Julia Silajdžić se do České republiky přestěhovala za studiem, které nemělo nic společného s módou. Dnes je ale osobní stylistkou, která mění životy žen tím, že jim pomáhá definovat jejich autentický styl. Jaké mýty o stylingu panují? Proč kapsulový šatník není pro každého? Které současné mikrotrendy zmizí rychleji, než přišly? A jaké největší módní přešlapy Julia pozoruje v českých ulicích?
Pocházíte z Ukrajiny a do Česka jste se přestěhovala kvůli studiu, které ale vůbec nesouviselo s módou. Co přesně vás inspirovalo k tomu, abyste opustila svou původní cestu a začala se věnovat osobnímu stylingu jako své hlavní profesi?
Ano, Původně jsem do Česka přišla kvůli studiu, které s módou opravdu nemělo nic společného. Už tehdy mě ale bavilo pozorovat, jak oblečení dokáže ovlivnit to, jak se člověk cítí i jak ho vnímají ostatní.
Postupně jsem si i v rámci práce v reklamním odvětví uvědomila, že móda pro mě není jen vizuální záležitost, ale způsob, jak lidem pomáhat cítit se jistěji a autentičtěji. Takže ten přechod k osobnímu stylingu byl vlastně přirozený – byl to krok k tomu, co mi dávalo opravdový smysl.
Styling je často vnímán jako povrchní práce a vaší misí je zpřístupnit ho každé ženě. S jakým nejčastějším mýtem o tom, kdo je hoden osobního stylisty, se setkáváte?
Je pravda, že styling bývá někdy vnímán jako něco povrchního nebo luxusního, co si mohou dovolit jen celebrity. Ale realita je úplně jiná. Styling není o značkách nebo trendech – je to o tom, poznat sám sebe a naučit se oblékat tak, aby oblečení pracovalo pro vás, ne proti vám.
Nejčastější mýtus je, že osobní stylistka je jen pro ženy s „dokonalou postavou“ nebo neomezeným rozpočtem. Přitom právě běžné ženy, které chtějí jen zjednodušit svůj šatník a znovu se cítit dobře ve svém oblečení, z této služby získají nejvíc.
Jaký je váš postup při první konzultaci s klientkou, která ještě nikdy neměla stylistu? Co je nejdůležitější věc, kterou musí klientka hned na začátku spolupráce pochopit?
Na první konzultaci se vždycky snažím klientku hlavně poznat – nejen z pohledu postavy, ale i osobnosti, životního stylu a toho, jak chce působit. Nejdřív třeba u kafe. Mluvíme o tom, jak se v oblečení cítí, co jí funguje a co jí naopak v šatníku dělá chaos.
To nejdůležitější, co musí pochopit hned na začátku, je, že styling není o změně její identity, ale o jejím zvýraznění. Nechci, aby se cítila jako někdo jiný, ale aby ze sebe měla lepší pocit pokaždé, když se podívá do zrcadla.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: NEMÁTE ČAS VYMÝŠLET SLOŽITÝ STYLING? POMOCT MŮŽE JEDEN TRIK, KTERÝ MAJÍ V OBLIBĚ I MÓDNÍ IKONY
Jaký je podle vás nejčastější důvod, proč šatník žen i přes velkou snahu a nákupy „nefunguje”? A existuje nějaká metoda pro dlouhodobé udržení funkčního a uspořádaného šatníku bez neustálé asistence?
Nejčastějším důvodem, proč šatník „nefunguje“, bývá, že ženy nakupují jednotlivé kousky – ale nebudují celky. Často chybí propojení mezi tím, co už doma mají, a tím, co si přidávají. Výsledkem je spousta věcí, ale málo kombinací.
Základ je postavit si šatník na tzv. vzorcích – tedy jednoduchých kombinacích, které fungují opakovaně a které se dají snadno obměňovat barvou nebo materiálem. A pokud si jednou nebo dvakrát ročně uděláte malý stylingový audit – projdete, co nosíte a co ne – šatník zůstane funkční bez nutnosti neustálé asistence stylistky.
