Učí malé značky, jak prodávat své produkty na Instagramu, předává tipy, návody a inspiraci, ale nepovažuje se za koučku. Maminka, manželka, podnikatelka a bývalá učitelka Michaela Flamínková začínala v online světě tím, že tvořila Duhu. Jaká byla její cesta ke know-how a úspěchu a zvládla ji sama? Jaké tipy a zkušenosti neváhá předat? Měla ona sama někdy kouče? A proč právě Duha?
Podařilo se ti nasbírat mnoho pracovních zkušeností. Na svém profilu zmiňuješ, že jsi absolvovala hodně brigád v zahraničí. Mohla bys našim čtenářům povědět o těchto dobrodružstvích víc? Na co ráda vzpomínáš?
Já se nikdy práce nebála a musím říct, že jsem v zahraničí dělala velmi „bizarní“ brigády jako například sbírání odpadků na hudebních festivalech v UK – 12 až 16 hodin denně po dobu tří měsíců jsem trávila v předklonu s pytlem v ruce a sbírala jsem vše, co se válelo na zemi, a že to většinou nebylo nic voňavého…
Půl roku jsem taky pracovala ve Švýcarsku jako „nanny“ (pomoc rodině), ale spíš bych to nazvala služkou. Moje rodina nebyla zrovna ideální, protože trpěla takovým tím syndromem hromadění věcí a jejich obrovský dům byl jedno velké skladiště. Mojí náplní práce bylo v tomhle domě „udržovat pořádek“, starat se o děti od 7:00 do 21:00 a vařit pro celou rodinu. Po pár měsících, kdy jsem již byla rozhodnuta, že odejdu, jsem se dozvěděla, že tam holky přede mnou vydržely vždy maximálně týden, a pak s pláčem utekly. Přiznám se, že nebyl den, kdy bych nebrečela a nepřála si odtamtud utéct, ale nechtěla jsem to vzdát, protože tenhle můj pracovní výlet byl přes zákaz mých rodičů, kteří si nepřáli, abych na půl roku přerušovala vysokou.
Dokázala bys vypíchnout ty nejdůležitější věci, které tě práce v zahraničí naučily?
Sice to možná všechno zní jako horor, ale pro mě obě tyhle brigády byly tou největší školou. Dalo mi to neuvěřitelné sebevědomí v tom, že po tomhle už zvládnu cokoliv, že každá náročná situace mě něco naučí. A hlavně díky tomu všemu vím, co už bych nikdy sama sobě nedopustila dělat.
Netajíš se tím, že Duha byl tvůj první projekt. Budovala jsi jej od počátku sama? Odkud jsi čerpala know-how?
Ano, budovala jsem ji úplně sama a zpětně nechápu, jak jsem to s malým miminem zvládla. Mám ten celý první rok dost v mlze. Bez mého manžela, který komplet převzal starost o domácnost, přestože denně chodil do práce, bych to nikdy nezvládla. Ačkoliv doteď z mého podnikání neviděl ani korunu, protože peníze se musí točit, pořád mě podporuje a věří, že jednou bude hlavním zdrojem našeho příjmu právě moje podnikání.
Já jsem člověk, co se dokáže naučit všechno, pokud mě to zajímá. Na vše jsem si přicházela formou pokus-omyl. Sledovala jsem ostatní firmy, podnikatele, analyzovala jejich strategie a učila se zpovzdálí. Věděla jsem ale, že to chci dělat jinak než ostatní a že chci mezi všemi malými tvůrci vynikat, což se mi myslím podařilo.
Našla sis během toho, co projekt fungoval, kouče, nebo jsi v budování know-how i pokračovala sama?
Kouče jsem neměla a zpětně si říkám, že je to škoda. Ale já jsem ještě nedávno netušila, že nějací koučové vůbec jsou. (smích) Jako kouče využívám svého muže. On mi umí skvěle pokládat otázky, a pak ze mě vytáhne tu pravdu nebo směr, kterým bych se měla vydat.
Podařilo se ti během získávání know-how najít nějaké platformy, se kterými jsi byla spokojená a mohla bys je doporučit ostatním?
Jestli si dobře vzpomínám na můj počátek na Instagramu, tak mě asi nejvíc ovlivnila Elise Darma, která edukuje právě o něm. A tvůrce z Čech Nadiya Fiala, která také šla proti proudu klasického sdílení pouze svých produktů.
