Jan Kohut pomáhá studentům s učením a ukazuje jim, jak se efektivněji připravovat na zkoušky nebo jak si ulehčit psaní esejí či závěrečných prací. Zabývá se také tématy souvisejícími s produktivitou, koncentrací a osobním rozvojem. Veškeré své rady má vyzkoušené sám na sobě, a proto věří, že by mohly fungovat i ostatním. Se svým projektem Jak se rychle naučit začal již ve 3. ročníku na střední škole. Na sociálních sítích pravidelně vydává videa, kde svým velice příjemným hlasem předává cenné zkušenosti a praktické tipy. Chcete se také začít učit efektivněji a více si toho zapamatovat?
Co tě přivedlo k myšlence začít pomáhat studentům s tím, jak se efektivněji a rychleji učit?
Někde v 8. třídě jsem chtěl něčím zaujmout holky. Sportovec jsem nebyl, nebyl jsem zvlášť vtipný ani nijak hezký, tak jak se odlišit a zaujmout? Nenapadlo mě tehdy nic jiného, než že se naučím dělat triky s kartami. Tak jsem se dostal ke knížce Magie a manipulace mysli britského mentalisty a kouzelníka Derrena Browna, kde jsem se dočetl o paměťových technikách. To mě hodně zaujalo.
Paradox je, že dnes už paměťové techniky příliš nepropaguji, protože jejich využití je velmi úzké, a navíc důkazy o jejich využití jsou velmi sporné. Naopak existuje řada studií, podle kterých vedou jen ke krátkodobým výkonům a člověk musí dlouho trénovat, aby nich byl dobrý a skutečně mu mohly se zapamatováním pomoct. Právě paměťové techniky u mě ale nastartovaly tu vášeň a začal jsem se pídit po dalších technikách. Postupně jsem se propracoval k mnohem důvěryhodnějším zdrojům, zejména odborným knihám a studiím.
S čím jsi ty osobně jako student nejvíce zápasil?
Na základní škole to u mě byl určitě nedostatek trpělivosti a nepozornost, často jsem dělal dost zbytečných chyb nebo nebyl schopen vydržet u učení dost dlouho na to, abych to dokázal opravdu dobře pochopit.
Na střední a vysoké škole jsem asi nejvíce bojoval se soustředěním. V té době jsem už začínal tvořit na sociální sítě, což si vzalo svou daň v tom, že jsem na nich trávil více času, než bylo zdrávo, a někdy jsem při učení zažíval nutkání sociální sítě otevřít.
Také jsem měl problém, který asi není zrovna častý – učil jsem se toho někdy zbytečně moc. Když uvedu blbý příklad, vyučující chtěli, abychom ke zkoušce uměli 100 nějakých jednotek informací, já se však nenaučil jenom tohle, ale ještě 40 dalších věcí. Kdybych nebyl takhle „poctivý”, nebo spíše hloupý, zabralo by mi učení na zkoušky či státnice ještě mnohem méně času.
Jak mohou studenti jednoduše přijít na to, která technika učení je pro ně tou nejvhodnější?
Rád říkám, že není žádná speciální technika učení pro každého jednotlivého člověka. Mozek funguje na určitých principech, které jsou platné pro všechny. I když samozřejmě existují rozdíly, jak se optimálně učit na různé předměty.
Otázka, která určitě zajímá úplně každého studenta, je, jak si zapamatovat co nejvíce informací…
O tom, jak se správně učit dělám i čtyřhodinové workshopy, ale pokud mám vypíchnout jen to nejdůležitější, zmínil bych aktivní vybavování. Nejlépe to vysvětlím na metafoře. Jak se naučím rychleji lyžovat? Tak, že se postavím na lyže a budu zkoušet sjíždět z kopce, anebo čtením knížky o lyžování? Každému je asi jasné, že nejlépe se to naučím praxí. To stejné platí pro každou dovednost, ať už je to hraní na hudební nástroj, hraní fotbalu, nebo psaní všemi deseti.
Nicméně u vědomostí mají lidé z nějakého důvodu pocit, že pasivní učení, čtení, stačí. Ale pokud si mám být schopen vzpomenout u zkoušky, musím vzpomínání trénovat už při učení doma. Když si dokážu informace vybavit už doma, můžu si být jistý, že se to povede i u zkoušky. Učit se pouhým čtením je stejná blbost jako se učit jezdit na lyžích jen tím, že budete o lyžování jenom číst. Abyste se něco naučili, musíte to aktivně používat.
Něco si přečtu, přikryju to a řeknu nahlas, co si pamatuju. Nebo můžu psát cvičný test bez koukání na správné odpovědi. Můžu vysvětlovat to, co se učím, vlastními slovy. Vybavování není jenom způsob, jak si ověřit, jestli něco umím, nebo neumím, hlavně je to způsob, jak si informace zapamatovat a lépe je pochopit, jak ostatně vychází ze stovek vědeckých studií.