Vaše práce často zahrnuje i detox šatníku. Jaké jsou nejčastější chyby nebo emocionální bloky, které ženám brání zbavit se nepotřebných kousků? Jak postupujete při třídění, když si klientka nedokáže přiznat, že některé kousky už nikdy nosit nebude?
Ano, detox šatníku je často víc psychologická než módní část práce.
Nejčastější chybou je, že si ženy nechávají věci „pro jistotu“ – kdyby zase zhubly, kdyby se to vrátilo do módy nebo kdyby se naskytla ta ideální příležitost. Ve skutečnosti ale tyto kusy jen zabírají prostor a energii.
Když klientka nedokáže některé věci pustit, začínáme malými kroky – oddělíme „možná“ hromádku a k ní se vrátíme až po chvíli. Pomáhá také otázka: oblékla bych si to dnes, kdybych šla ven? Pokud je odpověď ne, pak ten kousek svůj čas už měl a je v pořádku ho poslat dál. Cílem detoxu není zbavit se věcí, ale nechat v šatníku jen to, co opravdu slouží a dělá radost.
Každá žena má jistě ve skříni kousek, který si koupila, ale neumí ho nosit. Jak tyto „šatníkové omyly“ dostat zpět do hry a vytvořit z nich funkční kombinaci?
Přesně tak, takové kousky má ve skříni každá z nás. A většinou nejde o to, že by byly špatné, ale spíš o to, že nejsou dobře zasaditelné do zbytku šatníku.
Klíč je v tom najít pro ně správný kontext – někdy stačí přidat jinou texturu, strukturovaný kousek nebo doplněk, který celý outfit sjednotí. Já klientkám často ukazuji, jak jeden „problematický“ kus může dostat nový život – třeba romantická halenka, která působí příliš jemně, vypadá skvěle s ležérními džínami a koženým páskem. Není třeba se těch věcí vzdávat, jen jim dát jiný úhel pohledu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: VYHNĚTE SE BĚŽNÝM STYLINGOVÝM CHYBÁM A POSUŇTE SVŮJ OUTFIT NA VYŠŠÍ ÚROVEŇ
Jaký je váš názor na koncept kapsulového šatníku? Je to univerzální a udržitelné řešení pro každou ženu, nebo jen pro určitý typ životního stylu?
Kapsulový šatník je skvělý koncept – pomáhá zjednodušit rozhodování, ujasnit si vlastní styl a investovat do kvality místo kvantity. Ale zároveň si nemyslím, že je to řešení pro úplně každou ženu. Ne každá chce mít omezený počet kusů a nosit je stále dokola – pro některé je móda i způsob sebevyjádření, a to je v pořádku. V kapsuli jsou také většinou jen určité neutrální barvy, a ty zase nesluší úplně všem stejně.
Důležité je převzít z kapsulového principu to, co dává smysl: promyšlené nákupy, kombinovatelnost a vědomý přístup k oblékání. Zbytek by měl zůstat flexibilní – tak, aby šatník odrážel konkrétní ženu, ne přísná pravidla.
Co si o kapsulovém šatníku myslíte, když se podíváte na různé životní styly svých klientek? Pro koho tento koncept absolutně nefunguje a jaké alternativy navrhujete pro ty, kteří potřebují větší tvůrčí svobodu?
Kapsulový šatník je skvělý pro ženy, které chtějí zjednodušit každodenní rozhodování a preferují přehlednost a funkčnost. Ne vždy ale funguje pro ty, které mají kreativní práci, milují výraz nebo se oblékají podle nálady – pro ně může být příliš svazující. V takových případech raději pracuji s konceptem „chytré variability“ – tedy šatníku, který má sice základní stabilní pilíře, ale zároveň prostor pro sezónní prvky, barvy nebo textury, které přinášejí hravost. Takový přístup je udržitelný i autentický zároveň, protože styl by nikdy neměl být omezující, ale rozšiřující.
Jak dosáhnout maximální rozmanitosti outfitů i s minimálním počtem kusů oblečení?