Během toho, co jsi spravovala projekt Tvořím duhu, jsi experimentovala s vyráběním mnoha produktů. Ale přece jen jednomu jsi byla věrná – proč to byla právě duha?
Pro mě Duha nebyl jen produkt, byl to pro mě spíš symbol odrážející moji osobnost – pozitivita, barevnost. Nikdo se nepodívá na duhu a neřekne: „Fuj, to je ošklivá duha!” (smích)
Rozjet vlastní podnikání a postavit se na vlastní nohy, to musela být cesta, na které na tebe čekalo plno výzev. Co ti tato cesta nejvíce dala? Nejen z pracovních zkušeností, ale i z hlediska seberozvoje…
Já to ani nedokážu popsat, mně to dalo úplně nový život! Ten pocit, že dokážu prodat nějaký svůj produkt, ať už to byl za Duhy fyzický produkt, anebo teď online produkt, je nepopsatelný.
Co se týká seberozvoje, tak já jsem první rok jela bez přestávky a postupně se dopracovávám k tomu, že se nemusím sedřít z kůže. Že vydělat peníze podnikáním se dají i snáz a že pro mě naopak více funguje, když pracuji méně. Začala jsem podnikání vnímat jako hru, kterou si můžu hrát podle svých vlastních pravidel.
Tvým druhým projektem je instagramový účet, kde vzděláváš malé podnikatele. Proč sis jako další cestu vybrala právě koučování?
Protože jsem si uvědomila svoje schopnosti a dovednosti a i to, že mám pozitivní vliv na lidi. Stále se cítím být více učitelkou než tvůrcem, a proto jsem si pro následujících pár let vybrala tuhle cestu.
Při koučování čerpáš ze znalostí, které jsi získala při tvorbě vlastních projektů. Co dalšího musí člověk umět, aby se stal koučem? Jaké vlastnosti a schopnosti musí mít kouč?
Já bych se asi koučem nenazvala. Maximálně instagramovým koučem, což jsem si psala do bia na svůj Instagram. (smích)
Sice o koučovacím výcviku přemýšlím, ale to chce ještě čas, kterého je teď málo. Nevím, jaké vlastnosti musí mít kouč, ale já svoji hodnotu vidím v tom, že dokáži naslouchat lidem a posouvat je správným směrem. A neustálé vzdělávání v oblasti online marketingu je samozřejmostí.
Pořádáš webináře a konzultace pro podnikatele. Může tě oslovit kdokoliv, kdo má zatím jen nápad, nebo pracuješ jen s lidmi, kteří už s nějakým projektem začínají?
Většinou spolupracuji s lidmi, kteří už nějaký projekt mají a jen potřebují nasměrovat. Ale já osobně mám radši úplně nové projekty, protože ty si ještě na Instagramu nezajely nějakou svoji cestu, ze které se jim těžko vystupuje, a já jim tak můžu tu strategii vytvořit na míru.
Začínající tvůrci často řeší otázku propagace svého projektu. Můžeš se podělit o nějaký tip nebo radu, jakou propagaci zvolit kromě placené reklamy?
Tohle asi většina tvůrců nechce slyšet, ale je to natáčení Reels. Je to taková reklama zadarmo, má velmi dobré dosahy, a pokud v tom budou opravdu konzistentní a budou se držet jednoho tématu, mají velkou šanci na úspěch. Já si osobně nikdy žádnou reklamu neplatila a všeho jsem dosáhla naprosto organicky jen za pomoci právě Reels.
Mohla bys nám povědět více o Flamazing klubu, který chystáš?
No jasně! Já tím totiž teď úplně žiju a nejradši bych vykřičela do světa, jak skvělý to je! Bylo pro mě velmi těžké se rozhodnout mezi kurzem a klubem, který funguje na bázi měsíčního členství. Kdo vstoupí do klubu, potká se se mnou 2x do měsíce na živém edukačním vysílání. Každý týden přidávám stránku s novinkami, kde sdílím buď nějaké aktualizace, anebo přidávám videa s mými tipy nebo postupy jak na to. Každý měsíc si také zvu nějakého hosta, který buď učí své téma (grafika, copywriting), anebo má nějaký inspirativní příběh. No a nesmím zapomenout na komunitu, kde si holky můžou vzájemně radit nebo si předávat zkušenosti.
Nechci se chválit, ale myslím, že jsem vytvořila něco fakt úžasného, co má nevyčíslitelnou hodnotu.