Doporučil bys paměť pravidelně trénovat?
Je to obrovský trend, dokonce je to miliónové odvětví – vznikají aplikace na trénink paměti, různé kurzy. Nicméně vědecké studie ukazují, že nic jako trénink paměti neexistuje. To znamená, že pokud si budu na mobilu přes nějakou aplikaci trénovat paměť, budu sice postupně zlepšovat své skóre v dané hře, ale při učení do školy mi tenhle trénink paměti nepomůže. Trénink paměti přes nějakou aplikaci, učení se slovíček nazpaměť a další podobné metody jsou jednoduše nepřenositelné do reálného učení ke zkouškám.
Jediné, co může paměť skutečně procvičit a pomoct kognitivním výkonům, je se něco pravidelně učit, číst si, případně luštit křížovky. Čím komplexnější mentální aktivitě se člověk věnuje, tím větší efekty to bude mít na jeho paměť. Pokud si jen pamatuju nějaké sady obrázku či znaků v aplikaci, zlepším se sice v pamatování těch konkrétních obrázků či znaků, ale celkově to mé paměti neprospěje.
Každý někdy propadáme prokrastinaci a máme pocit, že se nám vůbec nic nechce. Pak se ovšem snadno dostaneme do časové tísně a zjistíme, že vlastně nestíháme. Co v takové situaci radíš studentům?
Nepropadnout panice. Ani v těch nejnáročnější obdobích byste neměli obětovat spánek učení. Spánek je nesmírně podstatný pro náš mentální výkon. Lidi mají často pocit, že jim stačí spát 6 hodin, ale je to jenom pocit… Kdyby spali 8 hodin denně, jejich hlava dokáže fungovat na mnohem vyšších obrátkách a zvládnout toho za stejný čas mnohem více.
Čísla, která teď uvedu, berte jako ilustrační. Pokud někdo spí 6 hodin, začíná svůj den na 80 % své výkonnosti, navíc každý další den se jeho mentální výkon ještě více snižuje. 100 nějakých jednotek informací se naučí za 6 hodin. Jestli ten stejný člověk pořádně spí a drží zdravou životosprávu, zvládne se stejný počet informací naučit za klidně 4 hodiny.
Nedostatek spánku je však velmi nenápadný, únava se nám pomalinku den za dnem kupí, a tím, jak je změna pozvolná, si nevšímáme změny v našem mentálním stavu.
Zároveň doporučuju se nikdy neučit po dobu delší než 90 minut bez pauzy, pak už mozek nefunguje moc dobře, potřebujeme si odpočinout, doplnit síly. Až poté jsme zase schopni jet na 100 %.
Souhlasíš s tvrzením, že čistý pracovní stůl může pomoci se lépe soustředit?
Určitě, na ten nepořádek se soustředíme, přemýšlíme o něm, což limituje počet informací, se kterým můžeme v naší hlavě najednou pracovat, a proto se učíme pomaleji a hůře se nám chápou složité koncepty.
Z velmi zajímavého výzkum například vyšlo najevo, že pouhá přítomnost telefonu v zorném poli snižuje naši kapacitu pracovní paměti a fluidní inteligenci.
Řešíš se studenty také psychickou stránku? Například jak se vyhnout nadměrnému stresu před důležitou zkouškou?
Ano, řeším, nicméně nikdy bych nikomu neradil se stresu vyhýbat, to může mít dost negativní důsledky. Vyhýbání se stresu, jeho potlačování dělá situaci nakonec ještě mnohem horší.
Zaprvé bych každému chtěl připomenout, že stres není jenom špatný, může být pozitivní, pokud se jedná o ten krátkodobý. Stres nás dokáže vybičovat k lepším výkonům, dává nám mnohdy sílu a odvahu. Například sportovci, ale i studenti, kteří využívají stres ve svůj prospěch, dosahují lepších výkonů.
Zadruhé bych ve stresových chvílích sáhnul po dechových technikách. Jako nejúčinnější se jeví tzv. fyziologické povzdechnutí si – nadvakrát se nadechnu nosem a pak velmi pomalu vydechuju, přičemž první nádech je delší než ten druhý. Tento druh dýchání lze přirovnat ke šlukování cigarety. Tento způsob dýchání několikrát po sobě opakujeme, po chvílí by to mělo vést k uklidnění.
Jaké vlastnosti by měl podle tebe mít správný vyučující, ke kterému bys vzhlížel?
Tenhle názor nebude asi populární, ale já jsem měl vždy rád vyučující přísné, kteří uměli nastavit jasná pravidla a očekávání ohledně toho, co je potřeba dělat, aby byl student v předmětu úspěšný.
No a především by měl být vyučující odborníkem ve svém oboru. Nechci jenom slyšet fakta, chci, aby mi byl vyučující vysvětlit i to, proč za danými koncepty, uměl uvést příklady, šikovně to přirovnat k něčemu, co již známe.