Maximální různorodost vzniká ne z počtu kusů, ale z jejich propojitelnosti. Základem je vybírat kousky, které mají neutrální základní barvy a zajímavé střihy nebo textury – ty pak mezi sebou fungují v desítkách kombinací.
Můj oblíbený trik je „třetí prvek“ – přidat do outfitu něco, co propojí zbytek: třeba pásek, šátek, vesta nebo brož. Prostě výrazný doplněk, rukavičky… Stačí malý detail a outfit působí úplně jinak, i když je složený z těch samých věcí.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: SBOHEM NUDĚ V ŠATNÍKU: OBJEVTE STYLINGOVÉ TRIKY, KTERÉ DOKÁŽÍ OŽIVIT KAŽDÝ OUTFIT
Jaký kousek oblečení nebo doplněk je podle vás nejvíce podceňovaný, pokud jde o jeho potenciál udělat outfit zajímavým a posunout ho na vyšší úroveň?
Jednoznačně brože a rukavičky. Brože se po letech vracejí, a přitom mají obrovský potenciál – dokážou i jednoduchý kabát nebo sako proměnit v osobní a originální kousek. Rukavičky jsou zase ten detail, který okamžitě dodá celému outfitu noblesu. Lidé je často vnímají jen prakticky, ale pro mě jsou symbolem elegance – malý doplněk, který vypráví velký příběh o stylu.
Vnímáte v České republice a na Slovensku specifické problémy, které ženám ztěžují budování funkčního šatníku, pokud jde o dostupnost kvalitních materiálů a střihů oblečení?
Nemyslím si, že by v Česku nebo na Slovensku byl problém s dostupností kvalitních materiálů nebo střihů. Naopak – nabídka je dnes opravdu široká a dá se najít krásné i kvalitní oblečení ve všech cenových kategoriích.
Jde spíš o to umět hledat, číst složení a vědět, co vám sluší. Kdo hledá s rozmyslem, ten vždycky najde – a často i tam, kde by to vůbec nečekal.
V současné době se velmi rychle mění trendy. Který ze současných mikrotrendů má podle vás potenciál stát se novou klasikou a který naopak velmi rychle zanikne a nezaslouží si investice?
Z aktuálních mikrotrendů podle mě zůstanou kravské vzory a také kravaty v běžném nošení – právě proto, že se dají nosit elegantně i s nadsázkou a snadno zapadnou do šatníku.
Naopak velmi rychle odezní super low rise džíny a capri kalhoty – tyto návraty z přelomu milénia sice působí zábavně, ale nejsou lichotivé pro většinu postav a jejich životnost je krátká.
A co se týče fenoménu Labubu – to je přesně ten typ trendu, který se mihne, pobaví, ale z hlediska stylu nemá žádnou přidanou hodnotu.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: MATCHA, LABUBU A BRAINROT: 3 VIRÁLNÍ TRENDY, KTERÉ KRALUJÍ NEJEN SOCIÁLNÍM SÍTÍM, AČKOLIV TO MÁ PROKAZATELNĚ NEGATIVNÍ DOPAD
Svým klientkám pomáháte najít jejich autentický styl. Jaké vnitřní překážky ženám nejčastěji brání skutečně definovat a nosit styl, který je reprezentuje?
Největší překážkou bývá strach — z hodnocení, z pohledů ostatních, z toho, že „to nebude vhodné“. Bohužel v sobě nosí poznámky od blízkých, kteří jím kdysi ublížili, a svoje tělo vidí často jen přes tu minulou prizmu. Mnoho žen má v sobě zakořeněné vzorce, jak by „měly“ vypadat, místo aby zkoumaly, co jim dává energii a sebevědomí. Další častou překážkou je přetlak inspirace – sociální sítě dnes nabízejí tisíce stylů, ale málokdo už dokáže rozpoznat, co z toho skutečně sedí jemu.
Najít autentický styl je proces – vyžaduje upřímnost k sobě a odvahu vybrat si to, co nás opravdu vystihuje, ne to, co se právě nosí.
