Inka Teschinská se celý život učí žít s atopickým ekzémem a je hrdou zakladatelkou komunity (A)top život. Na svém stejnojmenném blogu se zabývá především tématy, jak řešit atopický ekzém bez kortikoidů, a věří, že vzájemné sdílení zkušeností pomáhá. Vy jste si mohli přečíst rozhovor o tom, jak vlastně myšlenka projektu vznikla a jaké jsou její osobní tipy na zmírnění ekzematických projevů. Inka si nedávno založila také druhý instagramový profil, kde sdílí zákulisí své práce digitálního nomáda a předává zkušenosti, jak se naučit cestovat, a přitom pracovat online. Jaké výhody a nevýhody má práce v zahraničí? A jak na cestování reaguje její ekzém?
Jak se za poslední rok projevoval tvůj ekzém a jak se vyvinul tvůj postoj k němu i k tvému zdraví?
Já už jsem více než rok víceméně bez příznaků a ekzém se objeví opravdu výjimečně a ve velmi malé míře. Je to takový ten ekzém, se kterým člověk může úplně v pohodě fungovat a neomezuje ho. Ale i k tomu jsem musela dojít. Dřív bych řešila každý puntík. To je určitě ta velká změna postoje – neřešit to až moc, zasmát se tomu pomocí „memes” na sociálních sítích a motivovat ostatní, nechat ekzém žít svým životem, dát mu čas a neočekávat od něj, že zmizí do pár hodin. Nakonec si ani nevšimnu, že už je pryč. Každý den jsem vděčná, že jsem vlastně zdravá a mohu se věnovat oblíbeným aktivitám a neomezovat se.
V červnu loňského roku jsi absolvovala pobyt v lázních. Pomohl ti? Doporučila bys lázeňskou péči i ostatním, kteří trpí vážnými projevy atopického ekzému?
V lázních Jeseník jsem byla už podruhé a nemohu si je vynachválit. Vždy ale upozorňuji všechny, že nemohou očekávat zázraky – jako od ničeho, ale brát to jako psychický oddych a čas pro načerpání sil. Nikde jinde se vám totiž nedostane tří až čtyřtýdenního klidu, kdy nemusíte uklízet, vařit, nakupovat, pracovat, starat se o děti a vykonávat další nutné povinnosti. Máte opravdu čas konečně vypnout, být sám se sebou, věnovat se sebepéči, procházet se přírodou, číst si knihu, dělat cokoli, co jste dlouho odkládali. A teda chodit na procedury, to je povinné. V tom vidím tu „pomoc” a benefit lázeňského pobytu. Duševní pohoda je jeden ze základních pilířů zvládání ekzému. A pokud zaberou procedury jako koupele nebo fototerapie, je to samozřejmě úžasný benefit.
Potkala ses v lázních s někým, kdo ti byl věkově blízký?
Musím říct, že vedení lázní nad tím snad i přemýšlí a vždy byla moje spolubydlící do zhruba 35 let. Opravdu se snaží vás kompletovat s podobnou věkovou kategorií i diagnózou. Ne vždy to samozřejmě jde. Nemám problém se bavit ani se staršími, navíc i já se blížím ke třicítce, ale musím se přiznat, že v lázních si opravdu užívám ten klid a že se nemusím s nikým družit. Většinu času tam vždy strávím sama v přírodě, na pěších výletech nebo čtením knihy. Pokud se ale přátelit chcete, je to snadné.
Na sociálních sítích sdílíš, že poslední měsíce žiješ v zahraničí a hodně cestuješ. Jak na to reaguje tvůj ekzém?
Velmi pozitivně. Ekzém byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem zhruba pět let pracovala na tom, abych byla schopná pracovat odkudkoli. Jsem duševně v pohodě a kombinace slunce a moře je pro mě lék.
Na co by se měli ekzematici připravit, když se budou chystat na dovolenou nebo delší cestu do zahraničí?
Bude toho asi víc a bude se to u každého trochu lišit. Co bych vypíchla, je voda z vodovodu. V Česku máme opravdu kvalitní pitnou vodu, a ne všude jinde tomu tak je. Voda v zahraničí je hodně chlorovaná, a tak paradoxně dovolená může zadělat na problém. Potom je to také jiný sortiment produktů. Nelze se spoléhat na to, že si všude koupíte svou oblíbenou kosmetiku, vitamíny a jiné produkty. Velkou kapitolou je i strava. Pokud má člověk alergie a intolerance, může v zahraničí, a zejména v méně vyspělých zemích nebo oblastech, narazit na problém, že si nebude mít co objednat v restauraci. Nebo i fakt, že na dovolených rádi ujíždíme a jíme i to, co víme, že nám nedělá dobře. Nakonec i samotné blahodárné moře a slunce může pozlobit.
V prvních dnech je u mě velmi běžné, že se ekzém zhorší, a až pak se začne pokožka hojit. Proto se také doporučuje vyjíždět alespoň na tři týdny, aby se tělo adaptovalo. A nesmírně důležitá je fotoprotekce, a s ní spojená vhodná volba SPF faktoru, oblečení, a obecně vyhýbání se ostrému svitu. No a můžeme pokračovat – jiné podnebí, vítr, písečná pláž, pocení, štípance od hmyzu, dlouhá cesta letadlem a vysušení pokožky, stres před cestou…
Ovlivňuje tedy dle tvé vlastní zkušenosti počasí nebo sluneční záření projevy ekzému? Co ti pomáhá a čemu se snažíš raději vyvarovat?