Kromě tradičních metod své studenty učíš také využívat umělou inteligenci. Jak jim může pomoci zefektivnit proces učení?
Není to tak, že efektivní učení a moje povídání o umělé inteligenci je úplně oddělené, spíše naopak. Studenty učím, jak se pomocí AI učit efektivněji, jak s jejím využitím podporovat využití metod efektivního učení.
Zmiňoval jsem, že jednou z nejúčinnějších metod učení je aktivní vybavování. AI můžu například využít k tomu, aby mě zkoušela. Umělá inteligence mi pokládá otázky, já si vybavuju odpovědi. AI mi následně dá zpětnou vazbu na mou odpověď, přičemž mě může doplnit nebo mi něco dovysvětlit.
Umělou inteligenci můžu využít také k vybudování základní kostry. Obecně je dobré, když se učíme nejprve ty nejzákladnější informace a postupně se propracováváme k detailům. Například do ChatGPT tak můžu nahrát nějaký svůj studijní materiál, AI mi na základě toho vytvoří shrnutí nejpodstatnějších informací, ty si přečtu, a až následně se učím podrobnosti. Díky vybudování základů mi učení se podrobností půjde mnohem rychleji. Dalších podobných způsobů využití, které podpoří efektivní učení, jsou ještě desítky.
Velmi zajímavé je pak také využití AI při psaní, kdy mi je schopna najít a zpracovat zdroje, pomoct se psaním, editováním či citováním. Odpovědi na tyhle otázky jsem však sepisoval já a nenechával si je generovat AI. (smích)
Které nástroje využívající umělou inteligenci jsou tvé nejoblíbenější?
Určitě ChatGPT, který umí v podstatě úplně všechno – tvořit texty, pracovat s dokumenty, vyhledávat na internetu nebo umožňuje si vytvořit také na míru svého asistenta. V ChatGPT si například mohu vytvořit svého asistenta na psaní, kde nahraju svoje příklady textů a AI pak při psaní napodobuje můj styl psaní.
Mým velmi oblíbeným nástrojem je také Elicit či Consensus pro vyhledávání odborných zdrojů a Canva, kde si tvořím grafiky pro svůj Instagram.
Některé školy kvůli umělé inteligenci, která za studenty píše texty, ruší bakalářské a diplomové práce. Myslíš si, že do budoucna bude tento trend sílit?
Myslím si, že ano. Zvláště u bakalářských prací to dává smysl. Bakalářky často s ničím novým nepřicházejí, většinou se jedná o omílání něčeho již tisíckrát řečeného.
Nicméně rušení diplomek na většině oborů nedává moc smysl. Diplomová práce je už více vědecká, mnohdy přichází s novými myšlenkami a pohledy na věc, kde už student s AI nedokáže všechny své texty snadno vygenerovat a použít, aniž by si toho někdo mohl všimnout.
Je nutné si uvědomit, že současná generativní umělá inteligence stále ještě není na takové úrovni, aby dokázala vytvořit super kvalitní souvislý dlouhý odborný text. AI dokáže skvěle přepsat texty, vygenerovat nějaký smysluplný odstavec, ale s dlouhým odborným textem si neporadí. Každý akademický pracovník by takovou práci poznal na sto honů. A právě proto mi dává smysl diplomové práce na většině oborů zachovat, jelikož si studenti budou muset i v dnešní době máknout, aby to dali dohromady, i když samozřejmě bude to pro ně o něco snazší. Zvláště při hledání zdrojů, editování a opravování jim AI nesmírně pomůže.
Kdybys mohl navrhnout nějaké inovace českého školství, jaké by to byly?
Možná někoho překvapí, že nebudu doporučovat něco ve smyslu „tablety každému žákovi” nebo „konec biflování zbytečných faktů”.
Osobně by se mi nejvíce líbilo, kdyby školy kladly více důraz na praxi a skupinové projekty, kde si můžou studenti učené vědomosti a dovednosti prakticky hned vyzkoušet. Práce v týmu je navíc něco, s čím se budou studenti potýkat i v pracovní prostředí, naučí je to nejenom určité vědomosti a dovednosti, ale také sociální dovednosti, které budou, podle mého, stále více a více cenné.
Zároveň by se mi líbilo, pokud by se ve školách více mluvilo právě o tématu efektivního učení. Za mě je to jedna z nejdůležitějších dovedností pro dnešní svět. Když vím, jak se učit, každé další učení mi půjde snadněji. Na některých školách se už o těchto tématech mluví, škoda však je, že v téhle oblasti převládá velká spousta mýtů či polopravd. Například stále se doporučují tzv. styly učení (vizuální, auditivní, kinestetický), i když už přes 10 let z vědeckých studií víme, že tohle rozdělení s učením nijak nepomáhá, naopak může škodit.
Tlačit by se mělo rovněž na finanční a mediální gramotnost. Moc by se mi líbilo, kdyby se děti učili také o science-based poznatcích z oblasti životosprávy.
$content$