích a v publikacích jako Vogue, ELLE a mnoho dalších, a dokonce jsi byla jmenována mezi nejlépe oblékanými celebritami na týdnech módy v Miláně, Londýně a Paříži. Považuješ se za celebritu nebo influencerku?
Já se tak vůbec neberu. Je to podobně jako s tím oceněním. To, že se objevíte pár sezón v předních časopisech ve street stylové sekci, je spíše takový nastroj k vylepšení vašeho brandu, ale nijak vám to život nezmění. Hlavně v tak saturovaném trhu. Ale spoustu časopisů jsem si schovala na památku, hlavně britský Vogue. Jsem zkrátka content creator. V poslední době mi udělalo radost, když jsem se stala tváří české značky Meji jako modelka. Je to mladá značka, která má velký potenciál.
Jak přistupuješ ke spolupracím a jak vypadá taková spolupráce s firmami? Podle jakých kritérií se rozhoduješ, zda nabídku přijmeš, nebo odmítneš?
To se mění každým rokem, ale čím jsem starší, tím víc si stojím za tím, co se mi líbí a jestli se mnou určitá firma rezonuje. Pak se samozřejmě mění i váš život. Například v těhotenství jsem potřebovala jsem spoustu věcí pro miminko, a tak jsem nabídky přijala, i když se jednalo o barter. Spolupráce adaptuju podle potřeby a podle toho, jestli se mi značka opravdu líbí.
Jak při tolika nabídkách a spolupracích vypadá tvůj šatník? Řídíš se aktuálními trendy, nebo si vybíráš nadčasové kousky?
Já jsem typický blíženec, takže potřebuju obojí. Ale popsala bych se asi tak, že mám rada nadčasovost s troškou trendu.
Na jaký aktuální trend nedáš dopustit a co by sis na sebe naopak nikdy neoblékla?
Hodně mě baví bombery a maxi sukně, protože jsou obojí – praktické pro maminky i vypadají dobře.
A k druhé otázce řeknu asi tohle – nikdy neříkejte nikdy.
A co londýnská móda v ulicích? Jsou Angličani opravdu tak styloví, jak se o nich říká?
V Londýně existuje rozmanitost a taky záleží, ve které jste čtvrti. Nečekejte, že všichni jsou styloví. Uvidíte tady obrovský mix stylů, ale samozřejmě i normálnost. Samozřejmě, že blogerské akce nebo Fashion Week jsou pastvou pro oči.
Čím nebo kým se při sestavování outfitů inspiruješ ty?
Já tvořím outfity podle nálady. Chtěla bych být takový ten organizovaný člověk, co si předfocuje outfity a má je uložené na horší časy, kdy potřebuje inspiraci, ale na to mi nezbývá čas. Teď nacházím hodně inspirace na TikToku a hodně mě baví Rosie Huntington-Whiteley nebo třeba moje kamarádka Dela Fard – ta téměř nikdy nešlápne vedle a často mě inspiruje k nákupu určitých kousků.
V Anglii žiješ už několik let. Co tě vlastně přivedlo k odcestování do zahraničí?
Já jsem studovala v Olomouci magisterský obor Sociologie a anglická filologie a potkala jsme tam svého nynějšího manžela, který je původem z Irska. První léto jsem s ním odjela do Londýna a našla si prací za barem – prostě klasická studentská brigáda. Do Londýna jsem se pak vracela, než jsem dostudovala, a pak jsem tady i zůstala.
Bylo těžké zvykat si na nové okolí, lidi a práci? V čem jsi pociťovala největší rozdíly?
Tak to by bylo na celou knížku. Jsem tady už vlastně 17 let, když beru ty přerušované měsíce během vysoké školy, ale je tady úplně jiná mentalita. Něco je tady lepší a něco horší. Třeba zdravotnictví je něco, co máme mnohem lepší. Náš skvělý zdravotnický systém a kvalita našich doktorů a sester mi opravdu chybí. Škola tady začíná ve 4 letech, a to si myslím, že je hodně brzo, ale zase je tady lepší systém v přístupu k dětem.
Tvůj život v Londýně můžeme sledovat také prostřednictvím videí na YouTube, což je také časově velmi náročné. Jak zvládáš svůj osobní a profesní život?
Můj YouTube kanál je opravdu malinký, ale jak vidíte, videa točím roky, protože mě to zkrátka baví. Je to vlastně moje oblíbená platforma, do které bych určitě vložila ještě víc energie, kdyby byla silnější a větší. Opravdu strašně miluju točit a stříhat vlogy. A je to platforma, kde si můžete vybudovat úžasnou komunitu lidí, které váš obsah baví, a to je to nejcennější. Kdo má v dnešní době rozjetý YouTube, ten má našlápnuto správným směrem.
Jak vypadá tvůj den?
Teď to mám docela náročné s dětma a téměř každý den jsem ve všem pozadu, protože se věnuji jim a domácnosti. Kdybych si mohla vybrat, můj ideální den by byl určitě pro změnu takový, že o děti bude postaráno a budou v dobrých rukou a já si budu moct užít to, že si zajdu do fitka, na masáž či kosmetiku, aniž bych se stresovala kvůli času. Pak bych měla určitě vyhrazený čas na tvorbu obsahu, sešla se s kamarádkou a večer šla na večeři s manželem. Mě totiž z celého srdce baví, co dělám, jen na to nemám tolik času, kolik bych si přála.
$content$