Tvůj profil působí velmi autenticky – sdílíš svůj osobní život a radosti i strasti s ním spojené. Jak zvládáš samotu, když tvůj partner musí jezdit pracovně pryč na delší dobu?
Samotou s dítětem a psem úplně netrpím. (smích) Spíš bych si občas sama být přála! Ne, dělám si srandu, nebudu lhát, že to někdy není těžké. Třeba teď za poslední tři měsíce jsme ho viděli dohromady asi 10 dní. Jsou náročnější období a pak období, kdy ho máme doma často. Jednou jsem si vzala vojáka, tak se tomuhle životu musím přizpůsobit. Naštěstí on je tak úžasnej, že i když přijede třeba na den, tak nám na celý další týden navaří, aby mi to trošku ulehčil. No ale už se těším na prázdniny, až si vezme měsíc volno a pojedeme všichni spolu někam pryč.
Jak jsi před chvílí sama zmínila, nejsi jen podnikatelka, ale i máma malého Arthura – svůj porodní příběh jsi sdílela v podcastu Příběhy zrození. Co pro tebe bylo při porodu nejvíce transformační?
Můj porod by tady byl na celý další rozhovor, protože já jsem porodní nadšenec. (smích) Jestli mě jednou přestanete vídat na Instagramu, tak jsem si pravděpodobně udělala nějaký kurz a dělám dulu. (smích)
Porod byl pro mě obrovský zážitek a jedna obrovská transformace. Myslím si, že i to mi pomohlo v podnikání. Začala jsem totiž v sebe bezpodmínečně věřit. U nás v rodině vždy byly porody brány jako to nejhorší, co ženu může potkat. Nejednou jsem slyšela, že to jsou jatka… A já jsem nějak měla v sobě to, že chci tuhle linii ošklivých porodů a příběhu stopnout. Arthur mi to za žádnou cenu nechtěl udělat lehčí, a tak se rozhodl se mi v břiše neotočí. A i přesto, že se neotočil, jsem měla krásný přirozený porod, o kterém se teď právě snažím mluvit, aby ženy věděly, že to jde.
O porodu neváháš mluvit hodně otevřeně. Kde jsou pro tebe hranice toho, co už je příliš velký zásah do soukromí?
Ta hranice sdílení je velmi tenká, ale já se hlavně řídím tím, že pokud tím svým sdílením můžu pomoct alespoň jedné ženě, tak o tom začnu mluvit.
Zajímáš se o respektující způsob výchovy nebo o alternativní vzdělávání?
Teď jste taky uhodili hřebíček na hlavičku. Já to řeknu takhle: my se o to nezajímáme, my to žijeme. Oba s manželem máme stejně nastavené hodnoty výchovy, a aniž bychom se o tom někde učili nebo pořádně bavili, vychováváme hlavně láskou a snažíme se jít tím nejlepším příkladem. Tvrdíme, že pokud má dítě lásku a doma dva milující rodiče, kteří stojí při sobě, víc není potřeba. Myslím, že ale nejsme v ničem extrémní, přijde mi, že teď je ta respektující výchova takový téma, že to až někdo vyhrocuje tak, že pak ty mámy jedou na úkor sebe, protože děti můžou přeci všechno a my rodiče můžeme klidně padat na hubu – to už se mi zase nelíbí.
No a co se týká vzdělávání, tak to je u nás také velké téma, protože tím, že jsem na klasické základce učila, tak si nedovedu představit, že tam Arťa půjde… Je to ale ještě pár let a já doufám, že najdu takový místo, který bude rozvíjet jeho přirozený schopnosti a on tam hlavně bude spokojený.
Je něco dalšího, čemu se chceš věnovat dál kromě výchovy Arthura a koučování?
Jako správný blíženec těch oblastní zájmu mám mnoho. Co se týká podnikání, tak bych se více chtěla věnovat ženám a jejich seberozvoji. Dávám tomu ale ještě pár let.A co se týká mého osobního života, tak určitě bude na pořadu dne nějaký další prcek a taky bych se chtěla zase vrátit ke sportu. Je to něco, co bylo od mého dětství velká součást života, a já cítím, že mi to teď velmi chybí. Bohužel mi nestačí si jen chodit zaběhat nebo si doma zacvičit, jsem i v tomhle extrémista, a když začnu něco dělat, tak v tom chci ideálně i závodit. (smích)
$content$