Ano, určitě. Výkyvy počasí, vzduch, slunce – to všechno může ovlivnit projevy ekzému. Nejčastěji se tak děje při přechodu z léta na podzim a ze zimy na jaro, kdy dochází ke skokovým změnám teplot. Slunce je velmi agresivní, po zimě si odvykneme a tradičně se většina Čechů spálí při prvním jarním svitu. Atopiky často trápí i sluneční alergie. Moje tipy jsou například nošení rukavic ihned, když se mírně ochladí, nevystavovat citlivé ruce chladnému větru a pravidelně je hydratovat. Používat SPF s minerálními filtry, u kterých je menší riziko kontaktní alergie, vyhýbat se slunci přes poledne, záměrně se neopalovat na přímém slunci, nosit vhodné prodyšné oblečení z bavlny.
Co tobě osobně nesmí chybět v příručním zavazadle?
Oblíbená kosmetika, která splňuje 100 ml, a pokud ne, přeliju si ji do cestovních nádobek. Zejména něco na hydrataci a tonizační voda na osvěžení obličeje nebo SPF krém. Knížka, počítač, powerbanka, sluchátka, kartáček na zuby a náhradní oblečení, protože už se mi stalo, že mi ztratili odbavený kufr.
Jak se ti na cestách daří pečovat o pokožku a udržovat si své rituály?
Myslím, že docela obstojně. Vozím si veškerou zajetou kosmetiku, případně si vyhledám v dané lokalitě specializovaný obchod a hledám značky, které znám. Některé značky jsou i ochotné zaslat mi produkty do zahraničí. Občas jedeme pouze s příručním zavazadlem na měsíc, a i tehdy jsem schopná zabalit tak, aby mi produkty vydržely a měla jsem vše. Skvělá vychytávka jsou například šampuky.
Vyhovuje ti práce ze zahraničí, kterou můžeš vykonávat plně online? V čem pociťuješ její největší benefity, nebo naopak úskalí?
Zvykla jsem si na to tak, že si už nedovedu představit práci v kanceláři. Dělala jsem ji celkem dlouho, takže to není tak, že bych si to nikdy nezkusila. Všechny moje brigády a také pracovní zkušenosti začínaly v kanceláři, nebo zkrátka někde, kde jsem musela být v jasně danou pracovní dobu. Benefit je pro mě svoboda rozložení práce, jak potřebuji. Možnost si dojít, kam potřebuji bez nutnosti dovolování se a braní volna. Ale není to samozřejmě vždy růžové. Nevýhoda je právě ta absence nějakého povinného režimu, protože člověk často sklouzne k prokrastinaci.
Živíš se tím, že tvoříš obsah na sociální sítě i pro své klienty. Jaké programy ráda používáš a pomáhají ti při práci?
Neobejdu se bez Canvy – tu mám na liště snad nonstop. V týmu používáme třeba Slack, Asanu, Trello. Pro trackování času při práci doporučuji Toggl. Pro kreativní tvorbu dále CapCut, Videoleap a Caption. No a samozřejmě i ChatGPT.
Práce na dálku jistě vyžaduje pevnou sebedisciplínu. Máš nějaké techniky nebo doporučení, jak zůstat produktivní i při práci u bazénu nebo na pláži?
Já se zcela otevřeně přiznám, že s tím bojuji a nejsem ten nejlepší člověk, který by měl radit. Teda takhle, já vím, jak by se to mělo dělat a jak toho dosáhnout, ale převedení do praxe už je náročnější. Je určitě důležité si úkoly a aktivity plánovat, rozdělit je na nejdůležitější, méně důležité a na ty, které počkají. Začínat složitějšími úkoly a ty jednoduché a automatické nechávat klidně na později, kdy už nepotřebujete tolik energie. Odstranit všechny distraktory, hlavně mobilní telefon a sociální sítě, a udržovat si čisté pracovní prostředí. Jo a dávat si pravidelné pauzy. K tomu bych maximálně doporučila knihu Organizační porno od Anety Martínek. Celkem fajn je pochopit, že multitasking není dovednost, ale prokletí.
Na cestách nejde vždy vše podle plánu a člověk se často dostává mimo svou komfortní zónu. Říká se, že stres může ekzém výrazně zhoršovat. Jak se se stresem vypořádáváš, když přijde nějaká nečekaná situace nebo je toho na tebe zkrátka hodně?
Stejně jako samotný ekzém si to snažím tolik si nepřipouštět a připomínám si, že se mám skvěle a cítím vděčnost. Zopakuji si, že nejdůležitější je, že jsem zdravá já, moje rodina, můj přítel. No a snažím se říkat ne a pečuji o své duševní zdraví. Když je toho na mě moc, tak si prostě odpočinu, a tak nějak jsem se už naučila takový ten „uprdelismus”. Nemusím vždy vyhovět všem a už vůbec ne hned. A také vím, co je to prožít úzkost a panické ataky, takže se o sebe fakt starám, protože už nechci, aby se mi něco takového opakovalo. Doporučuji dechové techniky, hodně přírody, sport a dobrou společnost.
Které z navštívených míst tě zatím nejvíce okouzlilo a kde by sis dokázala představit dlouhodobě žít?
Lidé, kteří mě znají, už se asi usmívají, protože vědí, že odpověď je Athény. Byla jsem tam na půlroční stáži a tohle město mi prostě přirostlo k srdci. Byl můj velký sen žít nějaký čas v Řecku. Většinou je člověk zklamaný, pokud se někam až moc těší nebo si to idealizuje, ale Athény dokonce předčily moje očekávání. Od doby stáže už jsem tam byla dvakrát jen tak a letos se tam chystám na delší dobu zase. Dost často vlastně nedokážu vysvětlit, co je tam tak úžasného, ale někdy se zkrátka stane, že cítíte, že někam prostě patříte.
$content$