Filip Šícha je výtvarníkem z jižních Čech. S malováním začal před pěti lety a od té doby takřka nepustil štětec z ruky. Jeho rukopisem jsou charakteristické kombinace barev, které vás na první pohled oslní. Filip skrze svou tvorbu přenáší různé emoce – ať už pozitivní, nebo negativní. Kromě klasických obrazů vytváří originální potisky na oblečení a deky. Odkud čerpá inspiraci? Jak dlouho trvá namalovat obraz? A jaký má názor na spojení umění s aktivismem?
Na svém webu zmiňuješ, že se při malování inspiruješ kromě vlastních myšlenek také díly některých oblíbených výtvarníků. Jmenoval bys některé z nich? A čím konkrétně tě jejich tvorba uchvátila?
To záleží na konkrétním obraze, který vytvářím. Obecně brouzdám mezi gestem jako hlavním nosným prvkem obrazu a barvou v kombinaci s konturou – přirozeně mě pak zajímají umělci s podobným úmyslem. Můj dlouhodobě oblíbený umělec je van Gogh, konkrétně jeho kresba jako taková, protože je čitelná a přitom úsporná. Naposledy mi přišly zajímavé obrazy od E. Švankmajerové – zaujala mě jejich hravost.
Jak bys definoval svůj styl tvorby? Máš nějaký oblíbený umělecký nástroj nebo techniku, kterou vždy používáš?
Snažím se u obrazu jít přímo k věci a neocucávat bonbón. Můj styl by se dal nazvat jak neoexpresionismus, nicméně tyhle označení moc nemám rád, protože jsou chudá. Zatím pracuji od obrazu k obrazu, kdy každý je jiný a každý maluji jakoby od znova, proto se nedá říct, že bych něco použil vždy. Moje oblíbené výtvarné materiály jsou hlavně akryl a olej s tím, že si rád užívám obyčejnou tužku na papíře.
Někteří umělci potřebují při práci čistotu a uklizený prostor, jiným se tvoří lépe v chaosu. V jakých podmínkách nejraději pracuješ na svých dílech ty?
Asi je mi to nějak jedno. Jsem trochu nepořádnej, ale vím, kde co mám, a snažím se udržovat nějaký minimum čistoty. Jde mi o jistej pocit bezpečí při práci, svobodu tvořit tak, jak potřebuji. Jinak bych řekl, že mám fobii z přespříliš čistých ateliérů.
Máš nějaký rituál nebo zvyk, který ti pomáhá při malování?
Hudba.
Při pohledu na tvou tvorbu je zřejmé, že rád pracuješ s barvami. Jaký význam má barva ve tvém uměleckém vyjádření? Dovedl by sis představit malovat bez využití širokého spektra barev? Proč?
Je to pro mě přirozené, do monochromatické malby bych se musel vyloženě nutit.
Mám v plánu se hecnout a sledovat, co vznikne, ale to bude potřebovat správné naladění.
Jak na tebe působí černobílé obrazy?
Nemám s nimi problém. Černobílá malba má výhodu, že nejde přikrášlovat kýčovitejma barvama.
Jaký máš pohled na spojení mezi uměním a aktivismem? Jaké poselství se snažíš předat svým uměním?
Snažím se tomu vyhýbat, podle mě by měl umělec držet hubu a pracovat.
Jak dlouho ti trvá vytvořit obraz od prvotní myšlenky po jeho dokončení? Popsal bys ve zkratce proces své tvorby?
To je jak kdy – občas je to rychlovka, někdy to trvá dýl. Zrovna včera jsem dokončil tři nebo čtyři měsíce rozdělaný obraz a ve stejný den ještě jeden začal a dokončil. Můj názor je, že je úplně jedno, jak dlouho obraz trvá namalovat. Neplatí úměra „čím déle, tím lépe”. Rychlá práce je problematická v tom, že může být uspěchaná. Dlouhá práce může zas být upatlaná a přeopracovaná. Zkrátka každý obraz má svůj čas a svoje potřeby. Jsou jak živý bytosti, alespoň mě tak baví o nich přemýšlet.
Proces je vždy trochu jinej. Dá se říct, že každý obraz je, jako by člověk maloval poprvé…
Máš před malováním jasnou představu o tom, co chceš vyjádřit, nebo se dílo vyvíjí během procesu?
Někdy mám dost jasnou představu, kterou více čí méně úspěšně převedu na plátno. Většinou ale spíš naslouchám obrazu a nechám se jím vést.
S malováním obrazů jsi začal v roce 2019. Prozradil bys, jak se tvá tvorba vyvíjela v průběhu let?
Na začátku jsem maloval takové naivní imaginace společně s abstrakcí. Zpětně bych řekl, že jsem za abstrakci schovával to, že nic neumím. Přešel jsem pak k portrétu, který dlouhodobě prohlubuji. Baví mě ale i krajiny, zátiší, figury atd.
Mám pocit, že čím víc maluju, tím víc vidím, kolik toho neumím.
Jaký moment tě z hlediska umělecké tvorby nejvíce posunul?
Jsou to postupné krůčky. Nepatrné, těžko postřehnutelné změny.
Jak se vyrovnáváš s kritikou a jak vnímáš zpětnou vazbu na své umělecké práce? Jakým způsobem se měníš a rosteš na základě těchto zkušeností?
Držím si jistý odstup. Je lehké se opít chválou, stejně jako se cítit méněcenně při negativní kritice. Snažím se to vnímat s otevřeností k tomu, kde a co lze zlepšit. Na druhou stranu hotový obraz je hotový obraz, ten už změnit nelze, alespoň k tomu teda tak já přistupuji.
Kromě obrazů zahrnuje tvé portfolio také oblečení a deky. Proč ses rozhodl propojit umělecké malby a módu?
V současnosti bych to nazval spíš jako merch. Jde o dostupnou formu, jak mě podpořit a mít doma (nebo na sobě) umění.
Čeho bys rád, co se umělecké kariéry týče, v blízké budoucnosti dosáhnul?
Prohloubení individuálního kresebného vyjádření.
$content$