Jak zajišťujete, aby se vaše klientky cítily pohodlně a sebevědomě v outfitech, které pro ně vyberete, a nevrátily se ke starým návykům?
Mým cílem nikdy není klientku „převléknout“, ale pomoct jí pochopit, proč něco funguje a jak se v tom může cítit dobře. Proto se při výběru outfitů vždy dívám nejen na typ postavy, ale i na energii, kterou daný člověk má – aby oblečení bylo v souladu s tím, kým je.
Když žena pochopí principy, které za stylingem stojí, už se nemá důvod vracet k starým návykům, protože si začne víc všímat, jak se v oblečení cítí. Styling je pro mě cesta k sebejistotě, ne k uniformitě – a právě to je ten moment, kdy začíná skutečná změna. A po našem malém workshopu zůstáváme často v kontaktu a radíme si dál.
Existuje podle vás univerzální kousek, který okamžitě zvedne sebevědomí každé ženě, bez ohledu na typ postavy?
Nevím, jestli existuje univerzální kousek úplně pro všechny, ale pokud bych měla jeden vybrat, tak rozhodně perfektně padnoucí džíny. Jsou takový malý zázrak – dokážou zvednout náladu, dodat sebevědomí a hodí se téměř ke všemu. Když si žena najde střih, který jí opravdu sedí, cítí se v nich jistě, přirozeně a sama sebou – a to je podle mě ta nejhezčí forma elegance.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: NOHY AŽ DO NEBE: DLOUHÉ A ŠTÍHLÉ NOHY JAKO MODELKA SI MŮŽETE VYKOUZLIT POMOCÍ NĚKOLIKA STYLINGOVÝCH TRIKŮ
Mnoho žen se snaží oblékat jako jiná osoba, často jako influencerky nebo celebrity. Jak pomáháte pochopit, že kopírování nefunguje, a vedete k vlastnímu stylu?
Tohle je velmi časté. Inspirace je skvělá věc, ale jen do chvíle, kdy se z ní nestane snaha být někým jiným.
Ženám vždy vysvětluji, že to, co funguje na někom jiném, nemusí fungovat jim – a to nejen kvůli postavě, ale hlavně kvůli osobnosti. Místo kopírování se proto učíme překládat inspiraci do jejich vlastního stylu – najít prvky, které je oslovují, a přetvořit je tak, aby jim seděly v každodenním životě. Když žena pochopí, že styl je způsob sebevyjádření, ne napodobování, začne se oblékat s mnohem větší lehkostí a jistotou.
Vnímáte rozdíl v přístupu k módě u žen z generace Z, mileniálek a žen nad 45 let? Jaké jsou mezi nimi největší rozdíly v motivaci a očekávání?
Ano, rozdíly jsou poměrně výrazné.
Generace Z bere módu jako formu sebevyjádření – hledá autenticitu, zábavu a často kombinuje věci naprosto svobodně, bez ohledu na pravidla. Hodně koukají na původ oblečení.
Mileniálky jsou spíš praktičtější – chtějí, aby oblečení bylo stylové, ale zároveň funkční a udržitelné. Často už mají vyhraněný vkus, ale chtějí ho zjednodušit a zefektivnit.
A ženy 45+ se většinou snaží znovu najít svůj styl po životních změnách – děti, kariéra, tělo, které se mění. Tam nejde o trendy, ale o návrat k vlastní ženskosti a sebevědomí. Hodně řeší materiály a střihy.
Každá skupina má jinou motivaci, ale všechny spojuje jedno – chtějí se cítit dobře samy se sebou.
Jak při své práci vnímáte roli umělé inteligence? Ovlivní moderní technologie a AI v příštích letech oblast osobního stylingu a nákupní chování spotřebitelů? Je podle vás umělá inteligence hrozbou, nebo skvělým pomocníkem?
Umělou inteligenci vnímám jako skvělého asistenta, ne konkurenta. Už teď v oblasti módy pomáhá – například při doporučování střihů, barev nebo při vizualizaci kombinací. Lidský faktor, intuice a empatie ale zůstanou v osobním stylingu nenahraditelné – protože styl není jen o tom, co se k sobě hodí, ale hlavně o tom, kdo jste.
Myslím, že v budoucnu bude ideální kombinací právě spolupráce člověka a technologie – stylistka s využitím AI dokáže nabídnout rychlejší, přesnější a zároveň osobnější servis než kdy dřív.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: ZABIJÁCI ŠATNÍKU: ODHALTE, KTERÉ KOUSKY OBLEČENÍ PŮSOBÍ STYLINGOVÉ PROBLÉMY, A NAUČTE SE JE NOSIT SPRÁVNĚ
V České republice působíte již dlouho. Vnímáte nějaký rozdíl v přístupu k módě a oblékání mezi českými a ukrajinskými ženami? Jakou inspiraci by si mohly předat?
Nevnímám to tak, že by jedna skupina žen byla „lepší“ nebo „stylovější“ než druhá – spíš jde o odlišný přístup formovaný kulturou a prostředím.
České ženy mají často velmi přirozený a funkční vztah k módě – dávají důraz na kvalitu, pohodlí a nadčasovost.
Ukrajinské ženy bývají naopak o něco odvážnější v experimentování – nebojí se barev, kontrastů ani výraznějších prvků.
Myslím, že právě spojení těchto dvou přístupů – české střídmosti a ukrajinské hravosti – může být skvělou inspirací pro obě strany.
Kdybyste měla jmenovat největší módní prohřešky, které aktuálně pozorujete v českých ulicích a které zbytečně ubírají ženám na půvabu, jaké by to byly?
Tou nejčastější chybou jsou špatně zvolené velikosti – oblečení, které je příliš těsné nebo naopak příliš volné, nikdy nevypadá dobře, i když je jinak hezké. Další „klasikou“ jsou tělové silonky v odstínu opálení nebo s leskem – ty působí zastarale a dokážou zkazit i krásný outfit. A nakonec neupravenost a odfláknuté detaily – špinavé boty, žmolky, nevyžehlené oblečení.
Styl totiž nikdy není jen o tom, co máte na sobě, ale i o tom, jak se o to staráte a jak v tom outfitu působíte jako celek.
Vzpomínáte si na nějaký okamžik ve své kariéře, který byl pro vás největším zlomem a kdy jste si uvědomila, že vaše práce má skutečný smysl?
Asi bych neřekla, že existuje jeden konkrétní „zlomový“ moment. Spíš jsou to malé, opakující se chvíle – třeba když mi po konzultaci přijde dlouhá zpráva od klientky o tom, jak jí styling pomohl, dodal odvahu nebo ji přiměl znovu se mít ráda. To jsou momenty, kdy si uvědomím, že tahle práce má skutečný smysl.
Móda je pro mě jen prostředek – tím hlavním cílem je, aby se ženy cítily krásně a sebejistě nejen navenek, ale hlavně uvnitř.
Kdybyste měla dát radu těm, kteří se chtějí věnovat kariéře ve vašem oboru, jak by zněla? Jaké vlastnosti nebo dovednosti jsou podle vás klíčem k úspěchu začínajícího stylisty v České republice?
Styling vypadá na první pohled jako čistě vizuální obor, ale ve skutečnosti je to hlavně o lidech. Začínající stylistka by měla mít nejen cit pro estetiku, ale i trpělivost, empatii a schopnost naslouchat – protože klientkám často pomáháte řešit mnohem víc než jen oblečení.
Důležitá je i pokora a vytrvalost – trvá roky, než si člověk vybuduje důvěru a stabilní klientelu.
A nakonec – nebát se jít vlastní cestou. Stylistek je hodně, klientek je hodně – každý si najde tu svou. Abyste se potkaly a sedly si, musí být stylistka hlavně autentická a svá. Pak všechno přijde.
Zdroje: Autorský rozhovor, instagramový profil Julie Silajdžić
$content$